dnes v 5:30 ráno uplynulo 70 let od úmrtí Pierra de Lasenic; vzpomeňte na něj spolu s námi.
"Až do dnů šedivých mi duha úsměv sklene,
nemluvte o štěstí, jež slepě přichází,
slzami bolesti před světem utajené
lomil jsem paprsky svých vlastních extází.
Ve chrámech zbořených jsem Světlo naše svěží,
jež dávno, před věky, Duch bílý lidem dal,
a tam, kde havran spí a šakal tiše běží,
z chladného kamene jsem oheň vykřesal.
Až slunce zasvítí nám nad popelem v kraji,
za hvězdou spálenou vlastními vášněmi,
jenom ten půjde dál, kdo pochopil co tají
žár ohně, ukrytý v kameni na zemi!"
