Tyto souvislosti mne zaujaly a zde jsem našel myslím jedinečný článek, kde Jan Korál vysvětluje leccos, co se tady řešilo i něco navíc. Mohl by být i zajímavým podnětem pro diskusi, která probíhá ve více okultních a mystických atd. skupinách - zda opravdu proběhla do prostoru ČR inkarnace většího množství bytostí z nejrůznějších především magicky, mysticky atd. založených kultur. A co by to znamenalo pro evoluční vývoj této oblasti...
Článek Jana Korála zde raději včetně odkazu kopíruji celý, neb u těchto nwoo.org stránek nikdy v dnešní době nevíte, kdy je zavřou...
http://www.nwoo.org/2016/03/30/proc-je- ... v-minarik/Proč je svobodný Tibet nesmysl, proč je kolem toho takový povyk v Čechách a co na to Květoslav Minařík
Asie, Domácí, Náboženství a materialismus, Politika, Úvahy a zamyšlení
Tragikomedie kolem návštěvy prezidenta Číny v České republice s vyskakováním aktivistů za svobodný Tibet bude brzy končit. Všichni herci ještě lépe zahráli své role a tak ještě lépe víme, kdo kam patří. Mnohde lze najít odpověď na otázku, proč Tibet nemůže být v současné době svobodný, ale nikde není odpověď na to, proč právě u nás má Tibet a Dalajláma takovou podporu. Vysvětlení Havlem samo o sobě neobstojí.
O tom, že s přízní k Tibetu to jinde ve světě není tak žhavé, svědčí např. prohlášení Baraka Obamy z listopadu 2014, kdy uvedl, že jeho administrativa nepodporuje nezávislost Taiwanu a Tibetu, ani hnutí pro větší demokracii v Hongkongu. A následující fotografie ukazují, že ani jinde v Evropě, v USA nebo OSN nemají s prezidentem Číny problém:
Ale proč je zrovna tady tolik příznivců Tibetu?
Vezmu to od začátku. Na konci 90. let jsem jako mnozí jiní byl tzv. hledačem a hledal jsem hlubší smysl života a informace o duchovním rozměru bytí. Leckoho zaujalo lecco. Mě zaujalo mimo jiné dílo Květoslava Minaříka (1908-1974). Informace o jeho životě a některé jeho knihy ke stažení jsou na webech:
http://www.kagypupa.com a
http://www.cannopus.
Na těchto stránkách je stručně definován takto:
Český mystik (1908–1974), který v mládí do nejhlubších podrobností poznal a sám na sobě uskutečnil nejvyšší duchovní a mystické ideály Východu, aniž přitom ztratil kontakt s občanským životem. Své zkušenosti potom formuloval jako originální, z knih nevyčtenou duchovní nauku, jež vychází z psychologie a způsobu myšlení současného Evropana. Vede jej životem a zdokonaluje jeho bytost jako celek; nezabývá se jen fyzickou, mravní nebo mentální složkou, ale harmonicky je rozvíjí všechny najednou. Z velkých světových duchovních směrů má jeho nauka nejblíže k mahájánskému buddhismu.V každé ze svých knih vysvětluje Květoslav Minařík duchovní nauky z jiného aspektu, aby je tak lépe zpřístupnil širokým vrstvám čtenářů. Téměř celé jeho životní dílo bylo již vydáno vydavatelstvím Canopus; stručné anotace najdete na dalších stránkách.
Přečetl jsem řadu jeho knih, mezi nimi určitě všechny ty nejdůležitější, jako Přímá stezka, Beseda bohů, Jóga v životě současného člověka, Milaräpa, Spása, Kéčara. Posledně jmenovaná kniha je Minaříkovou autobiografií, ve které popisuje i začátky svého mystického úsilí. Narodil se do nuzných poměrů a tak byl pro něj život velmi těžký už od samých začátků. Musel již v mládí tvrdě pracovat, aby uživil sebe a pomohl s obživou rodiny. Jeho náročný osud ho nutil k hledání řešení své krušné situace. V 17ti letech se k němu dostala kniha o józe, především o meditační jogínské praxi, která slibovala ukončení pozemských strastí. Protože silně toužil po ukončení svého utrpení, tak se pustil do předepsaných cvičení a veškerou silou mladistvého ducha se opřel do proměny své psychiky a jemnohmotných těl. Poctivé usilování bylo brzy korunováno úspěchem a mladý Květoslav nejenže se začal cítit mnohem lépe a silněji, ale postupně pronikal i do vyšších duchovních světů. A v určitém období měl zvláštní zážitek, který je klíčový pro pochopení propojení Tibetu a Čech. Zažil, že se k němu přiblížila duše jednoho z již nežijících tibetských mnichů, který dosáhl vysokého stupně duchovního pokroku. Tento Tibeťan se postupně propojoval s bytostí Květoslava a předával mu praktické porozumění pro další mystický vývoj až splynul s jeho osobou zcela. Květoslav pak dosáhl „nejvyšších duchovních ideálů Východu“, kterými se rozumí úplné osvobození duše a těla z pozemských strastí a koloběhu životů.
Tato vysoká duchovní realizace byla podmínkou k tomu, aby mohl ukotvit tuto velmi praktickou nauku prostřednictvím svých textů a vedení dalších žáků v srdci Evropy. Důležité jsou pro nás následující, nejen Květoslavovy, poznatky. Tímto přenosem ryzí jogínské nauky do Evropy byl završen úděl Tibetu v současné historické epoše. Praktická nauka, která umožňuje člověku plně ovládnout sebe sama za současného rozvinutí všech přirozených i nadpřirozených sil, již byla nalezena, popsána a uskutečněna a nyní byla prostřednictvím Květoslava Minaříka dána Evropanům. Ten ji popsal novým a pro dnešní lidstvo srozumitelným jazykem a způsobem, který nevychází z opisování prastarých buddhistických textů, ale ze zažité a uskutečněné praxe. Kdo tuto nauku nastuduje, shledá, že se ve skutečnosti nejedná o nic mystického, či zázračného, ale že jde o praktický postup práce s tělem, myslí a energií, který má fyzikální podstatu. Jedním ze základních pokynů této nauky je to, že je třeba pozornost směřovat dovnitř sebe a nikoliv do vnějšího světa, což je v přímém rozporu s celou západní civilizací, která neustále vytváří zážitky, jenž mají vytahovat lidskou pozornost vně sebe sama a nikoliv dovnitř. Usměrněním pozornosti do nitra přirozeně vtéká do člověka energie, která postupně narůstá tak, že je člověk zdravější a silnější a může dosahovat až nadpřirozených výkonů a schopností. To však není cílem. Tím je úplné osvobození sebe sama od všech vazeb se světem a z pozice úplné svobody odevzdání této vydobyté svobody a nadpozemské blaženosti veškerému lidstvu s přáním: NECHŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI ŠŤASTNY!
Prakticky nikdo však těchto cílů nedosahuje, protože po této cestě nejde, pokyny nauky nenásleduje a setrvává v tomto světě, aby uspokojil nějaké ze svých žádostí. Proto také nikdo není úplně svobodný a převážná většina lidí o této možnosti ani neví, natož aby ji přijala. Osvobození se od požitků a zážitků všeho druhu je totiž jedním z požadavků této nauky. Jen se sami nad sebou zamyslete, zdali jste kvůli vlastní svobodě ochotni se vzdát nějaké ze svých vášní? A kdo nic od Květoslava Minaříka nečetl a prakticky nevyzkoušel, ať se zdrží komentářů a nedělá ze sebe hlupáka.
Z tibetského buddhismu zbývá nyní už jen karikatura a prázdná slupka bez hodnotného duchovního obsahu. Duchovní pronikavost a záře již v Tibetu dohasíná a od současných Tibeťanů je možné se naučit pouze to, co tam bylo objeveno a uskutečněno v minulosti a což již nemá současnému modernímu člověku příliš co nového říci. Proto také Tibet, jako duchovní centrum již nemá opodstatnění. Úsilí o nadvládu nad Tibetem je tak již pouze mocenský spor o území a pokud by se Čína vzdala Tibetu, tak ten by se stal více či méně kolonií Spojených států amerických a západních korporací. Je jasné, že to je Číňanům naprosto jasné a nemají důvod se tohoto území vzdát. O Tibeťany a jejich práva jde v tomto sporu úplně nejméně. Návrat klerofašistické diktatury tam opravdu asi nikdo nechce, zájmům USA o lidská práva už dnes nevěří ani Američané a Tibet sám o sobě rozhodně nemá na to, aby se stal suverénní a moderní zemí. Pro Tibeťany je nyní evoluční přechod do moderního světa, aby se z duchovní i světské podřízenosti naučili praktické a světské individuální svobodě, které je v současné Číně nesrovnatelně více, než v bývalém lamaistickém Tibetu.
Tibeťan, který se spojil s Květoslavem Minaříkem, není zdaleka jediná duše, která se přesunula do Evropy a do Čech. S dušemi vyspělými sem přišlo i mnoho méně vyspělých a jejichž působení se projevuje v tom mimořádně velkém množství obyvatel Čech, kteří více či méně uskutečňují duchovní práci vycházející z jógy nebo buddhismu, nebo si o tom alespoň čtou, pijí čaj, pálí vonné tyčinky a spřádají romantické sny o cestě do Tibetu. Také proto je tu tolik lidí, kteří chodí jako ovce za kýmkoliv, kdo se ohání svobodou Tibetu, i když je to třeba Nalejláma Kradousek. Za tím vším jsou vzpomínky na minulé životy strávené monotónním opakování prastarých manter a rituálů na úpatí tibetských velehor a duševní štěstí spočívající v poctivé duchovní práci v izolaci od okolního světa.
Tato minulost je však pryč. Je třeba se probudit do pronikavé přítomnosti a usilovně pracovat na přítomném a budoucím štěstí veškerého lidstva.