FRABATO.CZ diskuzní fórum

Ahoj všem duchovně nacházejícím. Již delší dobu se potýkám s touto otázkou - Jaký máte názor na záměrné tvoření Vesmíru pomocí imaginace a podobných technik vs. Úplné odevzdání se ? Vzniká tu určitý rozpor. Značí snad při touze něco získat zbytky Ega, nebo je to jen opravdové chtění (nutnost) Duše či něco podobného? Vím, že nejsem jediný, kdo se s touto otázkou na své Cestě potýká. Budu rád za vaše perspektivy, díky

Rozpor je jenom zdánlivý. Pokud se plně odevzdáš Bohu tak budeš moci naplno využít svou sílu imaginace na utváření vesmíru, kt. je v souladu s vyššími silami.

Ahoj Filásku, jak píše marvin, potřeba je naučit se obojí. Je to obdobná otázka jako magická X mystická cesta - dříve či později se spojí v jedinou. Kterou na počátku preferovat záleží na individuálním nastavení každého. Cesta odevzdání se je (říká E. Tomáš) bezpečnější - má blíže k srdci, v extrémní podobě však může vést k "loutkovitosti" nerozhodnosti, neschopnosti zapojit vlastní vůli, atd. Cesta tvořivé imaginace snadno svede do pasti přesvědčení, že vládneš "svojí silou". Protože se jedná o dva póly téhož, asi by bylo dobré vědomě vyrovnávat nerovnováhu tj. pokud je pro mne snadné odevzdat se, přijímat a nechat se vést, ale těžko se mobilizuji k akci, potom posilovat vůli, tvořivý impuls, projev do světa, a naopak pokud snadno expanduji a mám sklony k bezohlednosti nebo mě vytáčí zásahy shůry křížící mé plány, měl bych ubrat plyn a citlivěji naslouchat vedení. A.

Pánové moc děkuji za výstižné odpovědi a ujasnění. Dalo by se to přirovnat k Lítání v oblacích vs. Bytí při zemi? pochopil jsem to dobře? stále v tom cítím rozpor když vím, jak mocné schopnosti máme a ty toužím objevit a používat a přitom mi připadá, že nejplynněji život plyne při tom naprostém odevzdání se, tj. necítím potřebu ty schopnosti trénovat když vím, že se o mě absolutno postará samo.

Proste musis hledat harmonii a pochopeni. Pak uvidis jak se pekne veci doplnuji a vyrovnavaji. Plynulym uvedomelym zivotem pak nebudes mit potrebu ani se odevzdavat ani silově působit. Nechas jenom zivot volne plynout, usazeny v hara a pritomnosti, s vědomim nasmerovanym k Bohu. Sam pak budes presne vedet kam jit, co delat, do ceho se zapojit a co naopak nechat bez povsimnuti.

Chapes, od kazdeho a od vseho to chce trochu. Musis dokazat byt odpoutany a vyslat mysl do oblak - dokazat si udelat siroky nadhled nad vecmi, svetem lidmi a silami a pak se dokazat vedome a plynule vratit na zem, ponorit se do hmoty a s dary ktere sis donesl nakladat tak, aby byly k uzitku vsem. Vse ma presne sve misto a cas. Spatne pouzita schopnost ve spatnem miste a spatnem case i kdyz s dobrym umyslem muze zpusobit vic skody nez uzitku.

Vsechny sily a schopnosti dostavas "za odmenu". Nemusis a asi bys o ne nemel ani usilovat. Necekej odmenu a pochvalu a jednoduse pracuj na sobe. Cvic a zdokonaluj se a vsechno prijde samo.

Napsals to, marvine, krásně, nemám co dodat. A.