Pan Kulovaný měl zájem hlavně o ceremoniální magii; byl původně žákem pana dr. Oldřicha Eliáše, který ho doporučil Lasenicovi. I díky němu se stal členem Universalie a Horev-klubu; byl martinistou vysokého stupně a rosekruciánem.
Ještě za války si pana Kulovaného našel Květoslav Minařík, kterému bylo (podle jeho vzpomínek) divné, kdo to v Praze tak září, tak se na něj šel podívat. Vtrhl mu prý do bytu se slovy "Já jsem nějaký Minařík a jdu se podívat, co tu děláte." :-) Tato příhoda je doložitelná vzpomínkami pana Kulovaného (Okolo Květoslava Minaříka (1998).
Když v roce 1944 zemřel Pierre de Lasenic, pan Kulovaný tak říkajíc přešel do Minaříkovy školy, aniž by se přestal zajímat o magii - a byl v ní také panem Minaříkem podporován. Není zatím známo, jestli se s panem Bardonem znal už před válkou, ale po válce jistě - pan Bardon mu mimo jiné dal svou fotografii s věnováním.
Pan Kulovaný přivedl někdy koncem 60. let některé Lasenicovy žáky k Minaříkovi, což mu někteří měli za zlé, jiní mu blahořečili, jak už to bývá. Byl velmi aktivní jako hermetik, udržoval povědomí a kontuitu s tím, co bylo před válkou. V 70. letech k sobě pustil několik mladých hermetiků, hlavně akademickou malířku Vaicu Papadopoulu (později Hejdovou), kterou tyto vědomosti učil. Dochoval se výbor ze zasvěcovacích dopisů, které jí adresoval.
Pokud víme, Stanislav Kulovaný byl dost prudké povahy, což mu pořídilo řadu nepřátel. Pan Běhounek říkal, že byl učitel-mučitel, ale také že byl nejvzdělanější z českých hermetiků. Byli dlouholetí přátelé, od 40. let 20. století.
Pan Kulovaný zemřel v roce 1998 jako poslední z předválečné generace. Jeho hermetické knihy po něm zdědil pan Zadrobílek, takže se řada jeho strojopisů dochovala. Pan Kulovaný byl člověk vědoucí, zajímavý, zásadový a prudký.
Jeho knižní dílo není velké, ale zato je důležité: přeložil a prakticky upravil hermetický text Jasnozřivá vůle", který vyšel z části ve sborníku Magická praktika (1995) a úplný ve druhém vydání Hovorů s Lasenicem (2015).
Dále přeložil Tibetskou knihu mrtvých; tento překlad potom komentoval významný český mystik Květoslav Minařík (Tajemství Tibetu II. (1994, 1996, 2009).
Mimo to existuje výbor zasvěcovacích dopisů, který uspořádala jejich adresátka, Vaica Hejdová, a několik dalších dopisů jiným adresátům, včetně fragmentů korespondence s Františkem Kabelákem. Dochovalo se také několik dopisů, které panu Kulovanému adresoval Květoslav Minařík; výňatky z těchto textů byly vydány dr. Zorou Šubrtovou v souboru Minaříkovy korespondence Praxe Přímé stezky 1-3 (2002, 2007, 2009).
Ještě za války si pana Kulovaného našel Květoslav Minařík, kterému bylo (podle jeho vzpomínek) divné, kdo to v Praze tak září, tak se na něj šel podívat. Vtrhl mu prý do bytu se slovy "Já jsem nějaký Minařík a jdu se podívat, co tu děláte." :-) Tato příhoda je doložitelná vzpomínkami pana Kulovaného (Okolo Květoslava Minaříka (1998).
Když v roce 1944 zemřel Pierre de Lasenic, pan Kulovaný tak říkajíc přešel do Minaříkovy školy, aniž by se přestal zajímat o magii - a byl v ní také panem Minaříkem podporován. Není zatím známo, jestli se s panem Bardonem znal už před válkou, ale po válce jistě - pan Bardon mu mimo jiné dal svou fotografii s věnováním.
Pan Kulovaný přivedl někdy koncem 60. let některé Lasenicovy žáky k Minaříkovi, což mu někteří měli za zlé, jiní mu blahořečili, jak už to bývá. Byl velmi aktivní jako hermetik, udržoval povědomí a kontuitu s tím, co bylo před válkou. V 70. letech k sobě pustil několik mladých hermetiků, hlavně akademickou malířku Vaicu Papadopoulu (později Hejdovou), kterou tyto vědomosti učil. Dochoval se výbor ze zasvěcovacích dopisů, které jí adresoval.
Pokud víme, Stanislav Kulovaný byl dost prudké povahy, což mu pořídilo řadu nepřátel. Pan Běhounek říkal, že byl učitel-mučitel, ale také že byl nejvzdělanější z českých hermetiků. Byli dlouholetí přátelé, od 40. let 20. století.
Pan Kulovaný zemřel v roce 1998 jako poslední z předválečné generace. Jeho hermetické knihy po něm zdědil pan Zadrobílek, takže se řada jeho strojopisů dochovala. Pan Kulovaný byl člověk vědoucí, zajímavý, zásadový a prudký.
Jeho knižní dílo není velké, ale zato je důležité: přeložil a prakticky upravil hermetický text Jasnozřivá vůle", který vyšel z části ve sborníku Magická praktika (1995) a úplný ve druhém vydání Hovorů s Lasenicem (2015).
Dále přeložil Tibetskou knihu mrtvých; tento překlad potom komentoval významný český mystik Květoslav Minařík (Tajemství Tibetu II. (1994, 1996, 2009).
Mimo to existuje výbor zasvěcovacích dopisů, který uspořádala jejich adresátka, Vaica Hejdová, a několik dalších dopisů jiným adresátům, včetně fragmentů korespondence s Františkem Kabelákem. Dochovalo se také několik dopisů, které panu Kulovanému adresoval Květoslav Minařík; výňatky z těchto textů byly vydány dr. Zorou Šubrtovou v souboru Minaříkovy korespondence Praxe Přímé stezky 1-3 (2002, 2007, 2009).
Cagliostro píše:Našel jsem u sebe ještě jednu fotku, v hodně mizerném stavu, ale pro dokumentaci zajímavou, která pochází z jeho mládí.
- Věnování od Bardona
- Pan Kulovaný je na fotografii uprostřed, vysoký muž v kabátu s výrazným nosem. Fotografie je z roku 1944 (z Lasenicova pohřbu).
- Stanislav Kulovaný
- Stanislav Kulovaný v 90 letech
