Tvořit, nebo se odevzdat?

[Filásek]

Ahoj všem duchovně nacházejícím. Již delší dobu se potýkám s touto otázkou - Jaký máte názor na záměrné tvoření Vesmíru pomocí imaginace a podobných technik vs. Úplné odevzdání se ? Vzniká tu určitý rozpor. Značí snad při touze něco získat zbytky Ega, nebo je to jen opravdové chtění (nutnost) Duše či něco podobného? Vím, že nejsem jediný, kdo se s touto otázkou na své Cestě potýká. Budu rád za vaše perspektivy, díky

[marvin]

Rozpor je jenom zdánlivý. Pokud se plně odevzdáš Bohu tak budeš moci naplno využít svou sílu imaginace na utváření vesmíru, kt. je v souladu s vyššími silami.

[Adam]

Ahoj Filásku, jak píše marvin, potřeba je naučit se obojí. Je to obdobná otázka jako magická X mystická cesta - dříve či později se spojí v jedinou. Kterou na počátku preferovat záleží na individuálním nastavení každého. Cesta odevzdání se je (říká E. Tomáš) bezpečnější - má blíže k srdci, v extrémní podobě však může vést k "loutkovitosti" nerozhodnosti, neschopnosti zapojit vlastní vůli, atd. Cesta tvořivé imaginace snadno svede do pasti přesvědčení, že vládneš "svojí silou". Protože se jedná o dva póly téhož, asi by bylo dobré vědomě vyrovnávat nerovnováhu tj. pokud je pro mne snadné odevzdat se, přijímat a nechat se vést, ale těžko se mobilizuji k akci, potom posilovat vůli, tvořivý impuls, projev do světa, a naopak pokud snadno expanduji a mám sklony k bezohlednosti nebo mě vytáčí zásahy shůry křížící mé plány, měl bych ubrat plyn a citlivěji naslouchat vedení. A.

[Filásek]

Pánové moc děkuji za výstižné odpovědi a ujasnění. Dalo by se to přirovnat k Lítání v oblacích vs. Bytí při zemi? pochopil jsem to dobře? stále v tom cítím rozpor když vím, jak mocné schopnosti máme a ty toužím objevit a používat a přitom mi připadá, že nejplynněji život plyne při tom naprostém odevzdání se, tj. necítím potřebu ty schopnosti trénovat když vím, že se o mě absolutno postará samo.

[marvin]

Proste musis hledat harmonii a pochopeni. Pak uvidis jak se pekne veci doplnuji a vyrovnavaji. Plynulym uvedomelym zivotem pak nebudes mit potrebu ani se odevzdavat ani silově působit. Nechas jenom zivot volne plynout, usazeny v hara a pritomnosti, s vědomim nasmerovanym k Bohu. Sam pak budes presne vedet kam jit, co delat, do ceho se zapojit a co naopak nechat bez povsimnuti.

Chapes, od kazdeho a od vseho to chce trochu. Musis dokazat byt odpoutany a vyslat mysl do oblak - dokazat si udelat siroky nadhled nad vecmi, svetem lidmi a silami a pak se dokazat vedome a plynule vratit na zem, ponorit se do hmoty a s dary ktere sis donesl nakladat tak, aby byly k uzitku vsem. Vse ma presne sve misto a cas. Spatne pouzita schopnost ve spatnem miste a spatnem case i kdyz s dobrym umyslem muze zpusobit vic skody nez uzitku.

Vsechny sily a schopnosti dostavas "za odmenu". Nemusis a asi bys o ne nemel ani usilovat. Necekej odmenu a pochvalu a jednoduse pracuj na sobe. Cvic a zdokonaluj se a vsechno prijde samo.

[Adam]

Napsals to, marvine, krásně, nemám co dodat. A.