Neexistence přání/Duševní vakuum

[Yemeth]

Poslední měsíce prožívám pro mne zcela zvláštní stav, kdy veškeré moje tužby odumřely. Není takřka nic, co by mne bavilo, na co bych se těšil. Věci a lidé ve mne již jen zřídkakdy vyvolávají citovou reakci, ať už pozitivní, nebo negativní.
Četl jsem, že v jisté fázi vývoje člověka přichází období, kdy zažívá "beznadějnou melancholii", kdy ztrácí zájem o profánní svět.

A to se týká i duchovní cesty - Já vím, že cesta Velkého díla je správná, že bych touto cestou měl jít. V mých očích je to to jediné, co opravdu má smysl dělat. Ale...V mé duši není touha, respektive nemám to nadšení a elán, onen citový náboj, který je tak nezbytný pro cvičení.

Jak ve své duši mohu rozdmýchat tento oheň, který mi chybí?

[Flox]

Čím konkrétně jsi se zabýval před tím? Co třeba zaměstnání nebo rodina? Občas u lidí, kteří moc pracují slyším pojem vyhoření, který souvisí s nezájmem.

[Yemeth]

Když to po sobě čtu, tak to opravdu vypadá jako vyhoření. Ale v mém případě to nemůže být pravda - Mám relativně dobré zaměstnání v kanceláři. Nepředřu se. S rodinou mám harmonický vztah.
Problém tkví v mém nitru. Cítím, že se musím pohnout v životě dál, že mám na sobě začít pracovat. Jenže, jak jsem psal, chybí mi citová složka, která by mému úsilí dodávala šťávu. A nevím, kde tu šťávu mám v sobě najít.

[gooolem]

A pred tim, nez tebou popisovany stav nastal, jsi mel normalni citovy zivot?

[Zuzana]

Ahoj,

nékdo je nešťastný z nedostatku citu někdo je nešťástný z přebytku citu a vášní...

Já bych se ptala po ženě v tvém životě :)

Je mezi tebou a tvou ženou jiskra, plamen touhy, pochopení? Jiskra, kterou žena vzbudí v muži může rozžehnout hlubší touhy seberealizace (krom žadostivosti). Rozdmychat plamen.

Z.

[zebyja]

Cit nezmizí, ale můžeš ho před sebou velmi dobře skrýt. Většinou je to podvědomá sebeobrana. U mě se to projevovalo podobně. Musíš hlavně něco dělat. Naplánovat si cokoliv a snažit se to dodržet. Tím zkultivuješ zemi a vyhneš se depresi. Až se z bláta stane zase voda, začne téct a pocítíš cit.

Ať se daří!

[Inrise]

¤

[leniela]

Každá duše před zrozením si vybírá svůj vlastní "plán duše". Když je člověk vržem do hmoty, většinou na vše zapomene..člověk se přizpůsobuje životu, buduje kariéru, vztahy, hromadí majetek..a pak příjde doba, kdy už vše má a přesto cítí prázdnotu, cítí že něco stále chybí...to co chybí, je právě to propojení se svou vlastní duší. Pak je třeba zklidnit svou mysl a jít do sebe, do nitra, do srdce..čím víc se noří hlouběji do sebe, začnou se odkrývat vrstvy, jež se na něj nabalily během života . Najednou zjistí, že má v sobě různé programy (pocity že si nic nezaslouží, že není hoden lásky, pocity nesebehodnoty...je toho spousta a každý má ty bloky jiné..)Čím hlubší bude ponor, tím se bude dostávat k další a další vrstvě (jako když se loupe cibule), až se dostane na samotné jádro - ke své vlastní podstatě duše, k jádru svého pravého Já. A tehdy se zažehne jiskra, jiskra která jej povede..Jiskra, která zažehne plamen poznání, uvědomění..To, co již mohlo být nějakou dobu ve vědomí, dostane ten náboj právě z toho, co bylo skryté hluboko uvnitř.Yemethe, ty víš vědomě jakou cestou chceš jít, jen je třeba se propojit se svým nitrem, dovolit si napojit na svou duši a naslouchat její vedení. Uvidíš, že pak se ti vrtátí tvá touha, ztracený citový náboj. Budeš celistvý, plně si vědom sám sebe, své cesty a tento plamen ti bude svítit na cestu :-) Přeji mnoho štěstí :-)

[Flox]

Každá duše před zrozením si vybírá svůj vlastní "plán duše". Když je člověk vržem do hmoty, většinou na vše zapomene..

Asi se z toho stane trochu off-topic, ale pokud myslíš, že si před narozením volí osud, tak odkud to víš? Já si něco málo z toho zapamatoval. Nicméně není moc lidí, kteří na to mají stejný názor.

Jinak já jsem názoru, že většina lidského chtění jsou strategie ega, jak to udělat, aby si o sobě mohlo myslet, že je něco víc. Pokud nemáš takových tužeb a myšlenek, tak jedině dobře. Při meditacích budeš mnohem méně vyrušován.

[leniela]

Floxi, některá poznání si člověk v knihách nevyčte, prostě se mu otevřou samy, což ale neznamená, že s ním všichni musí souhlasit.
Co se týče Ega, je to jako se solí..když přesolíš, pokrm se nedá jíst, ale když přidáš jen pár zrnek, vyladí se všechny chutě. Zvláště východní kultury vybízejí ke zničení a potlačení ega, čímž se zbavují součástí sebe sama. Ego je dobrý sluha, ale špatný pán. Jde o to nenechat se jím převálcovat.

[marvin]

Když to po sobě čtu, tak to opravdu vypadá jako vyhoření. Ale v mém případě to nemůže být pravda - Mám relativně dobré zaměstnání v kanceláři. Nepředřu se. S rodinou mám harmonický vztah.
Problém tkví v mém nitru. Cítím, že se musím pohnout v životě dál, že mám na sobě začít pracovat. Jenže, jak jsem psal, chybí mi citová složka, která by mému úsilí dodávala šťávu. A nevím, kde tu šťávu mám v sobě najít.

Chtěl jsem napsat, že se to někdy stává jako obranný mechanismus, když je příliš velká zátěž na psychiku a nervovou soustavu. Před zhroucením někdy v nitru vyvstane takováto prázdnota. Nic ti nepřináší ani radost ani smutek, nic co by tě "rozhodilo". Stává se to pokud se někdy do života přihrne moc věcí, pracovní, vztahové, finanční a hlavně existenční. Nitro prostě rezignuje, jinak by se zbláznilo. Ale ty píšeš, že se "nepředřeš" a že máš v životě stabilitu, tak to asi nebude tvůj případ.

U lidí co cvičí většinou vzniká tzv. "vnitřní nouze" - něco co je nutí se pustit do askeze a udělat ze sebe své lepší já. Je to hluboký niterní pocit a protože píšeš, že toho moc necítíš, tak to možná taky nebude ten případ.

Zkusil bych tebou mrknou na nějaké věci, co tě dřív vždycky lákaly. Sport, cestování, podnikání - nebo nějaké staré koníčky. Trochu oživit a probudit, rozproudit psychiku. Žádné adrenaliny, drama a hazard, spíš rozvinout kreativitu a emocionalitu. Pro někoho to může být umění (pasivní), nebo naopak něco dynamičtějšího - sportovní koníčky, běhání, cyklistika, bojové sporty. Asi bych se být tebou připojil k tomu druhému, pasivitu můžeš zkusit vždycky.

[Saila]

Jsou různé druhy-odstíny rezignace, je dobré mít nějaký hlavní cíl, kam chceš dojít a ten rozdělit na více malých cílů. Třeba chci být mistr světa v cyklistice-to je hlavní cíl. Ty menší pak mohou být koupím si kolo a budu jezdit, musíš ale přečíst něco o kolech, aby jsi věděl jaké si koupit.. Těsně před tím, než dosáhneš tohoto malého cíle musíš mít už další a upnout se na něj, aby bylo pořád za čím jít..

Pak může být rezignace, když děláš nějaké cvičení, které je tvůj denní chléb a toto cvičení se posune do hlubší roviny, může to rozvířit usazeniny ve tvých čakrách, které pak mohou dát zabrat, můžou se objevit i myšlenky negativního rázu namířené na tvůj vývoj a pokrok ve cvičení..
Je dobré se uklidnit a všímat si, co se v tobě odehrává.. I když se ti třeba nechce cvičit můžeš začít "od začátku" ale začátek to ve skutečnosti není, prohlubuje se to a rozšiřuje.. Zkus se vrátit k základním cvičením v bráně s vědomím, že to cvičiš více do hloubky a do šířky a dát si byť i malé cíle..
Výborné jsou i různé ladiče..

[Tomáš]

Zkus si vybudovat positivní vlastnost s názvem Aktivita. Dobré je se podívat na někoho s cholerickou náturou a zkusit od něj převzít tento pozitivní vzorec. To by ti mohlo pomoci. :-)

[Yemeth]

Děkuji vám všem, milý kolegové, za odpovědi. Opravdu. Ani jsem nečekal, že se ozve tolik lidí. Tak abych odpověděl na nějaké příspěvky...

@Zuzana Nemám ženu. Nikdy jsem se nezamiloval. Nikdy jsem nenašel "spřízněnou duši".

@zebyja Díky za radu, to je pěkné přirovnání s tím blátem! :)

@Marvin Vždy mě zajímalo umění. Umělecké tvorbě se čas od času dosud věnuju, hlavně digitální. Mám účet na Flickru. Dřív jsem byl hodně aktivní, ale teď už něco nafotím jen málokdy. Stejně tak i ostatní koníčky - to, co mne dříve dokázalo nadchnout, již ve mne nevyvolává tyto pocity. Touha prostě zmizela.

Ještě jednou díky za vaše komentáře. Jsem rád za toto forum, kde jsou lidé s podobnými zájmy.

Ahoj,
T.

[Adam]

Bude to znít možná blbě, ale já bych ti doporučil nějaký sračky, pořádnej průser, takovej ten, že se orosíš a zdvojnásobí se ti tep, když zjistíš, jaký to může mít následky... To je ve skutečnosti skvělej vitalizátor a perfektní motivace k tomu přestat se babrat se ve smutcích a ne/náladách... Popřípadě konkrétní cizí neštěstí/bolest, která se Tě dokáže dotknout, může vykonat stejnou službu.
To jen tak na doplnění spektra rad :-D