Ze začátku bych se podíval na problém vztahů živly-smysly, protože jsme se nějak neshodli a tady snad najdeme nějaké východisko. Někteří možná neznají tabulku z Brány, takže ji sem dávám (taky jsem na ni předtím zapomněl):
1) Stejný náhled:
Pokud jsem někde našel stejné rozdělení jako je tady, tak bylo čerpáno většinou z Bardona, tzn. nikdo jiný to tak nejspíš nerozdělil.
2) Antika + současná psychologie:
Nejstarší rozdělení (antický text - autor není jasný, ale je to nejspíš někde po Platónovi s tím, že on sám to s největší pravděpodobností nebyl), co jsem našel a také podvědomě bral za pravdu bylo podobné (země vyměněna za vodu - tedy čich/chuť za pocit/hmat). Po prohrabání se některými spisy ze současné psychologie (která ovšem nejspíše čerpá ze starých pramenů) jsem narazil na to, že temperamenty jsou přiřazeny jinak (to už jsem tu někde psal) s tím, že je opět vyměněna zem za vodu (flegmatik - melancholik)!!!
Touto jednoduchou záměnou živlů je tedy Bardon na úrovni dnešní psychologie a antického pohledu. Pokud by existovaly jen tyto dvě rozdělení, tak nastává otázka: Kdo špatně určil živel? Netroufám si tvrdit, jak na tom byli mágové ve starověku, ale něco mi říká, že tvůrčí elementy (oheň a voda) patří právě temperamentům cholerika a melancholika. Neumím si představit čistého flegmatika, jak něco tvoří.
3) Nové názory a východní filosofie:
To bychom měli zatím dva pohledy, jenže se objevují stále nové/jiné názory. Všiml jsem si, že přichází moderní názor, že čich je vzduchového elementu - a cítíte to tak i někteří zde. Určitě by bylo dobré to trochu rozvést, napsat cokoliv, co člověka napadne. Asi bych se nad tím normálně nepozastavoval. Důvod je jednoduchý a to čakrový systém - tak jak se cítí elementy na východě.
Tedy živly:
země, voda, oheň, vzduch, éter
a k nim smysly:
čich, chuť, zrak, pocit/hmat, sluch.
Vidíme tu určitý průnik. Na východě se seřazuje od hrubého k jemnějšímu a je mi to docela blízké. Pokud tuto škálu „sevřeme“, tak máme čich a chuť společně a pokud opomeneme éter (který se možná v magii slučuje se vzduchem), tak je i sluch na svém místě. Zrak je naštěstí všude ohnivý. Co ovšem nechápu je hmat na poli vzdušném...
Pokud se vrátím ke své praxi, která je ovšem subjektivní a může být lehce otřesitelná. Tak je to tak, že v astrálu je určitě dominantní světlo/oheň, je zde určitá zvuková kulisa a taky nějaké „mimosmyslové vnímání“. Je zde určitě cítit gravitace... Ovšem ta gravitační konstanta je z mého pohledu jiná než ve hmotné sféře - to je ale asi diskutabilní, protože není jisté, jestli rychlost klasického pádu v prostoru do jisté míry neovlivňuje mysl. Vím, že necítím hmat jako takový a čich a chuť už vůbec. To jsem trochu odbočil
Často se tu slučuje pocit a hmat a v tom bude nejspíš zakopán pejsek. Je možné, že by tento smysl na hmotné úrovni řídila voda a na nějaké vyšší potom vzduch ve formě pocitu? Je možné, že spíš jako západní lidé vycházíme z hmoty a na východě berou jako základ astrál? Co si myslíte?
EDIT: Tomu sváru vody se zemí moc nepřispěla následující věta z Brány:
Pozná-li mág, že jeho astrální i mentální tělo inklinuje převážně k zemnímu živlu, např. že jeho myšlenky se tvoří v jeho duchu jen velmi pomalu a že je příliš melancholický, je to nejlepším důkazem, že převládá živel země a musí především rovněž vhodným cvičením školit vědomí.
- Žeby odkaz z antiky?
Časem bych se taky rád podíval na živly-prsty, protože jsem jednu dobu bral dost vážně chiromantii a také to nějak nesedělo.