No přátelé, někdy je třeba trochu vyčkat, aby se dostavila odpověď :) Aby to nevypadalo, že jsem nějaký dokonalý Mistr, který všechno má v malíku-párkrát se mi povedlo tím výše popsaným způsobem bolest a utrpení překonat a zrušit, ale když jsem měl popsat jak, nějak jsem se v tom ztrácel. Mě to taky nikdo neučil, nouze mě naučila housti, jak se říká, a každý z vás to může prostě zkoušet stejně, jako já. Nicméně pokud něco funguje, musí být k tomu i nějaká vysvětlitelná a opakovatelná metoda. Teď se mi rochu semi rozsvítilo, tak to zkusím popsat svými slovy o odpovědět.
Inrise píše:...Možná bych zvýraznil, že to platí v celém rozsahu slova utrpení, nejen o fyzické bolesti. I když to tak z příspěvků chápu, možná to není až tak jasné. A jak přesně myslíš onu poslední větu? Duch bez astrálního těla?
PS: pokud tomu dobře rozumím, jedná se o vnor či následně vhled do 'problému'? Přijetím bolesti či utrpení máme možnost uvědomit si onu informaci, jíž se bráníme stažením či sevřením v astrální a následně i fyzické rovině, což způsobuje 'blok', stagnaci a následně bolest. In-formace výše míněna znamená neintegrovaný prožitek, reakci, program či zprávu z pod/nadvědomí?
Takže ano, Inrise, nejde jen o fyzickou bolest, ta je koneckonců jen projevem dlouho neřešených a opomiíjených psychických či mentálních problémů. Dále píšeš jinými slovy v podstatě totéž, k čemu jsem došel, ano, jedná se o nějakou reakci stažením, nějaký blok před něčím, co nechceme řešit, neboli čeho se bojíme.
marvin píše:Zkus trochu rozvést jak se potom zbavuješ té bolesti. Co nakonec vede k tomu, že bolest zmizí. Pochopení je velká část, ale většinou je k tomu potřeba ještě něco udělat. Nejenom tomu porozumět.
Stejně tak to dobře píše Marvin, je to vskutku tak, že jsou určité stupně, které musíem překonat, uvědomnění si kde je problém, porozumět mu a pak ještě něco udělat.
A teď se pokusím popsat, jak to podle mě funguje.
Nejprve poznámka k tomu, že bolest je v hlavě, tím to totiž začíná. Hlava je řídící centrum našeho těla, a také našeho ega, které si samo sebe uvědomuje jako individum. Do hlavy proudí informace ze všech hmotných smyslů a v hlavě se nějak zobrazují. Takže hlava je vlastně něco jako projekční plátno. Tam se zobrazuje, že nás něco bolí. Ale plátno není skutečné, je to obraz něčeho, pomíjivého a neskutečného. Zabývat se tedy tím, co je v hlavě k ničemu nevede, v hlavě se nic nevyřeší. Většina lidí ale nedovede opustit svoje ego a podívat se na sebe z trochu vyšší perpektivy, takže jediné řešení jsou pro ně tabletky a doktor či psychiatr. Dělají to ze strachu-když nebudu ego, ve své hlavě tak zmizím! To je první strach a prní krok, který je třeba překonat, vyjít z hlavy a ponořit se do sebe, do hloubi svojí bytosti, a hledat, kde je ten skutečný problém. Předpokládám, že většina z vás tohle zvládne:)
Pak můžeme objevit, kde je bolest, ale to stále nic neřeší. Jen jí pozorujeme z povrchu. Spousta lidí uvažuje …tady mě něco bolí, pomóc!... Pořád vidí, že tady jsem já, a tady je problém, který mi něco dělá. Stále se vidí odděleně a ne jako součást vesmírného procesu. Zase je třeba překonat strach z něčeho neznámého, z něčeho co nejsem já, ze ztráty „sebe“ a ponořit se do té bolesti. Z toho má strach už více lidí, že když se ponoří do bolesti, tak je přeci to bude ještě víc bolet! To tak není. Naopak jinak, než vědomým ponořením se do bolesti přeci nemůžeme poznat jak vzniká a co jí způsobuje a tím se jí zbavit. utíkat před tím a strkat hlsvu do písku je na prd, že.
Stále to není všechno, i když se ponoříte do bolesti, jdete až za ní, objevíte její počátek, zdroj, jádro, stejně to nestačí. I tady se mnozí ze strachu leknou a zastaví. Protože to jádro bolesti často představuje nějakou naší velikou zapomenutou bolístku, obrovské trauma či problém (může být z dětsví nebo i minulých životů, ale tím to nechci komplikovat, je to jedno), které jsme vytěsnili, v domnění, že tím zmizí, ale to je jak známo omyl. Naopak, co žije a pracuje v nevědomí, mimo naší kontrolu, je monhem nebezpečnější. Takže i tento strach je třeba překonat a ponořit se pěkně i do toho jádra bolesti, do její příčiny, kořene. A tady se konečně člověku doopravdy úplně uleví jako zázrakem. Protože tím, že najednou vidí neosobně zroj bolesti, nestaví se k tomu osobně, ale jako objektivní pozorovatel, najednou vidí i všechny souvislosti a tím pádem i způsoby, jak to vyřešit. Bolest, např. deprese, vzniká právě z toho, že člověk je přesvědčen, že ten jeho problém nemá řešení a to je tak hrozný pocit, že je odsouzen k utrpení bez naděje na změnu. Zas je to dáno egoistickým pohledem na skutečnost.
A když už víme o nějakém řešení, tak to chce se ho odvážně chopit a realizovat.
Velmi tomu pomůže jóga, což není nic jiného, než sebepozorování a sebeuvědomování, a nebo cvičení ze začátku Bardonovy Brány, což je v podstatě totéž.
A znovu opakuji, na téma bolesti a utrpení jsem nečetl nic konkrétnějšího a zevrubnějšího, než Beseda bohů od K. Minaříka.
Vysledoval jsem tedy, že bolest je třeba překonat v několika stupních ponoření se, a hlavní příčinou udržování se v utrpení je strach a mylný pocit oddělenosti a z toho vyplývající zúžený pohled na realitu.
Velmi úzce s tím souvisí jak Bardon píše: „Najděte si svého boha...“ totéž Minařík - je třeba se upnout vědomím na vyšší božství a neztrácet přitom ze zřetele sebe. Bolest je přeci lidská, ne božská. Ale to je téma samo o sobě.
Tohle je jeden ze způsobů, jak to popsat, doufám, že srozumitelný, jistě jsou i jiné způsoby :)
Ale jestli máte jinou zkušenost, tak napište.
