Motivace

[branok]

Zdravim Vas . Zaujimal by ma Vas nazor na temu dodrziavania pravidelneho casu vykonavania cviceni FB. Podmienka duchovneho rastu sa uvadza ze mame svoje cvicenia vykonavat v rovnakom case kazdy den. O spravnosti nie je pochyb.
No a zaujimalo by ma ci svoje cvicenia vykonavate pravidelne v stanovenu hodinu ako sa doporucuje.
Ja to tak nevykonavam pretoze by som sa stal asi uplny samotar a vytvaral by som vo svojom zivote len prilis vela napätia. Vsetky aktivity a ulohy pocas dna by som musel vykonavat tak aby som mal v stanovenu hodinu cas na cvicenie. No to sa mi proste v tomto kazdodennom zhone proste neda , alebo to neviem. Cvicim ako mi to situacia pocas dna dovoluje .
Tak by ma zaujimalo ako vyzera Vas kazdodenny pristup k cviceniu a veciam ako riesenie vsednych uloh zivota? Kolko casu venujete pocas dna studiu brany ? Zaujimal by ma vas pristup . Dakujem

[Emily]

Ahoj,

FB hovorí o rovnakej dobe cvicenia, ale pre mňa to znamená skor rovnakú časť dňa.
Čiže ráno kartáčovanie + otužovanie, potom telesné cvičenie a potom Brána. Nemožem v daných podmienkach dodržať presný časový harmonogram. Niekedy cičím o 6 niekedy o pol 7 niekedy neskor... Večer keď všetko utíchne, nikto nerobí hluk, kocúri spinkajú. A to sa absolutne nedá robiť každý deň v rovnakom čase.
Proste cvičím každé ráno a každý večer aj keby neviem čo sa robilo, je to pre mňa svaté. Ale nedodržiavam presnú hodinu a minútu. Aj keď samozrejme, tak by to bolo ideálne.
Ale v mojich podmienkach sa to nedá, ale snáď sa preto nenechám odradiť?!
Denne tomu venujem (všetky časti spolu) asi 35 minut až hodinu, ako kedy. Cez víkend mám viac času, tak cvičím viac.
Dýchacie cvičenia robím pri chodzi, šetrím čas a učím sa koncentrovať.
A vlastne cvičím pri každom umývaní rúk či sprchovaní, každom jedení či pití, takže vlastne je to viac času

[Mindforce]

S Bránou jsem začínal už alespoň 3X během dvou let. Ale tak po týdnu, někdy pár dnech kdy jem cvičil to přešlo a já zase najel do pohodlného života. Říkal jsem si , že ještě potřebuju víc informací, tak jsem mezitím očet spoustu okultních knížek.
Informací mám teď dost, ale motivace a vůle pro každodenní cvičení zase není.
Dokonce jsem se dostal do stavu, kdy mě zčalo být všechno jedno. Jak můj fyzický, mentální i duchovní živo a rozvoj. Chc začít znova.
Mám lucidní sy, na kterých jsem pár let pracoval a prakticky si v nich užívám všeho, po čem tady toužím. Můžu v nich prožít, co chci, myslet s tak čistou hlavou, jako nikdy.atd. Občas v nich myslím na svůj reálný život a uvědomím si, jak jsem ubohej. Vlastně jsem ve snech ůplně jinej. Jsem tím kým opravdu jsem, mám naprostou kontrolu nad vším, nic mě netíží a mám opravdovou radost z bytí.
Pak se probudím a z pocitu absolutní moci se stane pocit naprosté bezmoci. Z radosti je strach a z nekonečného pocitu svobody a komfortu je akorát bolení hlavy.
Chci to změnit.

[Anubis]

...

Ahoj, ke cvičení skoro žádné informace nepotřebuješ. Je třeba si uvědomit, že jsi velkou část života v sobě živil sebestředné já, které se teď přirozeně brání - mentální askezí (jakoukoliv koncentrací) ho totiž zabíjíš. Tak se dostáváš s tím, co jsi vytvořil do konfliktu. Ta apatie vzniká právě z tohoto rozporu. Vždycky když se na cvičení vykašleš, tak zradíš tu ideu, kterou chceš doopravdy realizovat (své pravé já). Takto dochází k hodně smutným chvílím... I když se Brána tak nezdá, tak do ní opravdu nemůže lehce vklouznout kdokoliv a kdykoliv. Pokud má člověk velké charakterové vady a slaboučkou vůli, tak bude odražen. Ne nějakou cizí silou, ale svým nynějším já (se kterým se zrovna ztotožňuje).

Začni sledovat své okolí a jeho působení na tebe. Pokud má k tvému chování někdo nějaké výhrady, tak se nad tím určitě zamysli. Uvědomuj si, co děláš, i když je to určitě špatné (nezavírej před tím vnitřní zrak). Snaž se alespoň trochu pomáhat lidem okolo a každý den udělej něco, co obvykle dělat nechceš. Všechny tyhle věci v tobě za nějakou dobu vytvoří jistou stabilitu o kterou se potom můžeš při svém duchovním snažení opřít.

Ve snech, stejně jako v denním vědomí buduješ sobeckými činy karmu a oddaluješ svůj duchovní postup. I když je skvělé provádět v jemném světě určité kousky, tak to k ničemu nevede. Co se týče reálna, tak ze zkušenosti mohu říct, že reálné mi přijde jen samotné vědomí. V obou světech (hmotném i jemném) jsem našel chyby a nepokládám ani jeden za bernou minci. Ukázni se tedy v obou a nebudeš mít strach.

[Mindforce]

Ahoj. Dík za rychlou reakci.
Sebestředné já.. Máš pravdu. Sice nikomu neubližuji, ale blízcí o mě říkají, že jsem sobec. Vlastně nikoho nemiluju, ani jsem nikdy nemiloval. Je to fakt divný, ale druzí jsou mi lhostejní. Stejnětak, jako moje budoucnost.
Moje mysl je v kofliku neustále(alespoň se mi to tak zdá)
Potom je jakýkoli postup pro mě rovnou zapovězený.

Ne vždy dělám ve snech sobecké činny. Občas rozmlouvám s různými bytosti o duchovním vzetupu, ale nikdy e mi nepodaří udržet pozornost.
Například mám normáln lucidní sen, kdy prožívám všelijaká dobrodružství, cestuju časem, bojuji proti nestvůrám, zachraňuji dívky.. a pak si ve snu vzpomenu na můj žalostný stav a s myšlenkou, že s tímci něco dělat hned najdu bytost, co je ochotna pomoci. Ta mi vysvětluje a chce mě učit, ale já pochopím maxiálně jednu věc, a pak se ihned vrátím k požitkářsým snům.
Taky mám sen, který se mi už pár let neustále opakuje. Tak jednou za dva měsíce. Zjevuje se mi můj učitel a já si v jeho přítomnosti vzpomínám, že toho hodně vím, On se celou dobu snaží, abych si vzpoměl. Já se trochu snažím a pak uteču. A pak ůplně cítím, jak je zklamaný.
Ty učitelé jsou asi mou součástí..
Díky za rady.

[Anubis]

aktualizace:

...

Jestli to trvá delší dobu, tak je to divné. Opakující se sny jsou navíc dost špatné, většinou upozorňují na žalostnou ignoraci něčeho hodně důležitého - což v tvém případě není nic objevného. Kolik ti je let, jestli se můžu zeptat? U mě se vyskytovaly většinou mezi 9 a 12 rokem. V dětství je problém velkého rozporu mezi vnitřním a vnějším světem a je skoro nemožné se v tomhle věku o něco snažit. Časem se to ale zlepšuje a nejpozději kolem 26 let by to mělo být již vyrovnané.

Sice nikomu neubližuji, ale blízcí o mě říkají, že jsem sobec. Vlastně nikoho nemiluju, ani jsem nikdy nemiloval. Je to fakt divný, ale druzí jsou mi lhostejní.

V určitém stupni duchovního snažení se můžeš pro okolí jevit jako sobec, ale nemusíš jím v pravém slova smyslu být. Je tu totiž problém s tím, že kritický přístup k sobě přenášíš i na lidi a potom v nich vidíš mnoho špatného. Ty sám se totiž snažíš změnit (k lepšímu) a oni se sebou nedělají nic. Navíc páchají dost věcí, při kterých si sami ubližují. Když to žák vidí, tak v něm nastává velký rozpor, protože si připadá velmi neupřímný a od lidí se raději distancuje. Jediné řešení je se s tím smířit a dívat se na věci realisticky. To tě donutí se na ty lidi zpět obrátit, ale jako duchovní člověk v nich začneš nalézat jejich podstatu a z ní vznikající dobré vlastnosti. Může to trvat dlouho, ale tento rozpor je dobré co nejdříve vyřešit. Potom zjistíš, že poznávající a poznávané je stejného druhu.

[marvin]

Vlastně nikoho nemiluju, ani jsem nikdy nemiloval. Je to fakt divný, ale druzí jsou mi lhostejní. Stejnětak, jako moje budoucnost.

Tady je něco špatně.. Jaké je tvé prožívání v realitě? Když nesníš? Co děláš v běžném životě? Jenom tak přežíváš? Oddáváš se fantazíím?

Část tvého problému chápu..to s těmi sny a to když si uvědomuješ, jak si nicotný. Ale mělo by to v tobě vyvolat zájem, ne lhostejnost. Energii a nadšení a ne apatyii. Leda, že ten smutný pocit byl silnější než ty, ale i tak by jsi s tím měl bojovat..

Možná je problém někde jinde..nemá smysl hledat vnější příčiny.. otázka je, proč nemiluješ sebe? Proto jaký jsi fyzicky? Nebo jaký jsi uvnitř? Musíš se se sebou vyrovnat, jinak nemůžeš nikam pokročit. Člověk je dokonalá bytost, jenom proživá lehčí a těžší inkarnace.. jde jenom o to si to uvědomit..

[balamunt]

Jak překonat lenost a cvičit? V prvé řadě by měl člověk přijmout tezi, že TVOŘÍ SVOJI REALITU. To je samozřejmě jakýsi ideál, ani já neumím nyní tvořit realitu, jak bych chtěl, ale je to můj ideál, ke kterému chci směřovat. Jsem tedy lenivý a necvičím, jak bych chtěl? Dobrá, vytvořím tedy realitu, kde jsem činorodý a cvičím pořádně. Existují techniky, které se tím zaobírají a patří vlastně do oblasti magie, ale nazval bych to magií přirozenou. Není to žádná těžkotonážní magie konající zázraky, ale něco, co používá každý člověk dnes a denně. Každý člověk si představuje, myslí a má emoce a tím tvoří svoji realitu a s tím tedy musí pracovat.

1) Vytvořil bych si tedy obraz sebe sama, jak cvičím a konám podle mých představ, viděl bych se, jak cvičím třeba hodinu denně, úplně s lehkostí a dosahuju úspěchů. Snažil bych se vyvolat pocity radosti a nadšení. Záleží, jak máš rozvinutou představivost.
2) Je třeba se uvolnit. To, že máš lucidní sny , to je skvělé, uznej to, buď za to vděčný, buď vděčný za tu zábavu. Tím přestaneš vyvíjet tlak. Nekritizuj se, pochval se i za drobnosti.
3) Odvrať pozornost od toho, co se ti nelíbí a soustřeď se na to, co se ti líbí, z čeho máš dobrý pocit. Pokud se soustředíš a mluvíš o tom, co ti nejde, pak to posiluješ, pak ještě více se zahrabáváš do bahna.

No a máme tady Bardonovy nástroje z 1 stupně
1) Vědomé dýchání-dýchej vzduch impregnovaný přáním, že jsi činorodý a lehce cvičíš
2) Vědomé jedení-své jídlo impregnuj přáním, že jsi činorodý a lehce cvičíš
3) Magie vody-při sprchování studenou vodou si představuj, že voda z tebe smývá veškěrou lenost
4) Autosugesce-před spaním si opakuj - jsem činorodý a lehce cvičím

[Jarný vánok]

Lenivosť? Čo je dôvodom tvojej cesty? Skús sám porozmýšľať nad tým prečo to robíš.
Máš lucidné sny? Prečo si pracoval na tom aby si ich mal? Chcel si v nich len robiť všetky tie úžasné veci? V svojich lucidných snoch len ukájaš svoje ego. Je to ten istý dôvod prečo cvičíš BOZ? Tvoje ciele nesmú byť sebecké alebo egoistické. Preto sa ti to nedarí, tvoje ego proste nie je trpezlivé. Ujasni si dôvody svojho konania a potom možno budeš schopný posunúť sa ďalej (Magický výcvik duše - INTROSPEKCE neboli SEBEPOZNÁNÍ).

A nezabúdaj, nie je dôležitý ciel ale cesta.

[Pete]

Zdravim,
chtel jsem se zeptat, jak jste na tom s motivaci ? Co vas pohani, jake mate cile ?

No.. jde o to ze ja jsem bohuzel ztratil onu Faustovskou touhu ktera me tak pohanela a urychlila vyvoj, byva to normalni ztratit na urcity cas zajem, ale ted je to uz dele a uvazuju o tom proc. Proc jsem ztratil motivaci dale pokracovat v magii, duchovnim vyvinu atd. Kdyz o necem ctu, tak se vetsinou jen znudene tvarim "jo, o tom jsem uz slysel/to jsem si zazil" a nechce se mi pokracovat dal. Neco jako by muj karmicky ukol zde byl naplnen predcasne, a ja nevedel co dal.

Nejde o to, ze bych prestal verit, nebo mi to neco znechutilo, to vubec ne. Duchovni zivot beru jako dulezitou soucast meho zivota, a proto mi prijde jako by to misto zustalo prazdne, kdyz jsem bez motivace.

Btw jak je to vubec s motivaci napr z hlediska astralni urovne ? Pokud nekdo vi tak napiste, mozna by mi to mohlo alespon trochu objasnit..

A mozna je to taky jen dalsi zkouska, cert vi

[FTX]

A mozna je to taky jen dalsi zkouska, cert vi

Zkouška to 100% je o tom nepochybuj.

Zdravim, chtel jsem se zeptat, jak jste na tom s motivaci ? Co vas pohani, jake mate cile?

Zkusím to naznačit:
Dám ryze hrubohmotný příklad: Představ si studium na vysoké škole. Je to nuda, občas otrava, občas namyšlený profesor, který tě vyhodí od zkoušky. Občas se musíš naučit totální slátaninu nazpaměť, protože to nejde pochopit. Mnoho lidí to vzdá a někteří projdou cílovou páskou. Ti, kteří projdou napoprvé tu hru vyhráli. Jiní ztratí mnoho let a možná to zkusí znovu, možná uspějí a možná ne. A ti co to vůbec nezvládnou budou v sobě nosit pocit selhání do konce života.

Je to trochu přitažené za vlasy, ale můžeš to analogicky aplikovat na vývoj každé lidské bytosti. Existují 2 základní duchovní cesty: cesta utrpení, cesta práce na sobě. Stagnovat ti vesmír nedovolí a snad ti dovolí ještě úpadek a rozklad. Bardonova Brána je hra. Je to hra pro děti na dospělého (nesouvisí s věkem hrubohnotného těla, ale toho kým jsi). Máš velkou výhodu, že můžeš zahodit "hračky" a jít se bavit s ostatními.

Pokud se chceš tou krizí prokousat, tak zkus sepsat, proč jsi chtěl cvičit Bránu? A pak o tom zkus meditovat. Můžeš dojít i k závěru, že se jednalo o chybný krok. A nebo naopak. Ať už je závěr k jakému dojdeš jakýkoliv, tak je pro tebe správný, protože za něj poneseš zodpovědnost.

[Pete]

Jednou jsem si dal jako cil duchovni vyvin, a zkousel jsem jit hodne cestama (mystika, magie, samanismus, hermetismus, buddhismus...) a kazda mi neco dala, tento cil mi stacil po celych 5 let, a i kdyz neprestavam verit v duchovno, tak uz me nezene ona Faustovska touha po pravde..

Stagnovat ti vesmír nedovolí a snad ti dovolí ještě úpadek a rozklad.

No mi prave prijde, ze stagnovat mi dovolil vesmir ted az moc dlouho jako bych hlavni ulohu splnil, a to jestli se budu venovat dale nejen magii tak jako by to uz nebylo tak prioritni.

Prirovnani k vysoke skole: pro me nebylo nikdy studovat hermetismus nuda, i kdyz to slo obcas prilis tezce a chtelo to cas, tak me to bavilo a naplnovalo. Maximalne jsem mel obdobi (1-2 mesice) kdy jsem byl uzemeny a mel jsem se venovat na nejakou dobu jinym vecem. Ale za poslednich 5 let nebyla nikdy moje doba stagnace tak dlouha jako ted.

[FTX]

Jednou jsem si dal jako cil duchovni vyvin,

To je jen to, co jsi cítil logicky. Musíš se dostat k tomu, proč jsi se k tomu rozhodl jako duchovní bytost.

Stagnovat ti vesmír nedovolí a snad ti dovolí ještě úpadek a rozklad.

No mi prave prijde, ze stagnovat mi dovolil vesmir ted az moc dlouho jako bych hlavni ulohu splnil, a to jestli se budu venovat dale nejen magii tak jako by to uz nebylo tak prioritni.

Tohle jsi nepochopil. Při této úvaze jsem měl na mysli časové měřítko tisíců let. Musíš vidět, jak probíhá život lidí. Jednou za několik let se u nich něco osudově změní zamilují se/ rozejdou se / narodí se dítě/ někdo blízký zemře / najdou práci/ ztratí práci atd. A není pravda, že se nic neděje. Ono se děje zejména to, že se ti snaží svět vyplnit veškerý tvůj volný čas nějakou zábavou. Takže ti na cvičení pak už ani čas nezbyde.

Jsou 2 možnosti:
A, jsi narazil na meze toho co máš v dané inkarnaci povoleno a dál do duchovna pro tebe není žádoucí vrtat a mohl bys dopadnout špatně.

B, Máš jedinečnou šanci na svůj duchovní růst, která se může opakovat za mnoho inkarnací a kterou je třeba nepromarnit.

+ celá škála možností mezi A a B. Může platit jak A tak i B současně.

Sám víš, proč jsi přišel na tento svět, co máš tady za úkol a proč je to zrovna v české kotlině. Tyhle otázky si musíš zodpovědět a mít v tom jasno.

Bohužel nejsem mistr a tak ti konkrétní radu dát neumím. Ale ty máš ve tvém vlastním nitru svoji moudrost, která zná odpověď na to, co se ptáš. Jenže odpověď hledáš venku a ne uvnitř.

[Pete]

Pravdepodobne jsem svuj cil nasel, zase jako vzdy spontalne. Hrabal jsem se v ulozenych textech v PC, a napadlo ze bych je mohl zverejnit na muj (hermeticko filosoficky) web. Ono vsude mi vychazi, ze jsem komunikativni typ, ze potrebuju podporu lidi (pro "pochvalu" bych zabijel, nedela mi problemy hodiny sepisovat clanek, kdyz se to alespon par lidem bude libit)

Sepsal jsem i vlastni "hybridni druh meditace" zalozeny na mantrach mudrach a jedne male osobni pomucce. Shlednuti melo okolo 200-300, ozvalo se par lidi ze to melo u nich hodne pozitivni ucinky, takze za to jsem rad (tezko rict kolik lidi to v skutecnosti skusilo, ale i kdyby jen tech par, tak i za to jsem rad)

Mozna ze opravdu "jsem nasel konec svoji cesty", karmicke ukoly splneny, dulezite veci kteryma jsem si mel projit byli taky zazity (tak to taky vnimam posledniho pul roku - vnitrni klid, naplneny bez potreby se posouvat dal)

Samozrejme nejsem dokonaly a mam se jeste co ucit, ale hlavni zadane zkousky vnimam jako splnene. Ted vstoupit na novou cestu, a predat to dal

[FTX]

Milý Pete,
v lidském životě existují okamžiky, kdy se dostaneš na vyšší schod. A takový stav je třeba náležitě oslavit svoji radostí. A také si po jeho dosažení odpočinout.

Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že existují různé triky (např. ega či negativních bytostí), které podsouvají člověku iluzi, že dosáhl dokonalosti a již duchovní cestu nepotřebuje a cokoliv cvičit je zbytečné. Podle mistra Ariona je každý z nás anténou, která je naladěna do duchovního světa a zachytává odtud informace, na které je naladěna. V tom je právě ten zakopaný pes. Poradit někomu, aby hledal inspiraci ve vlastním nitru je úžasná věc. Bohužel v některých případech to "nefunguje". Anténa je naladěna na jinou frekvenci vlastní dokonalosti. I když jsem texty pana Minaříka prodrbal v jiném vláknu, tak toto je jedna z věcí v nichž měl pravdu. To je riziko, které vznikne neosobní komunikací po internetu. Poradil jsem ti chybně, protože jsem odpovídal jen na text. Proč se mi ten tvůj text při čtení proměnil na plačící osobu za mřížemi nevím.

Ono vsude mi vychazi, ze jsem komunikativni typ, ze potrebuju podporu lidi (pro "pochvalu" bych zabijel, nedela mi problemy hodiny sepisovat clanek, kdyz se to alespon par lidem bude libit)

Zejména tohle přímo volá do světa, že tě ego dokonale vypeklo

Mimořádně zhoubné je, když někdo v tomto stavu začne duchovní věci učit. Samozřejmě je mnohem výše než běžný člověk a to mu umožní za sebou strhnout spoustu lidí. A pak všichni společně sejdou na scestí.

Možná někdo jiný odpoví lépe.