Stravovanie- Jedz ako dýchaš- Prebudenie

[AŠMüBafoBArdGoteZchA]

Tak som po nejakom čase opäť natrafil na zaujímavú stať zo Zvoniacích cédrov Ruska zo siedmej knihy. Možno pomôže k lepšiemu svetu. Môže sa človek, mág, bohatý, mocný zaobísť bez ,,raja" vo svete? Kto môže súperiť so systémom v prírode? Tvorenie rodových statkov sa môže ukázať, ako jedna z najdôležitejších udalostí v premene človeka. Kto zmeria tento skok? Navrhoval by som zrušenie všetkých prekážok stojacich proti tvorbe slobodných rodových statkov. Kde inde sa môže dostať väčšej pomoci ako tu:
BOŽSKÉ STRAVOVANÍ
„V rozhovoru s mým otcem vrchní žrec řekl: ,Tvá pravnučka, Mojžíši, zná tajemství bytí, která nám byla neznámá. Zná tajemství výživy těla i ducha. Ty jsi to, samozřejmě, také určil podle jejích slov: „Jez, jako dýcháš." Tato slova naši předkové přečetli na zdech svých tajných chrámů. Přisuzovali jsme jim význam, ale tajemství dosud není rozluštěné. Bude-li poodhaleno lidem, kteří budou tvořit své statky, vytvoří tak podmínky, za kterých rychlost myšlení lidí z nových statků předstihne naši. Ve srovnání s dětmi narozenými na jejich statcích budeme jako hloupí chlapečci. Anastasia vytvořila svou kombinaci, a tím nám ukázala jediné východisko - každý z nás by měl budovat statek, o němž pověděla všem lidem. Budeme je budovat, budeme se snažit, aby byly lepší a dokonalejší, než u ostatních lidí, máme k tomu velké možnosti.
Odhaluje tajemství bytí všem lidem, ale my se o nich dozvíme již majíce své statky, zatímco ostatní budou začínat s jejich tvořením. A rozdíl v rychlosti myšlení nám opět umožní předvídat, a tudíž i kontrolovat život planety. Takto jsem uvažoval a chci slyšet tvé mínění, Mojžíši.'
Můj otec odpověděl:
,Chceš uslyšet mé mínění proto, že máš pochybnosti. Chceš předem odhadnout, jakou situaci vytvoří Anastasia v případě, že žrecové a ty, který se nazýváš vrchním, začnete jako první tvořit statek, přibližujíce se k božskému bytí ? Chceš se dozvědět, zdali její mysl vzala v úvahu podobnou situaci ?'
Jsem si jistý, že vzala,' odpověděl otci vrchní žrec, ,ona to ani neskrývá. Ale chci slyšet tvé mínění: proč nás otevřeně provokuje, dávajíc nám možnost opět obnovit naši moc nad světem ?'
,Vše je proto,' odpověděl otec vrchnímu žreci, ,že vnučka Anastasia s vámi nemíní bojovat. Když žrecové - vládcové země - začnou tvořit své statky, jejich úmysly se změní. Jejich duše zazáří světlem.'
* * *
,Děkuji ti, Mojžíši ! Naše myšlenky se ztotožnily. A raduji se z uvědomění, že budeme žít v jiné realitě. Možná, že v té, kde každý člověk může mluvit s Bohem.
Skláním se s úctou před myslí tvé vnučky, Mojžíši. Ať Anastasia dokáže najít v sobě síly, které by porazily systém námi stvořený jako líté zvíře. Pomoz jí, jestli to dokážeš, Mojžíši !'
,Pokus se pomoct sám. Zaostávám za mladou myslí. Považoval jsem její činy za nelogické.'
,Já také, Mojžíši. Ona se stravuje, jako dýchá. My své tělo přecpáváme. Nemohu živit svého ducha, jak to dělá ona. Pouze předpokládám, co jí pomáhá.'
* * *
Způsob života lidí původních pramenů se lišil od dnešního. Nejenže znali přírodu, ale také ji usměrňovali. Prostřednictvím zvuků přírody, síly světla nebeských těles dokázali využívat informační bázi vesmíru. Získávali informaci nejen rozumem, ale i prostřednictvím citů. Rychlost jejich mysli mnohokrát předstihovala dnešní.
Dříve žrecové chápali: lidstvo dokážou absolutně ovládat jen tehdy, když budou myslet značně rychleji než ostatní lidé, ale jak toho dosáhnout ? Jeden ze starodávných žreců při tajném dialogu s vrchním řekl:
,Nemůžeme zrychlit svou mysl s dostatečným předstihem nad všemi ostatními lidmi. Pomocí speciálních technik však dokážeme zpomalit mysl celého lidstva.'
,Řekl jsi celého lidstva, takže i vlastní ?' poznamenal hlavní žrec.
,Ano, v důsledku i svou, ale ve značně menší míře. Rozdíl bude obrovský. Převaha bude na naší straně.'
,Když ses o tom zmínil, znamená to, že jsi našel způsob umožňující zpomalovat mysl celého lidstva. Vyprávěj o něm.'
,Je jednoduchý. Je třeba skrýt před lidmi existující božský způsob stravování. Donutit je k tomu, aby používali k jídlu stravu, která ne zrychluje, ale zpomaluje mysl. To je hlavní podmínka. Dále začne řetězová reakce. Degradace mysli bude mít za následek množství faktorů působících na rychlost mysli. Ve srovnání s námi budou všichni lidé neplnohodnotní.'
,Jak je možné skrýt to, co každému dává Bůh ?'
,Vyhlásit nutnost odvděčení se Bohu za to, co dal.'
,Pochopil jsem. Pomyslel jsi na to strašné, ale nepřekonatelné. Lidé budou souhlasit s poděkováním Stvořiteli a neshledají na tom nic špatného. Vymyslíme rituály, které odvedou lidi od bezprostředních Božích výtvorů...
Budou si myslet, že děkují Bohu. Ale čím více času budou ztrácet na děkování, shromažďujíce se kolem soch námi vymyšlených, tím méně budou komunikovat s výtvory stvořenými Bohem a tím více se budou vzdalovat informaci jdoucí bezprostředně od Boha.
Budou dostávat informaci jdoucí od nás, ale budou si myslet, že tak to chce Bůh. Jejich mysl půjde lživou cestou. Myji povedeme lživou cestou.'
* * *
Míjela staletí a lidé stále více času utráceli na rituály, vymyšlené žreci, a přitom se domnívali, že projevují úctu Bohu. Stále méně přitom komunikovali s bezprostředními výtvory Stvořitele, a tudíž ani nemohli přijímat v plné míře vesmírné informace. Jeho informace. Působili Bohu bolest a trápení, ale mysleli si, že mu přinášejí radost.
A žrecové mezitím začali vyprávět lidem, jaké stravě je třeba dávat přednost. Zároveň stvořili tajnou vědu o stravování. Potřebovali ji pro udržování svého mozku, ducha, fyzického stavu, a tudíž své mysli ve výkonnějším stavu než u ostatních lidí.
Tedy lidem radili, aby vysévali jedny rostliny, ale sami se živili jinými. Přesněji řečeno rozmanitěji než ostatní lidé. Blížila se strašná degradace lidského vědomí.
Člověk poznal nemoci těla a ducha. Lidé intuitivně cítili významnost stravování a v průběhu tisíciletí se snažili udělat si v této otázce jasno.
Objevili se mudrcové, kteří se pokoušeli dávat rady, jaké potraviny jsou nejprospěšnější. Začalo se objevovat množství učení o stravování. Ani v knihách, jež znáš - Bibli, Koránu, tato otázka není vynechána. Například ve Starém zákonu se o stravování píše:
„Nesmíš jíst nic ohavného. Smíte jíst tato zvířata: býka, ovci a kozu, jelena, gazelu, daňka, kozorožce, antilopu díšona, tura stepního a divokou kozu, zkrátka všechna zvířata, která mají kopyta rozdělaná tak, že jsou obě kopyta úplně rozpolcená, přežvýkavce mezi zvířaty; ty jíst smíte. Z přežvýkavců, z těch, co mají kopyta rozdělaná rozpolcením, nesmíte však jíst velblouda, zajíce a damana. Jsou to přežvýkavci, ale kopyta nemají úplně rozdělaná; budou pro vás nečistí. Ani vepře; má sice kopyta rozdělaná, ale nepřežvykuje; bude pro vás nečistý. Jejich maso nesmíte jíst, jejich zdechliny se nedotknete.
Ze všeho, co je ve vodě, smíte jíst toto: všechno, co má ploutve a šupiny. To smíte jíst. Co nemá ploutve a šupiny, jíst nesmíte; bude to pro vás nečisté.
Smíte jíst všechno čisté ptactvo. Jen tyto z nich jíst nesmíte: orla, orlosupa a orla mořského, luňáka, jestřába a různé druhy supů, žádný druh havranů, pštrosa, sovu, racka a různé druhy sokolů, kulicha, výra a sovu pálenou, pelikána, mrchožrouta a kormorána, čápa a různé druhy volavek, dudka a netopýra. Nečistá bude pro vás i létající havěť; nesmí se jíst. Všechno čisté ptactvo jíst smíte.
Nesmíte jíst žádnou zdechlinu. Buď ji dáš bezdomovci, který žije v tvých branách, aby ji jedl, nebo ji prodáš cizinci. Vždyť jsi svatý lid Hospodina, svého Boha." (Pátá Mojžíšova 14, 3-21)
* * *
V průběhu tisíciletí se psaly různé knihy, v nichž se radilo lidem, co a jak je třeba jíst, aby byl člověk zdravý. Ale v žádné knize, žádnému mudrci ani všem vědcům dohromady se nepodařilo tuto otázku zcela objasnit. Důkazem toho je stále se zvětšující počet nemocí lidského těla a ducha.
Začalo se objevovat množství knih, které radí, jak léčit nemoci. Dnes také existuje taková věda - medicína. Říkají ti, že se stále zdokonaluje. Ale zároveň můžeš pozorovat, jak se zvyšuje počet nemocných lidí.
Tak co v tom případě zdokonaluje lékařská věda ? Výsledek mluví sám za sebe - zdokonaluje nemoci.
Vidím, že takový závěr se ti zdá divný. Ale popřemýšlej sám, proč většina zvířat v přirozených přírodních podmínkách není nemocná, ale člověk, jenž se považuje za vysoce vyvinutou bytost, si nijak nemůže poradit s vlastními nemocemi ?
Vaše věda, jejímž úkolem je léčit, se za celou dobu své existence ani jednou nedotkla prapříčiny všech nemocí. Vždy se věnovala důsledku. Nemocní lidé samozřejmě potřebují doktory. Ale v podmínkách dnešního uspořádání světa doktoři stejně tak potřebují nemocné...
Ale i u samotných žreců se rychlost mysli zmenšovala. I když ne tak jako u všech ostatních lidí, ale přece se zmenšovala. Tato skutečnost žrece nejvíce znepokojovala. Stále více času věnovali tajemstvím božského stravování, ale nemohli je rozluštit.
Jeden ze žreců, jemuž bylo nařízeno zabývat se vědou o stravování, zřejmě něco pochopil a napsal na zdi tajného podzemí, do kterého nikdo, kromě několika hlavních žreců, nesměl vcházet, následující: „Jez, jako dýcháš."
Starý žrec zemřel, aniž by dopsal poslední písmeno této věty. Nestihl sdělit rozluštění významu této věty svému následovníku ani žádnému z ostatních žreců.
Všechna následující tisíciletí se žrecové usilovně snažili rozluštit tajemství věty „Jez, jako dýcháš." Báli se, že se o této větě dozví někdo další a dokáže ji rozluštit dříve než oni.
Smazali ji, vysekali ze stěn svého chrámu. Ale předávali ji ústně generacím svých následovníků v naději, že ji rozluští v budoucnu. Marně !
Problémem stravování se zabývali hvězdopravci, zaříkávači a mudrcové, kteří po tisíciletí stáli po boku vládců. Na rozluštění nikdo nestačil. Kdyby alespoň někdo z vládcových mudrců dokázal pochopit, jak se má stravovat člověk, vládcové, kteří se považovali za nejmocnější na světě, by přestali být nemocní, délka jejich života by se prodlužila. Pokud by někdo z pozemských vládců věděl, jak by se měl stravovat, stal by se z něj absolutistický vládce na zemi. Dokázal by rychlostí myšlení předstihnout žrece.
Ale všichni vládcové země jsou nemocní a umírají. Jejich život není delší než u obyčejných lidí. Třebaže vedle sebe mají nejlepší zaříkávače a mudrce. Degradace lidské společnosti pokračuje.
Anastasia jakoby jen tak pronesla větu: „Jez, jako dýcháš." Zveřejnil jsi ji v knize. Uvedl jsi ji v kontextu událostí a nedával jsi jí žádný význam. Ale pro dnešní žrece se zveřejnění této věty, jež byla smazaná ze stěn chrámu před pěti tisíci lety, stalo důvodem velkých starostí.
Mnohokrát pozorně četli knihy s Anastasiinými výroky a pochopili: ona nejenže zná tuto větu, ale má dokonalé znalosti o božském stravování.
Člověk, jenž má takové znalosti, bude přirozeně rychlostí myšlení značně předstihovat všechny žrece dohromady, a tudíž bude schopný řídit celé lidstvo, včetně žreců. Ale proto je třeba utajit informaci, ona ji však naopak všem poskytuje. Takže osvobozuje lidi zpod vlivu žreců, tudíž přibližuje je bezprostředně ke komunikaci s myšlenkami Boha.
Pochopili to, když zjistili, jak Anastasia mezi svými větami rozdává informaci o stravování Adama. Uváděl jsi Anastasiina slova o stravování lidí původních pramenů ve své knize „Stvoření":
,Kolem bylo mnoho rozmanitých plodů, chuťově různých, a bylin, vhodných k jídlu. Ale v první dny Adam necítil hlad. Byl nasycený vzduchem.
Tím vzduchem, který dýchá člověk, se teď vskutku nelze stravovat. Dnešní vzduch je umrtvený a dosti často bývá škodlivý pro duši a tělo. Mluvil jsi o pořekadle, že se vzduchem nelze nasytit, ale je i jiné: „Samotným vzduchem jsem se krmil." Právě ono odpovídá tomu, co bylo dáno člověku zpočátku. Adam se narodil v překrásné zahradě a ve vzduchu, jenž ho obklopoval, nebyla žádná škodlivá částečka. V tom vzduchu byl rozpuštěný pyl a krůpěje nejčistší rosy.'
,Pyl ? Jaký ?'
,Květinový pyl a bylinkový, šířící étery ze stromu a plodů. Z těch, co byly poblíž i přinesené větříkem ze vzdálených míst. Tehdy problémy jídla nijak neodváděly člověka od důležitých záležitostí. Všechno okolí jej vyživovalo prostřednictvím vzduchu. Stvořitel původně udělal všechno tak, že všechno živé na zemi se v zápalu lásky snažilo posloužit člověku. Vzduch, voda a větřík životodárné byly...'
Samozřejmě, jídelníček lidí božských původních pramenů obsahoval nejen posilující vzduch, používali také mnoho jiného, ale vzduch a voda živily jejich tělo a ducha ve značné míře.
Napsal jsi Anastasiina slova o stravování a žrecové strnuli v úžasu: jak to, že je tato jednoduchá pravda nenapadla. A chápali, proč nemohla.
Když se vzdalovali do svých chrámů, nemohli dýchat vzduch nasycený pylem. Když shromažďovali lidi na rituály, kde dav pouze zvedal prach, dýchali prach svých výmyslů.
Žrecové chápali důležitost stravování: v jejich jídelníčku byly odvary z mnoha léčivých bylin, rozmanitá zelenina a ovoce. Mezi jiným přikládali velký význam cedrovému oleji, který jim dodávali sluhové ze vzdálených míst. Ve svém jídelníčku také vždy měli med, květový pyl, jenž sbírají včely. Ale Anastasia ukázala, že to je nedostačující. Byl to různý pyl. Samozřejmě květový pyl, jenž sbírají včely a ukládají do buněk plástů, přinášel nemalý užitek, ale také se výrazně lišil od té rozmanitosti, která může být ve vzduchu rodového prostoru.
Vždyť včely sbírají pyl z poměrně nevelkého množství květin. Ale ve vzduchu je všechna rozmanitost a liší se od včelího svou jemností a rychlostí vstřebatelnosti. Pyl, který se nachází ve vzduchu, je živý, schopný oplodňovat. S každým dechem do člověka vcházel a rozpouštěl se, vyživoval jeho tělo i mozek.
Když žrecové viděli, že Anastasia mluví o statcích, o hektaru rodové půdy pro každou rodinu, pochopili: vrací lidi ke způsobu života původních pramenů.
Pochopili to hned: rodové statky jsou schopny zajistit lidem nejen materiální blahobyt, důležité je něco jiného. V kontextu toho, co řekla Anastasia, lidé mohou vytvořit prostor schopný živit jejich tělo, duši a ducha. Schopný všem lidem ukázat pravdy božského vesmíru.
Dozrává situace, při které se lidstvo může octnout současně ve dvou světech. Bude mít možnost používat jak vymoženosti technokratického, umělého světa, tak i božských původních pramenů. Porovnávajíce oba světy ne z doslechuale majíce možnost posoudit podle svého vlastního stavu, lidé si mohou vybrat nebo stvořit nový svět. Stvořit svou překrásnou budoucnost.
Anastasia ukázala lidem nejen význam a podstatu božského stravování, ale i jak k němu dojít. Její rodové statky...
Představ si, Vladimíre, jitro. Člověk se probouzí za úsvitu a vychází z domu do zahrady svého rodového pozemku, ve které roste více než tři sta druhů rostlin, které potřebuje. A stává se pro něj zvykem každé jitro obcházet svůj statek.
Člověk jde stezkou a jeho pohled těší rozmanitost bylinek, stromů a květin. Rozhodně těší, daruje pozitivní emoce. Nic nemůže způsobit větší emocionální energii než živý rodový prostor.
Uplynulo mnoho století. V každém z nich bylo lidstvo upoutáváno všemi možnými hodnotami. Člověk se radoval z velkého domu, nového oblečení, nového auta a dalších věcí. Člověk se radoval z peněz a svého postavení ve společnosti. Ale všechny tyto radosti jsou relativní a rychle pomíjející. Přinášejí potěšení a radost pouze zpočátku, již po krátkém čase se stávají všedními, začínají způsobovat starosti a občas i podrážděnost.
Rychle stárnoucí a chátrající dům začíná vyžadovat opravu. Auto se také porouchá. Oblečení se opotřebovává.
Člověk vždy intuitivně cítil opravdovou krásu a dokonalost věčného, a proto dokonce král, jenž byl obklopen přepychem a vlastnil chrámy, vždy potřeboval zahradu. Toto je pravda, jež zůstala neotřesitelná po miliony let lidského života na Zemi.
Skutečného potěšení a uspokojení lze dosáhnout pouze na svém rodovém statku.
Ráno jde člověk svým rodovým statkem a každá bylinka mu přináší radost, reaguje na člověka. A každou chvíli blahodárného života jeho zahrada nechátrá, ale vzkvétá. Člověk si uvědomuje, že program, jenž zadal - stromy, keře, bobulovité rostliny vybrané a zasazené jeho rukou - se nebude hroutit, ale žít po staletí. Mohou žít věčně, pokud člověk nepomyslí na něco jiného.
Ráno jde člověk svým rodovým statkem, dýchá jeho vzduch a s každým vdechem do něj vcházejí malinké neviditelné částečky - pyl z různých rostlin. Vzduch je jimi nasycený, vcházejí do člověka, rozpouštějí se v něm beze zbytku, vyživujíce tělo vším potřebným. Vzduch rodového statku vyživuje nejen tělo. Svými étery živí ducha a zrychluje mysl.
Ráno jde člověk svým rodovým statkem a najednou se zastaví, utrhne tři plody černého rybízu a sní je. Proč se zastavil právě u rybízového keře ? Proč utrhl právě tři plody ? Ve které moudré knize člověk přečetl, že právě dnes potřebuje tyto tři plody ?
A on je skutečně potřeboval. Potřeboval je právě v tento den, v tuto chvíli a právě v takovém množství.
Pak člověk udělal ještě několik kroků, naklonil se a přivoněl ke květině. Proč to udělal ? Kdo mu napověděl nutnost vdechnout aroma právě této květiny ?
Popošel ještě dál a utrhl...
Člověk šel ráno svým rodovým statkem, usmíval se, přemýšlel o něčem a zároveň se sytil plody, nemysle na ně, ale cítě je. Člověk se stravoval, jako dýchal.
Tak kdopak s tak neuvěřitelnou přesností určil pro člověka jeho stravování ? Kde napsal všechnu informaci pro každého pozemského člověka ? A tato informace, věř mi, Vladimíre, a pochop, všechna tato informace je v každém člověku na zemi narozeném. Dívej se.
V každém člověku je mechanizmus, jiné slovo jsem nedokázal najít. Mechanizmus vyvolávající pocit hladu, který signalizuje, že tělo nebo duch potřebují něco z vesmírných látek. Nebudeme mluvit o tom, co konkrétně, v jakém poměru a v jakém množství - určit něco podobného rozumem nikdo nedokáže. Ale jedině tvůj organizmus ví a vybírá mezi různorodostí rostlin pouze tři plody rybízu.
Ale aby mu byla dána možnost správného výběru, musí mít organizmus o nich všechnu informaci. A pouze rodový statek mu ji může poskytnout.
Představ si, přicházíš do obchodu, kde je na pultech vyloženo množství plodů. Chceš jablko. Vidíš mnoho druhů. Pro jaký z nich se rozhodneš ? A přesný výběr není možný. Vždyť tvůj organizmus, schopný udělat přesný výběr, nemá informaci o jablkách ležících na pultech. Neochutnával je. Nezná jejich chuť a vzájemný poměr látek. Kdy byla utržena, tohle je také moc důležité.
A důsledek, jablka, jež sis koupil, budou možná užitečná, ale jejich užitek nebude tak velký, jako by mohl být, pokud by tvůj organizmus měl celou informaci o produktu, k jehož strávení jsi ho donutil.
Ale tento produkt může být také škodlivý. Jako důsledek se objevuje nemoc. Na vlastním statku něco podobného není možné. Vždyť víš přesně, která z jabloní tvé zahrady má kyselejší nebo sladší jablka a kdy jsou pro tebe nejvhodnější.
Tvůj organizmus dostává informaci o všech plodech tvého rodového statku.
Dostával o nich celou informaci už tehdy, když ses nacházel v matčině lůně. Pak, když jsi pil mléko z jejích prsou. Vždyť tvá maminka vychutnávala stejné plody. A ony spoluvytvářely její mléko.
Teď již dospělý člověk...
Člověk procházel rodovým statkem, ochutnával jeho plody - všechno to, co bylo obsahem mléka jeho matky. U vás existuje přesvědčení - používat čerstvé produkty je velmi prospěšné. Ale co jsou to čerstvé produkty ?
Ne zmražené, sušené, pevně uzavřené ve sklenkách nebo v sudech, ale ve své přirozené podobě, tak jsi to myslel. A vypěstovali jste množství odrůd-hybridů, které si uchovávají po mnoho dnů vzhled jakoby čerstvého produktu. Jsou škodlivé svým zdáním čerstvosti, věř mi.
Teď si můžeš to, co jsem řekl, ověřit sám na sobě.
Skoro všechny plody jsou čerstvé pouze několik minut. Třešně, višně, jablka - ne více než hodinu. A stejně se každou chvíli mění, transformují se v něco jiného.
Zkus utrhnout višničku a nechat ji ležet pouze jednou noc, pak s ní přijď ke stromu, sněz ji a ihned utrhni z větvičky jinou. Dokonce se zavřenýma očima pocítíš ten rozdíl, která višnička je čerstvější a chutnější. U maliny to poznáš za hodinu, u něčeho jiného druhý den. A uvidíš to, pochopíš: ten, kdo nemá rodový statek, ať je jakkoliv mocný a bohatý, nemůže používat k jídlu čerstvé produkty a jako důsledek - nemůže rychle myslet.
Již dávní mudrcové se v traktátech snažili vykládat své úvahy, jaký produkt a v kterém ročním období je užitečný pro člověka. A je to velmi důležité. Ale mezitím z celého množství traktátů je pouze jeden neotřesitelný. Ten, který je sestavený Bohem pro každého člověka.
Podívej se sám, jak postupně, počínaje jarem, přinášejí rané rostliny plody. Pak další již začátkem léta a na podzim přichází řada na jiné.
Tak co je třeba tady psát, když všechno je názorně určeno, co a kdy je třeba jíst. A ne po měsících a ročních obdobích. Nápověda je udělaná po minutách; Jen se do toho vmysli, Vladimíre, a pochop. Náš Stvořitel je připravený krmit každého člověka jakoby lžičkou. Jen se vmysli, jak dokonalý a přesný je Jeho program.
Je roční období, v kterém plod dozrává. V tentýž čas se planety dostávají do určitého seskupení. A tento čas je nejvhodnější pro to, aby člověk požil plod.
A právě v tuto vhodnou chvíli, určenou Bohem, si člověk bral plod - tak to najednou chtěl jeho organizmus. A přitom člověk nedělal žádné propočty. Nezatěžoval se otázkou, kdy a čím se stravovat. Jednoduše jedl. Jedl proto, že se mu chtělo. A v té době se jeho mysl věnovala společnému tvoření. Hnala se kupředu, nezabývala se tím, co již promyslel Otec, chtěla tvořit něco většího pro radost všech z pozorování nového díla.
A jásal Otec: ,Můj syn je tvůrce,' a odchovával Své dítě Svými výtvory."