Bůh/boží prozřetelnost

[kedrigern]

Bardon ve svých dílech střídá pojmy bůh a boží prozřetelnost. Je v nich nějaký rozdíl nebo to jsou synonima?

Předem díky všem za odpovědi.

[Anubis]

Bardon ve svých dílech střídá pojmy bůh a boží prozřetelnost. Je v nich nějaký rozdíl nebo to jsou synonima?

Pokud začneš nezaujatě pozorovat svět vnitřní a vnější, tak se ti časem do mysli vpraví jakýsi archetyp „zřec“. Jestliže v tomto zření budeš pokračovat dál, tak zjistíš, že někdy je tvé zření kvalitnější a jindy méně (pochopitelnější to bude ve vnitřním zření). Dostaneš se tak jako mág nad protiklady a začneš vyciťovat kvalitu stavů, které tě potkají. Kvalitnější stavy vědomí budou vždy ty blíže Bohu. A někde na konci je poslední zřec, kterého nikdo jiný pozorovat nemůže - je možné se jim ale stát, což je cílem mystiky. Je tedy na místě tyto pojmy označit jako synonyma.

[balamunt]

Bardon používá tyto pojmy jako rovnocenné Bůh=Božská Prozřetelnost=Akaša

citace z Brány:
AKÁŠA neboli princip ÉTERU
Již při popisování živlů jsem několikrát podotkl, že vzešly z akášického principu. Je tudíž akášický princip to nejvyšší, nejmocnější, nepředstavitelné; je prabytím, prapříčinou všech věcí a všeho stvořeného, krátce řečeno: je sférou příčin. Následkem toho je akáša také bez času a prostoru. Je to ono nestvořené, nepochopitelné, nedefinovatelné.

Náboženství pro ni určila slovo Bůh. Je pátou silou, prasilou, která vše stvořila a která udržuje vše v rovnováze. Je počátkem a čistotou všech myšlenek a idejí, je světem příčin, v němž se vše stvořené udržuje, od nejvyšších sfér počínaje až dolů k nejnižší. Je kvint-esencí alchymistů. Je VŠĺM ve VŠEM.

[kedrigern]

Bardon ovšem na jinde rozlišuje mezi akášou a boží prozřetelností. Pokud je akáša bůh, pak by ale boží prozřetelnost měla být něco jiného. Jedná se například o tato místa:

- brána stupeň 10 - část o působení v akáše "Mág si dovolí takový zásah pouze tehdy, jestliže své počínání může Boží Prozřetelností dostatečně odůvodnit."

- brána stupeň 10 - část o neviditelnosti "Za svou činnost v mentálním světě jako neviditelný je si mág sám odpovědný. Osud na něho nemá již vlivu, neboť mág se stal pánem akáši, tedy pánem Osudu. Podléhá jedině Božské Prozřetelnosti a pouze Jí musí skládat účty."

[Cagliostro]

Prozřetelnost bývá též označována za Božskou Prapříčinu. Jelikož podlého síle Boží, jde o její pouhý projev, Bohu samotnému podřízené. Např. prozřetelnost je možné si představit jako osud apod.

Prozřetelnost nakonec je možné si také představit jako vyšší radu, kterou popisuje ve Frabatovi, kam cestuje pomocí své energie samotný Bardon.

[balamunt]

Nejlepší by bylo zeptat se přímo Bardona, jak to myslí Osobně se domnívám, že pojmy Bůh a Božská prozřetelnost užívá Bardon dost volně, protože je ani člověk v Bráně moc nepotřebuje. Zdá se mi, že nechce věc zbytečně komplikovat a mást čtenáře. Jako jediný potřebný pojem bych nechal Akašu. To jsou už moc vysoké problémy a předpokládám, že si je člověk ujasní až projde Bardonovou 3. knihou - Mystikou písmen.

Ono to bude mnohem složitější, např. v křesťanské terminologii je nad hiearchií planetárních sfér Božská Trojjedinost - Otec, Syn a Duch svatý. Těžko o tom nějak spekulovat. Člověk musí prakticky projít těmi Bardonovými třemi knihami, aby mu to bylo jasné.

[Anubis]

Z mého pohledu akášu nelze tak snadno definovat. Řekl bych, že je prorostlá všemi duchovními stavy, ale jako prapříčinu ji vnímám pouze v jakési nadabstraktní sféře. Těžko se takový stav vědomí popisuje - nicméně akáša je velmi patrná v konkrétních formách jako kronika. V tom případě její kvalita dle mého odpovídá kvalitě mentální matrice (byla tu o ní řeč). Jenže zde je na ni nazíráno v „nejnižší“ formě a tento stav vědomí v žádném případě neodpovídá Božské kvalitě, protože je zde (ještě) velmi silně cítit dualita (ve smyslu subjekt a objekt).

[Cagliostro]

Z mého pohledu akášu nelze tak snadno definovat. Řekl bych, že je prorostlá všemi duchovními stavy, ale jako prapříčinu ji vnímám pouze v jakési nadabstraktní sféře. Těžko se takový stav vědomí popisuje - nicméně akáša je velmi patrná v konkrétních formách jako kronika. V tom případě její kvalita dle mého odpovídá kvalitě mentální matrice (byla tu o ní řeč). Jenže zde je na ni nazíráno v „nejnižší“ formě a tento stav vědomí v žádném případě neodpovídá Božské kvalitě, protože je zde (ještě) velmi silně cítit dualita (ve smyslu subjekt a objekt).

Vcelku se to dá potvrdit i těmito slovy.

[Cagliostro]

Ještě bych se vrátil k zajímavé podstatě Božství. Po celém světě existuje stovky tisíc Bohů, Bůžků atd., i když většinou jsou podřízené nějakému univerzálnímu Bohovi.

[Ankhur]

Já to vnímám tak, že akáša je něco jako prvotní esence pro stvoření světa (hmotných a jemnohmotných úrovní). Vedle toho jsou i další úrovně pro nás asi úplně mimo rámec představy.

Říká se, že akašická kronika může být měněna. I sám Kristus mazal hříchy (příčiny) a to podle mě právě v akáše.

Já osobně to vnímám tak, že akáša repreyentuje projevené božství pro našesvěty a je to tedy projevený aspekt Boha jako nejvyšších principů. JInak Bůh je jen slovo, popiska pro něco, co se nedá představit. Snad to dá uvědomit jako prvotní pocit existence, duch v nás.

[Cagliostro]

Já to vnímám tak, že akáša je něco jako prvotní esence pro stvoření světa (hmotných a jemnohmotných úrovní). Vedle toho jsou i další úrovně pro nás asi úplně mimo rámec představy.

Říká se, že akašická kronika může být měněna. I sám Kristus mazal hříchy (příčiny) a to podle mě právě v akáše.

Však Kristus, ať už byl nebo ne, je stvořen katolíky jako Bůh.

Já osobně to vnímám tak, že akáša repreyentuje projevené božství pro našesvěty a je to tedy projevený aspekt Boha jako nejvyšších principů. JInak Bůh je jen slovo, popiska pro něco, co se nedá představit. Snad to dá uvědomit jako prvotní pocit existence, duch v nás.

Bůh se dá pochopit, sám edept se dle hermetické tradice má stát nakonec Bohem.

[Ankhur]

Však Kristus, ať už byl nebo ne, je stvořen katolíky jako Bůh.

Nemyslím si. Spíš vůbec nebylo pochopeno, že Ježíš a Kristus Pan jsou dvě entity.
Kristus není jméno pro osobu/entitu, ale je duchovní pozice/hodnost.
O Kristovi jsem mluvil v souvisloti s akašou pro uvedení příkladu.

Bůh se dá pochopit, sám edept se dle hermetické tradice má stát nakonec Bohem.

Tou popiskou jsem měl na mysli vnímaní světa skrz popisky, kterým svět sekáme na objekty. Pak nežijeme skutečný svět, ale jen jeho popis v mysli v oddělených objektech/popiskách. Tedy každá popiska je neskutečná jako značka na mapě a je iluzorní. Slovo Bůh je tedy také jen popiska, něco ohraničeného, umělého. Skutečnost nelze plně uchopit/uvědomit si slovy (skrz vnímaní slov v mysli).

K Bohu. Upřímně - už jsi Bohem. Nemůžeš se stát něčím, čím nejsi. Proto se podlě mě v Bráně píše, dělejte vše z pozice Ducha.
To je podobně jako s osvícením - osvícení už jsme, jen si to naše vědomí neuvědomuje, protože mu cloní záclona mysli a řekněme světa klamu, do kterého jsme se zapletli. Záclona toho s čím se vědomí identifikuje. Stačí tu záclonu rozhrnout.

[FTX]

Mám pocit, že máme co do činění se třemi jevy:

A, nejvyšší představitelné lidské ideály.
B, nejdokonalejší možná forma existence
C, nejvyšší neosobní jsoucno, které přesahuje jak A tak i B.

Pro A bych volil slovo Bůh, pro B, Božská Prozřetelnost a pro C, Akáša. Na druhou stranu uznávám, že při pohledu "zdola" tyhle tři jevy mohou vypadat skoro stejně. B a C jsou lidským rozumem nepochopitelné a neuchopitelné. Podle mistra Ariona jsou některé věci pochopitelné jen "osobním nadvědomím".

Jestli již jsme osvícení a jen máme před očima oponu nebo jsme osvícení svým postojem ztratili a opětovně ho hledáme bych viděl jako dva možné popisy téhož.

[Ankhur]

Jestli již jsme osvícení a jen máme před očima oponu nebo jsme osvícení svým postojem ztratili a opětovně ho hledáme bych viděl jako dva možné popisy téhož.

Jedna věc se dá popsat různě, ale to asi ani nejde.

Spíš jsem měl obsahově na mysli něco malinko jiného. Zkusím to popsat, ikdyž slova jsou často zavádějící.

O některých věcech buď uvažujeme nebo si je uvědomujeme. Je to jakoby o uchopování reality různými nástroji.

Můžeme plout po povrchu věcí podle popisek mysli a vlastně nás již samotný známý předmět nezajímá, protože ho známe (již známe popisku). A nebo popisky zahodíme a vnímame vše nově, čerstvě a do hloubky.
Konkrétní případ pro lepší pochopení - jdeš venku a vidíš strom. Mysl sklouzne po povrchu - vidí popisku strom a už to dál nezkoumá. Nevnímá strom jako bytost, necítí energii. Mysl pořád plyne po povrchu popisek a naučených věcí. Neotvírá se něčemu novému. Bez hodnocení mysli vnímáš a neškatulkuješ. Cítíš do hloubky.

Určitě má význam, kterým směrem otevíráme své vědomí a čím ho případně plníme. A obecně zda si vědomí uvědomujeme nebo vnímame jen mysl.

To jsem měl na mysli i s tím osvícením. Začít čerstvě a uvědomovat si. Zkusit si být vědom skutečnosti.

[Cagliostro]

Stačí si uvědomit, co slovo Bůh značí. zeptáte-li se Žida, jistě odpoví že absolutní Bůh je Jahve, který byl "povýšen" Mojžíšem na absolutního Boha, před tím je u Židu tisícovka Bohů.
Pro katolíky je to zase v jedné straně "Otec", na druhé straně i Ježíš Kristus.
Pro pravoslavné je téměř stejný princip, a pro anglickou církev, ale v jiném pláštíku.
Jelokož jsem se po určitou dobu věnoval studiu náboženství z okultního důvodu, vím o čem je řeč.

V hermetismu to na první pohled nesouvisí, ale je to klam,souvisí to. Onen pověstný "závoj Isis", jejímž odtáhnutím se hermetik skutečně stává Bohem.