De Guaita

[Cagliostro]

Dovolím si zde založit nové vlákno, které budě věnováno údajně náruživého "morfíniho" De Guaitu, který ve skutečnosti nebyl žádným drogistou, ale pouze si tak léče své vrozené choroby... (jak trefně nejlépe napsal o jeho úmrtí Marius Lepage).
Dnes se Guaita celkem přehlíží (zbytečný autor, jak o něm sdílí názor Parnov v trůně Satanova) jako okultní autor, a je brán jako "poklad" Levi. Pokud je řeč a Guaitovi, pak hlavně jako básníkovi.
Guaita je autor nezapomenutelného Na prahu tajemství, a dále nedokončené trilogie Hadu Genese:
1)Chrám Satanův
2)Klíč k černé magii
3)Problém zla (dokončeno O. Wirthem a M. Lepagem), které správně následovníci-autoři pochopily a výborně dokončily.

[Cagliostro]

Tady dávám jeho text (i když básnický, ale zajímavý) o Atlantýdě. Zatím ve francouzštině, až bude více času, hodím to sem v překladu.

L’Atlantide

À Émile Michelet.


* * *

LOIN de la multitude où fleurit le mensonge
Puisque l’âme s’épure et s’exalte en rêvant,
Au gré du souvenir vogue, ô mon Âme, et songe :
Songe à la cendre humaine éparse dans le vent ;

Songe aux crânes heurtés par le soc des charrues ;
Aux débris du passé dans l’inconnu flottant :
Car des mondes sont morts, des cités disparues,
Où la vie eut son heure et l’amour son instant !

* * *

Aux siècles primitifs, une île, immense et belle,
Nourrice jeune encor d’un peuple de géants,
Livrait à ses fils nus sa féconde mamelle,
Et sa hanche robuste au choc des océans.

Cette terre avait nom L’ATLANTIDE. — Des villes
Y florissaient alors, superbes, par milliers,
Avec leurs parthénons et leurs jardins fertiles,
Et leurs palais de marbre aux antiques piliers.

Aqueducs ! Monuments massifs, aux colonnades
De jaspe, défendus par de grands léopards!
Coupoles de granit ! Innombrables arcades
Brodant de leur dentelle épaisse les remparts ! —

L’on eût dit des forêts de pierre. — Les bois vierges
Reflétaient leur verdure aux lacs bleus sans roseaux,
Et l’âme des jasmins et des lys, sur les berges,
Se mariait, légère, à des chansons d’oiseaux !

Un cantique montait d’espérance et de joie
Vers Jupiter très bon, très auguste et très grand :
L’homme tendait les mains à l’azur qui flamboie,
Et le fleuve apaisé priait — en murmurant !...

Mais ce monde, marqué du sceau de la colère,
Devait s’anéantir, sans que rien en restât
Que des îlots perdus sur l’onde tumulaire,
— Seuls vestiges épars où notre œil s’arrêtât !

On entendit rugir les forges souterraines,
Tout le sol s’effondra, secoué brusquement...
Et la mer fit rouler ses vagues souveraines
Sur la plaintive horreur de cet écroulement !

* * *

Cependant, par delà ces monstrueux décombres
Que, sous mille pieds d’eau, tu vois se dessiner,
O mon Âme, entends-tu ?... Du fond des lointains sombres,
De prophétiques Voix semblent vaticiner :

* * *

— « Ainsi les continents, les villes séculaires,
« Les grands monts hérissés de sapins et d’orgueil,
« L’homme et ses passions, le monde et ses colères,
« — Cadavres disloqués et mûrs pour le cercueil,

« Gigantesques amas sans nom, épaves mornes —
« S’engloutiront un jour, (tout étant accompli,)
« Sous les flots ténébreux d’une autre mer sans bornes
« Et plus profonde encor — qui s’appelle l’OUBLI !

« Alors, exécutant la suprême sentence,
« L’ombre, comme un déluge, envahira les cieux ;
« Et tout bruit s’éteindra, comme toute existence,
« Dans le néant obscur, vaste et silencieux. » —

[Cagliostro]

Pohleďme na horoskop Guaity tak, jak je uváděn oficiálně, pokud se narodil 6/4 1861 v 5 ráno v Château d'Alteville ve francii. Tohle je pro astrologii nádhera, ten horoskop.

[Arex]

Na tomto místě považuji za vhodné upozornit, že přídomek pana markýze de Guaita se čte "Géta" nikoli "Guaita".

Určit výslovnost jeho jména těžké, protože je to původně italské jméno ve francouzském prostředí. Variantu s dlouhým -é- traduje jak česká tradice (Kabelák-Nakonečný), tak francouzská linie martinistů.

[Pseudomagick]

Je velmi škoda,že o tomto výborném hermetikovi tu není více!
Kniha "Klíč k černé magii" je zřejmě nejlepším rozborem astrální úrovně.

[Cagliostro]

Jeden z nejkrásnějších hermetických úvodů, který napsal de Guaita, dnes zapomenutý hermetik - i ve Francii, což je ohromná škoda...:

"Po únavném hledání podstaty pod rouškou tvaru, jež na se bere, a neustálém narážení o hradbu vnějšího zdání, za níž tuší cosi hrozného, i nejméně mystickému mysliteli zachce se jedenkrát probádati záhady světa nadsmyslného. Vystoupí na horu až k chrámu tajemství, čelem a myšlenkou svou se dotýká už jejího prahu. — Avšak, již generace před ním obléhaly svatyni nenalézajíce vchodu i musili se posléze vzdáti veškeré naděje, že uzří světlo, které plane uvnitř a jehož růžový odlesk ozařuje okna. Prosebné schodiště svatyně končí u nehostinné žuly zdi. Na průčelí jsou vyryta slova, jež vnukají hrůzu před neznámem: „Scire nefas! (neptej se!)“
Sklepení, jehož klíč se ztratil, otvírá se kdesi v údolí. Praví se, že za staletí několik málo odvážlivců dovedlo proniknouti tajemství podzemní, kde se křižují chodby bez počtu, a kde sídlí neúprosný služebník zákona, jemuž se nelze vyhnouti. Starý strážce tajemství, symbolická Sfinx, stojí na prahu a praví: — „Třes se, synu země, nejsou-li tvé ruce čistý před Pánem! Jod-Hévê dává rady jen svým vyznavačům. On sám vede adepta za ruku až k tabernakulu své slávy; avšak neuctivý odvážlivec jistě zabloudí a nalezne smrt v temnotách bludiště. Nač čekáš? Není možno couvnouti. Vyber si cestu labyrintem; buď uhodneš nebo zemřeš — — —“
Nechtějte viděti v hrozných těchto symbolech pouhou hrozbu. — Vysoká věda nesmí býti předmětem frivolní zvědavosti; problém jest posvátný a tolik vznešených čel už nad ním zbledlo; dotazovati se Sfingy z pouhého rozmaru jest rouháním, jež nezůstane nikdy bez trestu, neboť taková otázka již v sobě chová odsouzení. Na neuctivý dotaz dá Neznámo neočekávanou odpověď, tak hroznou, že nikdy nevymizí z vaší paměti. Rouška tajemství dráždila vaši zvědavost? Pak běda vám, že jste ji nadzvedli! Vypadne ihned z vašich chvějících se rukou, a zmocní se vás šílenství z toho, co jste se domnívali, že vidíte. Neboť fantomy halucinace dlí kol prahu tajemná, a tažte se knihy doktora Briere de Boismon, jaký krůček dělí halucinaci od šílenství. Jest brána, kterou nelze projíti, abychom nevešli ve styk s jistými silami, jichž se staneme pány nebo otroky, vládci nebo hříčkami. Moci, jež křesťanská mystika symbolisovala v podobě hada, jenž vrhá člověka v otroctví, jestliže člověk sám ho nezdolá dříve, rozdrtě mu hlavu..."

[marvin]

"dotazovati se Sfingy z pouhého rozmaru jest rouháním, jež nezůstane nikdy bez trestu, neboť taková otázka již v sobě chová odsouzení. Na neuctivý dotaz dá Neznámo neočekávanou odpověď, tak hroznou, že nikdy nevymizí z vaší paměti. Rouška tajemství dráždila vaši zvědavost? Pak běda vám, že jste ji nadzvedli! Vypadne ihned z vašich chvějících se rukou, a zmocní se vás šílenství z toho, co jste se domnívali, že vidíte..."

super, nádhera. Odkud máš tu citaci? Z nějaké jeho knihy?

[Cagliostro]

Ano, jeho Na prahu tajemství (1921 a 2001).