FRABATO.CZ diskuzní fórum

Jaký je smysl zažívat stále stejné problémy? Co se jedinec může naučit z nekonečně opakujícího STEJNÉHO trápení? To ještě stále splácí dluhy z minulých životů? Nemůžu najít odpověď na tyto otázky, i když se na to snažím dívat z univerzálního, neosobního úhlu pohledu.

Něco může být i vinou myšlenek dotyčného. Podle všech duchovních nauk co má člověk v mysli, to k sobě přitahuje. Z toho také vycházela takzvaná "Nová myšlenka", které byla propagovaná koncem 19. a počátkem 20 století. Viz spisy Prentice Mulforda či Wiliama Walkera Atkinsona, případně Karla Weinfurtera. Atkinson je v tom vynikající, bohužel česky těžko k sehnání.

Ahoj, trochu mi to připomnělo hodinu fyziky:
akce -> reakce...
Jak naznačil Lumpino, občas je ke změně dobré uvědomění (co třeba živlové zrcadlo a rekapitulace dne?) a následně už je to asi jasné... No a občas nám asi to podstatné uniká i při opakovaném pokusu o překročení vlastního stínu.
Ale že by to bylo stále úplně stejné?

Nemůžeš najít odpověď, a právě proto se to opakuje. Až to pochopíš, tak se to opakovat přestane. :-)

Co když to nepochopím nikdy v tomto životě? Bude se to opakovat donekonečna? Super.

Ále.. jsem si jistý, že to pochopíš. :-) A když ne, tak tě to povede k pokoře. Vlastní vůlí oddělenou od Boha toho stejně moc nedokážeme, a co nejde změnit, to tak asi má být. :-)

Jeden by řekl Blesk pro ženy, a podívej co tam lze najít:

...no a krom toho "musíte chtít", je dobré vědět jak...
tohle rozhodně zlepší sebereflexi a možná i vnese trochu světla do problému utrpení?-)

Inrise píše:...no a krom toho "musíte chtít", je dobré vědět jak...
tohle rozhodně zlepší sebereflexi a možná i vnese trochu světla do problému utrpení?-)

Moc pěkné a poučné video, díky za sdílení. Opravdu, člověk se musí umět dívat na věci neosobně, pak zjistí, že to, čeho se tolik let bál, tolik energie promrhal, bylo pro nic.

Too much of intentions creates tension : -) Příliš mnoho úmyslů vytváří napětí.

Také je hodně zajímavé, jak mluví o tom vyzařování, o té atraktivitě. Jak záleží na vlastním prostoru toho co je uvnitř. Pokud má člověk "vlastní agendu" - úmysly, tak to je cítit. :)

Yemeth píše:Co když to nepochopím nikdy v tomto životě? Bude se to opakovat donekonečna? Super.

Utrpení je něco co se nám děje a my to nechceme, chceme něco jiného. Děje se to zajisté z nějakého důvodu. To proč už je na každém z nás, aby to odhalil.
Tyto situace, dle mé zkušenosti (volil bych jiný výraz než utrpení) je to náš nejvyšší učitel, který nám ukazuje kde jsme ještě nepochopili své jednání a přístup k věcem. Vše "zlé" jiné než chcem se nám děje z nějakého důvodu , neco nás má naučit.

Já to beru tak, že neúspěch je nemožný, neboť nejvyšší božská prozřetelnost nám dala prostor k tomu abychom to pochopili, neboť nás miluje a stvořila dokonalá svět. Příležitostí k poznání budeme mít dost, znova a znova... v dalším životě a v dalším ... Takže to zajisné jednou přejde (máme to ale ve vlastních rukou) ... a pak přijde další potřeba poznání... .

Ať se daří!

S láskou a úctou zdraví Jaroslav.

Utrpení je velice „zajímavé“ téma, na které v životě narazí každý. Jestli princ Gautauma prohlásil, že podstatou života je utrpení, tak je to dokonce téma klíčové :) Odpovědi však existují. Dá se na to dívat z různých úrovní.
Úroveň praktická - všiml jsem si, že největší utrpení v životě zažíváme pod vlivem nějakého těžkého astrologického tranzitu, zejména Pluta. Pokud si z charakteru toho tranzitu odvodíme, jaká látka se v něm řeší, můžeme na ní cíleně pracovat a pak se z utrpení-samozřejmě po určité tvrdé práci-vyloupnou naopak hotové zázraky a dary. Když je bolest a utrpení největší, že člověk neví, kudy kam, pochopíte, že před ním nemůžete nikam utéct. Osvědčilo se mi v takovém případě jít jakoby za tuto bolest, než jí trpně prožívat nebo se snažit jí potlačit. když jdete za ní, najednou jasně uvidíte, co vám tu bolest způsobuje, kde na co tlačíte, co máte vychýleneé nepřirozeně z rovnováhy. Je vám to najednou úplně jasné a můžete to srovnat. Uleví se vám okamžitě už jen z toho pocitu, že to víte, že záchrana je možná a je na dosah. Čili bolest způsobuje nějaká nerovnováha v těle (a může to být nejen tělo fyzické, ale i astrální), tlačíme se něčím někam, kam nemáme. Naučili jsem se ovládat fyzické tělo, takže se nám nestává to, co malým dětem, že někde necháme ruku, nekoukáme kolem sebe tak se praštíme do hlavy nebo zakopneme. Ale nepatrné nuance fyzické vychýlenosti, natožpak vychýlenost těla astrálního, nám unikají. A když je něco vychýleno delší dobu (a my si to neuvědomujeme), tak to začne bolet. Zkuste mít nějak nepřirozeně zalomenou ruku, nebo vytrčený bok, po určitém čase vás to začne bolet:) Tlačíte něco někam, kam to nepatří. i způsob myšlení, dlouhodobý důraz na něco, je nerovnováha, něco někde tlačí. Takže pozorovat se a hlídat rovnováhu.
Z vyššího hlediska jsem však našel přesnou odpověď u K. Minaříka v knize Beseda bohů. Píše o tom hned v první kapitole. Četl jsem jí už asi 5x , ale teprve teď jsem to tam jasně viděl, nevím, jak je to možné, že jsem to tam před tím neviděl :) Doporučuji. Velmi zhruba - bohové jsou vědomím ukotveni v procesech a energiích, které ovlivňují tvary, proto uvnitř sebe nevidí a necítí bolest, ale nádheru. Člověk je vědomím ukotven do tvaru (tvora), na který tyto energie a procesy působí, proto uvnitř sebe vidí jen nepříjemný souboj různých energií a vlivů, toto tření a tlaky způsobuje bolest. Když se s tím člověk ztotožní, vzniká deprese. A nyní cituji Minaříka: „Deprese má však působit na esenci bytosti tak, aby v bytosti vzbudila tohu po absolutní svobodě, čili aby bytost začala tíhnout k absorbování substancí tím, že by je poznala jako esence samé“. No, zkrátka doporučuji přečíst, prožít, pochopit :) A jak píše Bardon, každý jednou pochopí.

Prosím Te, co "konkrétně " myslíš tim jít za toto utrpení /bolest?

P.S. Jak vždycky slyším o bolesti, tak si vzpomenu na červeného trpaslika:Dam vasemu zivotu smysl!

Aha, myslel jsem, že je jednoduché to pochopit, ale zřejmě není úplně snadné to vysvětlit.
Ta bolest, utrpení, o kterých píši, nám sama pomáhá tím, že je tak intenzivní, že zaplní celý náš obzor a donutí nás věnovat jí pozornost, vše ostatní z naší pozornosti vytěsňuje. Nedá se před ní utíkat nebo jí ignorovat, nebo s ní bojovat, to nefunguje. Bolest v sobě nese informaci o tom, co děláme špatně, takže výše zmíněné strategie logicky nevedou k řešení.
Takže nezbývá, než se vrhnout přímo do chřtánu bolesti. Když zkusíme vnímat zevnitř co to je vlastně bolest, řekl bych, že je to jakýsi vibrační energetický útvar usazený v určité části našeho těla, který vibruje jinak, než naše tělo, není s ním v harmonii, jde proti němu. Je to logické, neb jak jsem psal v minulém příspěvku, bolest vzniká z nějakého neharmonického tlačení či tenze v našem těle.
Červeného trpaslíka nemám naštudovaného:)
Ale jak jít tedy za tu bolest? Většinou vnímáme realitu způsobem tady jsme já, a tady je bolest, která mi způsobuje utrpení. Když jsem poznal, že to nikam nevede, vrhl jsem se vědomím přímo doprostřed té bolesti, a jakoby jsem, když se pokusím to vyjádřit technicky, přijal její vibrace, nebo jsem se je snažil intenzivně vnímat (aniž bych ztratil vlastní vědomí pozorovatele). V těch vibracích bolesti je totiž zakódována zpráva o tom, co děláme špatně a jak to napravit. Takže jinak než takto se nic nedozvíme.
Každý si to asi bude představovat jinak, každý je jiný. Někdo se může zcela rozpustit vědomím ve vibracích té bolesti a splynout s nimi, pak pochopí, co jsou zač. Jít za bolest – lze si představovat že se sestoupí až na její dno, nebo že se jí projde až na druhou stranu jakoby za zrcadlem a podívat se na ní z druhé strany, než z té „svojí“. Někdo s ní může komunikovat, ptát se, co ode mě chceš? Já jdu jakoby co nejhlouběji do ní, a hledám, kde má konec, nebo začátek, někde musí být počátek a tam se lze dozvědět, jak to vzniklo. A když minu i ten počátek, ocitnu se vlastně za bolestí, mimo ni, takže už na mě nepůsobí a naopak já jí mohu zkoumat, protože jsem jí celou prošel. Přitom se jakoby v duchu ptám o co jde, co mám dělat aby to přestalo.
Vypadá to složitě, ale není. Opravdu když přestanu vnímat bolest jako „něco“ co mi něco dělá, ale začnu to nějak vnímat zevnitř a komunikovat s tím, hned pozoruji, že urputná bolest jako zázrakem zmizí.
Pak ke mě jdou zprávy v podobě pocitů, vizí, snů či jiných znamení.
Krom toho zjištění – bolest vzniká v hlavě, vlastně není skutečná, vnímáme jí jen svými nervy v hlavě. Když přestaneme vnímat hlavou a svými hmotnými smysly, bolest mizí.

jakpro100 píše:Nedá se před ní utíkat nebo jí ignorovat, nebo s ní bojovat, to nefunguje. Bolest v sobě nese informaci o tom, co děláme špatně, takže výše zmíněné strategie logicky nevedou k řešení.
Takže nezbývá, než se vrhnout přímo do chřtánu bolesti. ... Když přestaneme vnímat hlavou a svými hmotnými smysly, bolest mizí.

Píšeš to krásně, díky. Možná bych zvýraznil, že to platí v celém rozsahu slova utrpení, nejen o fyzické bolesti. I když to tak z příspěvků chápu, možná to není až tak jasné. A jak přesně myslíš onu poslední větu? Duch bez astrálního těla?
PS: pokud tomu dobře rozumím, jedná se o vnor či následně vhled do 'problému'? Přijetím bolesti či utrpení máme možnost uvědomit si onu informaci, jíž se bráníme stažením či sevřením v astrální a následně i fyzické rovině, což způsobuje 'blok', stagnaci a následně bolest. In-formace výše míněna znamená neintegrovaný prožitek, reakci, program či zprávu z pod/nadvědomí?
Doufám, že dotaz je srozumitelný:-)