Oldřich Eliáš

[Cagliostro]

Oldřich Eliáš *23.9. 1895 v Táboře
Eliáš jako hermetik se nejprve stal členem Volného sdružení pracovníků okkultních, ze kterého se později stala Universalia, společnost českých hermetiků, kde byl jedním ze zakládajích členů.
V Universalii byl jedním z přednášejících a zároveň působil jako lektor Svobodné školy věd hermetických.
Působil v martinistických spolcích Gedeon, Simeon v Ofiru, Paragawa, Horev-klub a Bratrstvo smutného zálivu, stýkajíc se s Josefem Šimánekem a Vyšší neznámí.
Dále byl členem ve Československé společnosti theosofické T. S. Adyar, České společnosti Metapsychické, Společnosti pro mystická studia a Společnosti pro psychická studia.
Oldřich Eliáš byl společně s Petrem Kohoutem zakladatel další martinistické lóže Paragawa, která byla založena 1.5. 1938, sám si ve stejném období vypěstoval kolem sebe tzv. Volné sdružení pro studium sexuální magie, věnující se mysteriím egyptské bohyně Eset.
Eliáš se jednou po domluvení schůzky setkal v Hannoveru se slavným mágem Aleisterem Crowleyem (1875-1947). S Crowleyem se setkal s českých hermetiků dále de la Cámara; spekuluje se v některých kruzích i o Lasenicovi a Bardonovi, což se zatím nepodařilo prokázat.
Před svým zatčením byl i podle dalších svědectví pochmurné nálady, se všemi se loučil, předvídal své zatčení gestapem i svou smrt.
Po krátkém vězení byl deportován do koncentračního tábora v Osvětimi dne 5.10.1941. Zemřel v nemocnici vězňů 8. listopadu 1941.


Jako autor napsal řadu okutlních studií, které prozrazují autorovu povšechnost a znalost hermetického prostředí. Byla to studie Mrtví se mstí? (Sfinx, 1923), věnující se kletbě faraona Tutanchamona; Magie a démonologie ve staré Babylonii (Sfinx, 1923), kterou navázal na staré civilizace s propojením s hermetismem; Golem: historická studie na podkladě okkultním (Sfinx, 1924), nejvýznamnější studii o golemech vůbec; Úvod do magie (Universalia, 1935), stručnou knihu kapitol o tématech okultních a Kabbala: pojem, dějiny a prameny (Zmatlík a Palička, 1938),

Oldřich Eláš

Na fotografii Oldřich Eliáš, pod kterým sedí jeho manželka, Pierre de Lasenic, pod kterým sedí Dagmar keferová, manželka Jana Kefera, a Jan Kefer

[Cagliostro]

Oldřich eliáš_PerfectPhoto.cz_2017-11-26 13 12 44.jpg.png (16.08 KiB) Zobrazeno 1802 x

Oldřich Eliáš_PerfectPhoto.cz_2017-11-26 11 54 38.jpg.png (34.36 KiB) Zobrazeno 1802 x

Oldřich Eliáš v mládí a těsně před svou smrtí... Jedna z nejsmutnějších fotek.

[Cagliostro]

Tut-anch-amon byl, jak známo, prvým skutečným nástupcem (nikoliv pouze regentem) slavného faraona-kacíře Amon-hopeta IV., příjmením Ach-en-atona. Tento král pokusil se o neslýchanou věc: zrušiti šmahem do jeho doby přes tři tisíce let vládnoucí národní náboženství soustavy mnohoboženské, s nejvyšším bohem Egypta Amon-Ré-em v čele. Odvážil se rázem zrušiti poctu všech egyptských bohů a na jejich místě ustavil ctění jediného, neosobního boha, představovaného slunečním terčem, zvaným Aton. Přirozeně, že tento revolucionář na poli náboženské kultury nezastavil ani před starými chrámy země a jejich mocným kněžstvem. Musíme míti dobře na paměti, co vše znamenali v Egyptě kněží a jejich chrámy. Byli takřka představiteli duchovní moci a inteligence, jež se téměř vesměs soustřeďovala v jejich řadách. Všechny vědy, ať profánní, ať, - a to hlavně, okultní byly jejich monopolem. S mocí duchovní šla ruku v ruce politická a s ní bohatství takové, že se rovnalo, ba mnohdy převyšovalo statky samotného faraona. A tak král Achuen-aton podlehl konečně po sedmnáctiletém úsilí kněžím. Ve vzpouře, jimi podnícené mizí kacířský král z dějin, patrně násilným způsobem, nezanechav mužských potomků. V dalších bojích strana jeho, dosud silná, dosazuje své regenty: prvého zetě Achuenatonova, Sekeré-a a velmože Eje. Než oba jsou brzy odstraněni, a na trůn vstupuje manžel třetí dcery Achuenatonovy, král Tut-anch-amon. Tento poznal brzy, že boj s kněžskou kastou jest marný; podal se tudíž, zřekl se slavně bludů předchůdců a na znamení svého obrácení mění své jméno na Tut-anch-amon. Král bohů, Amon-Ré v jeho jméně opět triumfoval! Zdá se však, že ani po svém obrácení nebyl, jako člen nenáviděné kacířské rodiny kněžím dosti vítaným. Buď jak buď, po kratičké vládě umírá jako dva jeho předchůdci nápadně brzy. (Doba od smrti Achuenatonovy až ke skonu Tut-anch-amonovu není delší 8 let - od roku 1358 - 1350 př. Kr.). Jeho příliš brzký skon měl býti odčiněn alespoň nevídaným pohřbem, jehož chytří kněží použili současně jako demonstračního aktu pro své zájmy okázalým oslavováním kajícníka

Trochu okultního podtextu ve troše historie.