Louis-Claude de Saint-Martin

[marvin]

Louis-Claude de Saint-Martin

[Ankhur]

Martinismus:
http://www.malvern.cz/down/martinist.pdf

Knihy:
Pierre de LASENIC - Hermetická Iniciace Martinismu
Milan Nakonečný - Martinismus
Milan Nakonečný - Neznámý filosof Louis-Claude de Saint Martina

[Arex]

Louis-Claude markýz de Saint-Martin (18. ledna 1743 – 14. října 1803) byl francouzský obnovitel hermetismu, znalec psychurgie (praktické mystiky), obřadné magie a teurgie. Je autorem celé řady esoterních spisů, které publikoval pod pseudonymem Neznámý filosof (Le Philosophe Inconnu). Byl spoluzakladatelem Martinistického řádu, významné hermetické a mystické společnosti, která existuje dodnes. Spolu se svým učitelem, Martinezem de Pasqually, byl předchůdcem celé „francouzské hermetické školy“ 19., 20. a 21. století.

Život

Louis-Claude de Saint-Martin se narodil v chudé šlechtické rodině. V mládí prožil symbolické zjevení o současném a ideálním stavu člověka (1), které určilo jeho další duchovní směřování a jehož obsah je zachycen v iniciačních rituálech Martinistického řádu. Poté, co vstoupil do armády a stal se aktivním důstojníkem, se seznámil s významným hermetikem Martinezem de Pasqually, který ho zasvětil do vysoké magie pomocí magicko-teurgických rituálů. Saint-Martin byl Pasquallyho osobním sekretářem a také jeho nejdůležitějším žákem.
Saint-Martin roku 1771 opustil armádní kariéru, aby se mohl věnovat duchovnímu životu. Poté přijímal pouze příležitostná zaměstnání, často bez nároku na honorář; nezbytné náklady na jeho život hradili jeho příznivci. Ve svých četných vystoupeních odmítl materialismus své doby a hovořil o nutnosti duchovní obnovy člověka. Za Velké francouzské revoluce byl pro své názory pronásledován, několikrát zatčen a jen těsně unikl popravě. (2) Zemřel 14. října 1803.

Nauka

Je-li Saint-Martin považován za jednoho z nejvýznamnějších hermetiků, je tomu tak proto, že spolu s Pasquallym znovu zformuloval základní nauku hermetismu.
Centrem hermetismu je podle Saint-Martina učení o člověku a jeho poslání; hermetismus je přes své zaujetí magickým kosmem i Bohem silně antropocentrický. Saint-Martin obsáhle dokládá, že současný člověk je pouze stínem své vlastní slávy a že jeho dnešní stav je úpadkem jeho skutečného významu. Cílem lidského života by proto měla být reintegrace, pozvolné a postupné dosažení prvotního „rajského“ stavu člověka, vnitřní sjednocení člověka s Bohem.
Tato reintegrace probíhá vědomou činností během každého dne, je však vystupňována v určitých rituálech či postupech. Rozeznáváme dva hlavní reintegrační směry: psychurgický, cestu srdce (martinismus) a teurgicko-magický, cestu poznání (martinézismus). Oba tyto postupy vrcholí v jednotném poznání skutečné podstaty člověka a Boha – v adaptaci bohočlověčenství – a jsou si zcela rovnocenné.
Saint-Martin uskutečnil jak magickou cestu reintegrace (pod vedením a podle pokynů Pasquallyho), tak samostatně i cestu mystickou. Sám napsal, že jejich společným výsledkem byla pokora. Postupně si více a více cenil bezpečnější cesty srdce, kterou z praktických důvodů preferoval před cestou magickou.

Literární dílo

Louis-Claude de Saint-Martin napsal celou řadu knih, ve kterých shrnul své učení i učení svých inspirátorů, Martineze de Pasqualy a Jacoba Böhmeho. Jeho spisy byly přeloženy do většiny světových jazyků. Už za jeho života vyšly v němčině a ruštině.
Jeho první spis, O omylech a pravdě (Des Erreurs et de la Vérité, 1775), se ocitl na indexu zakázaných knih, ačkoli jiné jeho knihy používali i katoličtí teologové. Za nejdůležitější Saint-Martinovo dílo bývá považována kniha Přirozený obraz vtahů mezi Bohem, člověkem a vesmírem (Tableau naturel des rapports qui unissent Dieu, l'Homme et l'Univers, 1782), která ve 22 kapitolách pojednává o pádu (degeneraci) současného člověka a cestě k jeho nápravě (reintegraci). Český překlad této knihy pořídila počátkem 20. století Pavla Moudrá; z textu však byly publikovány pouze úryvky. (3) Mezi další významné spisy patří knihy Člověk touhy (L'Homme de Désir, 1790), Ejhle člověk! (Ecce Homo, 1792, česky 1925) a řada dalších. Kompletní francouzské vydání Saint-Martinova díla má 12 svazků. Toto dílo je doplněno rozsáhlou sekundární literaturou, která má střízlivým odhadem několik tisíc položek.

Organizační dílo

Kolem Saint-Martina vznikl za jeho života kroužek důvěrných přátel, kteří s ním diskutovali o jeho učení a o hermetismu obecně, nebo kteří si s ním o těchto otázkách dopisovali. (4) Z těchto nepočetných řad a tradováním určitých postupů vznikl zárodek dnešního Martinistického řádu, který byl ve své dnešní formě založen v rozmezí let (1884-1888) dvěma držiteli martinistické iniciace, Papusem (1865-1916) a Augustinem Chaboseauem (1868-1946). Tato společnost, založená na myšlenkách Saint-Martina a křesťanské mystiky, působí dodnes v celé řadě zemí a denominací. V Čechách pracuje nepřetržitě od roku 1891. Hlubší představu o martinismu nabízí např. tento dokumentární film: http://www.youtube.com/watch?v=od2jc9uM_Xw.

Význam

Saint-Martin a Pasqually slovy nové doby znovu formulovali základy nauk, které poté postupně rozvíjeli klasikové moderního hermetismu Eliphas Lévi, Papus, d´Alveydre, Sédir a s nimi většina Evropy. Zprostředkovaně tedy stojí také u kolébky českého hermetismu, protože čeští klasikové jako Otokar Griese, Jan Kefer, Pierre de Lasenic, František Kabelák, František Bardon a Theofanus Abba buď přímo vycházejí ze Saint-Martina, nebo z děl jejich pokračovatelů.
Speciálně pro toto fórum dodávám: František Bardon Saint-Martina přímo necituje, ale jeho poválečné dílo je z větší části založeno na spisech „francouzské školy“. Například kniha Klíč k opravdové kabale je evidentně inspirována Sédirovým spisem Les Incantations. Systém personifikací sfér, otištěný v knize Praxe magické evokace, má evidentně předlohu v magicko-teurgických pracích Pasquallyho a Saint-Martina. To lze doložit pro některá jména bytostí sfér, méně průkazně i pro určité znaky, které od 18. století prodělaly velmi složitý vývoj. (5)

* * *

(1) Leben und Schiksale des Unbekannten Philosophen Saint-Martin, Erfurt 1805, s. 125 a násl.
(2) Nakonečný, Milan: „Neznámý filosof“ Louis-Claude de Saint-Martin, 2007.
(3) Tyto výbory byly publikovány v různých ročnících esoterní revue Logos (nakladatelství Trigon).
(4) de Saint-Martin: Theosophic Correspondence with baron Kirchberger.
(5) Viz Manuscrit Alger.

[Cagliostro]

Přirozený obraz vztahů mezi Bohem, člověkem a vesmírem (2016, nakl. Malvern) - vyšlo česky, čímž trochu aktualizuji A-xův. článek.

[Cagliostro]

V nedávných dnech vyšel v nakladatelství Vodnář Saint Martin a jeho dílo Služba duchovního člověka. Já jsem to ještě neviděl, spíše echo pro zájemce o učení Saint Martina, když už těch odborých kvalitních knih o hermetismu v poslední době moc nevychází.