Uvědomění sebe a vyřešený velký kus introspekce?

[Agalandis]

Včera jsem dočetl Základy tajné vědy a poslední kapitola mě celkem dostala. Do teď jsem totiž sebe sama bral jako obraz boha, ale v jiné souvislosti. Tak že všichni lidé jsou vlastně Bozi. Asi díky tak zvanému duchovnímu mainstreamu, kde se něco takového, dá se říci, šíří. Je to také tím, že jsem výrazy jednotlivých slov smíchali dohromady. A tak se mi stalo že slovo obraz se rovnalo významu ten samý. A to byla chyba. Uvědomil jsem si že když namaluji, stvořím sebedokonalejší obraz sebe sama, nejsem to prostě já ani ten obraz si to nemá myslet. I když mu řeknu, že jsem ho vytvořil k mému obrazu.

Tím přišlo to, a stejně to často nepřímo zmiňuje J.Drábek, že jsme s prominutím vlastně hovno v trávě. Můžeme mít jakékoli schopnosti, ale ty nejsou naše a ani z nás. Ty jsou právě toho autora co nás jako ty obrazy stvořil. My je jen s dovolením směrujeme a pracujeme s nimi. A ani si je nezasluhujeme, protože když známe význam slova nezasloužit, zjistíme že to neznamená nejsme jich hodny ale znamená to, že jsme se o jejich existenci nijak nezasloužili. Tyto schopnosti a síly zde byly před narozením těchto našich hmotných i astrálních těl. A zřejmě i před individualizací našeho ducha.

A z toho my vychází to, že jsme opravdu nicotní. A když to člověk ví, tak mu ani vlastní svědomí nedovolí nikomu zkřivit vlas na hlavě ani v myšlence. Nic mu tu nepatří. Ani majetek (mamon), ani partner (žárlivost). Vše jsou milosti a dary od toho kdo nás stvořil a posadil sem jako figurky. Tak si říkám. Když si toto člověk z hloubi srdce uvědomí, tak vlastně má introspekci hotovou. Ano toto znělo teď paradoxně velmi odvážně, ale v dobrém. Samozřejmě práce na sobě je věčná. Jen mě napadlo, že by tato úvaha mohla někomu pomoci.

[Flox]

Moje úvahy o stvoření vesmíru jsou cca následující:
- máš nějaké absolutní vědomí, které si samo sebe uvědomuje a nic jiného neexistuje
- pokud by v takovém prostředí fungovala logika, tak by muselo použít samo sebe k vytvoření všeho. Tzn. rozdělit samo sebe do mnoha autonomních částí. To je moje představa o tom, že absolutno stvořilo člověka k obrazu svému
- když se podíváš kolik těch částí je jenom na naší planetě tak v kontextu vesmíru se naše malost asi vážně blíží limitně k nule :-D
- myslet si, že tvoje část je lepší než ostatní části a mít nad nimi kontrolu a dominanci pak zní bláhově
- co ale můžeš udělat je to, že se proti žádné z těch autonomních částí nebudeš vymezovat a díky všeobecné lásce ke všemu existujícímu včetně sebe sama lépe integrovat zpět do toho celku.

[Conf]

Můžeme mít jakékoli schopnosti, ale ty nejsou naše a ani z nás. Ty jsou právě toho autora co nás jako ty obrazy stvořil.

Toto platí do té doby, dokud se považuješ za nějakou individualizovanou jednotku odlišnou od toho Stvořitele, přičemž důvod toho, proč jakoby ty jsi ty a Stvořitel je "někdo jiný" je tzv. EGO. Čím větší ego, tím větší individualizace, tím menší ztotožnění se s tím Stvořitelem.

Cílem duchovního vývoje ovšem je eliminace ega a nakonec jeho zničení, což se pak mimo jiné projeví tím, že si uvědomíš, že v podstatě ten Stvořitel jsi i ty. Určitá část tebe je Stvořitel. Prostě si jakoby vzpomeneš na to, jak jsi stvořil svět :))

Mimochodem, včera jsem dočetl autobiografii Květoslava Minaříka a mimo jiné tam zmiňoval, že se jeden český mystik někdy asi ve 40. letech minulého století pokoušel vyhnout blížící se negativní karmě tím, že se stane Brahmou a vytvoří vlastní vesmír. Přičemž to Minařík komentoval slovy, že nejenom, že to je možné, ale dokonce to (pro zasvěcence) prý je celkem jednoduché...

[Agalandis]

Tobě něco z toho textu výše přišlo egoistické? Často toto slovo používáš, možná by bylo dobré mi vysvětlit, co si pod pojmem EGO představuješ. Podle mě ego nenávidí a bojí se přítomnosti. Ego nutně k životu potřebuje minulost nebo budoucnost. Proto člověka nutí myslet litovat se z minulosti nebo mít obavy nebo těšení z budoucnosti. V přítomnosti není ničím a odvádí člověka od ní.

Abych to ještě jinak vyjasnil jak jsem to myslel. Nikde v tom co jsem psal jsem se neodtrhával od Jednoty. Jen jsem psal, že když vyrobíš kopii sama sebe, nejsi to ty. :)

[Conf]

To, co jsi popsal výše, je myslím z velké části vlastnost pokora. Přičemž ano, je to velmi důležitá vlastnost, ale je to jen jedna z mnoha potřebných vlastností. Pokud ti k pokoře pomáhá považovat se za nicotného atd, je to v pořádku. Ale je to jeden z více možných přístupů. Myslím, že člověk může být pokorný a zároveň si v sobě třeba uvědomovat božství resp. jeho potenciál. Nevidím na tom nic egoistického.

Člověk není bůh, ale má v sobě POTENCIÁL stát se bohem. Stejně jako má v sobě ovšem potenciál stát se zvířetem, démonem, andělem, cherubem atd atd. Z jiného pohledu se na to dá nahlížet tak, že určitá část "tebe" neboli tvé mysli neboli tvého mozku je zvíře, démon, anděl nebo i bůh. Toto je myslím kabalistický výklad toho biblického sdělení, že Bůh stvořil člověka "k obrazu svému". Potenciál lidské bytosti odpovídá potenciálu "Boha".

Co se týče pojmu EGO, tak ego se samozřejmě projevuje různými způsoby a dá se nahlížet z různých úhlů. Jeden ze způsobů, jak se na něj dá nahlížet, třeba je, že ego je součet všech negativních vlastností. Nebo třeba "všechno, co člověku brání dělat Pravou vůli". Všechno, co člověku brání v tom "být sám sebou". Nebo to, co mu brání "být v přítomnosti" (jak píšeš ty). Nebo třeba to, co mu brání "být bohem".

[Flox]

Já si Ego vysvětluji jako evoluční program."Je, aby bylo. Stará se, aby v budoucnu bylo." To je celá jeho náplň. Proto se tak často stará o budoucnost a používá zkušenosti z minulosti, k její předvídání. V našem světě jsme bohužel měli/máme omezené zdroje. Čím více zdrojů tím lepší vyhlídky do budoucna. Ego neví kolik jich bude potřebovat a kolik bude stačit, ale čím víc tím líp. To ale logicky znamená, že někdo bude mít nedostatek peněz, vody, jídla, prostoru, bezpečí, uznání, moci, pozornosti, slávy... čehokoliv co poskytne výhodu k přežití

[zebyja]

Utiš ego a je to jedno.

[Chariel]

Můžeme mít jakékoli schopnosti, ale ty nejsou naše a ani z nás. Ty jsou právě toho autora co nás jako ty obrazy stvořil.

Toto platí do té doby, dokud se považuješ za nějakou individualizovanou jednotku odlišnou od toho Stvořitele, přičemž důvod toho, proč jakoby ty jsi ty a Stvořitel je "někdo jiný" je tzv. EGO. Čím větší ego, tím větší individualizace, tím menší ztotožnění se s tím Stvořitelem.

Cílem duchovního vývoje ovšem je eliminace ega a nakonec jeho zničení, což se pak mimo jiné projeví tím, že si uvědomíš, že v podstatě ten Stvořitel jsi i ty. Určitá část tebe je Stvořitel. Prostě si jakoby vzpomeneš na to, jak jsi stvořil svět :))

Mimochodem, včera jsem dočetl autobiografii Květoslava Minaříka a mimo jiné tam zmiňoval, že se jeden český mystik někdy asi ve 40. letech minulého století pokoušel vyhnout blížící se negativní karmě tím, že se stane Brahmou a vytvoří vlastní vesmír. Přičemž to Minařík komentoval slovy, že nejenom, že to je možné, ale dokonce to (pro zasvěcence) prý je celkem jednoduché...

Brahma a vytvorí vlastný vesmír... zaujímavé. O niečom takom počujem prvý krát. Vedel by si mi pojem Brahma priblížit a prípadne aj poskytnúť viac informacii ohladom toho vlastneho vesmiru :) ?

[Conf]

Brahma a vytvorí vlastný vesmír... zaujímavé. O niečom takom počujem prvý krát. Vedel by si mi pojem Brahma priblížit a prípadne aj poskytnúť viac informacii ohladom toho vlastneho vesmiru :) ?

Květoslav Minařík: Malý mystický slovník, heslo Brahma:

Brahma (sans.) v hinduismu analogie křesťanského Boha Stvořitele. Je personifikací neosobního božství, první příčina projeveného vesmíru. Determinovaná, a proto ještě pochopitelná kosmická
energie, kvalita právě na rozhraní bez tvárnosti (prázdnoty) a všech stupňů stvoření. Je v dosahu jógou nejvýš rozvinuté postřehovací schopnosti. Proto lze B. považovat za první příčinu vesmíru, resp. za prvopočátek tvůrčího cyklu utvářeného světa. V antropomorfním pojetí je B. považován za Boha bytnost, který z vlastní vůle a rozhodnutí stvořil vesmír. Ale z hlediska skutečností různým způsobem projevených, čili z objektivního hlediska, je B. smysly ještě postřehnutelným nebo zjistitelným stvořením, duchovní silou v kosmu. V linii úpadku se tato síla stává stvořením, kdežto ve vzestupné linii smysly nepostřehnutelnou kvalitou : nejprve čirým duchem kosmu a výše samou kosmickou Prázdnotou. B. je proto nejsubtilnějším stavem utvářecích sil, to je prasubstancí stvoření. Proto je považován za prapůvod nebo prapočátek objektivního vesmíru a z hlediska pociťování zanejvyšší duchovní prožitek, chápeme-li pocitové prožitky jako psychické vzruchy. Má tedy pravdu i ten, kdo považuje B. za sebe si vědomou inteligenci, i ten, kdo ho chápe jako stav existující na rozhraní absolutna a stvoření. Viz sféry.

Další informace najdeš třeba na anglické Wikipedii.

Ohledně tvoření Vesmíru neporadím, jedině si zkus přečíst tu knihu, o níž jsem mluvil. Jmenuje se Kéčara.

[Agalandis]

Píše se tam že je to jiné jméno pro Stvoritele. Čili když vytvořil vesmír tak bych řekl, že mají na mysli tento makrokosmos. Ne nějaký další jiný.

[kedrigern]

Tobě něco z toho textu výše přišlo egoistické? Často toto slovo používáš, možná by bylo dobré mi vysvětlit, co si pod pojmem EGO představuješ.

Mě se nejvíce zamlouvá tato definice ega (nevím už od koho pochází) "Ego jsou nevědomé vzorce chování". Pokud své vzorce chování zvědomím, pak mohu dle vlastní vůle své chování měnit.