Osud-Karma

[Rota]

Osud je výsledek veškerých člověkových skutků, který v sobě zahrnuje činnosti a děje na všech úrovních. Fyzické, mentální, astrální, duchovní, tedy všude tam, kde se projevuje síla a vůle bytosti.

Osud-Karma je děj, který se neustále rodí z předešlých a současných událostí do těch budoucích.
Svou karmu může člověk ovládat a řídit, pochopí-li její neměnný Zákon. Tímto neměnným Zákonem je samotná Božská Spravedlnost a tomuto zákonu podléhá ve svém čase každý a vše stvořené.

Podíváme-li se (z úhlu mého chápání) na první okamžik karmické činnosti jednotlivé bytosti, dosta-li bychom se- kdyby to bylo možné, pohledem do veškeré minulosti, přes minulé události v předešlých životech této bytosti, do prvního pohybu karmy, kterým si myslím, že je prvotní myšlenka uvědomění si sebe sama a první přání/touha po činnosti- seberealizaci. Zde se rodí ego bytosti a dávají do pohybu události.
Bez těchto aspektů by nebyla možná cesta Ducha a duše. Bez ega a bez touhy/přání by nebylo možné, aby se Bůh prožil v každé jednotlivé bytosti.
Vidím karmu jako cestu jednoho Velikého Svatého Ducha, rozdělenou do nekonečného množství různých cest vedoucích k jedinému cíli.
Tímto cílem je opětovné sjednocení v jediného Svatého Ducha, tedy uvědomění si Božské Jednoty a toho, že toto oddělení bylo jen dočasnou iluzí každé bytosti, byt trvající několik inkarnací.

Každá bytost je spojená neviditelným vláknem se všemi bytostmi ve stvoření a myšlenkou se může s každou bytostí vědomě nebo nevědomě spojit. Z toho vyplývá, že jsme s každou bytostí propojeni také karmicky, tedy že zde ve světě všichni společně vytváříme události, tudíž se jedná o společnou karmu lidstva. Ta se dá redukovat na karmu kontinentů, států, různých společenských a náboženských skupin, rodin až k jednotlivci.
Všichni zde zmínění dávají události do pohybu společnými i odlišnými ideami a smýšlením. A protože nejsou naše ideály a naše přání stejné vzniká tu chaos, nepořádek a nesoulad.

Aby se dal tento problém řešit a člověk mohl vědomě řídit svůj osud, musíme se vrátit opět na začátek ke zrodu karmy, k myšlence, přání a pochopit funkci ega. Ego zde řídí touhu po světském prožitku a naplnění hmotného přání.
Lidská přání se řídí dvěma směry. Směrem hmotným a směrem duchovním. Člověk není výrazem hmotné podstaty, ale výrazem duchovní podstaty v hrubohmotném světě. Proto všechna jeho hmotná přání, vzniklá z myšlenek řízených egem, mu přináší jen krátkodobý iluzorní pocit štěstí, vždy vykoupený utrpením druhé bytosti a později vykoupením svým vlastním utrpením. To je neměnný Zákon. Nikdo ani ten nejspravedlivější člověk netrpí bezdůvodně a všichni jen sklízíme plody svých předešlých skutků. Jestli se projeví Zákon v tomto nebo příštím životě záleží na podstatě skutku a jeho síle-vlivu na ostatní bytosti.

Člověku byla dána svobodná vůle v rozhodnutí jak dlouho bude chtít žít osudově-tedy nevědomě. Člověk je bytost inteligentní a hříšná a ví, že jakmile se rozhodne zbavit připoutanosti k hrubohmotným činnostem vzešlých z vášní, položí na svá záda dobrovolně kříž.

Ježíš řekl, že člověk se může dostat ven z hříchu jedině stejnou cestou, kterou do něho vešel.
O tom je nám nutno, ve správný čas meditovat.
Člověk asi ani nemůže v jednom životě očistit celou svou karmu, ale pochopením toho, že karma je "TADY A TED" co vzešlo z minulého a řídí budoucí ji může spolehlivě směřovat tam kam chce.

Obrátí-li člověk svá přání duchovním směrem a začne spolupracovat se svým duchovním týmem v čele s Otcem-Bohem, dokáže-li ovládat a řídit své myšlenky, pak se stal pánem svého osudu.
Bůh nám dal k seberealizaci jako nástroj tento krásný svět, plný nádherných rostlin a zvířat a my z něj děláme místo plné utrpení a zmatku.
Otec nám splní každé přání, on je ve své lásce spravedlivý a tolik milosrdný, to jen my musíme pochopit to, že ještě před naším svořením byl napsán Neměnný Zákon příčiny a důsledku a je to naše svobodná vůle, kdo uvádí věci do pohybu.

Snad se mi zde podařilo popsat mé pochopení Osudu lidského. a snad mohu ještě závěrem dodat, že láska je skutečně nevětší hybnou silou a podstatou všech sil, jeli ovšem pozvednuta nad osobní úroven a rozšířena do nekonečna, ke každému a ke všemu, bez nijakého očekávání zpětné reflexe. Rota

[Adam]

Díky, Roto, že sdílíš svůj pohled.
Moc se mi Tvůj text líbí, budu si ho muset přečíst vícekrát.
Adam

[Ondra]

Rota: ten text je už sám osobě meditací, který má podprahové sdělení, respektive napojení. :)

[Inrise]

Krásný text, uchopit takové téma do slov je umění. V reakci na text - poněkud váhám s uveřejněním, se mi vybavila o(b)razná asociace...

"Zvědavá fretka dobrovolně vnikne do otevřeného klavíru, který se jejím přičiněním z neuvěřitelným rachotem zaklapne. ŠOK, když se po chvíli probere z mrákot, má drobnou amnézii. Rozhlíží se kolem sebe, všude množství fascinujících udělátek, schovek a legračních kladívek. Opatrně očichává prostor, první nesmělé krůčky, začíná se trochu orientovat a vydá se na průzkum. Tu a tam stoupne na táhlo a zazní tón... Pokud je v klidu a zvědavá, celkem rychle se naučí hrát na piano. Pokud se však bojí, zazmatkuje či zaútočí, čeká ji velmi náročný koncert. Dříve či později buď dojdou síly a vzdá se, nebo pochopí souvztažnost vlastního pohybu a vytvářeného zvuku - a ta se opět může naučit i krásně hrát... Zbývá otázka jak z klavíru bez zevní pomoci...?" Tady má asociace končí:-)

PS: pokud by snad někoho takové přirovnání uráželo, upřímně se omlouvám, stále mám plné ruce práce s kultivací:-)

[Rota]

Děkuji všem za zpětné reakce, jen, se vší úctou prosím, nemyslím si, že mi patří uznání a dík.
To vše, co zde píšu, je jen potvrzením mých vlastních nedostatků a chyb. Když bych z nich postavila most, nebylo by vidět z jednoho konce na druhý. Myslet si opak by bylo velokou iluzí. R.

Inrise: Fretka by se mohla dostat ven z klavíru, za předpokladu, že se z něho naučí vydávat líbezné a souladné tony a pochopením toho, že není uvnitř klavíru sama. Společnost jí dělá moudrá paní Samota, která fretce vyjeví celou pravdu o jejích schopnostech. Ale celé to může být i jinak :-) :-) R.

[Lumpino]

Zajímavý názor. Jen bych si dovolil podotknout že na východě, odkud termín "karma" pochází se názory dost často poněkud liší od názorů které jsou často prezentované zde v Evropě.
Že zde řada "mistrů" přejala termín "karma" ale dává si k němu své vlastní výklady a své vlastní představy.
Z východních nauk mne zaujala filosofie nazančená v Brahmasutře eventuálně filosofie sánkji a dalších filofických hindusitických textech.
Zhruba velice aůe skutečně velcie zjednodušeně podané.
Duše vtažené do přírody postupují vývojem od jednodušších forem existence až k člověku.
Člověk jako poslední stupeň pozemského vývoje si může vybrat zda se plácat v koloběhu pozemských zrození, nebo zda se rozhodnout pro cestu návratu do původního nerozlišitelného stavu (nirvána buddhistů či paramatman joginů) nebo se dát na cestu rozvoje již mezi "duchovními" bytostmi od nejšnížších nazývaných třeba siddhové či vidjádharové až k Trimurti (Brahma, Višnu, Šiva). Zajímavě je tato filosofie naznačena v knižce od Somadevy Oceán příběhů (česky vyšla začátekm osmdeátých elt v Odeonu) která je dílem kašmírského šivaistického kněze.

[Rota]

Ahoj Lumpino, děkuji za to, že s námi sdílíš svůj bezesporu zajímavý pohled.
Úplně s tebou souhlasím v tom, že se názory na karmu liší a to nejen mezi východem a Evropou, ale také mezi pochopením každého jednotlivce.

Bůh to takto naaranžoval a schoval Pravdu mezi iluzí a my se musíme svou vlastní duchovní prací k této Pravdě dostat.

Ale v dnešní době ti nikdo nepotvrdí, že máš pravdu,pouze v tom případě, že přijmeš pravdu druhého nebo druhý přijme pravdu tvou.
To ale znamená, že jeden druhého vede. A protože jsme bytosti nedokonalé a nebyli jsme obdařeni dokonalou moudrostí, většinou je to tak, že slepý vede slepého a oba spadnou do jámy.

Člověk by si měl vytvořit vlastní postoj a názor, právě z nabytých zkušeností a poznání. Není-li pro to duchovně připravený, pak je nutné, aby si vybral a studoval takové náboženství, které ho osloví.
Člověk by neměl slepě věřit a následovat člověka, i když je to mnohem jednodušší.
Potom zůstává otázka "kudy? "

Bůh řekl "Budeš MNE následovat a milovat "
Dělejme to, přes naše srdce, pak se nemůže stát chyba a staneli se přeci, protože jsme dobře nepochopili, co nám naše srdce říká, nevadí. Bůh je tak milosrdný, že nám dá, s láskou, novou a tisíce šancí a bude nás trpělivě a s láskou vést.
Vše záleží na našich rozhodnutí, ve kterých máme svobodnou vůli.

Védská filosofie učí to, že člověk sestoupí na zemi v lidské podobě, ale v koloběhu životů může klesat a stoupat z úrovně člověka na úroveň zvířete,podle toho, jak žil, tedy podle skutků.
V tomto a jiném bodě se můj osobní názor s tímto učením liší.

Ježíš Kristus jasně vysvětluje, že duše člověka nikdy nebyla a nebude duší zvířat.
Bůh nás tolik miluje a když nám někdy připadá, že nás trestá... není to tak.
On nemůžu porušit vlastní Zákon příčiny a důsledku, ten je spravedlností a jistotou pro nás všechny. Tudíž nám nemůže odpusťit naše viny, jak se někteří modlíme. Ale požádáme-li upřímně svého bližního dříve než Boha, pak nám s láskou odpustí i On.
Bůh nám vždy ve své nekonečné Lásce zmírňuje naše utrpení, to je ono dobré ve zlém.
Tím vším chci vyjádřit to, že Bůh má v našem srdci a svědomí nataženou ruku a my můžeme kdykoliv vložit s důvěrou tu svou do Jeho a nechat se vést. A když na chvilku zapomeneme, nevadí, ta ruka tam je stále. R.