FRABATO.CZ diskuzní fórum

Záleží na tom, jakou má člověk sebevládu. Pokud bych měl navázat na C., tak dobro je svoboda a nezávislost; zlo je naopak podléhání svým tendencím tedy otroctví. Člověk volí většinou zlo, protože svoboda se musí vždy tvrdě vybojovat. Taky je zjevné, že čím mají naše závislosti hlubší kořeny, tím dál je určena naše budoucnost. Náš cejch negativně pasivního stavu se zapíše na určitá místa a je pro nás těžké ho rozpustit. Tvoří se osud... nyní se ve vesmírných rovnicích s takovýmto ubožákem počítá jako se ztvrdlou konstantou. Slovy hanáckého nářečí: „Jak ho dale, tak mo belo.“ I v tomto stavu má ale svobodnou vůli a může se vypnout k aktivitě (někdy dokonce musí kvůli tzv. ranám osudu). Proud času je potom vnímán ne jako umrtvující, ale spíše omlazující.

Tady ta šedá mezizóna je hodně široká, labilní stav (jednou je hůř, jindy líp) vlastně prožívá většina lidí na planetě, a tedy i osudovost, i když s rozdílnou mírou fatalismu. Jde o to směřovat ke světlu a ustavičnou prací nakumulovanou minulost překonat až do bodu, kdy dojde k vyrovnání a tedy vymizení všech hrubých sklonů. V tu chvíli začíná člověk pociťovat svobodu a role z hlediska živnosti se mění. Člověk je nyní aktivní a jeho tendence jsou pasivní, tedy stejně ohrožené, jako on sám ve svém počátečním stavu. Protože je teď odpor dolů přibližně stejně velký jako kdysi nahoru, tak jedinec raději zůstane dobrým a po zbytek života piluje drobnosti.

Jestliže myslíš osud člověka jako jednotlivce, tak ten měnit jde. On je sice pevně daný, ale jen pro jistotu. To aby měl jedinec, který sklouzne do nevědomosti nějakou budoucnost, je to pojistka a zároveň největší dobro. Po poznání příčin ho lze v okamžitém čase formovat, protože podle univerzálních zákonů upravuješ své jednání a myšlení. Se zvířaty je to jiné, málokdy se stane, že se nějaká zvířecí duše osamostatní, abychom o ní mohli uvažovat jako o individuu. Platí pro ně jiné zákony, protože mají duši kolektivní. Pokud jsi myslel osud člověka jako celku, tak ten jednotlivec změní jen těžko, protože se manipuluje s úplně jinými silami.

Samozřejmě pokud si duch vybere pro tuto inkarnaci nějaké zkoušky, tak má v temperamentu schválně ty činitele, které v potřebné životní situace vyústí. Ale pokročilý duch je většinou vyřeší velmi brzo po tom, co zjistí, jak to vše funguje. Má úplně jinou akceleraci. Májové např. věřili, že každý má v životě tři hlavní výzvy, nebo tomu také říkali dary, i když šlo o negativní znaky. Hledal jsem mezi lidmi stejné typy a přišel jsem na to, že někteří již kolem 20. roku vyřešili třeba 2/3 výzev a jiní po 50 letech života ani jednu. Altruisté zkrátka spěchají, ať mohou fungovat v nadrovinách. Normální lidi si raději nevědomě práci rozloží na celý život a mnoho jich ji ani nesplní.