dopis k iniciaci

[Kuato]

psal jsem dnes dopis jednomu známému a jelikož postihuje imho důležitá témata, tak ho až na pár osobních věcí po úvaze zveřejňuji. může to být někomu k užitku :o). i když velká část lidí tady se nějakým způsobem vztahuje k magii - není to většinou praktikování magie samo o sobě co způsobuje iniciaci, ale zvědomění, pochopení a integrování všech svých složek, pochopení naší role ve společnosti své doby a "správné" konání v něm. nechávám tam i báseň na závěr, byť jsem ji myslím už kdesi na Frabatu dával, tematicky tam sedí :o).

...my vlastně neděláme nic jiného, než se uschopňujeme (jako bychom si to sami museli nejprve dovolit) vidět svět jaký je - posvátný a živý, plný barev a božských sil, plný poesie a archetypálních mýtů. a my jak to akceptujeme a začínáme se učit koukat se "na starý svět novýma očima", tak věci, které byly do té doby profánní začínají jakoby měnit svoji podstatu a nabývat symbolického rázu a ukazují k dalším věcem, které jsou s nimi spojeny - když to umíš žít, tak je takhle oživené všechno - a to jen tvým přístupem, který v tomto případě jakoby stojí na víře - víře, že Božské JE a je obraceno svým zájmem i k nám. JE velmi existencionálně ve všem, co jest, napříč časem. tedy i vše, co nás obklopuje je tím Jediným Božkým. a tedy vše co jest jsou Jeho aspekty, které jsou vzájemně k sobě ve vztahu. Oživenýma očima a srdcem se učíme vidět tyto vztahy a vidět i to Božské, ze kterého vše toto plyne. svět kolem nás je nám náhle blíž než kdy předtím. promlouvá na nás tisícem úst. šeptá, varuje, směje, vrčí, vlnky příhod houpou loďkou našeho života a my na ně shledáváme a učíme se z nich. některé věci jsou k užitku, jiné k potěše. k nastartování toho procesu v podstatě stačí, když začneme svět (jako inteligentní celek) vnímat jako svého druhu partnera v dialogu i v spolu-žití. od nás to krom víry vyžaduje také bdělost a jemnost/empatičnost a samozřejmě ochotu se světu otevřít, naslouchat a někdy pravda i podle jeho domluvy/potřeby konat. může se to zdát jako zastavení na cestě - jsme nuceni udělat něco pro cizího, aniž bychom z toho cokoliv měli, ale jako v té pohádce o Zlatovlásce, svými zastaveními a uděláním někomu laskavost získáváme v ne/viditelném světě spojence, kteří nám časem budou k užitku a též dál posilujeme svoji vnímavost (jejím praktickým využitím). ani Jeník ani my v danou chvíli nevidíme důležitost okamžiku, "jen" se v danou chvíli zachováme správně. to ovšem naprosto postačuje. "správnost", která vede do nebe je jiná než správnost našeho efektivního, mnohdy na hromadění vnějších krámů orientovaného světa.

vlastní iniciace (proměna a rozšíření vědomí/sebedefinice) je vlastně nahlédnutí širšího rámce fungování světa, než je ten náš časoprostorově vymezený lidský rybníček, v němž existuje spousta "náhod" a jedinec sám jen málo zmůže. nejsem si přesně jistý mechanismem samotné iniciace. nemyslím, že lze vynutit silou, ale můžeme vyhledávat častěji příznivé okolnosti, které mají vhodné podmínky pro získání iniciace a pak jednou, tímto vhodným vystižením podmínek dojde najednou k hledanému vhledu. obracení se do té oblasti se správným záměrem, i když i neúspěšné vztažení je vlastně bušení na vrata nebes, které nese zásluhy vysokého typu. "klepejte a bude vám otevřeno", řekl Ježíš. však ten, kdo za nimi stojí a vrata otevře, je z určitého pohledu jeden z našich soudců. vidí dobře na náš život, na naše zásluhy a nezásluhy a některé nezásluhy pravděpodobně způsobí, že vrata zůstanou až do jejich "odstranění" (= někdy odpracování) uzavřena. nevidím do konkrétností, vím jen, že nejefektivnější cesta, jak prorazit, je důstojně a bez držkování přijmout vyměřený úkol. někdy to jsou závazky, starost o někoho, něco, co nás omezuje - finančně, časově.. a to mnohdy po léta. a nezahořknout, udržet veselou mysl - dokázat se vymanit ze setrvačného tlaku minulosti. možná jsem něco pokazil a možná jsem zažil těžké časy, ale na tom nezáleží, protože já jsem víc než nějaké úkony nebo pár věcí, které jsem vykonal a vyrobil - ony mě nepostihujou, já jsem svobodný a tu svobodu žiju ve svém srdci a mysli. dokážu se přimknout ke světlu, které nacházím ve mne i v Božskému, ke kterému se navzdory obtížím a mlčení z Jeho strany stále vztahuji a to možná až tak intenzivně, že ho dokonce spolu-tvořím! a tu zdi našeho vězení padají a andělské chóry vítají radostně návrat/rozpomenutí ztraceného bratra..

...jen pokračuj dál ve svém životě i praxi s maximální přirozeností toho, co děláš dosud. jediná věc, kterou bych snad zmínil je, že častěji vem za ruku Lídu, častěji si připomeň léta, která strávila po Tvém boku, tisíce krásných chvilek, tak samozřejmých v jejich každodennosti, že je člověk může snadno přehlédnout. pomůže to znovuoživení, znovuzapálení citu, kterého není nikdy dost. a partnerský cit ve zralejší podobě je vysoká záslužná kvalita, kterou se pak vzájemně obdarováváte. věř nebo ne, ale když tě nějaká žena zalévá dlouho láskou, je to jednak velká přímluva a pak také (pro Ně) prokazatelný důkaz toho, žes byl aspoň v některých aspektech "dobrý člověk". k darebákům těžko nějaká přilne citem. chtíč nebo opojení mocí se nepočítá :o). a jak se jí můžeš jinak odvěčit, než že ji oplatíš stejným? dokonce si dovolím tvrdit, že dostatečně vědomé citové propojení muže a ženy je takto samo o sobě jednou z nejvyšších "sexuálních" praxí, které mohou být. fyzický koitus naprosto není podmínkou. dotek jediného prstu může být naprosto dostatečný.

pro dnešek se loučím, protože čas pokročil a posílám báseň k povýšenému citu :o)
J.

hostina bohů
-------------------
tam kde fyzično se ztrácí
v bezbarvém teplém světle lásky
jež dříve byla vášní, silou,
naše těla zdají se nic nevážit,
my vznášíme se jako v peřině, v bílém oblaku
nad hlavama Šiva v objetí se svou mnohorukou milenkou..

bez konců a začátků, v ne-čase
v oceánu Její vláhy
ve vlnách jež houpou světem,
vyšší oktáva Marse proniká Jejím tělem
jemně jako sametová pěst
a rozechvívá zemi až ke kořenům.

zvláštní křeč, stažení,
bortí hranice těla
a z nepatrného bodu,
zlatavého zrnka ječmene,
tryská potence a tvůrčí síla
bez konce a vyčerpání na všechny strany.

nastavte číše a pijte!
dnes teče božská ambrózie i na Zemi!
naplňte poháry z pramene, který nemá dno!
bohové, andělé, i ty má Milá..
dnes pijeme na Tvoji počest!

vstup do fontány a omyj své nahé tělo,
odstraň šupinatou hadí kůži,
která tě halila po tisíc let!
chci tě vidět v jiskřivé kráse,
v bílém jasu nejkrásnější hvězdy,
v nádheře prapůvodní podstaty,
kterou jsi měla před Pádem!

[Adam]

Úžasný text, Kuato, úžasný - velké díky a poklona. A.