FRABATO.CZ diskuzní fórum

Všichni ve skutečnosti máme stejný cíl - dosáhnout trvalého štěstí. Po trvalém štěstí neúnavně prahne naprosto každý člověk, dokonce i ten, pro něhož je osvícení sprosté slovo. Ne všichni ví, kam míří a za čím se ženou. Ale všichni jdeme stejným směrem. Pocit, že každý jsme jiný a máme jinou cestu je pouze klam. Každý dělá co se dá podle toho, na co stačí, ale cíl zůstává.

Ahojte,
měl jsem rozepsaný text s dotazem na "CÍL" po přečtení příspěvků tady jsem ho smazal. Vychází mi, ze všech úvah, že cesta je cíl. Jakkoliv mi to není příjemné. Cesta se lemuje milníky které si stanovujeme sami. Jdu se tedy zamyslet nad tím, který mě bude co nejvíce motivovat.

Havran

PS: Asi krize středního věku

Souhlasím s Havranem. Došla jsem ke stejnémů závěru. Můžeme si říci, že konečným cílem je znovu se spojit s Jednotou...ale my jsme z ní přece vyšli, bezúčelně, všechno dosahování něčeho je jenom hra, kdy Jedno si hraje samo se sebou...jak člověk pochopí iluzi oddělenosti, tak i ten nejvyšší cíl se ukáže být jenom božskou hrou...

Pěkně to píšete. Myslím, že dokud se člověk upíná k cíli, tak se brzdí. Vědomí cíle samo o sobě neškodí, ale pokud jsem myšlenkami v cíli, nemůžu být tady a teď... A Jednota, Bytí, každá odpověď na Boží výzvu - se dějí v Přítomnosti.
Ze srdce, Adam

Adam píše:Vědomí cíle samo o sobě neškodí, ale pokud jsem myšlenkami v cíli, nemůžu být tady a teď...

Naprostý souhlas. Musím mít povědomí o tom, kam moje cesta vede, ale pokud se budu myšlenkami upínat na cíl, tak do něj nikdy nedorazím. Proto musím mít samotnou cestu jako "zástupný" cíl.