Nezdary ve cvičení a introspekci

[Rota]

Nezdary ve cvičení prožíváme úplně každý. Někdy jsou to malé překážky, jindy se nemůžeme dlouhou dobu hnout z místa.
Stejně tak tomu je i s introspekcí. Některé negativní vlastnosti nám jdou snáze ovládat, jiné nás přepadávají a my a nimi musíme vést někdy i velmi vyčerpávající boj a stále dokola.
Proč tomu tak je, když se upřímně snažíme?
Každý odpor vyvolává sílu a veškerá námi vydaná síla se nám s každým i miniaturním krůčkem vpřed znásobená vrací a posiluje naši vůli. Nezdary ve cvičení a introspekci (neboli přeměně našeho charakteru) nejsou špatné, naopak jsou velmi dobré a výchovné. Buďme za ně upřímně vděční. Jsou to právě nezdary, kdo nás dělá doopravdy silnými a připravenými jít dál. Jsou to právě nezdary díky kterým roste naše vůle. Zkouší jestli cvičení vzdáme, jestli jsme skutečně hodni jít svatou cestou magie, protože tato cesta není pro lenochy, slabochy, sobce a pouhé zvědavce. Ti možná docílí nějakých osobních úspěchů, ale nikdy ne na úrovni vysoké magie.
Jen ten kdo se snaží navzdory těžkým překážkám při cvičení, navzdory negativním vlastnostem, které se ho neustále snaží ovládat, ten je této cesty hoden a tomu Prozřetelnost, Bůh dovolí trhat plody ze stromu poznání. S každým i malým pokrokem se nám dostává poznání, síly a vůle které jsou odměnou za vysilujicí boj se sebou samým a těžkou práci na sobě. Žádná překážka není natolik silná, abychom jí nedokázali zdolat. Proto buďme vytrvalí a nenechme se odradit. Odřezejme od sebe vše to, co nás svazuje k tomuto hmotnému světu, staňme se svobodnými. Cesta do Věčnosti, domů není lehká, ale může se stát tím nejúžasnějším a nejkrásnějším dobrodružstvím jaké jsme schopni zažít. Každý jdeme sám za sebe, ale nikdo nejdeme sám.
Pán Ježíš Kristus nám řekl moudrá slova:"cesta do Věčnosti, domů se zužuje a kdo jí bude chtít projít, bude muset vše odhodit a ještě se sklonit, aby prošel"
Jsou to tak osvobozující slova, ze kterých jde neustále čerpat sílu a přesvědčení, že můžeme vše, co nás tíží zahodit, nechat tady a prostě jít. Že nic co se vztahuje k hmotnému světu není pravda, ani naše těla, ani majetek, ani lidi kolem nás. Nic na čem tu lpíme, co nás svazuje není pravda. Ani to příjemné, omamné, krásné, ani to, co bolí, kvůli čemu tolik trpíme.
Největší překážkou ve cvičení a introspekci je naše mysl, která neustále plodí nové a většinou bezvýznamné myšlenky. Někdy nám myšlenky podsouvají jiné bytosti a dráždí nám mysl k přemýšlení o tom co ony chtějí, aby z nás mohly čerpat naší životní sílu, kterou se živí. Hlavním úkolem je tedy ovládnout naši mysl, naše myšlenky, aby nás nepřepadávaly a neovládaly. Ten kdo je ve svém vývoji připravený, chce, má odvahu a vůli.... to dokáže.

[Jurka]

Ahoj Rota, velmi pěkně napsáno, ale dovoli bych si nesouhlasit s tvrzením, že nic co se vztahuje k hmotnému světu není pravda. viz BKOZ - Omyl vězí v tom, že většina studijního materiálu pochází z Orientu, kde hmotný a astrální svět platí za mayu (svět klamu) a není mu věnována náležitá pozornost.
Možná jsem to špatně pochopil a budu rád pokud mne vyvedete z omylu.
Ať se daří

[Rota]

Jurka, děkuji za upozornění. Myšleno v duchovním smyslu, ABYCHOM SE NEUPÍNALI k našemu hmotnému tělu, smyslovým prožitkům (majetek, sex, láska která nás ovládá, dobrá jídla, ale ani k různým bolístkám... atd) . Důležité a pravdivě jsou samozřejmě v tom, že se skrze ně prožívá náš nesmrtelný duch a vlastnosti které jimi získá si bere po smrti do Věčnosti a na nich stojí to, zda se bude muset znovu vrátit či zda bude moci (Bude li chtít) zůstat ve Věčnosti.
Někteří lidé celý život střádají majetek, auta, hmotné věci (ano je to víra v hmotu, ale také sobeckost) a jsou pro to schopni udělat mnohé i negativní věci. Jiní lidé žijí vášní, nezřízeným sexem nebo se upínají na toho koho milují.... a tak dále.... Tak tohle všechno a jiné není pravda v tom smyslu, že to není přímá cesta do Věčnosti, o které bychom my tady ve fóru už něco měli vědět, že je to iluze, chceš li.
Cesta do Věčnosti, k Bohu, se zužuje a ten kdo jí bude chtít projít, bude muset vše odložit a ještě se sklonit, aby prošel. Ježíš Kristus.
Ještě dodatek. Každá negativní vlastnost v nás vyvolává jistou iluzi. Učení z orientu je velmi moudré.
Odepisuji kolem páté ráno, teď jsem si přečetla, za nedostatky se omlouvám a ráda zodpovím další nejasnosti. Děkuji.

[Rota]

Zasvěcovací texty František Bardon

[beo]

S mnohým co píšeš vnitřně souhlasím a dává mi to i smysl. Jednu poznámku ale mám, tou je odmítání hmotného - pokud tvým úkolem na zemi je stát se mniškou, možná skutečně máš vše hmotné odvrhnout, zbavit se všech tužeb a zříci se všeho lpění, pak i třeba žít v cele 2x2 metry a být šťastná. V tom co jsi napsala manifestuješ svou touhu po osvobození. Chápu to, také ji mám. Pochopil jsem ale, že to není jen o našem "sobeckém přání" se osvobodit, ale že BP s námi má své plány a tyto plány mámé realizovat často právě ve hmotě, ne jen pro nás samé, ale i pro ty kolem nás. Hmotné tedy neodmítám, ale naopak přijímám, takové jaké to je - je jedno jestli lživé, nebo pravdivé, protože to určujeme jen my sami - naše mysl. Také se snažím ze všech sil na hmotném světě nelpět a toužit opravdu jen po tom co mě posouvá blíže k Bohu, ale také se snažím najít láskyplný vztah se světem a hmotou, protože to vše má význam pro každého z nás. Děkuji za příležitost si díky Tobě, některé věci ujasnit. :)

[Rota]

Ahoj Beo,
Díky hmotě se může člověk realizovat, sebepoznat, bez toho by to nebylo možné, myslitelné. Hmotu nelze odmítat, nějak si neumím představit, jak by to reálně vypadalo.
Kdybych osobně odmítala hmotu, musela bych odmítat hermetizmus, magii, musela bych odmítat sebe jako člověka. Ale vím, že člověk jsem jen po určitou dobu zde na zemi. Cílem mého příspěvku není popírat hmotu nebo člověčenství, spíš upozornit na duchovní podstatu života. A především konečný cíl lidské bytosti ke kterému všichni spějeme. Nastínit pochopení, že není potřeba se upínat ke hmotě.
Samozřejmě, že to nemůže chápat každý, ten kdo je ve svém vývoji připoutaný ještě stále více ke hmotě, to prostě nepochopí a bude popírat. Je to tak správné, nic není špatně. Každý má ze svého pohledu a pochopení pravdu.
Ano, můj cíl je dojít k Bohu. Ale vzhledem k tomu, že jdu magicko mystickou cestou, snad nemůže žádného zdravě uvažujícího člověka napadnout, že popírám hmotu, když se právě skrze hmotu a ducha realizuji, jako snad každý zde.
Ano, byla jsem mniška několik let a velmi mne to v životě obohatilo, určitě jsem se naučila ovládat sama sebe a prožila si nějakou tu svou mystickou zkušenost. Nebyl to setrvalý stav, proč také, fanatismus je veliká brzda. Asi je to neuvěřitelné, ale žiju úplně normální život, měla jsem manžela, vychovávám děti, starám se o hospodářství. Dokonce máme doma televizi a internet. Děti jedí maso, vařím jim ho i když ho sama nejim. Nikomu nikdy nic nevnucuju, kdo chce může se inspirovat a také nemusí. Na tom nezáleží. Hmota mi dává mnoho důkazů o tom kdo jsme a odkud pocházíme. Je to fascinující. Tak prostě tak no :-)

[beo]

Ahoj Roto,

děkuji za příspěvek. Nezmínil jsem se o popírání hmoty, ale odmítání (zajímavé)- resp. nepřijetí hmoty a lidské stránky v nás, to vede ke snaze opustit strasti světa, odpoutat se, odejít do ústraní, stát se mnichem/mniškou. Ze své osobní zkušenosti byla tato má touha nejvíce živá, když jsem prožíval nějaké utrpení.

Co říkáš na myšlenku své nižší já dat do služeb vyšího Já?
A jakou roli hrají ve tvém životě ostatní krom prostředku k vlastnímu osvobození?

Nezlob se, mám pocit, že si zrovna píšu s vlastním svědomím :)

[Rota]

Beo žádná jiná bytost ve stvoření není prostředkem k vlastnímu osvobození. Nikdo nemůže druhou bytost spasit. Možná jen nechápu to nač se ptáš nebo o čem píšeš. Prostředkem k osvobození je člověk sám sobě. Je těžké bojovat proti svým žádostem, negativním vlastnostem atd. Já také bojuju.Vždy když si myslím, že jsem za vodou, že jsem tu nebo onu negativní vlastnost porazila, ona udeří mnohonásobnou silou a ukáže mi, položí mě na lopatky a vyvede z omylu, abych snad nebyla domýšlivá a nepovažovala se za lepší než jsem. Mám desítky negativních vlastností v různých odstínech. V tom jsou druhé bytosti prostředkem, staví nám zrcadlo ve kterém se můžeme poznat. Poznat díky nim své vlastnosti. Důležité je, umět si je přiznat, být k sobě upřímný. Není to lehký krok, občas to dost bolí.
Co říkám na myšlenku dát své nižší já do služeb vyššího. Nevím co na na to říct. Všechno je nějaký proces a myslím že když nějaká vyspělá bytost vibruje na vyšších frekvencích, že to prostě promítá do života, myslím, že to není osobní volba nebo nějaké náhlé rozhodnutí, že je to přirozený způsob bytí, ke kterému jednou dojdeme každý. Ale to už je úroveň vyspělých duší a o tom tu mohu já pouze spekulovat.
Není podmínkou stát se mnichem proto, že trpím. Vůbec ne. Znám mnicha, který byl šťastný chlapec, který hned jak vystudoval, vstoupil do tohoto stavu. Nikdy neměl ženu. Prostě se rozhodl z lásky k Bohu a oddanosti. Prostě je to jeho cesta, kterou mu připravila Prozřetelnost. Tohle má být jeho osobní zkušenost a nikdo nemá právo ho soudit. To by bylo jako soudit Boha.
Všechno co prožíváme, co prožívají druzí lidé, všechno nám připravil náš Stvořitel, proto nejde říct, že je něco špatné, to by bylo jako říci, to Bůh udělal špatně. Každá zkušenost je prostředek k poznání, pochopení něčeho, co je nám souzeno zakusit. Ať je to příjemné nebo bolestivé. Jak učí pan Bardon, nedívejme se do minulosti, ta je mrtvá a nestarejme se o budoucnost, žijeme Teď, to je to na čem záleží. Co vzešlo z minulosti (ponaučení) a s čím míříme do budoucnosti, to je Teď.
Nevím jestli jsem ti odpověděla, ale děkuji ti moc Beo za to, že nejsi nepřátelský.

[beo]

Děkuji za odpověď Roto. Vnímám to tak, že svět i lidé kolem nás jsou našim zrcadlem, tedy i prostředkem k vlastnímu růstu na cestě k osvobození, pravě ve světě a v lidech kolem nás se projeví naše slabosti a nedokonalosti. Na každém z nás je pak vědomé rozhodnutí vydat se na cestu domů - v podstatě jak píšeš, je to na nás a nikdo zá nás tuto cestu neujde, nikdo nás nemůže spasit - jen my sami. (Jak psal Dr.M.K.: Chtějícího osud vede, nechtějícího vláčí za pačesy.)

Mám ale vnítřní pocit, že je to právě o tom dát naše nižší já do služeb Vyššího Já, vykultivovat ho, očistit a použit ke službě druhým, k plnění našich životních úkolů. Je to věc, které ještě nerozumím, ale vím, že dary a milost která nám byla dána, není určena jen pro nás (možná vůbec), ale i ke službě ostatním (to je možná i to co mi v tvém textu chybělo a proč jsem měl potřebu ti psát). Dává mi to smysl i v tom, že existuje cesta osvobození, ale pak i cesta realizace - očistit se a vystoupit nahoru (osvobození) obdržřet plody naší práce a milost a vydat se opět dolů ve službě Bohu (cesta realizace). Mnohokrát mi bylo opakováno, že pomohu-li druhému pomáhám tím i sobě - ještě to plně nechápu, ale věřím, že tomu tak je.:)

Moc děkuji za tvé odpovědi Roto i za tvou trpělivost mi odepisovat.
Přeji ti ať se moc daří!

[Rota]

Beo, každý čin, myšlenka, cit.... vše míří do světa Příčin a vrací se k nám v podobě prožitku (karma)
Cokoliv činíme druhým, ať dobrého nebo zlého, činíme sobě (se nám vrací ze světa Příčin)
V tom je význam slov: pomůžu li druhému, pomáhám tím sám sobě.
Ať se daří