Strach na některých místech

[Firzen]

Ahoj všem,

jistěže vím, že na cestě na kterou jsem se dal nesmím být strašpytel, avšak stále existují místa, ze kterých mi zejména v noci běhá mráz po zádech. A bohužel taková místa jsou i přímo u nás doma. Strach ze tmy asi všichni známe, ale to o čem mluvím není strach ze tmy jako takový. Jsou místa, kde mi je ve tmě dobře, a jsou místa, kde bych ve tmě umřel strachy.

Mám tušení, že to asi bude mít co dočinění s nějakými ne zrovna fajn bytostmi, anebo s mými nedostatky, které tato místa aktivují. Ale asi to stejně nebude jen těmi nedostatky, protože s kamarády známe jeden les, ve kterém není dobře nikomu z nás, a velmi nepříjemný pocit máme vždy, když se tam jdeme podívat.

Moje otázka tedy je, jak bych měl postupovat? Mám se těm místům nadále vyhýbat? Je dobrý nápad na ta místa chodit a naslouchat jim? Je dobrý nápad zkoušet je nějak transformovat, respektive bojovat s tím strachem? Co bych měl dělat? Mohou taková místa způsobit nějaké duševní poruchy nebo se projevit i na fyzické rovině?

Předem děkuji za odpovědi.

[Anubis]

Můj přístup k těmto věcem jsem tu už psal. Možná se to zdá dost tvrdé, ale učil jsem se tak a nepomátl se. Je dobré si to asi odstupňovat a pobývat pozvolna na horších a horších místech. Nejdříve ve společnosti někoho, potom sám. Ta víra v sebe potom funguje jako lucerna. V první části popisuji temný astrální svět.

Ta tma je mentální paralýza. Je při tom pocit, jako kdyby se kolem nacházelo všudypřítomné zlo. Někteří se při tom začnou modlit a přejí si ztratit vědomí, ale tím jen odporují svému výcviku.

Už jsem to tu někde psal. Lidi s těmito problémy můžou cvičit chození po známých prostorách v úplné tmě. Čím větší je strach z nějakého místa, tím víc se musí zrak „otevřít“. Navíc to cvičení posiluje imaginaci a rušení zlých představ. Pokud v některých nepříjemných prostorách pocítíme zrychlení kroku, je třeba o to víc zpomalit. Bytost se pak lépe integruje a dokáže si časem posvítit sama i v poměrně nízkých sférách.

[FTX]

Moje otázka tedy je, jak bych měl postupovat? Mám se těm místům nadále vyhýbat? Je dobrý nápad na ta místa chodit a naslouchat jim? Je dobrý nápad zkoušet je nějak transformovat, respektive bojovat s tím strachem? Co bych měl dělat? Mohou taková místa způsobit nějaké duševní poruchy nebo se projevit i na fyzické rovině?

Problém může být úplně jinde a nemusí mít vůbec co do činění s nějakými bytostmi.

Nikdo z nás není nepopsaný papír a spousta lidí má ve své paměti zasunuty vzpomínky, že jim někdo na temném místě ublížil nebo zranil. Tento jev pak působí nevědomě a vyvolává pocit strachu.

Pokud je někdo plně v přítomnosti, tak se něj tyto jevy nedosáhnou. Jenže to má malý háček a třeba když se nedaří v práci a nebo Vás někdo naštve, tak z přítomnosti vypadnete a pak se ve vás tohle "spustí". Druhá možnost je ten program najít, plně rozkrýt a tím vybít. Pak už se nikdy ten jeden konkrétní program samovolně nespustí.

[Firzen]

Chození na ta místa a ovládání strachu je pro mě velmi lákavá myšlenka. Pokud je vše jen záležitost mého nitra, tak zde nebezpečí asi moc nehrozí. Ale pokud to skutečně je těmi místy, co by se mohlo stát v takovém případě? Už jsme byli s kamarády na místě, kde opravdu rejdila nějaká bytost, a následující den už to tam nebylo. Nebyl to náš strach, bylo to místo zcela neutrální, navíc osvětlené a nikdo široko daleko nebyl. Byli jsme tam tři, tak snad nejsme blázni, ne?

Dále znám les, kde mají obavy asi všichni. Po pár letech, co tam jezdíme se zjistilo, že zde je masový hrob - našly se kosti, a potvrzují vše i lidi z nedaleké vesnice.

Jde mi tedy především o působení zvenčí, z něho mám obavy.

Jak bezpečné to tedy je v tomto případě?

[Firzen]

Napadla mě teď dobrá finta. Sednu si zkrátka na nějaké takové místo ještě za světla, a počkám tam pár hodin, než se setmí. Pak uvidím, jak se to tam bude měnit a třeba zjistím, proč.

[Anubis]

...

Jestli tam chodí nějaký vrah, tak by to byl pech. Teď byl nedávno nějaký dokument v televizi, kde dokazovali, že Hejkal v hlubokém lese je vlastně personifikovaný strach a když se běží ke křížku, tak se akorát posiluje víra v dobro. To, jak dobře je personifikovaný a jak jde vidět je asi v síle imaginace toho, kdo se bojí. Lasenic tuším psal, že se pomocí silného strachu dá evokovat.

Co se týče působení zvenčí, tak jsem někde četl, že duchovně pokročilá bytost je připravena kdykoliv darovat svůj život ve „prospěch“ násilníka. Takže čeho by ses bál?

Napadla mě teď dobrá finta. Sednu si zkrátka na nějaké takové místo ještě za světla, a počkám tam pár hodin, než se setmí. Pak uvidím, jak se to tam bude měnit a třeba zjistím, proč.

Jo, tohle je super cvičení.

[AlA777]

Ja obcas taky trpim syndromem "plnych kalhot", hlavne v noci na odlehlych mistech, to si hned vzpomenu na vsechny horrory co jsem kdy videl.
Dulezite je strach nezivit, me pomaha uvedomeni, ze se mi nic nemuze stat a kdyz je opravdu nejhur, tak si privolam sveho ochrance, pripadne modlitba je taky mocny pomocnik.
Pekne o tom pise Bulwer v te povidce o strasidelnem dome.

[Cagliostro]

Ono na strašidelná místa není třeba chodit daleko. Straší jistě na každém hradě, kde se může strach velice projevit. taková Houska, Jihlava a její katakomby nebo každý hřbitov. Nic přínosného v tom bych však neviděl.
Zkusil jsem pro zajímavost přenocovat např. na dušičky na jistém zapadlém hřbitově před několika lety, nic zásadního se nestalo, jen divní pocit, ale to spíše přičítám autosugesci.

[Firzen]

S kamarády občas jezdíme na chatu, kde asi skutečně straší... Skoro vždycky tam vidím různé divné věci v noci za okny, atd.. I ostatní potvrzují, že viděli jakési stíny.
A nejen to.. ti, co tam byli pár měsíců v kuse o prázninách zažili neuvěřitelné věci. Jednou tam byli tři kamarádi asi měsíc spolu, a jeden z kamarádů tam měl takový totem vlastně, který poskytoval ochranu pro tu chatu. Byly tam rozložené runy, kameny a každý večer na totemu stály svíčky. Jenže pak ten kamarád odjel domů, a tak tam zůstali jen sami dva.
A pak se to prý stupňovalo. Každý večer měli divný pocit, a pak dokonce slyšeli i rachot v druhé místnosti. Šli se tam podívat, ale nic tam nenašli. Ani myš nebo tak.
Šli tedy spát, ale kamarádka nemohla usnout. A tak bděla.
Najednou sebou prý kamarád začal strašně házet a začal vydávat takové sténání, jako když člověk chce křičet, ale nemůže - kdo zažil sp. paralýzu, asi zná.
Snažila se ho vzbudit, ale neuspěla (asi byla málo důrazná).
Pak se nakonec probudil sám, a říkal, že k němu šla dívka s červenýma očima a se dvěma černými psy (snad to byli psi). A potom na něj vypustila ty psy, a ti mu rozpárali myslím břicho nějak, a on viděl a cítil, jak z něho uniká energie, jakoby umíral a ztrácel se.
Pak ještě myslím dokonce potkali toho černého psa, který jakoby z oka vypadl tomu z toho snu. Ale to už nevím přesně, musel bych se přeptat.

No musela to fakt být strašná muka.

To bylo jen pro upřesnění, z jakých věcí mám obavy. Nechtel jsem vás nijak strašit.


Jinak na Housce jsem byl a spal u ní už třikrát, a z mého pohledu tam není nic divného. Znám fakt děsivější místa.

[Cagliostro]

Jinak na Housce jsem byl a spal u ní už třikrát, a z mého pohledu tam není nic divného. Znám fakt děsivější místa.

Hm, padá další modla V 90. letech jistí novináři publikovali, jak moc tam straší

To bylo jen pro upřesnění, z jakých věcí mám obavy. Nechtel jsem vás nijak strašit.

No vzpomínám si na jinou příhodu, kdy jsem měl skutečně strach. K nějaké objednané zásilce knih od nakladatele (už nevím kterého) nám tehdy přišla reklamní tarotová karta ďábla, 15, úplně neznámého autora, nebo jenom vytvořená karta ďábla speciálně pro reklamu, nevím. Bylo to asi 15 X 30 cm. reklamní karta, na které byl jenom ksicht čerta. Celou noc jsem nezamhouřil oka, slyšel jsem divné zvuky po celém bytě, dokonce jsem slyšel, jak mi něco hlasitě a sprostě nadává (neměl jsem s tou zásilkou nic společného, ani s objednanou knihou). A neslyšel jsem to sám. Druhý den letěla karta do kotle a byl opět klid.
Co to bylo si v této věci netroufám říct.

[marvin]

...

super story

ted moje.. včera sem se v Praze ucastnil takoveho turnaje se stolnimi modely. hazeji se u toho kostky. hrajou proti sobe armady ruznych ras a zastoupeni bozstev (WH40K - kdo zna).. no a ve hře proti mocnemu chaosu jsem se tak soustredil na jeden hod - aby mi padla sestka.. ze jsem v duchu rekl trikrat 6, 6 , 6 .. ona mi padla.od te doby souper dostal totalni nakladacku, temni bohove stali pri me. souper mel totalni smulu, ale tato vyhra mela svoji cenu. od te doby se mi nic nedarilo a porad se citim fakt blbe. nejak sem vubec nespal atd..

hosi nejak bych si s temi silami nezahraval

budu se modlit za odpusteni a snad se brzo vyvazu z tohoto zcela nechteneho paktu:)

[Cagliostro]

...

včera sem se v Praze ucastnil takoveho turnaje se stolnimi modely. hazeji se u toho kostky. hrajou proti sobe armady ruznych ras a zastoupeni bozstev (WH40K - kdo zna)..

Ai jsem usnul v pravěku, matně si vzpomínám na hry Člověče nezlob se a maximálně tuším Fantom Prahy a Dostihy a sázky. Ale to jsou léta 90-tky

hosi nejak bych si s temi silami nezahraval

Ale teď už zase vážně. Co popisuje mi přijde spíše jako psychologické víry. Nemyslel sis spíše, že ti padne šestka? Tedy jistá a pevná vůle?

[marvin]

normálně to dělám tak, že vnucuji kostkám svou vůli. většinou to funguje a já pak vyhrávám. kostky padají jak potřebeju, je to skoro psychokineze.. ale ostatní jsou pak moc nasraní a dostavam tituly nejhorsi player choice... proste vsechno ma svou cenu..

[Cagliostro]

je to skoro psychokineze

To jsem si myslel. Vypadá to tak.

[Firzen]

Já jsem to s tou psychokinezí taky dělával, akorát tímto pojmem označuji manipulaci lidmi. Neměl jsem z toho žádné následky, ale časem jsem měl z toho výčitky, a tak jsem toho postupně nechal. A dneska už to ani neumím.