moc by mě zajímalo, jak jste na tom s astrálním cestováním.
Já osobně jsem astrální prostor zatím příliš neprozkoumal. Ale popíšu zde, co jsem dosud zažil.
Moje zážitky byly zatím jen dva. A pouze jeden z nich považuju za opravdové vytělesnění.
Poprvé jsem se s astrální úrovním seznámil koncem roku 2010.
Jednoho dne se mi zdál sen o tom, jak jezdím s někým v noci na kole. Neměl jsem žádné dobré světlo, jen jsem měl vepředu takovou tu blikačku. Potom se sen zcela změnil, a viděl jsem nějaký dokument o nějakém ruském vojákovi, který byl nucen k jakýmsi "radiačním otužovacím tréninkům".
..A pak najednou jsem ležel na posteli (na té samé, ve které jsem spal). Ale ležel jsem hlavou na druhou stranu. Dole rodiče zapínali a vypínali vysavač, a ten zvuk splýval s vibrujícím zvukem (typický pro trans), a posiloval ho. Ten zvuk se podobal zvuku tibetské mísy.
Chtěl jsem, aby vysavač vypnuli, protože jsem myslel, že vytváří škodlivé záření.. měl jsem pocit, že mi chtějí ublížit.
Moc jsem se chtěl probudit, v duchu jsem křičel, aby to vypnuli.. Potom jsem najednou věděl / cítil, že jde někdo po schodech nahoru za mnou do mého pokoje. Chtěl jsem křičet "Pomoc!", ale nešlo to. Vydal jsem jen slabý vzdech. Používal jsem přitom přímo nadlidské síly. Potom najednou někdo silně bušil na dveře.. a pak jsem se naštěstí probudil.
Byl to opravdu hrozný zážitek.. nikdy jsem nezažil větší strach. To něco, co jsem cítil z toho něčeho za dvěřmi bylo peklo. Ještě te jak to píšu se mi ježí chlupy na zátylku.
***
Můj druhý zážitek se mi stal celkem nedávno. Také to všechno začalo snem. Byl jsem někde v nějakém vězení a odsoudili mě k popravě na elektrickém křesle. Před popravou jsem ještě šel na záchod, kde jsem však místo konání potřeby přemýšlel o tom, co se má stát.
Pak jsem vyšel ze záchoda, a měl jsem strach. Ale ten strach byl jen asi tak silný jako třeba před zkouškou ve škole, možná ani to ne.
Popravčí mi na hlavu nasadil takovou kovovou kopuli, jak to ukazují někdy ve filmech. A už v ten okamžik to na mě mělo tak doslova magický účinek, že jsem snad zemřel už jen tím, že jsem připustil, že k mé smrti dojde.
Díky tomu jsem pozoroval sám sebe už zvenčí, a viděl jsem, že mi dali na hlavu ještě černou látku, a pak zapnuli proud. Nebylo to pro mě skoro vůbec bolestivé. I návštěva zubaře bývá 10x bolestivější. Byl jsem smířený, a vůbec mě to nějak nerozhodilo. Viděl jsem pak, jak z mého těla teče ohromné množství krve (což bylo dost divné).
No, a potom se u mě objevil asi duchovní průvodce.. zkrátka přívětivá bytost neurčitého tvaru, zářící světlo. A on mi asi dáva nějaké rady. Moc dlouho se mnou nemluvil, a měl jsem pocit, že už jsem skoro všechno věděl, a že mi nemusel nic vysvětlovat.
Pak se všechno začalo vzdalovat, opravdu vzdalovat, prostě jakobych letěl raketoplánem do vesmíru. Pápá, planeto Země.
A nejednou jsem byl v astrálním prostoru na nějakém místě. Bylo tam všechno přesně jako tady v hmotné úrovni. Naprosto stejné. Sněžilo tam, a sníh měl takovou tu ledovou krustu, která se někdy utvoří, když roztaje a zase zmrzne. A i tam šla nějaká rodina (vůbec jsem je neznal), a já jsem jim tam rukama prohrnoval cestu - lopatu jsem neměl. Dělal jsem to jen tak pro radost, protože tam stejně nebylo co jiného dělat.
A měl jsem na rukou dvoje rukavice. Jedny modré pletené od mé přítelkyně, a na nich moje zelené. A dával jsem si pozor, aby mi ty zelené nesjely, abych si neponičil ty modré.Měl jsem upřímnou radost, že jsem měl ty modré rukavice od ní, protože to byla moje jediná vzpomínka na ni. Bylo to krásné. Doslova dar od Boha. Naděje.
***
Takže ta druhá zkušenost možná nebyl opravdový výstup na astrální rovinu, ale zato jsem konečně něco viděl, a i se mi zdálo, že takhle nějak asi bude vypadat okamžik smrti, a pak přechod do astrálu.
A asi tam i budeme moct mít něco na památku dokonce!
No a co vy? Jaké věci jste zažili?
