V celku a z pohledu cisteho vedomi(Ducha) je to ale opravdu proste. Docasne patri egu. Vzdy se bude nejak menit, vyvijet, vznikat a zanikat. Na egu neni samo o sobe nic zleho. Je to nas potencial, jak pusobit do sveta a byt uzitecni druhym v prislusne dobe. Nereflektovane ztotozneni s docasnym prinasi problemy, ktere jsou tradicne pricitany egu.
S egem po smrti se deje to, ze casti ciste fyzicke logicky mizi a tim i omezeni(a moznosti!) z nich plynouci. Zvyky a tendence zakorenene do duse si neseme s sebou dele. Ve spanku je rada podobnych veci. Mizi, nebo se zasadne omezuje vnimani a vliv tela a (coz je velmi podstatne) casu. Ne nadarmo je spanek "mala smrt" a v ramci prace s egem hodne proveri cviceni, kdy si pred usnutim uvedomime, ze nikde neni zaruka, ze se jeste nekdy probudime. Ponekud blbe se s tim usina
![Úsměv :)](./images/smilies/icon_e_smile.gif)
Klicove smerem ke spravne praci a vnimani ega je mit zkusenost...jak to rict...osviceni. Jinak je posuzovani vzdy relativni, protoze vychazi z ega a vztahuje se k egu. Coz je jaksi na vode.
![Úsměv :)](./images/smilies/icon_e_smile.gif)