Toto vlákno diskuze je asi poněkud problematické, protože se tu názory lámou silněji než v dalších úsecích. I když chápu, že možná také riskuji,

přeci jen přidávám něco k tématu ego a odosobnění.
Spory o tom, kam až ego zasahuje, jsou tisíce let staré, protože jsou lidské. Nejsou výsadou naší kultury. Už se o tom dohadovali staří, až se mi někdy zdá, že nám tuto spornou otázku odkázali.

Těžko je tu mohu rekapitulovat. Abychom si ale každý mohli odpovědět na otázku "kam až sahá ego", měli bychom své úvahy spíše odvozovat spíše z počátku věcí, tedy ze stvoření. Protože pokud ego existuje (když čtu tuto diskusi, věřím že ano), je stvořeno a muselo mít tedy při stvoření určitý smysl.
Pokud tedy budeme vycházet z jednoty, měli bychom si nejprve odpovědět na tyto otázky:
1) Jaký je účel stvoření?
2) Jakou roli hraje ve stvoření člověk?
3) Je ego "součástí" ducha, lidské duše nebo vitální síly? Účastní se na všech těchto složkách, nebo jen na jedné z nich?

Myslím si, že teprve to nás bude opravňovat ke spekulacím typu
1) Co se děje při odložení (dočasném zapomnění) ega?
2) Jaké jsou podmínky meditace ve vztahu k egu?
3) Víme, že existuje trpná "extáze". Existuje také "extáze" činná? (To má vztah ke každodenní práci, což se zde zmiňovalo).
A tak dále. Různé kultury odpovídají různým jazykem. Není snadné si to přebrat.