Flox: Máš zajímavé dotazy, je vidět, že jsi to četl opravdu se zájmem. Doufám, že se Ti tu k nim vyjádří více lidí.
Ad pokora v
Bráně. Nejprve k textové kritice
Brány: Bez rukopisů této knihy se nikdy nedozvíme, jestli pasáže o "dokonalém mistrovství" napsal pan Bardon, nebo jestli byly součástí úpravy pro tisk, kterou udělala paní Votavová. To zaprvé. Zadruhé: Brána byla publikována v Německu, bez větší naděje, že by se její čtenáři mohli na další podrobnosti zeptat autora, který uvízl v komunistické zemi. Proto je formulována "tvrdě", aby nevyvstávaly zbytečné otázky o tom, kdo autor je nebo kdo není. Srovnej s tím třeba Minaříkovu
Přímou stezku, která vyšla za podobné situace, týden před německou okupací (1939). Myslím, že obě tyto knihy jsou jakési volání "jsem tady a rozumím tématu". Těžko v nich hledat osobní vlastnosti autora, když základním prvkem hermetismu je odosobnění.
Ad pokora v praxi.
Pokora v
Bráně je, ale až když ji začneš dělat. Jakmile si uděláš černé a bílé zrcadlo, což nám pan Bardon přikazuje hned na začátku, začne z něj po čase vystupovat sedm kardinálních ctností a sedm hlavních hříchů (ve smyslu mravních vad). A první ctností je pokora, ctnost Slunce. Teprve když člověk udělá tento objev, začne chápat text
Brány jako zaujatý pozorovatel.
A teď asi to nejdůležitější, co Ti chci napsat: V hermetismu nejde o hlasité velebení ctností a hanění nectností, to místo nás udělá náboženství. Jde o to je objevit a žít v harmonii, posunout se kupředu jinými slovy ctnosti žít a nectnosti odstraňovat. Samotný objev, že jsem ctnostný, mne může vést k omylu, že už mám hotovo (což jsme tu někteří psali Janě); samotný objev, že jsem nectnostný, mne může vést ke zbytečnému sebeobviňování, např. že svou neřestnou pusou nesmím vyslovovat jméno Boží. To jsou oba extrémy a oba jsou špatně. - Správně mám v sobě objevit ctnost pokory a kvůli této pokoře třeba popsat své vědomosti nevědoucím (a vznikne
Brána); = tak se to dělá. S láskou je to naprosto to samé. Ctnosti nás zkrátka nutí sloužit druhým, tedy ne jejich pohodlí, ale kvůli jejich mravní a epistemologické evoluci.
Pro mě je láska, jak to říká už sv. Pavel, základním pilířem poznávací cesty. To, co nemiluji, nemohu pochopit. Toho, koho nemiluji, tomu nemohu pomoci. Ale má povinnost je to dělat, ne o tom mluvit.
Mohu Ti osobně zaručit, že pokud to dělat zkusíš, nezbude Ti síla, abys to někomu vykládal. Neřekl bych, že nadřazujeme vůli nad láskou, ale že nadřazujeme praxi nad řečnickou formou.
Ad. postavení nohou a rukou při meditaci: Levá ani pravá strana těla není špatná, to je nepochopení. Jedna je elektrická, jedna je magnetická. K tomu, aby ses napil ze sklenice vody, potřebuješ obě polarity. Postavení končetin jen označuje, KAM projevuješ svou čistotu. Pravá ruka nahoře: jsem čistý navenek, levá ruka nahoře: jsem čistý uvnitř. Jde jen o to, kam zrovna zaměříš svůj pohled. Tam musíš být čistý a podle toho skládáš ruce.
) nebo jako jeho rozumnější kolega, který volil duchovní rozvoj.
Pokud někde v knize jste si všimli, že autor projevuje pokoru, tak bych se na to rád podíval 
