- alleau_tristan.jpg (19.75 KiB) Zobrazeno 3083 x
René Alleau (*1917, +18. 10. 2013) byl doyen francouzské alchymie, historik hermetismu a filosof. Zabýval se rovněž studiem a významem tajných společností ve vývoji lidstva; od jejich počátků u domorodých kmenů až po jejich současnou funkci v naší kultuře. Byl žákem a přítelem francouzského alchymisty Eugéna Canselieta, žáka legendárního alchymisty Fulcanelliho a spojoval tak naši současnost s jeho věděním.
Po mnohaletém studiu hermetických textů vytvořil novou teorii symbolů, odlišující posvátné znaky, předané nám tradicí (symboly) od znaků, které vytvořilo lidstvo, aby jimi označilo vzájemné pouto určitých vymezených skupin (syntémata). Toto dělení zřetelně odlišuje obsah nadvědomého poznání symbolů od vědomého a podvědomého působení syntémat.
René Alleau byl spolu s Fulcanellim, Reném Guénonem, Františkem Kabelákem a v jistém smyslu i Juliem Evolou předním zastáncem posvátné Vědy (tradiční vědy) ve 20. století.
Česky vydané práce Reného Alleaua:
Aspekty tradiční alchymie, Merkuryáš 1993.
Hermés a dějiny věd, Trigon 1995, Malvern 2005.
O povaze symbolů, Malvern 2008.
Tajné společnosti, Malvern 2006.
Citáty z díla:
„V alchymickém pojednání připisovaném Raymundu Lullovi se dočteme:
Drak se nachází ve všech věcech, je Ohněm, v němž je náš vzdušný Kámen. Nachází se v každém člověku na světě.
Mezi mnohočetnými významy syntématu draka se pozastavíme pouze u toho nejdůležitějšího z nich: tato nestvůra je obrazem Smrti.
Universální realita této sfingy, jež nikoho neušetří, odpovídá také přirozenosti strážce Propasti, s nímž musí každý člověk jakékoli národnosti a barvy pleti bojovat, pokud ji chce porazit a osvobodit se od strachu.
V tomto zápase se bojuje o smysl věčnosti, neboť bytost při poutaná úzkostí k primordiálním a jakoby buněčným strachům svého těla nemůže prožít život v celé plnosti jeho vyzažování.“
O povaze symbolů, s. 59.
„To, co se člověk naučí na úkor svého těla, už nikdy nezapomene.“
Tajné společnosti, s. 29.
„Cílem obřadů je povětšinou včlenit člověka do jasně vytyčených podmínek stanovených souborem přesných pravidel a uchránit tak jedince úzkosti ze svobody, traumatu způsobeného možností výběru.
Všechno, co se vymyká pravidlům, je považováno za zvláštní, nenormální, nebezpečné, tabu. … To je případ magických obřadů, diametrálně protikladných svou funkcí vůči tabu, kvůli nimž jedinci zvaní čarodějové, medicinmanové či šamani dobrovolně překračují normu a berou na sebe břemeno svobody…“
Tajné společnosti, s. 25-26.
