Neexistence přání/Duševní vakuum

[Arex]

Adam: Jo! Ale teď zvažuji, jestli v mnoha případech, kdy mne řádně drtil život, vlastně nešlo o Tvé přátelské působení! :-))

[Yemeth]

Adam: To je dobrá rada nad zlato! :) Jo, ještě existujou situace, kdy mě zamrazí do morku kostí, ale těch moc není.

[Inrise]

jinak si pročti něco o guně tamas...

[kedrigern]

Já jsem v podobném stavu dlouhodobě. Z toho, co se mi povedlo zatím zjistit, je to u mne kombinace několika věcí.
- některé situace v děctví byly pro mne natolik emočně zátěžové, že podvědomí začalo emoce potlačovat, i když z hlediska dospělých se jednalo o banality. Pak se to prohloubilo v pubertě.
- občas mi připadá, že mám příliš málo energie na to, abych se mohl cítit šťastně
- v některých oblastech života mi připadá, jako by mi osud házel klacky pod nohy a já nevím jak poznat, jestli je to zkouška výdrže nebo znamení, že jdu špatným směrem a té činnosti mám zanechat.
Zatím jsem bohužel nepřišel na to, jak z toho ven. Více méně jsem si na tento stav zvykl a snažím se hledat metody, jak se k potlačeným emocím dostat, zatím neúspěšně. To nejhlubší, co jsem zatím objevil, je že spouštěčem potlačení emocí bylo, že jsem nechtěl cítit vinu. Pak by mělo být teoreticky řešení se naučit s tím pocitem pracovat, ale nevím jak. Protože pro praxi s pocitem viny bych musel dělat chyby, které by jiným pridelavaly problémy nebo jim ubližovaly a to nechci , to radši současný stav vydržím.

[zebyja]

Ahoj,

Jsou-li pocity potlačené, lze je vždy znovu vyvolat spouštěčem; ten se obvykle velmi podobá původní situaci. Pokud jsou pro Tebe dané pocity aktuálně důležité a ty je potlačuješ, tak se to projeví ve snech. Potlačené emoce se na sebe snaží upoutat pozornost a tak půjde o sen o kterém máš tendence přemýšlet dále i za bděla. Zvýšení snové paměti je pak v tomto ohledu velkou výhodou, neboť podvědomí začne komunikovat, když vidí, že nasloucháš. Má smysl v relaxačním stavu si sen znovu vybavit a různými činy, dotazy a myšlenkami se v imaginovaném snu pohybovat tak, aby jsi pochopil záměry podvědomí. Stejné opakující se vzorce a symboly ve snech jsou známkou dlouhodobě neřešeného problému. Tyto problémy jsou někdy povrchní, ale mají hlubokou příčinu. Když takových problémů odhalíš během delšího času více, tak se dříve či později dostaneš k příčině. K vyřešení příčiny je obvykle potřeba změnit některé vztahy v životě. Tj. Najít nové, starých se zbavit, nebo stávající oslabit/zintenzivnit.

[marvin]

Tohle video je opravdu dobré, doporučuji. Zjistit jak fungují neurony, jak se tvoří vazby a jak vzniká deprese. Pochopení bývá klíčem. Startem k řešení problému.

občas mi připadá, že mám příliš málo energie na to, abych se mohl cítit šťastně

Tohle je další klíčová věc. Spousta hádek, sporů, nepochopení a nesvárů vzniká jenom z toho, že má člověk málo energie. Je podrážděný, vznětlivý, agresivní.. prostě se necítí dobře. Klíčem k tomu je potom zvyšování energie - životní síly a k tomu je nejlepší jít přes tělesnou schránku, začít cvičit, běhat, jednoduše zvýšit a zlepšit energetiku.

[kedrigern]

Díky za reakce.

občas mi připadá, že mám příliš málo energie na to, abych se mohl cítit šťastně

Tohle je další klíčová věc. Spousta hádek, sporů, nepochopení a nesvárů vzniká jenom z toho, že má člověk málo energie. Je podrážděný, vznětlivý, agresivní.. prostě se necítí dobře. Klíčem k tomu je potom zvyšování energie - životní síly a k tomu je nejlepší jít přes tělesnou schránku, začít cvičit, běhat, jednoduše zvýšit a zlepšit energetiku.

Já, když mám málo energie, tak vůbec nejsem ani agresivní, ani podrážděný a ani vznětlivý, jsem prostě jen unavený. Někdy, když mám klidnou mysl, tak si všimnu, stavu, který těžko nějak přesně popsat, ale připadá mi v tu chvíli, že kdybych v tu chvíli byl místo únavy odpočatý a plný energie, tak bych se cítil šťastný. Jako kdyby někde v hloubce to štěstí nebo radost byly, ale kvůli nedostatku energie nemohly nahoru.

Jsou-li pocity potlačené, lze je vždy znovu vyvolat spouštěčem; ten se obvykle velmi podobá původní situaci. Pokud jsou pro Tebe dané pocity aktuálně důležité a ty je potlačuješ, tak se to projeví ve snech. Potlačené emoce se na sebe snaží upoutat pozornost a tak půjde o sen o kterém máš tendence přemýšlet dále i za bděla. Zvýšení snové paměti je pak v tomto ohledu velkou výhodou, neboť podvědomí začne komunikovat, když vidí, že nasloucháš. Má smysl v relaxačním stavu si sen znovu vybavit a různými činy, dotazy a myšlenkami se v imaginovaném snu pohybovat tak, aby jsi pochopil záměry podvědomí. Stejné opakující se vzorce a symboly ve snech jsou známkou dlouhodobě neřešeného problému. Tyto problémy jsou někdy povrchní, ale mají hlubokou příčinu. Když takových problémů odhalíš během delšího času více, tak se dříve či později dostaneš k příčině. K vyřešení příčiny je obvykle potřeba změnit některé vztahy v životě. Tj. Najít nové, starých se zbavit, nebo stávající oslabit/zintenzivnit.

Já na vědomé úrovni nic nepotlačuji. Připadá mi, že všechny moje emoce jsou pod neprodyšným poklopem, přes který se nic nedostane s dvěma vyjímkami. Tou první je zlost, čas od času se stane, že slabě cítím zlost (vztek), většinou je to spojeno se situací, kdy se potřebuji autem někam rychle dostat, ale dopravní situace mi to neumožňuje. Není to ale tak, že by se ta zlost objevovala pokaždé když někam pospíchám a něco mě zdržuje, jenom někdy (málokdy). V takové situaci se snažím si tu zlost částí pozornosti uvědomovat, ale jinak se musím hlavně věnovat řízení. Druhou vyjímkou se strach, ale ten nevnímám přímo. Strach na sobě poznám jen v důsledku fyziologických reakcí, které vyvolává (zrychlený tep, blokovaný rozum, myšlenky neúspěchu a pod.). Jiné emoce nevnímám, nedostanou se přes poklop, vnímám jinak jen klid nebo únavu (i obojí současně), případně se cítím někdy příjemně či spokojeně, ale to nepovažuji za emoce.
Sny bohužel zapomínám v okamžiku probuzení nebo velmi rychle po něm, až na 3 vyjímky, které si pamatuji několik let, i když tedy postupně blednou. Tyto vyjímky jsou: uhodil do mě blesk a zabil mě, smetla mě vlna tsunami a utekl jsem z vězení a pak jsem se rozhodl tam vrátit, ale oni mě zpět nechtěli. Tyto sny se nikdy neopakovaly, respektive si je pamatuji jen jednou. Součástí mých snů emoce nejsou a ani v těch snech s bleskem nebo vlnou se žádné neobjevily, ani jsem po probuzení neměl problém znovu usnout.
V relaxaci se mi povedlo (s průvodcem) dostat k situaci, která pravděpodobně stála na začátku potlačování emocí, ale v těch vzpomínkách se mi nikdy nepovedlo žádné emoce vybavit. To mi sice umožnilo pochopit, proč jsem takový, ale bez vybavení si a znovuprožití a zpracování těch původních emocí situaci neodblokuji. Ale prostě nevím, jak se k těm starým emocem dostat. I když třeba ten den, co cítím zlost, si situaci později v klidu pokouším vybavit, tak zlost, co jsem cítil se mi nikdy nevybavila.
Edit: V důsledku nedostatku emocí se nikdy na nic netěším, protože neexistuje nic, co by mi mohlo udělat radost, protože ji prostě nemohu cítit, což je jedna z věcí. o kterých psal na začátku vlákna Yemeth, proto jsem to sem napsal, že v tom není sám. Mám samozřejmě nějaké cíle, ale ty mám proto, že ty konkrétní věci považuji za správné či důležité, ne proto, že by mi jejich splnění udělalo radost, když kdybych ji cítit mohl, tak bych ji možná měl.

[Anša]

@kedrigern K tématu viny doporučuju Hellingerovu knihu "Skrytá symetrie lásky" (je to na ulozto.cz), o vině a nevině je celá první kapitola. Člověk může ve snaze vyhnout se pocitům viny napáchat mnohem víc utrpení, než kdyby vědomě přijal fakt, že utrpení musí způsobit. Se mnou to hodně rezonuje, protože jsme se před nedávnem rozešli s manželem a po pravdě řečeno, kdybych nebyla srab a vzala na sebe zodpovědnost za rozchod už dávno, mohla jsem jemu i sobě ušetřit několik let solidního trápení - v mém případě včetně pocitu naprosté vyprahlosti, který pramenil z toho, že jsem dobrovolně zůstala stát v místě, o kterém jsem věděla, že tam být nechci (nejen ve vztahu, ale třeba taky v práci), s konstatováním a přiznáním, že udělat krok si netroufnu. Přesně tak, jak to popisuješ ty, jsem měla pocit, že mám příliš málo energie na to, s tím něco udělat, a tak jsem prostě akceptovala život, který byl vlastně docela dobrý - ne moc živý, ale taky ne jednoznačně špatný vztah, a k tomu práce, která má výhody i nevýhody jako každá jiná práce. Myslím, že klíčový zlom nastal skrz rodinnou konstelaci, která přitom byla zaměřená na nějaké zdravotní věci a téma mojí celkové životní zaseklosti v ní vůbec nefigurovalo. Ale závěrečný obraz, co jsem si z ní odnesla, ukazuje a současně léčí jeden klíčový aspekt mého vztahování se k ostatním lidem. Mimochodem, rodinné konstelace považuju za jednu z nejsilnějších psychologicko-magických technik vůbec, ale je třeba si dobře vybrat facilitátora.

[Anša]

@kedrigern Na dostání se k emocím by mohla být fajn nějaká práce s tělem. V psychoterapii zaměřené na tělo existují techniky, které dokážou velmi rychle vyvolávat poměrně silné emoce, a současně v bezpečném prostředí zkoušet vnímat signály, které z těla přicházejí, aniž by je člověk přehnaně analyzoval (ještě bys třeba stihnul se připojit k téhle skupině - já jsem zatím moc spokojená: https://www.vycviky.cz/kurz-body-psycho ... seberozvoj ) Podobně jsem se kdysi na holotropním dýchání dobře vybrečela, vůbec netuším z čeho, ale měla jsem tehdy pocit, že s tím z mého těla odešla nějaká zaseknutá emoce, vyplavila se a už mi může dát pokoj - podle mě není vždycky nutné všemu porozumět, někdy stačí to nechat odejít skrz tělesný projev.

Ty sám jsi zmiňoval, že třeba strach vnímáš ne jako emoci, ale jako tělesný pocit. Představuju si správně, že normálně prožíváš příjemné i nepříjemné tělesné pocity, ale postrádáš myšlenky a nadšení, které tvoří mentální složku toho, čemu říkáme "emoce"?

Za sebe třeba mám pocit, že emoce jsou víc fyzická než mentální věc; a rozhodně je mnohem snazší se vypořádat s negativními emocemi, když si řeknu "aha, moje tělo reaguje tím, že chce brečet" nebo "aha, moje tělo se teď hodně zahřálo a má chuť tomu troubovi dát jednu pěstí a můj hlas je teď hodně hlasitý" než když si řeknu "já jsem nešťastná" nebo "mám na něj zlost". V době, kdy jsem se několik let potýkala s docela solidní depresí a myšlenkami na sebevraždu (ještě před tím, než jsem se vdala), mi hodně pomohlo začít se soustředit na pocity v těle víc než na doprovázející myšlenky. Zajímavé je, že ta tělesná složka nebyla jednoznačně nepříjemná, vlastně bylo docela fajn si na chvíli zalézt do peřin a vnímat smutek jako tělesný pocit (u mě to je takový docela konkrétní pocit kolem očí a v oblasti solaru). BTW, nakonec jsem dospěla k závěru, že moje deprese vůbec není "moje", že jen odžívám emoce, které původně patřily někomu jinému v mojí rodině, kdo neměl příležitost si je odžít sám - to bylo poprvé, kdy zásadním bodem obratu v mém prožívání byly rodinné konstelace.

[kedrigern]

@Anša:
Díky za návrh knihy, přečtu si ji. O rodinných konstelacích vím, zatím ale nevím, jestli je to věc, která by mi mohla pomoct.
Díky za odkaz, ale tohoto lektora neznám a za tak krátký čas nejsem schopen posoudit, jestli by mi to sedělo.
Ano, příjemné i nepříjemné tělesné pocity normálně vnímám, co se týká je provázejících myšlenek, tak většinou to jsou typu, cítím zimu, zlost, únavu a pod., snažím se kolem toho nevytvářet příběhy a nesoudit, možná, že díky tomu se mi zatím daří se vyhnout depresi. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Nadšení a podobné věci opravdu postrádám, ale třeba když je něco dostatečně k smíchu, tak se někdy podvědomě usměji, ale žádné doprovázející emoce se nejsem schopen při tom dopátrat. Jediné, čeho jsem si všiml, že pokud jsem méně unavený, tak to podvědomé usmívání jde snáze. Tak chci pracovat na té únavě. Asi by hodně pomohlo chodit dřív spát, ale když to udělám, například jdu spát o hodinu dříve, tak je mi to skoro pokaždé k ničemu. Buď nemohu z různých důvodů usnout (už jsem i dvě hodiny pozoroval dýchání) nebo sice rychle usnu, ale vzbudí mě buď čůrání nebo chrápání přítelkyně zhruba hodinu před budíkem a pak už neusnu. Takže to je pak ztracený čas, na spánku nic nezískám a stejně jsem unavený.
Pocity v těle se snažím hledat, bohužel neúspěšně.

[zebyja]

@kedrigen:
Pokud jsou věci jak popisuješ, tak v Tvém životě existoval vztah s člověkem, který jsi ukončil nebo velmi omezil. Pokusil bych se tento vztah najít a možná i obnovit, alespoň imaginativně, zda se emoce objeví, či ne, pak bych řešil daný vztah v sobě.
Adrenalin nebo improvizované bezúčelné jednání jako je například tanec, zpěv, hra, kresba; může pomoci poklop pozvednout.

[marvin]

když je něco dostatečně k smíchu, tak se někdy podvědomě usměji, ale žádné doprovázející emoce se nejsem schopen při tom dopátrat

Tak to zní docela "vážně".. tohle jsi měl takto odjakživa?

Je to něco jako lehčí chronická deprese, ale můžeš s tím fungovat a chodit do práce atd.

Zkoušel jsi to někdy řešit třeba u psychologa atd? U doktora?

Samozřejmě pod tím bude hodně duševních příčin, ale často je to chemická nerovnováha v mozku. Chápu že každý člověk nemůže být temperamentní ital aby prožíval všechny emoce s teatrálním projevem, ale přece jenom mi přijde přirozené se někdy smát až k slzám atd.

[Roman274]

Pocity v těle se snažím hledat, bohužel neúspěšně.

A čo tak vyskúšať umenie. To je veľmi blízke citom. Nemusíš hneď niečo tvoriť, skús len hľadať či niečo v tebe nezačne rezonovať. Čo taká hudba. Počúvať rôzne žánre, snažiť sa pochopiť čo tým chcel autor povedať. Aj intonácia hlasu vie dosť povedať. Určite ti pri niečom nabehnú zimomriavky a od toho sa odraz. Začni sledovať súvislosti.

[Anša]

Volně k tématu: Jeffery Martin* tvrdí, že se setkal se třemi lidmi, kteří dosáhli stupně osvícení (Martin používá označení "persistent non-symbolic experience", tj. volně přeloženo něco jako "trvale přímá zkušenost"), při kterém již vůbec necítili emoce -- a rozhodli se, že se radši chtějí vrátit k normálnímu vnímání. V jejich případě teda příčina stavu bez emocí rozhodně byla trochu jiný level, než o jakém se tady bavíme... Martin dále píše:

Tihle jedinci všichni zmiňovali podobný způsob, jak z této zkušenosti vystoupit. Tvrdili, že přestože nepociťovali emoce, velmi hluboké emoční/psychologické spouštěče stále vyvolávaly slabé, "přízračné" vjemy. Označení "přízračný" použil jeden z nich a ostatní s ním souhlasili. [...] Jedinci, kteří chtěli zamítnout pozdější stupně přímé zkušenosti, postupem času zjistili, že když se vystavují situacím, které tyto přízračné vjemy vyvolávají, mohou se na ně soustředit a zesilovat je, až se jim konečně podařilo rekonstruovat emoce, na které se dalo snáze soustředit, což jim nakonec umožnilo z této zkušenosti vystoupit.

(originál: http://www.nonsymbolic.org/PNSE-Summary-2013.pdf, str. 14-15)

* Disclaimer: To je ten týpek, co za 3000$ prodává online kurz "osvíceným za 4 měsíce" http://finderscourse.com/...

[kedrigern]

@zebyja: žádný takový člověk mě nenapadá

@zebyja, Roman274: hudba mě už napadla, ale zatím nemám pořádně rozmyšleno, jak na to

@marvin: u doktora jsem s tím nebyl nepovažuji to za tak vážné, nemám to odjakživa, ale postupovalo to postupně a pomalu, tak jsem na to zvyklý a teprve po delší době procesu sebepoznávání mi došlo, že by to nějaké pozitivní emoce chtělo. Jak jsem se již zmínil, začalo to v dětství, když se mysl rozhodla, že nechce cítit vinu, ale proces potlačování emocí probíhal velmi pomalu a v podstatě až v dospělosti dosáhl "výraznějších úspěchů". Ovšem jako další strategie mysli, jak se vyhnout vině, se u mne rozvinul perfekcionismus, což mi "umožňuje" v běžném světě fungovat relativně bez problémů, ale pravděpodobně může za část mé únavy, protože mi hodně věcí trvá déle, než by bylo potřeba, než jsem spokojený s výsledkem a často je to na úkor spánku.

@Anša: podle popisů stavu osvícení (probuzení), které jsem četl já, např. Eckhart Tolle, by dle mého chápání, v tomto stavu měli emoce být, ale člověk by jimi neměl být pohlcen.