FRABATO.CZ diskuzní fórum

Prvotni chaos se nejlepe pochopi jako nekonecna prilezitost Jin.
Nahoda neexistuje.
Dokonce pocitacove generatory nahodnych cisel jsou matematicke operace s ciselnymi radami.
Osud je tva svobodna vule Jang.

Osud = svoboná vůle ?

Když někdo během života přijde například o zrak, nebo se dítě narodí s nějakým postižením, tak je to jeho svoboná vůle ? Jasně, dá se na to použít karmický koncept ( ne vždy !!! ) , ale označit to jako svobodnou vůli mi přijde nesmysl.

To je samozřejmě nesmysl. Všimněte si, že i v deníku Horev říká Aziel, že kdo se narodí nějak postižen, je lépe, zemře-li jako dítě, že nepatří ještě do této sféry, protože je na nižší duchovní úrovni, a proto sem prostě nepatří.

S takovými lidmi jsem pracoval 3 roky a skutečně sem partřej. Zřejmě někteří potřebují prožít takovouto zkušenost. Jestli z karmického důvodu, nebo ne je vedlejší, navíc to nikdy nemůžeme s jistotou říct.
Tam mi bylo neustále dáváno najevo, jak se svým osudem tito lidé museli smířit. U některých to bylo skutečně něco...

Osud si ridime sami.
Nase dnesni myslenky a ciny tvori nas budouci zivot.

Mejme na mysli jen to co chceme.

Milda píše:...

V určitých mezích s tebou samo souhlasím, ale stále to neodpovídá např. na předchozí příspěvek. Dokázal by jsi to nějakým způsobem vysvětlit ?

Nepopírám působnost svoboné vůle, ale těžko je v mé moci tvořit například sluneční soustavy a galxie. Tím dávám najevo, že nemáme v rukou veškerou moc, ale jen její část. Jsme bytosti už stvořené (božské idividuality), tudíž je vždy nad námi stvořitel.

ekeaze píše:S takovými lidmi jsem pracoval 3 roky a skutečně sem partřej. Zřejmě někteří potřebují prožít takovouto zkušenost. Jestli z karmického důvodu, nebo ne je vedlejší, navíc to nikdy nemůžeme s jistotou říct.
Tam mi bylo neustále dáváno najevo, jak se svým osudem tito lidé museli smířit. U některých to bylo skutečně něco...

Osobně, někdy je pro ně (a pro jejich blízké-z materiálního hlediska) smrt vysvobození. Třeba, co má za zkušenost takový chudák, který se narodí, a nemůže se pohybovat, je hluchý a slepý? I když si to prožije, a dá mu to zkušenost, smrt je zde vysvobození.

1. Jsme buh, ktery tvori galaxie. Jsme jeho kousek hologramu. Zijeme individualni zkusenost.
2. Kvalitu zkusenosti nehodnotime, ale prozivame. Hodnoti vzdy nase ego.
3. Kdyz jde ingividualizovana bozska jiskra do Stvoreni, inkarnuje se do lidskeho tela a proziva lidsky zivot. Tesi se na tu velkou hru.
4. Telesni mrzaci ziji a sbiraji svou zivotni zkusenost. Pokud se tak narodi, hledejme pricinu u rodicu a v rodine. Tvoreni deti neni jen spojeni spermie a vajicka. Je to ritual, ktery i kdyz neni znam a respektovan, tak funguje stale jako gravitace.
5. Stvoreni je zive. Je to super zivocich. Zijeme zivot v zivote.

Dik za odpověď

Anubis(ekeaze a dalsi): Narazime na velmi hluboke tema(neslucitelne spojene s tim, cemu rikame osud) - proc Stvoritel vlastne vysel ze sebe a zacal tvorit. Pristoupenim na toto chapani jsme sice uz automaticky v zidokrestanskem nahledu, ale pojdme jeho interpretaci opustit v tom, v cem je vetsinove tradovan spatne. Buh neni neschopny blb, aby se mu stvoreni vymklo, nebo aby vytvarel predem jasne situace s moznosti ochutnat poznani, zacit rozlisovat a pak to hasil, aby to zas bylo "jako driv".

Pocatecni jednota je jina, nez ta konecna. Pocatecni je Buh sam o sobe a bylo Jeho rozhodnuti tuto jednotu opustit, vyjit ze sebe a rozdavat Zivot. Cilem neni navrat do stavu Boha sameho o sobe. Cil je, nahlizeno timto zpusobem, jednota na mnohosti. Stvoreni, jako obraz Boha. Svobodne nahlizejici a prozivajici(idealne vedome) Boha coby Zivot.

Ne tedy jen ta puvodni jednota Boha sameho v sobe, ktera je nevycerpatelnym zdrojem tvoreni a zaroven neprohlednutelnym tajemstvim. Kdo tvori a dava Zivot se netouzi vratit do nestvorene jednoty sebe sama. Oslavuje se (s)tvorenim. Prekroceni duality tak nevede zpet do 1. Trojka je zde prostredkem i cilem. Stvoritel(1) oslavujici se ve stvoreni(2) a jejich vztah(3). Pokud se jako stvoreny obracim k Bohu a raduji se z Nej a podilim se na tvoreni v harmonii a vztahu s nim, je to vic, nez bylo na "pocatku". Primarni jednota je Prazdnota, finalni jednota je naplnena.

Mnoho lidi si mysli, ze kdyby se jim povedlo svoje individualni vedomi pozbyt vymenou za vedomi Boha, zrusi nezadouci dualitu. A praktikuji podle tohoto presvedceni duchovni cestu. Celkem marne. Zijeme v te tolik zprofanovane trojjedinosti, jejiz podstatou je laska. Jsem Syn a ziju s Otcem v jednote Ducha. To je ta finalni jednota i prostredek na ceste k ni. To je Zivot.

Vim, ze je to velmi kusovite a zaslouzilo by si to vyrazne delsi pojednani. Mozna je lepe to vysvetlonat v konceptu taoistickem, ktery je mene osobni...ale snad je zrejma esence. Buh dava Zivot, aby byl jeho oslavou, ne aby se k Nemu povinne vracel donucen Jeho radem. Spatne je pouze to, co brani, aby se Zivotem oslavoval Buh a zere Zivot pro sebe sama. Stvoreni se nevraci do Jednoty, ze ktere vzeslo, ale je Jednotou Boha, Stvoreneho a jejich vzajemnosti.

Abych se vyhnul zbytecne diskusi o konceptu, na kterem jsem to vysvetlovani postavil dovolim si malou taoistickou vsuvku. Vsichni vime, jak vypada symbol Jin/Jang. Pokud by cilem byl pocatecni stav, vse bychom mohli vyjadrit prostou cernou teckou. Idealne nekonecne malou. My tu ale mame jednotu(kruh) jenz je vztahem stvoreneho a nestvoreneho z nichz kazde obsahuje i toho druheho. Velmi trefne, kdyz neprehledneme podstatne - ze oboji vzajemne tvori spolu celek, jenz je tim tretim z minuleho vysvetlovaciho konceptu - Jednotou stvoreni.

Nasim spolecnym osudem, pratele, tedy neni odmaznout se coby individualita ve prospech prvotni jednoty nestvoreneho, ale obsahnout celek zive Jednoty stvoreneho. Jak v tom zije treba ta nahoda si v pripade zajmu necham do dalsiho prispevku, tenhle uz je nechutne dlouhej.

Poukažme trojitost z Egypta:
1 je Osiris
2 je Isis
3 je Horus

V katolicke: Otec (1), syn (2) a duch sv. (3).

Anubis: Vubec nemam problem s Tvym prvnim komentarem, protoze uchopovat slovy tohle je velice tezke a jsem rad za takove doplneni, kteremu naprosto rozumim a vzajemnym vymezovanim ukazujeme na to, co vyjadrit muzeme jen tezko, pacto je to neuchopitelne, presto podstatne. Na samotnem konci je potreba se pustit vseho a kdo se pusti, ten vi.

Druhy komentar musim doplnit. Ten symbol neni cil, je to symbol jednoty(i duality, trojnosti a v zasade mnohosti) sveta. Kdyz budes stat pred ukolem to poznani, ktere vyjadrujes v prvnim komentari vyjadrit, proste nejak musis vyjadrit i to ne-byti. Typicky se to ve vetsine kultur symbolizovalo cernotou. Nepodcenujme a neznevazujme projevene...ono je opravdu pro ne-projevene stejne dulezite jako naopak.

Osud, to nase hlavni tema je hodne ovlivnitelny prave tim, jak se projevene postavi k neprojevenemu a jak se s nim snoubi. Kdyztak to jeste doplnim zitra.

Ten posledni odstavec se mi libi.