locki píše:...
Ten tvůj materialismus vidím spíš v tom, že máš potřebu lidi přesvědčovat, že cesta má vést odněkud někam jinam, aby snad uznali vykonanou práci. Pokud se totiž oba konce spojí, tak vznikne třeba kruh a čin, potažmo celá cesta je materialisty viděna jako bláznovství. Všichni ale víme, že duchovní cesta je cestou vnitřní a podobá se spíše putování po nehmotných (např. elektrických) polích, v jejichž středu je vždy mocný náboj, který nás, resp. naše smysly přitahuje. Vlastní myšlenky, city i touhy se tak u pasivních lidí vztahují převážně k projevenému světu. A bude to tak vždy, dokud uvnitř sebe neobjevíme pravou podstatu, náš pól. Pochopíme, že naše gró přitahují pouze odlišnosti hmotného světa. Nakonec vidíme, že to, že jsme tak blízko viditelnému světu neznamená, že jsme jeho součástí.
Proto děláme všechny ty cviky, které nám pomáhají překonat „psychickou gravitaci“. Na hranici každého nového pole musíme za sebou nechat ať už více, nebo méně hmotné tělo (kvůli nesnesitelnému napětí). Až konečně zbyde jen holé vědomí, které se spojí v nekonečnu s nábojem s nulovým potenciálem. Je to velký návrat domů...
Vědomím jsme nyní v univerzálním a poměr mezi fyzikou a metafyzikou upravujeme právě podle vibrace žáka nebo posluchače. To je zde trošku problém, protože jsme každý na jiném stupni poznání a poslední dobou je to tu docela chaos (nikdo si prakticky nerozumí s nikým). Vyvážení živlů v určitých rovinách vede k různým fyziologickým změnám, které hmotné tělo očistí. Mnozí se však této transformace obávají, protože cítí, že si už nebudou tak „užívat“ - lidé mají rádi náhody, katastrofy, překvapení atp. Po tomto procesu už nemůže být nikdo materialistou, protože vidí, jak ho vyšší síla sama vede. I v případě, že žije velmi aktivním životem poznává, že ve vztahu k jeho životu náhod i nehod ubývá, a to právě proto, aby je mohl lépe analyzovat a kýžený řád opět našel. Naivně nepochybuje o tom, že se tak děje i u lidí v jeho okolí, že i oni cítí řád a mají víru v dobro. Bohužel tomu tak není a nelze jim to vysvětlit, zmíněné poznání je totiž z jiného světa.
Proto děláme všechny ty cviky, které nám pomáhají překonat „psychickou gravitaci“. Na hranici každého nového pole musíme za sebou nechat ať už více, nebo méně hmotné tělo (kvůli nesnesitelnému napětí). Až konečně zbyde jen holé vědomí, které se spojí v nekonečnu s nábojem s nulovým potenciálem. Je to velký návrat domů...
Vědomím jsme nyní v univerzálním a poměr mezi fyzikou a metafyzikou upravujeme právě podle vibrace žáka nebo posluchače. To je zde trošku problém, protože jsme každý na jiném stupni poznání a poslední dobou je to tu docela chaos (nikdo si prakticky nerozumí s nikým). Vyvážení živlů v určitých rovinách vede k různým fyziologickým změnám, které hmotné tělo očistí. Mnozí se však této transformace obávají, protože cítí, že si už nebudou tak „užívat“ - lidé mají rádi náhody, katastrofy, překvapení atp. Po tomto procesu už nemůže být nikdo materialistou, protože vidí, jak ho vyšší síla sama vede. I v případě, že žije velmi aktivním životem poznává, že ve vztahu k jeho životu náhod i nehod ubývá, a to právě proto, aby je mohl lépe analyzovat a kýžený řád opět našel. Naivně nepochybuje o tom, že se tak děje i u lidí v jeho okolí, že i oni cítí řád a mají víru v dobro. Bohužel tomu tak není a nelze jim to vysvětlit, zmíněné poznání je totiž z jiného světa.
To, ze cloveka "vyssi sila" vede, ze nahod ubyva take neni problem. Abys ovsem eliminoval nahodu, ktera proste je jednim z principu stvoreni, musis se stat celkem. Pripodobnim to na kostce. Hazejme s ni. Dokud mame maly pocet pokusu, bude rozlozeni nahodne. Cim mene pokusu, tim vetsi nahoda. Zatimco pri nekonecne mnoha pokusech bude rozdeleni zcela radne, pro kazdou stranu presne jedna sestina. Cim vic pokusu, tim vic se budeme blizit radu, cim mene, tim hure budeme predikovat kolik jednotlivych cisel padne, protoze je tu proste prvek nahody.
" 