Příspěvekod Arex » 03 dub 2011, 01:06
Vážení (nebudu specifikovat, protože text je nakonec obecný),
abych se přiznal, nelíbí se mi obsah toho, co píšete. Nemyslím jako člověku, ale nelíbí se mi to odborně. Chápu, že moje zdání pro Vás není závazné, ale přeci jen zkuste zkrotit svou impulzivitu a na ní založené výklady.
1. Pokud člověk není schopen alespoň po malých kouscích samostatně ověřovat všeobecné pojetí určité části hermetismu (magie, mystiky, astrologie), je nutně v pozici almužníka, který čeká na zbytky ze stolu moudřejších.
2. Všeobecné pojetí je takové, které lze vysledovat u více různých kultur na světě (bez ohledu na to, jestli kultur dodnes tvořících, nebo archeologických. K tomu potřebuje určité hmotné důkazy, nikoliv jen svou touhu a přesvědčení.
3. Aby člověk mohl toto všeobecné pojetí najít, a zároveň se o něm mohl bavit s ostatními, nemůže to z praktického důvodu být „zasvěcení citové“, protože to je nesdělitelné širší skupině lidí (psychologové by řekli: tacitní).
4. Aby tedy člověk mohl své poznatky sdělit, musí být pojmově uchopitelné. A od každého, kdo píše na takto odborně zaměřenou diskusi, bych to alespoň občas čekal.
To hermetikovi přináší poměrně nepříjemnou povinnost pojmově rozebrat díla učitelů, podle jejichž schémat v tomto poznávání postupuje (případně pokud je disponován, že tyto problémy určitým dílem nahlíží sám v sobě, je musí umět pojmům učitelů přiřadit).
Za podmínky, že má být k něčemu i ostatním.
Chtěl bych Vám připomenout, že určitý učitel má jen relativní přednost vůči ostatním – a to v očích žáka, který podle jeho pokynů postupuje. Nad osobním poznáním každého člověka (i učitele) je ale všeobecná pravda, které – logicky uznejte – nesmí osobní poznání svou náplní odporovat.
Je proto nesmyl máchat kolem sebe řadou titulů, autorů a autorit a dokazovat si jejich znalost či neznalost. Není důležité, kolik knih člověk četl, ale kolik jich dokázal pochopit. Dotýkat se jejich pojmů, vědět, proč je která věta v určité kapitole, co přesně znamená to které slovo – a jestli třeba autor jedním slovem nemyslí více různých věcí. Jestli je daná pasáž důležitá pro celkové pojetí díla.
Jinak je studium prakticky k ničemu.
Při širším studiu si každý z nás (protože to, co píšu, je varování a ponaučení i pro mne) musí uvědomit, že jedním pojmem (duše, rozum, vůle, kabala) mohou různí autoři myslet různé věci, nebo stejné prvky v různých fázích vývoje.
Dále si je čas od času potřeba připomínat, že hermetismus (a jakýkoliv jeho obor) má za cíl člověka odvést z jeho osobitých životních cílů, preferencí, představ do oblasti, kde se již poznání dá alespoň zobecnit (=utvořit pojmy) a nepřináší tedy tolik utrpení. Proto třeba René Guenon napsal, že se nikdy nesmí směšovat obsah nauk a spory. Vidím stejně jako vy, že tuto podmínky nedodržuje spousta hermetiků. Zkuste to ale udělat jinak než oni.
Aristoteles řekl, že je mu přítelem Platón, ale větším přítelem Pravda. Tato jeho myšlenka je očividně správná.
Dobře chápu z vlastní zkušenosti, že člověka někdy pravdy, které poodkryl, vedou ke zbytečnému obdivu vůči nějaké osobě. Ale třeba já se nezajímám o hermetismus kvůli panu Kabelákovi, jakkoliv mám třeba jeho dílo rád. Hledám Pravdu.
Někde v hloubi duše doufám, že je to i Váš případ (oblíbené autority si dosaďte) a že jste na normální poznávací cestě. Pálím si tu prsty z jediného důvodu – pomozte mi dokázat, že se ve Vás nemýlím.
Pokud máte upřímnou víru, osobní nebo získanou z knih, nechci Vám ji brát. Ale o víře se nedá diskutovat. Ať je zelená, modrá, nebo okultní. Nejde ji propírat na veřejnosti.
„Srdce, buď statečné a spěj vpřed!“, tak volají všichni, kdož jsou sklíčeni smrtelností. Tak zní heslo zasvěcenců zanícených touhou po Absolutnu a stoupajících po žebříku Poznání. Ale až v soutěsce mezi obočím rozzáří se Světlo jako plamen blesku!