A nyní samotné tělo příběhu: Satan usiluje svrhnout Hospodina z Jeho místa Stvořitele. (Což ale samořejmě možné není!) A pohádka, kterou balamutí rodinu Rothschildovu, která pak podle toho dál jedná, skrze „své otroky zednáře“ (protože tak je na zednáře z jejich pozice pohlížno, že život zednáře nepatří už jemu samotnému, natož pak prý Bohu, ale Rothschildovi), je tato: Cílem Satana je vyvolat naprosté peklo na zemi. Takovou bolest, nářek a utrpení lidí, rozšířit hřích do nekonečných rozměrů a nakonec lidi naházet do sirného jezera na zemi, aby Ježíš, dojat nad tím utrpením člověka, znovu na zem z Nebes sestoupil, jako před 2000 roky, ve snaze pomoci těm trpícím lidem. A jak se Ježíš přiblíží k tomu sirnému jezeru plnému trpících lidí, zezadu prý přiskočí Satan a postrčí ho, aby sám Ježíš do toho sirného jezera spadl. Jeho Otec, Hospodin, v žalu nad tím, co se stalo, že přišel o svého jediného Syna, nechá, podle Satanových přání a předpokladu, průchod svému hněvu a dá vybuchnout tuto zemi a ta energie, která se tím uvolní, tu si vezme Satan a tak získá energii samotného Hospodina a postaví se na Jeho místo. A tak nad Hospodinem „zvítězí“.
............................................
Takže suma sumárum, zednáři: Už se nemusíte snažit stoupat ve vaší hierarchii, ve snaze a úsilí, abyste to byli právě vy, kteří tu vámi plánovanou a připravovanou apokalypsu přežijete. Satan nepočítá s přežitím jediného z vás!
Ani Vás, pane Rothschilde. Ať zednář nízký nebo vysoký, jste na tom všichni stejně: drženi a řízeni strachem a obalamuceni do astronomických rozměrů! Zařvat však podle Satanova plánu máte úplně všichni. Ať malý nebo velký.
Ta tragédie na tom však je, že ta smrt je na věčnost (!), že se nejedná o nějaký bájně smyšlený přechod do „paláce moudrosti“, jak vy zednáři věříte, ale do věčného trápení a bolestí Pekla, sdílet osud s vaším idolem, Satanem, kterému tento osud byl Bohem vyměřen. A jemu, Satanovi, jde teď o jediné: stáhnout s sebou do věčného zatracení Pekla co nejvíce duší, a tak se pomstít Hospodinu, kterému jinak než přes utrpení jeho dětí, tedy nás lidí, ublížit nemůže. (Vy, my všichni, jsme mu totiž jedno. Tedy jestli za “jedno” se dá pokládat nenávist, kterou chová ke každému z nás, bez vyjímek, pane Rothschilde.)