Příspěvekod Arex » 23 kvě 2014, 21:44
Dovolil jsem si něco moudrého o mystice:
"Není snad pojmu a slova, jež by tak mylně byly vykládány, a o nichž by tolik panovalo zmatku, jako jsou slova mystika a mysticismus. Obé bývá zaměňováno, nerozlišováno a nikdo vlastně neví, oč se tu jedná.
Rozdíl mezi mysticismem a mystikou je týž, jako mezi pobožnůstkářstvím a svatostí. Mysticismem je člověk mystifikován, mysl jeho se zatemňuje, podstata pravé mystiky je však Světlo a jas. Na rozdíl od pravé mystiky, která je majetkem člověka duchovně znovuzrozeného, vnitřního, nesmrtelného, je mysticism výplodem mozku nižší, smrtelné části člověka, a je ovšem pochopitelno, že je na světě více blouznivců mysticismu než pravých mystiků. Jeť cesta mystikova těžká cesta kříže, naprosto nepoznatelna a nepřístupna pro toho, komu nevzešlo pravé poznání sebe sama; kdežto cesta mysticismu je v pravém slova smyslu širokou cestou, vedoucí do záhuby."
Pavla Moudrá: Podstata mystiky. In: Výbor z přednášek I., Vídeň 1918.
„Srdce, buď statečné a spěj vpřed!“, tak volají všichni, kdož jsou sklíčeni smrtelností. Tak zní heslo zasvěcenců zanícených touhou po Absolutnu a stoupajících po žebříku Poznání. Ale až v soutěsce mezi obočím rozzáří se Světlo jako plamen blesku!