Zivotopis F.Bardona - Koncentracny tabor

[LiNek]

Tak přeci stopa; alespoň na německých stránkách o Bardonovi: Breslau, tedy Wroclaw, Vratislav. Ale že v Čechách o tom ani ťuk??

[Cagliostro]

Podle toho co se vzpomínám bylo psáno že snad v Buchenwaldu, ale několik žáků toto později (včetně kolegů z oborů magie) řádně a rázně popřelo.

[Ross]

Arion převzal karmu člověka, aby mohl „použít“ jeho tělo. Byla to tedy karma pravého F. Bardona. Bytost, která se do něj vtělila ji musela pokorně přijmout. Nastává tady zajímavá otázka a to: Kde k tomu tak vysoká bytost, která se již zbavila karmy přijde? A odpověď je: Na dialektické Zemi. Ať už se takový vysoký duch převtělí v kohokoliv na této planetě, tak je to utrpení - a je jedno, jestli je králem, nebo v koncentračním táboře. Tenhle svět je hrubý sám o sobě. Duch takového kalibru, jako je Arion, má i v hmotném těle obrovsky vysokou morální setrvačnost. Aby se zbavil karmy ve svých životech musel provést nekonečné odevzdání. Když se taková bytost znovu objeví v naší realitě, tak je to strašný šok a snaží se co nejrychleji dostat do svého přirozeného stavu. Obyčejný člověk, jakým F. Bardon zpočátku byl, má na sobě ještě mnoho práce. Když si ho ovšem vezme do parády vysoký duch, tak se všechno spustí strašně rychle a on pak trpí (v jeho prospěch). Myslím, že pravému duchovi F. Bardona odžil mnoho životů v jednom.

Souhlasim s Anubisem i s Marwinem ,
Prostě život na zemi je peklo ,kterym musime projit tolikrat ,kolikrat je to nutne aby jsme se dostaly do višších duchovních sfer(tzv.raje).
Telo F.B. bala schranka pro víššího ducha aby zde na zemy vykonal poslaní (přednašky,knihy ,léčení,atd.)asi tak nejak jako Ježíš,podobnost je velka.
S cela urcitě nemohl změnit karmu človeka ,kereho život žil ale určite mu hodně pomohl vyřešit pár karmickych uzlů.

Když se nad tim tak zamyslím ,kéž by mou schranku chtěl nyvštívit takovy nějaky skvely duch .

[Razik]

No tady se hodně zmiňuje, že život na zemi je peklo, utrpení atd.... S tím bych si dovolil nesouhlasit. Peklo si ze života člověk může dělat pouze sám. Je na každám jaký má přístup k životu. Například 2 lidé mohou být ve stejné situaci, pro jednoho to bude "peklo" a pro druhého "ráj". To jestli trpíme nebo jsme šťastni nezáleží na okolnostech ve kterých se nacházíme, ale na tom jestli šťastni být dokážeme. Někdy je to těžké, to je pravda. Ale myslím, že opravdový mistr dokáže být šťastný v jakékoli situaci.

[marvin]

život na zemi je peklo

Tohle je trochu složitější. Tahle věta pochází z budhismu. Oni považují veškterý pozemský život a jeho existenci zde za utrpení. Dobře to píše Dalajlama ve svých knihách, nejsem žádný specialista na budhismus, ale on tam vysvětluje, že v podstatě vše pochází a končí v utrpení.. ikdyž prožíváme chvíle radosti tak nakonec stejne budeme trpět...

nevím jak to vysvětlit.. nemá to nic společného s nihilismem, je to prostě takové usmíření, vyrovnání se se životem.. on třeba říká, že ikdyž máš nějaké dobré jídlo - máš z něj potěšení a myslíš si že je třeba dobré - tak popravdě není, protože když ho sníš víc, tak ti bude špatně a okamžitě ti přestane chutntat... a tak se to pro tebe stane utrpením. stejně tak třeba krásná žena - pohled na ni tě těší, máš z toho radost, ale když to rozebereš tak se ti líbí pouze povrch, kůže a jenom to co můžeš vidět - jenomže ve skutečnosti, pod tím je maso, kosti, orgány, krev, cévy a to už tak krásné není..tzn na povrchu ráj , ve skutečnosti peklo...

tohle jsou jenom příklady, on tam vysvětluje, že takle je to se vším na světě.. celá existence a smysl je v tom prožít si to strádání .. je to hlubší porozumění a pochopení..

samozřejmě je to jenom filozofie.-)

[Anubis]

...

Pokud narážíš na můj příspěvek, tak věř, že po pádu se necítí nikdo moc dobře. Už jen udržení všech potřebných stavů v tělesnosti dá mnohem víc práce.

[Razik]

No já to vidím takhle. Třeba konkrétně strádání je pocit, který vziká tím, že člověk něco měl a už to nemá a nedokáže se s tím vyrovat. Aby člověk mohl strádat, musí nutně myslet na stav který byl dříve.

Konkrétně, třeba když matce zemře dítě. Cítí se zle, protože něco měla a už to nemá. Přitom před tím než se dítě narodilo, tak se tak zle necítila i když ho také neměla. Pocit strádání vziká, když se člověk nedokáže smířit se skutečností. Chtěl by, aby něco bylo jinak, ale ono je to jinak - vziká negativní emoce.

Četl jsem pár knížek od Dana Millmana, například Cesta Pokojného Bojovníka. Dobře tam tyto věci popisuje. Samozřejmě taky neznám nikoho, kdo by měl takovouto sebekontrolu, že by se dokázal, vypořádat s jakoukoli situací, ale teoreticky to možné podle mne je:)

Akorát koukám, že už zase trochu řešíme mimo topic......

[marvin]

je videt ze kazdy stavime na jinem zaklade - ja se na to divam z budhistickeho hlediska..

stradani, nebo pocit nevole, neprijemnosti, nemusi byt jenom nutne z toho, ze zazivame ztratu neceho co jsme meli.. naopak budhismus vidi pricinu v "usilovani" ..tzn. jsme nestastni, protoze by jsme "chteli" neco mit a nemame to.. apokud to dostaneme, budeme zase zadonit o jine veci..cimz vznika nespokojenost. proto by clovek "nemel" usilovat o nic a to ani o zivot /coz je extrem.

[Anubis]

Jeho sestup byl velký kvalitativní skok. Je to jako kdybys spadl do „pekla“ a snažil se tam meditovat a realizovat duchovno. První myšlenka, která tě napadne je: Dop***** kde to jsem? Proto se v meditacích snažíme dosáhnout nejvyššího možného stavu - nejlépe na úrovni, kde se ztrácí jakékoliv povědomí o tvarech objektů a entit. Proto se mnohé druhy buddhismů snaží o co nejkratší „tah na branku“ a takřka ignorují jakékoliv stavy, které se dají nějak popsat. Ve všech vyšších světech je totiž normální žití mnohem jednodušší a blaženější, a tak se často člověk (jdoucí „zespoda“) jednoduše nadchne a v novém stavu setrvává staticky protože trvá mnohem déle a on má pocit, že je to to nejvyšší, co lze zažít. Jenže toto zdánlivé nekonečno skončí a přijde *bam*. Proto je dle mého lepší si odžít pár strašných životů na Zemi a snažit se dosáhnout nejvyššího.

[balamunt]

Tady je problém v tom, že je třeba chápat člověka v celém jeho vývoji. Bez toho, aby se vědělo jak vypadal člověk před 100 tisíci lety jak vypadal před 5000 lety bez těchto souvislostí je nemožné chápat pobyt člověka na Zemi. A to je taky problém buddhismu, že on tento vývoj neuvažuje. Názory buddhismu mají svoje místo na světě a přispívají k široké škále různorodosti a různorodost je nezbytná k vývoji, ale názory buddhismu jsou v dněšní době překonané a dovolím si tvrdit nebezpečné. Je to určitá zkamenělina z minulosti, která nemá naději na životodárnou budoucnost. Pokusím se vysvětlit proč:

1) Základním zákonem ve vesmíru je ZÁKON PŘITAŽLIVOSTI. Každý člověk přitahuje a tvoří svoji realitu, tvoří buď radost nebo utrpení. Tvrzení buddhismu, že "život je utrpení " je tedy velmi zavádějící. protože pokud je život utrpení, tak pouze proto, že ho dotyčný člověk takto vytvořil. Ovšem že nevědomě, nikdo přece nebude vytvářet utrpení vědomě - to dá rozum. Proto závěry buddhismu jsou nesmyslné. když nabádají k "umrtvení života, tužeb atd." To není cesta, cesta je pochopit vesmírné zákony.

uvedu tento paradoxní přístup buddhismu na příkladě: Představte si, že jíte jídlo, které někdo neumí dobře připravit, je např. silně přesolné apod - no prostě se nedá žrát Přístup buddhisty je takový: "ó jíst jídlo je utrpení, cesta k radosti je nejíst jídlo, potlačit hlad." Jiný přístup je, ketrý odpovídá znalostem zákonů, -připravit jídlo správným způsobem, znát zákony přípravy jídla, pak bude jedení radostí.

2) Co je dokonce nebezpečné na buddhismu je další věc, která plyne přímo ze zákona přitažlivosti. Tomu, čemu věnujeme pozornost, to roste a sílí. Tím, že se zaměříme na utrpení, tím ho zesilujeme a rozšiřujeme. Dá se říct, že buddhismus dokonce tvoří nové a nové utrpení. nebo vytváří to, proti čemu se snaží bojovat.

3) Ale přesto je buddhismus a tento celý východní názor odmítající pobyt na Zemi oprávněný, ale on je oprávněný HISTORICKY. je třeba chápat, kde se tento názor na svět vůbec vzal a proč se objevil. tento východní názor se objevil po Atlanské katastrofě v indii. V Atlantidě ještě člověk měl normální přístup do duchovních světů a normálně se stýkal s Božstvy, ale toto se začalo postupně ztrácet a toto spojení s duchovními světy nahrazovalo dnešní bdělé vědomí a vidění fyzického světa. A to si starý Ind uvědomoval a chtěl tomu zamezit, proto vznikla joga, jejíž úkol byl znovu navázat ten starý kontakt s duchovními světy. A tady vzniklo to odmítání fyzického světa jako světa mayy jako neskutečného světa, který zastírá pravý duchovní svět. takový názor je tedy pochopitelný, ale vývoj se ubírá jinými směry a v dnešní době to už je anachronismus.

[Anubis]

...

To je zcestné. Bez umrtvení tužeb si neškrtneš ani v Bráně. A když už jsi tu zmínil Atlantidu a stýkání s božstvy, tak se zkus zamyslet o čem je evokační magie, která má základ ve starém Egyptě potažmo Atlantidě. Mimochodem jako mája jsou pokládány i další světy jako astrální apod. Jóga podpořená vhodnou filosofií a magie, jak ji učí Bardon zákonitě vedou ke stejnému cíli právě díky mystickému podtextu, který pomáhá jako střelka kompasu.

[balamunt]

1) Cvičit bránu je tužba. Chtít dosáhnout úspěchu v bráně je tužba, chtít ovládat živly, chtít dosáhnout magické rovnováhy, chtít poznat Univerzum... to jedna tužba za druhou.

2) Člověk je obyvatel mentální úrovně (Nebe), to je jeho domov, tady na Zemi nebo jinde v hmotné úrovni je pouze na návštěvě - jako ve škole. Nemá cenu nadávat, že škola je těžká. Škola je od toho, aby byla těžká, proto je člověk v ní. Nebo posilovna. To je jakoby člověk v posilovně nadával, že činky jsou moc těžké V Nebi se člověk nemůže vyvíjet nebo velice pomalu, proto navštěvuje hustší úrovně, které mu kladou překážky a to vede k rozvoji.

[marvin]

..budhismus..

hele ty jsi to cele spatne pochopil.. budhismus chape moc dobre silu atrakce, stejne tak prijma utrpeni ve smyslu smireni se s nim. oni na nej nemysli kazdy den, kazdou myslenkou. oni se snazi hlavne neublizovat a mit cistou a nezranujici mysl..

co se tyce chtice..nebo usilovani.. ja o magickou cestu usiluji ale ne ve smyslu zadosti po moci, ale v prirozenem vyvoji. for je v tom nebyt tim posedly, jednat prirozene v miru a harmonii..kdyz to nejde tak to nelamat pres koleno adpo..

budhismu je taky hodne cest a ja jak jsem rekl nejsem zadny odbornik na to..

jenom proste nemuzes rict, ze je to prezitek nebo ze se nehodi, nebo ze neco nechapa. ta filosofie je mnohem starsi a mnohem propracovanejsi na to aby jsi ji takle jednoduse odvrhl a zamitl..

[Anubis]

1)

Duchovní tužby nejsou ty, které chce buddhismus eliminovat. Jde tu o tužby světské.

2)

Člověk je obyvatelem té sféry, ve které je nejčastěji vědomím. Tzn. průměrný člověk je obyvatelem hmotné sféry, v jiné není schopen normálně existovat (bdít). Duchovně pokročilý má povědomí o jiných sférách a má tedy možnost být obyvatelem té určité (ne okamžitě, aby mohl přežít). Ale nejmoudřejší je nejspíš nebýt obyvatelem žádné, tedy být co nejpružnější.

[balamunt]

1) Samozřejmě si Marwine i Anubisi ponechejte svůj názor ohledně buddhismu. Já osobně tedy propaguju a praktikuju OPAČNÉ myšlenky než buddhismus a nabízím je ostatním.

2) Co se týká tužeb, ty jsou naprostým motorem vývoje. nejen duchovní, ale např.
a) touha intelektuální po vzdělání v matematice, fyzice, chemii, touha pronikat do podstaty jevů
b) touha umělecká, touha po uměleckém vyjádření, touha po kráse
c) touha po lidských vztazích
atd.
To všechni zabezpečuje zdravý rozvoj člověka. Jakékoliv umělé zásahy vedou k degeneraci a rozkladu.

3) To, že je člověk obyvatelem mentální úrovně(nebe), tím se myslí, že po smrti je jako duch obyvatelem tohoto světa, tam patří. To je jeho pravý domov. V astrální a v hmotné sféře je pouze pro výuku. Vyšší sféry jako měsíční sféru, merkurskou sféru. atd. může pokročilý člověk jako duch pouze navštěvovat, ale nemůže se stát jejich trvalým obyvatelem.

Ale i když je člověk na Zemi a má duši a tělo i tak je neustále současně svými city v astrálu a svými myšlenkami v mentální úrovni, pouze smysly jsou zaměřené na fyzickou úroveň.