K tomu, co píšeš, mám přesto jednu praktickou námitku - a to k otázce, kterých úrovní je účastno ego. Neřekl bych totiž, že je účastno v úrovni lidského ducha.
Vede mě k tomu několik důvodů:
1. Duch je nestvořený. I kdyby v něm byly složky, analogické lidskému egu, tak by byly pouze možné (potenciální), ale ne skutečné (stvořené). Není tedy možné říkat jim ego.
2. Kdyby bylo lidské já účastno na duchu, tak bychom se ani v nejdokonalejší meditaci neosvobodili od jeho vlivu, takže by jakákoliv meditační praxe byla zbytečná. (To samozřejmě platí i pro magii a další části hermetismu.)
3. A proto by nebylo možné osvobození/vykoupení. - Což zjevně není pravda.
(Myslím si, že v části textu píšeš to samé - protože když popisuješ své zkušenosti s rušením myšlenek, tak těžko považuješ oblast myšlenek za ducha.)
Zaujal mě Tvůj popis práce s nižším egem, máš zjevně pozorovací dar. Vybavilo si mi přitom, co mi říkali starší, když sem se jich ptal, co jim dělalo v jejich vlastním duchovním vývoji největší problémy. A většina lidí mi řekla něco, co mě překvapilo, a co vlastně souvisí s Tvým textem: "Když jsme byli mladí, tak byla ve společnosti atmosféra všeobecného strachu. Největší problém byl překonat ten strach, aby se člověk vůbec dostal k práci."
hezké!
