FRABATO.CZ diskuzní fórum

Ahoj všichni,

už delší čas se točím kolem myšlenky, že mi zřejmě schází někdo, kdo by mě dokázal duchovně vést. Bardon ve své knize píše, že žádný žijící mistr nemůže pro začátek začínajícímu mágovi poskytnout více, než BKOZ. Je to skutečně pravda? Nebo máte každý svého mistra?

Předem děkuju za odpovědi.

Ahoj Firzene, duchovního mistra nemám. Jsou samozřejmě lidé, kteří mne inspirují. Ale jinak se nechávám vést osudem - Božskou Prozřetelností.
Adam

Ahoj Adame A jak dlouho už na sobě duchovně pracuješ? Cvičíš jen Bránu nebo ještě něco dalšího?
O tom duchovním mistrovi jsem mluvil hlavně proto, že by možná s pomocí někoho dalšího šlo všechno nejen snadněji, ale taky bezpečněji pro mě i pro ostatní.

Ahoj Firzene,duchovní vedení má každý.Pokud chceš s ním komunikovat,je třeba mít vyvinuté vnitřní smysly.Duchovní mistr nikdy nechce aby se vedená bytost na něj upínala,proto se sám projeví až když uzná za vhodné.Vede tě inspirací,tvořením pro tvůj vývoj vhodných situací.Je to jen prostředník Boha,Prozřetelnosti.Vede tě podle tvé zralosti a vede tě samozřejmě k poznání Boha.

Ahoj Firzene,

víceméně souhlasím s Janou. Hodně lidí touží po mistrovi právě proto, aby si byli jistí a bylo to celé snazší, ale jistota a snadnost nejsou právě atributy duchovní cesty. Nepovažuji se za zkušeného hledače, ale mám v sobě touhu po sebezdokonalení a mám ji už rel. dlouho, tj. víc než deset let. Četl jsem různé věci, něco zkoušel i prakticky, ale od doby, kdy jsem objevil Bránu, už jsem pro sebe nenašel nic lepšího. Přeješ-li si mistra, trpělivě čekej, pracuj jakoby nikdy neměl přijít, a až bude správný čas (kdy už pozapomeneš, žes vůbec nějakého mistra chtěl), on se objeví

Srdečně,

Adam

Děkuju za odpovědi

Jana píše:Ahoj Firzene,duchovní vedení má každý.Pokud chceš s ním komunikovat,je třeba mít vyvinuté vnitřní smysly.Duchovní mistr nikdy nechce aby se vedená bytost na něj upínala,proto se sám projeví až když uzná za vhodné.Vede tě inspirací,tvořením pro tvůj vývoj vhodných situací.Je to jen prostředník Boha,Prozřetelnosti.Vede tě podle tvé zralosti a vede tě samozřejmě k poznání Boha.

Jistě, to říká každý a je to nepochybně pravda. Naneštěstí pro mě není snadné důvěřovat tomuto vnitřnímu hlasu - zvlášť, když vůbec nevím, jestli mi chce pomoct a jestli je to skutečně duchovní průvodce.

Adam píše:Ahoj Firzene,

víceméně souhlasím s Janou. Hodně lidí touží po mistrovi právě proto, aby si byli jistí a bylo to celé snazší, ale jistota a snadnost nejsou právě atributy duchovní cesty. Nepovažuji se za zkušeného hledače, ale mám v sobě touhu po sebezdokonalení a mám ji už rel. dlouho, tj. víc než deset let. Četl jsem různé věci, něco zkoušel i prakticky, ale od doby, kdy jsem objevil Bránu, už jsem pro sebe nenašel nic lepšího. Přeješ-li si mistra, trpělivě čekej, pracuj jakoby nikdy neměl přijít, a až bude správný čas (kdy už pozapomeneš, žes vůbec nějakého mistra chtěl), on se objeví

Srdečně,

Adam

Já si nechci nic ulehčovat, pouze se tomu věnovat intenzivněji a přímočařeji. Přijde mi totiž, že kdybych se například rozhodl sám bez vedení trénovat karate, tak bych se akorát trápil a možná bych nikdy nikam nedošel. Samotného mě totiž často přemůže ego, kterému se moje cvičení vůbec nelíbí. A já pak na čas upadnu a nic nedělám, anebo to jen tak flákám.
Duchovního průvodce, tedy onu bytost, lze ignorovat velice snadno. U mistra člověka by to už ale tak snadné nebylo, a o to mi právě jde.

A taky.. jistě, vím, že se říká: Když je žák připraven, učitel se objeví.
Jenže v téhle větě se neříká, jakým způsobem se objeví. Co když připravenost je právě ten bod, kdy nás něco přiměje toho učitele prostě najít? Přemýšlel nad tím někdo?

Když je žák připraven, rovnice se vyřeší... Vyřešila se už sama od sebe?

Sám Bardon navíc píše: Bez práce nejsou koláče!

Takže nějaké další rady?

Dodatek: Mám jednoho kamaráda, a ten se duchovnem zabývá už 8 let. A pokud se tomu někdo věnuje aktivně, tak je to on. Přijde mi, že tomu podřídil vše. Ale nedošel (s velkým prominutím) skoro nikam. Nedošel daleko právě proto, že v jeho cestě vidím veliké trhliny a kostlivce, které do ní prostě vložilo ego, ať už se tomu snažil zabránit sebevíc. Nemá duchovního mistra, a prostě krouží kolem horké kaše, mi přijde. A to je to přitom člověk, který celkem prokazatelně už mnohokrát astrálně cestoval, a tedy dozvěděl se mnoho informací, které já ještě vůbec netuším. A přesto mu je to celkem k ničemu. Takto bych tedy skončit nechtěl. Můj čas je cenný.

Firzen píše:Děkuju za odpovědi ;)

Sám Bardon navíc píše: Bez práce nejsou koláče!

Takže nějaké další rady? :D

Takto bych tedy skončit nechtěl. Můj čas je cenný.

W Mistele sám nenašel žádného mistra a rozhodl se cvičit Bránu před 30 lety. Řešil kdysi to samé co ty.

Každopádně zhluboka se nadechni a odpověz si otázku, co tě zajímá na magii? Co tě na ní přitahuje. Není to blbost? Opravdu tě zajímá právě Bardonova Brána? Proč?

Pokud je tvůj čas cenný, tak se věnuj tomu, co považuješ v životě za nejdůležitější.

To je právě to, co nevím Nemůžu říct: zajímá mě psychometrie a tarot. Jitě, zajímá mě to, ale to není ten důvod.. důvod, proč zatím jdu je ten, že k tomu prostě nějak patřím a že mě k tomu cosi samo přimělo. Brána mě zajímá proto, že je nejbližší tomu, co cítím.

A nejdůležitější věc v mém životě? Duchovní cesta.

Hmm, je to asi marné. Neumím vysvětlit, proč mám pocit, že potřebuju jít rychleji.. Zkrátka něco mě k tou žene.

Ahoj Firzene,

Firzen píše:Nechci si nic ulehčovat, pouze se tomu věnovat intenzivněji a přímočařeji...

Co ti brání? Nevymlouvej se na absenci mistra Ani morální autorita mistra tě nedonutí cvičit, pokud nemáš dostatečnou osobní motivaci. To, co popisuješ, zní jako slabá vůle. Smiř se s tím, že jsou i jiné věci, které tě zajímají (možná bys řekl rozptylují), že se po tobě chce a bude chtít, aby ses věnoval i jiným, zdánlivě povrchním povinnostem, než jenom duchovní cestě. Ono totiž - tvá skutečná duchovní cesta a to, co si myslíš, že by mohla tvá vysněná duchovní cesta být, jsou dvě různé věci. A hádej, která z těch dvou je lákavější?

Rada FTX je na místě. Opravdu si poctivě odpověz na otázky: Proč chci věnovat svůj čas duchovní cestě? Proč chci cvičit Bránu? Čeho si myslím, že dosáhnu? Co bude na duch. cestě jinak, oproti stávajícímu stavu? Co si počnu s případnými získanými schopnostmi? Jako školáček, vezmi si papír a tužku a pěkně si to napiš. Potom si to po sobě přečti a znovu a ještě několikrát v průběhu dalších dní a ptej se, zda bys někomu s takovými postoji a motivací svěřil důvěru a moc. Pokud zjistíš, že tvá motivace má trhliny, pracuj na její změně (stejně tě to čeká a nemine v rámci čištění duše...). Pokud dospěješ k závěru, že je vše ok, cvič trpělivě Bránu a vše ostatní ti bude přidáno. S dotazy se můžeš obracet na zkušenější kolegy tady na fóru nebo do svého nitra... Anebo jenom žij tady a teď... Vždyť je to TAK jednoduché! (Tahle věta Dr. M. K. ve "Vzpomínkách" mě docela iritovala [ není to přece vůbec jednoduché! ], ale překážky na cestě si vytváříme sami, že ano, a přišedší problémy nejsou proto, aby nás zbrzdily, nýbrž aby se jejich překonáním urychloval tvůj rozvoj...)

Nedůvěřuješ-li vnitřnímu hlasu, zjisti proč? Nabádá tě k něčemu špatnému? Je klidně možné, že tě bude tiše postrkovat k věcem, které se ti vůbec nebudou zamlouvat, ale které přitom budeš hluboko cítit jako správné.

Firzen píše:Co když připravenost je právě ten bod, kdy nás něco přiměje toho učitele prostě najít? Přemýšlel nad tím někdo?

No, klidně to tak pojmi. Nenajdeš-li, bude to určitě aspoň dobrá zkušenost. Ale v tomto bych důvěřoval zákonu přitažlivosti Způsobů, jakými se může objevit, je tolik... To prostě poznáš Ano, rovnice se už mockrát vyřešila sama Někdy je třeba nic nedělat, rezignovat na úsilí, vytvořit prostor, nechat věci, aby se staly, nedávat si podmínky, jak se to má přihodit... Všeho moc škodí, nebe nelze dobýt ztečí

Doporučuji pročíst Vzpomínky. A taky vřele doporučuji knihu Osud jako šance - velmi nápomocná v pochopení toho, jak a proč se věci dějí a také toho, jak je propojený obyčejný život s tím duchovním...

Držím palce! Nezapomeň - Láska je zákon, láska ovládaná vůlí!

Adam

Jo, o té vysněné duchovní cestě jsem přemýšlel, to máš pravdu Ale nějak mě to opustilo. I když ještě nemám úplnou jistotu, že to, co dělám teď je správně. Ale těch 90% tam bude.
Ty otázky si pečlivě promyslím během putování, co teď bude o víkendu.
Bránu už cvičím, dokonce už na několikátý pokus. Jde mi to velmi ztuha, ale podle ohlasů se to lidem stává často...

Ano, tomu hlasu nedůvěřuju, protože některé věci, co mi poradil nebyly zcela v souladu s mými záměry. Vím, že pokud je to průvodce, tak dělám velkou chybu. Ale prozatím je můj názor takový, že jsem silnější, než pomyslný osud a že já rozhodnu o tom, co jak bude.
Jenže to taky nemusí být průvodce, a já mám mnoho důvodů, proč si to myslet..
Takže teď volím tu strategii, že si s ním nepovídám.

Možná máte všichni pravdu s tím mistrem, že není potřeba a že by stejně nepomohl. Možná jsem se jen nechal ovlivnit slovy někoho jiného a znejistěl jsem. Jenže ono taky těžko říct. Někdo říká to, jiný ono a psané prameny to samé. Tak jak si potom vybrat, že..

Asi jsem tady jen zbytečně vířil vzduch. Stejně nakonec svého mistra zřejmě najít zkusím, ať už aktivně nebo tak, že nechám mluvit svoje okolí.

FTX, děkuju za ty otázky, jsou dobré.

Taky cvičím už na několikátý pokus. To snad zná každý...

Máš samozřejmě svobodnou vůli rozhodnout se pro jakoukoliv cestu. Nikdo ti nedokáže zabránit. Ale nepodceňoval bych osud... Stačí vzpomenout na staré: Člověk může být osudem vláčen nebo veden. (Připomíná i Dr. M. K. nebo Zadák - jeden z nich)

No ne, mistr - máš-li nějakého - pomůže víc, než co jiného (to by asi potvrdili Bardonovi žáci). Ale to nebylo předmětem dotazu. Tím bylo - kdy přichází? Je-li žák připraven. Z toho vyplývá, že jestli nemáš mistra, připraven nejsi Richard Bach v knize Iluze, ve které cituje jistou "Příručku pro mesiáše" píše: Jak poznám, že jsem splnil svůj Úkol? A moudrá příručka odpovídá: Jsi-li naživu, nesplnil. To je podobně radikální výrok. V obojím je schovaná moudrá zkušenost, která tě obohatí, jenom když to přijmeš celé a nehledáš podmínky, za kterých daný výrok neplatí...

Nicméně - i v jiných případech budeš narážet na to, že každý (kamarádi, prameny, znalci, odborníci,...) tvrdí něco jiného. Jsi jedinečný a to znamená, že ve tvém případě může platit něco, co je v rozporu se zkušeností ostatních. Nauč se naslouchat vnitřnímu hlasu. Rawn Clark v úvodu ke svému komentáři k Bráně píše:
Sami v sobě máme spolehlivý zdroj průvodce a vedení. Je jím vnitřní hlas našeho individuálního svědomí. Jednou z nejdůležitějších lekcí, které se mi dostalo, je - VŽDY naslouchej svému svědomí. Nikdy mě nesvedlo na scestí, ba došel jsem až tam, kde NIKDY nezůstanu neposlušný jeho rad. To samé radím i vám. Naslouchejte a následujte své svědomí a váš postupný úspěch bude zaručen!

A.

Ahoj, já osobně si myslím, že učitel nemusí mít bezpodmínečně formu lidské bytosi....může to být i událost, která se mám přihodí, důležité pak je jí opravdu pochopit. Hodněkrát se udála zajímavá situace, ale jen proto, že jsem nad ní skutečně nepřemýšlel, tak mi možná uteklo velmi zajímavé ponaučení

A i s tou slabou vůlí to také vydím podobně: už asi půl roku se opravdu snažím přestat kouřit a když už vezmu cigaretu do ruky, začnou se mi v mysli objevovat různé myšlenkové pochody a nějaký hlas ( možná vnitřní) mi začne našeptávat, at to nědělam.......někdy ho uposlechnu a někdy ne, takže z důvodu mé slabé vůle je můj život rozdělen na to : o čem vím, že bych měl dělat....a tím, co skutečně dělám
Je to už asi jiné téma, ale myslím, že i tohle s tím nějak souvisí

Kvazar píše:Ahoj, já osobně si myslím, že učitel nemusí mít bezpodmínečně formu lidské bytosi....může to být i událost, která se mám přihodí, důležité pak je jí opravdu pochopit. Hodněkrát se udála zajímavá situace, ale jen proto, že jsem nad ní skutečně nepřemýšlel, tak mi možná uteklo velmi zajímavé ponaučení

A i s tou slabou vůlí to také vydím podobně: už asi půl roku se opravdu snažím přestat kouřit a když už vezmu cigaretu do ruky, začnou se mi v mysli objevovat různé myšlenkové pochody a nějaký hlas ( možná vnitřní) mi začne našeptávat, at to nědělam.......někdy ho uposlechnu a někdy ne, takže z důvodu mé slabé vůle je můj život rozdělen na to : o čem vím, že bych měl dělat....a tím, co skutečně dělám
Je to už asi jiné téma, ale myslím, že i tohle s tím nějak souvisí

Ahoj, jo ty události jsou učiteli samy o sobě. Ten učitel by ale měl být prostě jakýsi poradce a někdo, kdo mě dovede udržet v tom, abych cvičil. Ale udržet mě v tom asi nikdo jiný nemůže, jak tu už zaznělo.
Jinak s tou závislostí ty myšlenky dobře znám. Momentálně řeším celkem intenzivně taky jednu závislost, a analyzuji ji ze všech stran. Boj s těmito závislostmi může být fakt těžký (ta moje pro mě je), ale je podle mě možné postupně obkličovat vše, co tu závislost udržuje při životě a i když závislost člověka dočasně přemůže, vrátit se pak v plné síle a věnovat všechno tomu, proč k tomu zase došlo a jak tomu příště zabránit. Možná je boj se závislostí důležitou součástí cesty, která člověka dovede celkem daleko.

To co pise Frantisek Bardon v Brane na str.. 41 v kapitole Pravda je pouzitelne i na toto tema.
Je Pravda a Absolutni pravda.
Pravda je pro kazdeho jedince jina a je dana zivotnimi zkusenostmi, vzdelanim, kulturou, vzory....

Pokud ma ucitel Pravdu, i ty mas Pravdu.
Muzete se diskuzemi a sdilenim zkusenosti vyvijet oba. Jeden pro druheho je ucitelem.

Pokud ma ucitel ABSOLUTNI PRAVDU a ty Pravdu, je slozite ti Absolutni pravdu predat, protoze ty mas Pravdu a tve Ego ji bude zuby nehty branit.

Proto musis nejdriv najit ucitele a pak sve Ego utlumit a podridit a tim se otevrit Absolutni pravde bez boje s tvou Pravdou.
Vzhledem k tomu ze nevis co je Absolutni pravda, tak nejsi schopen Perlu rozeznat.
Absolutni pravda je vetsinou v rozporu s tvou Pravdou.
Svou pravdu Ego nechce revidovat.
Sveho ucitele pak odvrhnes a zustane ti nepoznan.

Toto je me pochopeni a poznani.

Několik námětů k otázce mistra. Mistra (fyzického učitele) bude mít málokdo. Už staří Indové říkali, že mistrů je moře, ale pravý žák je vzácný. Ti dva lidé si také musí rozumět a věřit. A to je dostatečné vysvětlení, proč málo kdo někoho něco magického učí.

Setkal jsem se se slušnou řádkou lidí, kteří nějakého mistra hledali. Ne vždy magického. Většina z nich chtěla mít učitele, aby svou autoritou podepřel jejich názory. Aby oslavil, to co už vědí. Ale tak to nefunguje. Ti šťastnější z nich nenašli. Ti méně šťastní pak řešili vážnou životní krizi, protože jejich učitel po nich chtěl, aby žili, jak je samotné nikdy nenapadlo. Například morálně. Nejen když byli u něj na návštěvě. A to je problém v našem světě a uvnitř našich duší.

Mnoho lidí si zkrátka z knih vybralo iluzi, že mistr bude hodný člověk, který žákovi potvrdí, co už ví, a umožní mu (nějakým přenosem síly), aby mu to šlo lépe a ostatní se ho báli. Jenže ono to ve skutečnosti bude probíhat jinak. Učitel by přeci člověka měl naučit co neumí a hlavně musí poukázat na to, co dosud nedělá dobře. - A to nebude vždy příjemné.

Stručná rekapitulace: kdo nezvládá svou osobní impulzivitu, takže se zaplétá do nových a nových zážitků - nápadů - projektů - výletů, tak těžko najde učitele, protože ten po něm bude chtít schopnost se ukáznit. Zákon analogie je rozdělí, nesetkají se.

Květoslav Minařík v jednom svém dopise píše velmi vtipně: "Za celých 40 let jsem nikdy nikoho neučil to, co sám uměl - a vždycky to pro každého bylo obtížné." Vždyť jde o překonání sebe sama. Vážně byste někoho takového chtěli ve svém životě?