Re: Odkud se vzalo zlo?
Napsal: 03 bře 2016, 01:42
Dobrá úvaha Mildo, ale jelikož jsem se tím kdysi dost zabýval, pokusím se to ještě dotáhnout.
Zlo je pojem etický, hodnotící. Bardon takové označení například nepoužívá, používá termín „pozitivní, budující“ a „negativní, rozkladný“, přičemž oba mají ještě v sobě dualitu, dle níž může každý z nich působit pozitivně nebo negativně, podle toho, zda je užíván s mírou a v souladu s vesmírným řádem, nebo naopak.
Aby tedy mohlo vzniknout „zlo“, musí tu být někdo třetí, který jej bude vnímat takto subjektivně. Zlo takto vnímané vzniká vždy, když dojde k nějakému porušení rovnováhy. Pak vždy nějaké síly začnou působit mimo svůj rámec a místo své harmonické funkce působí rozkladně. To však vždy aktivuje protikladný princip dobra, které se snaží potřením zla vrátit vše do původního stavu rovnováhy. tu nerovnováhu musle někdo způsobit a ten někdo také pociťuje následně „zlo“ z toho vzniklé. zlo však v tomto světle vůbec není zlé, je vlastně dobré, neboť upozorňuje na nerovnováhu a nutí princip dobra zakročit, a tím pracuje pro poučení, zkušenost a vyzrávání toho, kdo nerovnováhu vyvolal. Povětšinou je to nedokonalý, chybující člověk :) Zlo dává smysl principu dobra a dobro je dobrým jen tehdy, když se může vymezit vůči zlu. Pokud jsou ve vzájemné rovnováze, pak tyto etické, hodnotící kategorie mizí. Všechno je správně, všechno se doplňuje, všechno Je.
Ten princip je popsán pěkně v pohádkách. Např. Smolíček poruší harmonii tím, že neposlechne jelena a otevře Jeskyňkám. Ty se následně aktivují jako princip zla a unesou Smolíčka. To aktivuje princip hrdinského dobra v Jelenovi a ten jej běží zachránit. Hraje se tu o Smolíčka, všechno se děje kvůli němu. On svou chybou aktivoval projevy dobra a zla a ty vedly následně k jeho poučení :) Tak to chodí v pohádkách, i v životě. Všichni občas hrajeme úlohu Smolíčka, Jelena i Jeskyněk.
Zlo je pojem etický, hodnotící. Bardon takové označení například nepoužívá, používá termín „pozitivní, budující“ a „negativní, rozkladný“, přičemž oba mají ještě v sobě dualitu, dle níž může každý z nich působit pozitivně nebo negativně, podle toho, zda je užíván s mírou a v souladu s vesmírným řádem, nebo naopak.
Aby tedy mohlo vzniknout „zlo“, musí tu být někdo třetí, který jej bude vnímat takto subjektivně. Zlo takto vnímané vzniká vždy, když dojde k nějakému porušení rovnováhy. Pak vždy nějaké síly začnou působit mimo svůj rámec a místo své harmonické funkce působí rozkladně. To však vždy aktivuje protikladný princip dobra, které se snaží potřením zla vrátit vše do původního stavu rovnováhy. tu nerovnováhu musle někdo způsobit a ten někdo také pociťuje následně „zlo“ z toho vzniklé. zlo však v tomto světle vůbec není zlé, je vlastně dobré, neboť upozorňuje na nerovnováhu a nutí princip dobra zakročit, a tím pracuje pro poučení, zkušenost a vyzrávání toho, kdo nerovnováhu vyvolal. Povětšinou je to nedokonalý, chybující člověk :) Zlo dává smysl principu dobra a dobro je dobrým jen tehdy, když se může vymezit vůči zlu. Pokud jsou ve vzájemné rovnováze, pak tyto etické, hodnotící kategorie mizí. Všechno je správně, všechno se doplňuje, všechno Je.
Ten princip je popsán pěkně v pohádkách. Např. Smolíček poruší harmonii tím, že neposlechne jelena a otevře Jeskyňkám. Ty se následně aktivují jako princip zla a unesou Smolíčka. To aktivuje princip hrdinského dobra v Jelenovi a ten jej běží zachránit. Hraje se tu o Smolíčka, všechno se děje kvůli němu. On svou chybou aktivoval projevy dobra a zla a ty vedly následně k jeho poučení :) Tak to chodí v pohádkách, i v životě. Všichni občas hrajeme úlohu Smolíčka, Jelena i Jeskyněk.