FRABATO.CZ diskuzní fórum

Některé z vás zajímal můj postoj k těmto cvičením. Jako starý utilitarista pořád hledám, co by se mi hodilo do života, tak jsem upravil tato cvičení podle klíče, který mě napadl. Musím začít „trochu“ ze široka, protože to jinak neumím.

Jistě si každý vzpomene na druhý stupeň a duševní rovnováhu, ta jde vytvořit s jistou dávkou vůle a sugesce. Je to jakýsi základ pro další vývoj; základ proto, protože jde jen o cílené myšlenky (první pokusy působit na astrál) a jakási kvalita této rovnováhy záleží jen na úrovni našeho svědomí. Lidé zaměření na ideál tedy tuhle část plní poměrně pomalu...

Hned na úvod musím říct, že s živou pravdou má toto mentální hraní a strojené chování jen pramálo společného. Uvědomil jsem si to při zápolení s pránou ve 3. stupni. Po intenzivním zesilování životní energie u mě sice docházelo ke zlepšení dobrých vlastností, ale z prachu povstávaly i ty nechtěné, zadupané. Jediné řešení, které jsem si tehdy uměl představit bylo zvětšování propasti mezi pomyslným dobrem a zlem. Následně docházelo ke zvyšování napětí v prsou a celý můj život se točil kolem vnitřního boje - navenek jsem byl neaktivní. Jediná možnost byla jít dál.

I přes všechny naše snahy si v určitých okamžicích (kdy je třeba něco prožít nebo se nějak projevit) nezadáme se slonem v porcelánu. A tak nezbývá než si vybrat mezi nevyváženým naturelem a vykonstruovanou balancí... Chybělo málo a s touto myšlenkou bych se zcela ztotožnil. Problém byl v tom, že z obou postojů se občas vytvářely konsekvence, které nešly zpracovat a ulpívaly v podobě jakýchsi archetypických stínů na orgánech. Po soustředění na jednotlivé části těla se tyto archetypy rozbalily a vyhřezlo pár konkrétních životních okamžiků, ve kterých bylo provedeno násilí proti intuici. Nejdříve jsem nechápal souvislosti, ale časem se ukázalo, že některé tendence (i zdánlivě dobré) je třeba zpomalit a jiné naopak uvést do pohybu.

V objevování této duševní dynamiky mi pomohlo i základní hromadění živlů v těle, ale nebylo to to pravé ořechové. Po intenzivním cvičení jednoho elementu se mi na druhý den "přebarvilo" celé astrální tělo a choval jsem se přinejmenším zvláštně. Po určité době se tělo vrátilo zase do původního stavu, přičemž tuto kondici do velké míry popisuje postavení hvězd při mém narození. Pochopil jsem, že mnoho rozumem vytvořených tzv. dobrých vlastností bylo jen obcházení problému. V astrologickém profilu jsem samozřejmě našel nástroje, o kterých jsem už dopředu věděl, že mi tak nějak patří, ale zároveň jsem si byl vědom, že bych při jejich použití musel také něco ztratit/obětovat. A to se v určitém stádiu vývoje zdá takřka nemožné, protože na tom (jako člověk) stojíte! I když to byla asi dost bláznivá věc, tak přecijen jsem nejdůležitějším atributům mé osobnosti sílu vzal a přesunul ji do neznámých vod...

V dnešní době se čím dál častěji setkáváme s tím, že člověka něco bolí a současně protežovaná medicína nemůže nic odhalit. Toto se děje u jedinců se zvýšenou citlivostí, kde se do určité míry stírá rozdíl mezi astrálním a fyzickým tělem, neboli kde se vazba psychických vlastností a tělesných orgánů zesiluje. S jistou nadsázkou lze konstatovat, že tito lidé trpí dříve, než je dnešní norma. Některým z vás je určitě známa analogie mezi jednotlivými částmi těla a znameními zodiaku (začíná se od berana v hlavě a končí u rybích chodidel). Ta bolest, kterou zažíváme je silně souvislá s planetami, které jsou v určitém znamení obsaženy. Na této úrovni jde konkrétně o jejich počet (Slunce a Měsíc mají dvojnásobnou váhu). Pokud jich v nějakém znamení napočítáme 2 a více, tak je zde velká pravděpodobnost, že se nám naše vnitřní nedokonalost bude ozývat právě přes určitý orgán (popř. skupinu orgánů). Jak vidíte, nikdo není ušetřen už kvůli Slunci a Měsíci. Jak každý ví, 12 znamení vyšlo ztrojnásobením čtveřice živlů, zde je ovšem ještě nemůžeme použít. Toto řešení by bylo pouze ze stejné úrovně a naše konání by zapříčinilo oddálení našich potenciálů. V této bolesti je totiž důležité spatřit možný gradient naší osobnosti. Kdybychom si řekli něco ve smyslu: „Mám tři planety v rybách, tak si uberu trochu té Vody z prstu na noze...“, tak se vás zeptám, kam tu Vodu pošlete? „Pryč, hlavně ať to nebolí!“ je nesprávná odpověď. Po určitém období se to vrátí zpět...

Pokud se chceme přiblížit k jádru problému, je nutno analyzovat vztahy jednotlivých planet s jejich okolím. Načež nám vznikne jakýsi harmonicko-disharmonický graf. Které vztahy/aspekty jsou harmonické a které disharmonické nám prozradí jakákoliv literatura pojednávající o astrologii. Většinou platí, že trigon, sextil a konjunkce jsou aspekty kladné a kvadratura a opozice patří mezi záporné (nebo také třecí). Protože provádíme analýzu, tak nám sem síly jednotlivých znamení z předešlého odstavce vchází poněkud jednorozměrně. Každého vztahu se účastní dvě planety a vytvářejí společně páku. Je to zde tak trochu o komunikaci. Lapidárně řečeno, pokud k vám někdo stojí zadkem, tak se s ním asi těžko budete bavit. Kladné aspekty se pomocí vámi vrozené síly (zde ve formě impulsu) snaží tuto komunikaci (třecí páku) udobřit. Musí zde ale být vidět naše snaha, a tu my, díky cvičení 4. stupně, můžeme projevit přímým způsobem.

Jak by to mohlo v praxi vypadat:
Bolí mě kolena z neznámého důvodu. Zjistím, že je tu s astrálem souvislost, protože mám Slunce, Merkur a Venuši v kozorohu. Z toho je jasné, že mám (lokálně) přebytek živlu Země a je třeba ho použít jinde, tzn. zaktivizovat ho. Řekněme, že tu je jedna páka, která nám dělá problém - týká se opozice Jupitera a Satruna, která sama o sobě může vyvolávat mnoho negativních vlastností jako
např. melancholii, fanatismus, nerozhodnost apod. Tuto páku můžeme zlomit působením elementu Země na orgány Jupitera a Saturna (viz dále), protože mají obě dobrý vztah se Sluncem, je možné živel zásobovat přímo z něj. Ve většině případů ale distrubuujeme každou planetu odjinud. Z grafu samozřejmě vyplývají různé cesty, a tak je na problémové úseky třeba přivolat co nejvíc souvisejících harmonických aspektů.

Co se týče analogií planeta-orgán, tak je to v těle dost zvláštně rozděleno. Je možné pozorovat, že u některých orgánů není vládce striktně určen. Další zajímavý paradox je, že někdy párové orgány ovládají právě dva vládci (každý svou půlku). Existují však asociace, které jsou ověřeny historií, a je možno se na ně spolehnout:

Luna - mozek; Merkur - plíce; Venuše - ledviny; Slunce - srdce; Mars - žlučník; Jupiter - játra; Saturn - slezina.

U dalších planet to není tak zřejmé, protože mnoho lidí zatím neovlivňují (v závorce je můj tip - za Neptun jsem se prakticky nedostal):

Uran - hypofýza; Neptun - epifýza, páteřní kanál + nervová vlákna; Pluto - slinivka břišní (pohlaví jednotně - ne rozdělené jako v případě Marsu a Venuše)

Postup samozřejmě provází plno problémů. U některých lidí se může objevit souvislost více než dvou planet, tzv. dvojitá kvadratura neboli „T“ kříž, který je jako osudové kladivo a nedá se s ním nic moc dělat. U něj opravdu nestačí jen měnit vlastnosti, protože celý ten vzorec se akorát postaví nebo nakloní jinak a nedojde k jeho eliminaci. Potom jsou tu různé další objekty jako uzly, černá luna, chiron apod., ale ty se dají většinou dost dobře řešit mentálním způsobem pomocí vůle, imaginace, autosugesce apod. Za další, někdy máme dost silnou planetu, ale třeba k ní nevede žádná páka, takže je třeba opatrně zvyšovat orbis a hledat možnou kladnou/řešící páku. Jestliže objevíme zápornou, co v užších mezích neexistuje, tak ji nesmíme živit! V některých případech do očí bije podobnost s čakrami, jejichž úplný seznam je snad nemožné dohledat. Většinou se totiž autoři rozepisují pouze o sedmi základních, uspořádaných v typické evolučně involuční ose, která spíše než na fyzické umístění sil upozorňuje na duchovní milníky.

Jsou zde i problémy na úrovni samotného cvičení s živly. Je to trošku něco jiného než posledně. Prána, kterou jsem viděl spíš jako světlo, se dala docela snadno ohraničit, hromadění živlů v celém těle bylo zase jednodušší díky vlastní fyzické ohraničenosti. U částí těla to bylo ovšem jinak - určitý živel si při přerušení pozornosti dělal, co chtěl. Největší problém bylo zrcadlení, kdy hned (ne)poslušně respektoval plošnou souměrnost podle středu těla. Tedy např. místo jedné ruky jsem nechtěně nabíjel obě současně apod. Další problém byla situace, kdy mi při výdechu živel takříkajíc utíkal, popř. vracel se do celého těla (při první variantě). Jde tu vlastně o to, udržet hmatatelné napětí v naprostém uvolnění těla. Je to podobné, jako pracovat s nekonečnem a přitom nebýt jeho součástí. Jakmile totiž prostor a elementy v něm stlačíme, musíme být mimo toto dění. V případě, že se to povede, je úžasné sledovat, jak živel sám sebe vyživuje.

Něco málo k výsledkům:
Tato poměrně přesná práce s živly nás může vrhnout do míst, kde zjevně vládne vyšší příroda. Obyvatel je tam mnoho a je třeba říct, že mají nepřeberné množství záměrů, proto by bylo nešťastné připravit si pro komunikaci jakýkoliv postoj, o předsudcích nemluvě. Intuice sama napoví, kdo přichází v míru, kdo si přišel hrát a kdo naopak rád škodí. Je zvláštní, jak se v některých bytostech zobrazuje boží hněv. Pokud polevíte ze svých morálních zásad a setrvačností se dostanete znovu do některých světů, tak na vás může zaútočit i veskrze kladná entita. Je to docela dobrý feedback. Abych jenom nestrašil, tak je možné se zde dozvědět i plno praktických postupů.

Co říci závěrem? Z vlivu všech vesmírných těles se v jedné lidské inkarnaci nejspíš dostat nelze, ale můžeme se alespoň pokusit vystoupit z naší soustavy.

ekeaze píše:...

Jo, jen k tomu musím dodat, že vlastní zkušenost mě donutila rozdělovat podvědomí a nadvědomí. Často se to spojuje souhrnným termínem nevědomí, ale v praxi se ukázalo, že je mezi nimi dost ostrý přechod. Nejdříve je třeba se očistit (vyřešit podvědomí), jinak se do nadvědomých sfér dostaneme pouze pasivním vhledem a to navíc nepravidelně.

U mě to bylo tak, že jsem se intenzivně očišťoval až do chvíle, kdy jsem narazil na úplné dno. Po určitém zážitku se z těch pekelných oblastí člověk vrací pozměněn a je takřka jisté, že některé věci už neudělá - díky tomu dostane přístup nahoru. Problém ale je, že jedinec rázem stojí nahý, s očištěným vědomím a nemá NIC. V tomto momentu se zkouší pravdivost, s jakou cestu nastoupil.

Teoreticky se z toho bodu dá opět klesnout, ale nevím, co by člověk musel udělat, aby se mu to povedlo. Díky nabyté čistotě se totiž každou noc ve vědomých snech všechny denní neřesti stíhají negovat. Druhá možnost je nic nedělat, ale to nedoporučuju, protože se k vám život začne chovat dost nekompromisně. Dříve nebo později totiž začnete na něčem lpět, a to je ve velmi krátkém čase sraženo (ať už se jedná o cokoliv). Vy si potom připadáte jako dítě, kterému vzali hračku. Lidé, kteří si libují v otázkách „proč...“ se přitom mohou dostat až k různým psychotickým stavům.

Jediné řešení v tomto okamžiku je vybudovat si silný vztah k Bohu. Milovat ho... Každý den se k němu skrze kontemplace vracet, protože do neutěšeného stavu už zpět nechcete. Nejpozději tady se vyřeší vaše nepravidelnost ve cvičeních. Zde je totiž meditace stejně důležitá jako strava. Tímto se vše dá do pohybu a cesta vzhůru je volná, odpor je ovšem stále přítomen.

Chtěl jsem jen naznačit, že problémy, o kterých jsem mluvil v transformaci nemusí bytovat přímo v podvědomí. Spíš to podvědomí vidím jako špinavé sklo, kdy při pohledu na něj se vše za ním zdá jako jeho součást. Pro normální lidi je to nutná a zároveň přirozená ochrana. Oni by při manipulaci s příčinami nevydrželi „pravdu“ o nich samotných.

Pozn.: Pokud někoho tato část cesty zajímá více, tak si myslím, že ji dobře popisuje 15. - 17. tarotová karta.

Myslím, že tyhle dvě situace kromě kvality, kterou jsi zmínil, odlišuje právě pozemský čas. Já jsem totiž psal o stavu bezprostředně po „očistci“, kdežto hrdina z knížky (pokud si dobře pamatuji) vypadá spíš znaven držením určitého stupně vědomí. Ta poslední věta je bohužel pravdivá a předejít tomu lze asi jen v případech menších poklesků.

Dítkem které doby? Pro příklad egyptská magie a třeba rádžajóga jsou celé o vůli. A to jsme nejméně 2 století před Kristem.

Zaráží tě, protože neznáš jeho význam. Očisťuje se v něm duše, aby mohla jít do nebe. Přičemž se to nemusí odehrát až po fyzické smrti. Stačí navštívit požadované hloubky podvědomí a potom objevovat sféry nadvědomí.

Tu samou nerovnováhu vytváříš ty, když ji odmítáš. Tohle je už podruhé, co jsem si toho všiml. Udělej si prosím ve své velkomyslnosti místo i pro lidi, kteří se nenarodili s „hippísáckým“ temperamentem. I takoví mají právo na to, dojít k pravdě. Vůli jako takovou jsem nikdy vzhledem k celku na piedestal nestavěl. Každý má ale jiné počáteční podmínky a je třeba to respektovat.

Exoterních je možná mnoho, ale z chrámového tajemství bylo pochopeno jen málo. Tehdejší adepti kněžství museli udržovat tak silné morální kvality, o kterých se stoupencům mnohých soustav ani nezdá.

Některé systémy zkrátka vůle provází jako páteř zespod až nahoru. V rádžajóze je ten vzestupný trojúhelník hodně ostrý, žádná široká cesta. Je to postavené na příkazech a zákazech. Není to postup pro každého, stejně jako magie. Těžko tomu se svou filosofií porozumíš.

A zase jsme tam, kde jsme byli minule. Opět jsi zjednodušil nějaký směr jen na poslední stupně. Je jasné, že musíš hodně věcí před koncem opustit popř. integrovat, ale plno lidí je někde uprostřed nebo na začátku a prostě se na dhjánu neumí jen tak překlopit.

Ten odstavec byl samozřejmě provokace, protože ti tvůj postoj nevěřím. „Snažíš“ se na to koukat ze široka a přitom si nedokážeš představit postup, kdy se vyvolají nějaké síly, dojde k jejich ovládnutí a následně se použijí/obětují k povýšení na jinou úroveň. Tady nejde o žádné rvaní. Ty možná děláš magii jen ve svém volném čase (nebo si to alespoň představuješ), ale pro některé je to TA cesta. Doufám, že už tomu rozumíš a budeš víc tolerantní.

To nemá. Popsal jsem tu svoje cvičení, z kterého jsem měl radost a většina se bohužel nabalila jen na reakci na reakci. Já už jsem skončil, ale tuším, že tu minimálně jeden off topic komentář ještě bude.