Zkušenosti s astrálním cestováním

[Michal]

...

Tenhle a podobné tvoje příspěvky si zaslouží vlastní téma. Třeba jak jsi začal s tím tématem Byliny, tak něco jako Energie z pohledu TCM. Je to hodně užitečné.

[Lumpino]

Předně je potřeba si uvědomit že astrální a mentální cestování pokud se páchá vědomě - tedy, ehm, nikoliv ve snu - lze od sebe snadno rozeznat. A to např. tím způsobem že při astrálním cestování - vymístění astrálního těla - mohu páchat tzv. telekinetické jevy. Tedy např. samovolný pohyb předmětů pozorovatelný nezůčastněnými osobami. Pokud toto dokážu jde o astrální, pokud ne, pak jde o mentální. Podle fšech chytrých autorů je totiž astrál pojítkem mezi mentálním a fyzickým světem a proto má přímý vliv na hmotu.

[Cagliostro]

Ano, je to tak. Zjednodušeně pro adepty magie. Někteří v tom kupodivu nevidí rozdíl.

[Karla]

Majstro píse:... Samozrejme v prubehu casu ochabujeme... standardni proces starnuti.

Tak jak existuje proces hromadeni skodlivin v lidskem tele (stárnuti) existuje i proces Omlazeni. Knihy "La salute attraversò l'eliminazione delle scorie" od Peter Jentschura a Josefa Lohkampra nebo kniha " Digiugno" od Arnolda Ehret a mnoho dalsich jsou prikladem.

Tudiz fraze: Samozrejme ochabujeme je podle me mylne zavádející. Po' tisícileti bylo cinskou pravdou, ze zdedena energie se nemenná. Dnes díky Kynesilogickym Procedurám se dá navysit.

Dekuji ze srdce vsem za tohle skvelé forum a za sdíleni informací

[Kuato]

Dalsi me teorie a postrehy, prvne negativne:
- post esence ting se spotrebovava na maximum dle meho nazoru pri sexu. Ta podle toho, jak je clovek stary, se doplni bud do par hodin (v puberte) nebo az do 2-3 dnu v produktivnim veku muze. Zalezi na aktualni kondici organu.
- dale pak post esence ting je spotrebovana pri "pretaktovani" organismu - napr. drogy. Kombinace sex, drogy a rock-n-roll je opravdu smrtici kombinace pro esenci :-)
- z techto duvodu absolutne chapu vyznam celibatu a rozumneho zpusobu pece o sebe, kdy se veskera energii nemarni, ale spotrebovava na duchovni rust.
- taky si myslim, ze by clovek mel setrit v sexu pri puberte a pri vyvoji, ale to je otazka, kdyz maji mladi plno energie, hormonu a esence se doplni rychle. Ale rikejte to pubertakum :-). Pozdeji uz to jde jenom z kopce :-)

s timto se da souhlasit pouze castecne - pokud budeme chapat sexualitu jen "beznym" nekultivovanym zpusobem, kdy kazdy akt konci vyronem vitalni energie (u muze ejakulovanim). nicmene z vlastni zkusenosti vim, ze je mozne oddelit orgasmus od ejakulacniho reflexu a tedy je mozne sexovat a orgasmovat takrka dle libosti, aniz by to melo negativni dopad na vitalitu jedince, naopak se da rici, ze je to spis dobijeci. je tedy mozne mit v prubehu jednoho aktu treba pet, deset orgasmu (jako muz), a nijak me to nelimituje v tom, abych mohl dal funkcne pokracovat v koitu :o). spis to muze prinest humorne momenty, kdy odpadne zena a muz se sotva zahral :o). ale to si delam jen legraci. Taoisti spravne rikaji, ze sex je boj, ve kterem muz nemuze vyhrat, ale muze uhrat remizu. proste takoveto ovladnuti a rozsireni sebevlady v oblasti sexu prinasi celou radu novinek do zivota, z nichz nektere jsou aplikovatelne v oblasti duchovniho rustu i magie.. ;o)

doporucuji a to velmi, knihu od Mantaka Chia - Kultivace muzske sexualni energie, kde popisuje velmi pekne principy (pro tech par chytrolinu co umi cist) ba i techniky pro cviceni :o)). omlouvam se, ale nemohu se ubranit usmevu, protoze vidim nekde v hlave obrazek smecky honicich psu, kteri zrovna prinesli hozeny tenisak a celi nedockavi chteji honem neco cvicit (hod zase tenisak) a pritom k uspechu v nekterych oblastech se silovym, muzskym, v podstate agresivnim pristupem neda dostat, a zklidneni a sublimace hrube vitality do citu nejsou proste to spravne cviceni :o), protoze se u toho v podstate nic nedela. a tak kterak se povaleci, ktery travi svuj cas valenim v trave a povidanim a soustanim s holkama dostane pozehnani od Isis driv nez statnym junakum, co si na cvicisti pomerujou v honbe za vykonem pera..

[majstro]

Ahoj Karlo,

myslim ze v tomto se rozchazime a mluvime trosku o necem jinem. Ty mluvis o tom, ze telo diky neefektivnimu zpracovani potravy se zanese a pak telo neni tak vykonne, jak by mohlo byt bez usazenin.
To je pak otazka se ptat, proc se to telo zanasi a prijit na pricinu. Zdrave telo by se nemelo zanaset.
Co se tyce pustu, tak nejsem jejich fanousek, zkusil jsem, ale nic moc to neprineslo za zmeny, sice sem se procistil, ale byl sem tam jako pred tim, jen sem mel o par procent vice energie.
Jediny pust, kteremu fandim je treba 1 za mesic 2-3 dny nejist na rychle procisteni a osvezeni. Ale i ten nedelam :-).

[Kuato]

hostina bohů
---------------------
tam kde fyzično se ztrácí
v bezbarvém teplém světle lásky
jež dříve byla vášní, silou,
naše těla zdají se nic nevážit,
my vznášíme se jako v peřině, v bílém oblaku
nad hlavama Šiva v objetí se svou mnohorukou milenkou..

bez konců a začátků, v ne-čase
v oceánu Její vláhy
ve vlnách jež houpou světem,
vyšší oktáva Marse proniká Jejím tělem
jemně jako sametová pěst
a rozechvívá zemi až ke kořenům.

zvláštní křeč, stažení,
bortí hranice těla
a z nepatrného bodu,
zlatavého zrnka ječmene,
tryská potence a tvůrčí síla
bez konce a vyčerpání na všechny strany.

nastavte číše a pijte!
dnes teče božská ambrózie i na Zemi!
naplňte poháry z pramene, který nemá dno!
bohové, andělé, i ty má Milá..
dnes pijeme na Tvoji počest!

vstup do fontány a omyj své nahé tělo,
odstraň šupinatou hadí kůži,
která tě halila po tisíc let!
chci tě vidět v jiskřivé kráse,
v bílém jasu nejkrásnější hvězdy,
v nádheře prapůvodní podstaty,
kterou jsi měla před Pádem!

[mek onder]

Moc pěkný,jen psáno snad jako inspirace pro ty kteří až dozrají a příjmou plně sebe a Jeho jako Sebe a Jeho jako Jedno aspoň částí svého Já..aby mohla započít velká Proměna..a pochopení Života. Ať se daří. Mc

[Kuato]

Moc pěkný,jen psáno snad jako inspirace pro ty kteří až dozrají a příjmou plně sebe a Jeho jako Sebe a Jeho jako Jedno aspoň částí svého Já..aby mohla započít velká Proměna..

imho je taková zrada v tom, že ten božský pilíř, který nám často uniká, nese až příliš stopy nepodmíněnosti, nevázanosti na lidskou linearitu a "vývoj", a tak nemá smysl "čekat" a "cvičit", protože se člověk nikdy nedočká. prostě to musím začít žít TEĎ, ne připravovat se na to. není na to v principu žádná metoda, jak by se to dalo udělat a pochopit. jakoby jenom člověk v jednu chvíli ze sebe přestane dělat kripla a furt se omlouvat a vymlouvat proč berličky a začne to dělat, začne být aktivní, přijme zodpovědnost, vztáhne se k té jediné Autoritě místo deseti malých autorit, kterýma si pokrývá vnitřní nejistotu.. já prostě nevěřím, že se to dá získat v čase, rozvinout ano, ale to prvotní semeno vzejít ne.. můj děda, když mu bylo 16, tak mu umřel tatík a spadl mu na krk 10ti hektarový grunt. možná se večer vybrečel, umřelo dětství, před ním jen beznaděj a dřina, nebylo se o koho opřít, ale ráno o půl páté musel vstát a jít podojit krávy - zrodilo se mužství. jasně, mohl se oběsit nebo uchlastat, ale on v sobě měl tu vzpurnost, ten vzdor - vzal to jako výzvu - a přežil.. ne že by spoustu věcí neposral, dodneška na mě dopadají jeho chyby a to je už deset let po smrti, ale líp dělat něco špatně, než kňourat a nedělat nic.. prostě vědomí toho, že jsou věci, které za mě nikdo neudělá.. že i když sám nevím přesně jak (metody), tak když CHCI, tak to NĚJAK kurva pujde (metodu si najdu, přizpůsobím, zaimprovizuju). to CHCI je tam podle mě nejdůležitější. nemám pochopení, jak může být někomu třicet pětatřicet a přitom být furt napůl děcko. možná je tam selhání otcovského archetypu, kdy nedokáže tyhle případy chytnout za flígr a vyhodit z baráku - jste dost velcí, postarejte se o sebe sami nebo chcípněte. možná ta konfrontace s tímhle - můj život nebo smrt (ve všech rovinách) je jen v mých rukách, většině lidí naší doby chybí, že ty podmínky jsou už moc uhlazené a my jsme líní a ustrašení, tak radši sedíme u mámy na peci.. mámo upeč buchty a obrať mi peřinu.. pořádná rána gumákem za ucho by mohla pomoct.. :o).

[Karla]

Ano Majstro, jedná se o hodne rozsáhlé príciny, které zacinají jiz pred pocetim dítete. Podle me vsak patri do jiné rubriky nez je zdejsí téma. Preji tobe i vsem ostatním mnoho krásnych astrálních cestování :)

[Adam]

.. jsou věci, které za mě nikdo neudělá .. i když sám nevím přesně jak (metody), tak když CHCI, tak to NĚJAK kurva pujde (metodu si najdu, přizpůsobím, zaimprovizuju). to CHCI je tam podle mě nejdůležitější.

Mě se to, Kuato, líbí. Vyhmátáváš slabinu nás všech, kdo přebujele přemýšlíme, filosofujeme a tvrdošíjně se vzpíráme ověřit si své teorie v praxi. Mám k tomu chtění takovou poznámku - Bardon definuje 4 pilíře a chtění - je jenom jedním z nich.

Budeme-li (analogicky s čísly 1-3) vycházet z toho, že mlčení (země) je jedničkou nové úrovně - tedy shrnutím předcházející trojice s novou kvalitou (přidanou hodnotou), zůstává stále krom chtění ještě vědění a odvaha. Taky jsem tuhle, jak zasažený bleskem, zíral, jak je chtění enormně důležité, protože "..když se nechce, to je horší, než když se nemůže.." že? Ale když jeden neví, co vlastně hledá (nebo chce ;-) ), je to jako síla, která postrádá směr (vektor), a tudíž se kruhovitě vybíjí do prostoru všemi směry a její účinek je mizivý.

No a potom ještě ta odvaha. Vlastně celý ten Tvůj příspěvek je, jak já to vnímám, spíš o ní - o odvaze - protože se předpokládá určité vědění (znalost cíle/směru/metody) i jakési chtění (touha po zdokonalení), ale velmi troskotáme na neschopnosti začít, vykročit a pokračovat. Ono totiž celý ten pohyb, ta cesta, chůze po ní, je -zdá se mi- veskrze tápáním ve tmě, každý další krok je krokem do nejistoty, takže -nejen ten první- ale i každý další krok si žádá odvahu - nepřestat, neustrnout, nepochybovat, nezmalátnět, nezkamenět... A nikde není záruka, že bude lépe. Jsou -jistě- určité přísliby, ale garance? No chance. A tak nezbývá než věřit.

Nedá se říct, který pilíř je důležitější, každého tlačí bota jinde. A budou-li dva silné, zákonitě ten nejkřehčí bude podrobován tlaku, aby zesílil. Tož nám všem přeji, abychom to ustáli :-)

Adam

[Kuato]

No a potom ještě ta odvaha. Vlastně celý ten Tvůj příspěvek je, jak já to vnímám, spíš o ní - o odvaze - protože se předpokládá určité vědění (znalost cíle/směru/metody) i jakési chtění (touha po zdokonalení), ale velmi troskotáme na neschopnosti začít, vykročit a pokračovat. Ono totiž celý ten pohyb, ta cesta, chůze po ní, je -zdá se mi- veskrze tápáním ve tmě, každý další krok je krokem do nejistoty, takže -nejen ten první- ale i každý další krok si žádá odvahu - nepřestat, neustrnout, nepochybovat, nezmalátnět, nezkamenět... A nikde není záruka, že bude lépe. Jsou -jistě- určité přísliby, ale garance? No chance. A tak nezbývá než věřit.

hezký příspěvek, díky žes zareagoval :o), pokračujme v diskuzi, v tříbení myšlenek..

aby to nebylo jen takové neosobní odtažené mudrování, otevírám důvěřivě okénko do svého života... když jsem před lety s velkou pomocí Arexe a Abelese začínal se svými prvními nesmělými krůčky v magii, protože jsem stejně jako Ty intelektuální typ, moje první úvahy vedly tím směrem, že jsem chtěl intelektem porozumět tomu, proč vůbec cokoliv dělat.. věnoval jsem dost času kreslení schémat, jak optimálně postupovat :o)), většina z toho zdánlivě nebyla k ničemu, ale přesto mě to postupně přivedlo k pochopení, že i když by se mohlo zdát, že člověk začíná od toho nejnižšího a roste k tomu nejvyššímu, tak skutečnost je taková, že už první výkop musí jít tak nahoru, jak to jen lze.. jakoby už první nejprimárnější záměr musí jít k Božskému, k nějakému bodu nula a všechna ostatní práce musí být podřízena tomuhle primárnímu záměru.. až později jsem zjistil, že moje intuice byla správná - když jsem už pak zažil, že magie není žádnou cestou svatosti, člověk se setkává s věcma, které jsou z pohledu společnosti a převládajícího křesťanského paradigmatu velký hřích a černota, ale přitom ve Stvořeném toto všechno má svoje důležité místo. takže aby člověk mohl vykročit ze svazujících struktur "městské morálky" a zároveň se v té černotě neztratil (a to buď tím, že by jí propadl - nechal se fascinací k ní obsednout, nebo že by propadl natolik výčitkám svědomí z toho s čím se zapletl, že by vlastně sám sebe proklel a zničil), tak potřebuje mít natolik široké pojetí Boha, aby se tam vešlo všechno a furt mohl být v důvěře, že je v bezpečí, protože toto všechno jsou božské aspekty, o kterých je on svým Otcem poučován, že nehřeší proti Bohu ani druhým lidem, že děsivé aspekty světa nejsou v rozporu s všeobjímající Láskou, která celé Stvoření na nejhlubších úrovních provazuje do jediného Celku.

souhlasím s Tebou, že jsou čtyři hlavní ctnosti úzce propojeny. nejspíš každý z nás podle našich dispozic volí odlišnou metodiku práce - my cholerici začneme nejdřív jednat a pak si to až promyslíme, občas už po krk zahrabání v průserech, které pak musíme řešit :o), jiní si to nejdřív dobře rozmyslí a pak až uvážlivě vykročí a jdou už přesně za tím co chtějí, další se silným citem všechno vnímají, ale musí si kultivovat efektivitu konání nebo strukturovanost svého chápání, atd... nicméně kterákoliv z nerozvinutých ctností zásadním způsobem limituje schopnost našeho konání. zvládnout je všechny znamená stát se neuvěřitelně efektivním člověkem/nástrojem v libovolných podmínkách. to je ideál, který asi mladý člověk úplně neocení, teprve s lety a životními zkušenostmi, až začne zkoušet prosazovat ve svém okolí nějaké změny..

odvaha - tu chápu jako kapitolu samu pro sebe. imho opravdu odvážný je až ten člověk, který přijme svoji smrtelnost. teprv ten, kdo ví, že umře, kdo svoji konkrétní fyzickou smrtelnost dokáže integrovat a akceptovat, ten tímto způsobí, že se vnitřně spojí různé aspekty jeho bytosti do jediného svazku a pak ať už bude v životě dělat cokoliv, bude za tím stát vnitřně celistvý, bez váhání, beze strachu. dokud k tomuto nedojde, furt v něm bude strach a boj různých složek, které se nebudou chtít do nějakého konání vložit, protože to budou vnímat jako svoje ohrožení a to obrovsky bude oslabovat jeho (nejen) magické akty. takže dospět k prvnímu stupni vnitřní celistvosti skrze přijetí své smrtelnosti je imho první významný úspěch v magickém úsili - a patří to do přípravných prací, které by měly být vykonány ještě než se vlastně začne s vyššími stupni. druhý přípravný stupeň je integrace svých stínových složek - silových (agresivních) a temných až démonických archetypů - tohle je ještě obtížnější než přijetí smrti, obzvláště pro nás, kteří vyrůstáme v křesťanském prostředí s jeho morálkou, která se bohužel většinově proměnila v úchylnou parodii na svatost - svoji slabost a pokrytectví si omlouváme ctností a tak nejsme schopni adekvátně reagovat na situaci kolem nás - tak prostě vytěsňujeme a odkládáme věci, které je nutné řešit a nám se do toho nechce a přehazujeme to na ostatní lidi.. a tyhle vytěsněné složky se pak mění v opravdové démony, kteří se k nám vracejí ve vnějším světem způsobem, který je tak smrtící a neokecatelný, že se před ním nedá utéct.. tenhle druhý stupeň je mnohem záročnější než přijetí smrti, protože zatímco integrace smrti se dá pro připraveného zvládnout za víkend (rituální zkouškou, kdy je člověk se smrtí konfrontovaný - ve spagyrii např. požitím dávky "jedu" jako je rtuť nebo arzen), tak integrovat stín už vlastně vyžaduje značnou míru rozvinutí všech živlů a zároveň určitou míru odosobnění, takže je to práce na roky. když jdou věci dobře..

zpátky k odvaze - bez ohledu na vědomosti, přípravu, bezpečností opatření.., které mám, jsou netriviální pokusy v nové oblasti (magie, alchymie) vždy iniciační - člověk NEMÁ NIKDY jistotu, garanci, že se něco neposere. neví ani, jestli jeho znalosti jsou k něčemu dobré. musí mít asi tu důvěru v Boha, v osud, jinak to nedokáže udělat (přijatá smrtelnost!).. je-li realista, tak ví, kolik toho neví, že improvizuje, že je v rukách božích, ale prostě pokrčí ramenama a udělá TO - a prolomí svoje limity, svoji sebedefinici, svoji nejistotu.. a zjistí, že jeho sebedefinice je nic, iluzorní okov, kterým se sám spoutal.. podruhé už je to snazší,po desáté teprve začne být realistou - všechno je pro něj možné, vše je "jen" otázkou vytříbeného záměru, vhodné přípravy a vystižení podmínek. někdy je to "jen" ale otázkou deseti let příprav, ale to jen ve hmotě, na ideové rovině je to lusknutí prsty. teprve prolomení těchto limitů dělá z člověka mága. do té doby je to přípravka. pro nás, kteří jsme ve fázi přípravy, jde o to, abychom se připravili na iniciaci a měli koule ji vyvolat. skoro všichni to prý přežijí a to je myslím dobrá zpráva :o).

[Adam]

Nemám k tomu, Kuato, co dodat,

necítím žádný rozpor mezi tím, co píšeš, a svým pohledem. Děkuji, že sis dal tu práci a oblékl's to do slov - máš to skvěle promyšlené a zdá se, že i dost zažité.

Napíšu, co mě napadá při četbě Tvých odstavců:

" .. jakoby už první nejprimárnější záměr musí jít k Božskému, k nějakému bodu nula a všechna ostatní práce musí být podřízena tomuhle primárnímu záměru.. "

Arex, jestli je to totéž, mne onehdá upozorňoval, že je potřeba se rozhodnout... A postupně jsem to tak začal vnímat - rozhodnutí pro Boha, bez podmínek, bez pojistky, bez zadních vrátek... Podřídit a odevzdat celou bytost Božské Prozřetelnosti a její vůli - - - s trochou nadsázky se dá říct, že potom je už jedno, co děláš, protože vše -každá myšlenka i čin- je určováno právě tímto prvotním rozhodnutím. Zdá se mi, že - je-li ono rozhodnutí učiněno hluboce a vážně - vezme Tě Prozřetelnost za slovo a pravost a ryzost toho rozhodnutí průběžně podrobuje zkouškám. To je ten "žárlivý Bůh", který nesnese, aby cokoliv jiného mimo něj bylo středem svatostánku... A ano, On je vším.. :-D

"..magie není žádnou cestou svatosti.."

FB důsledně rozlišuje mezi svatostí a cestou mága. Svatost tak znamená rozvíjení pouze jediného vybraného božského aspektu třebas až k fenomenálnímu ovládnutí, tím pádem jdou ale ostatní aspekty k šípku a výsledkem je -byť svatá- nerovnováha. Oproti tomu mág/mystik/kabalista je povinen rozvíjet/školit všechny aspekty a vrstvy rovnoměrně, ve všech FB knihách se to opakuje pořád dokola, a zářícím zákonem a přikázáním prostupujícím všechny oblasti, jevy a úrovně je právě harmonie - vědomá rovnováha (láska pod vůlí) udržující mír mezi napětím všech protikladů našeho polárního světa. Stejně tak magie a mystika jsou opět jenom dvě strany téže mince - kvantitativní (silová/formální) a kvalitativní (ideová/obsahová) - nelze je oddělit (někde tady na fóru byl pěkný citát o tom, kam to vede, když se uplatňuje jedna bez druhé).

"..takže aby člověk mohl vykročit ze svazujících struktur "městské morálky" a zároveň se v té černotě neztratil.."

Hmmm, píšeš to opravdu krásně. Ten stav, který popisuješ ve druhé půlce prvního odstavce, je ideální výchozí pozicí, ale tak nesnadno ho dosáhnout! Domnívám se, že zkostnatělá morálka je prostě jenom reakcí na bezpočet pádů .. vlastně jsme si ji vystavěli sami svou opakovanou zkušeností své slabosti. Vymezili jsme proto jakýsi relativně bezpečný prostor přijatelného chování a jednání, tím jsme ale na rozkvetlé louce vybetonovali chodník se zábradlím a ohradníkem a o trávě a květinách si už jen necháváme zdát.

"..zvládnout je všechny znamená stát se neuvěřitelně efektivním člověkem/nástrojem v libovolných podmínkách.."

Přesně :-)

Pane, učiň mě nástrojem. Ať zářím. Ať zářím Tvým pokojem!
Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším, kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,
ať smírem spojuji, kde dělí hádky, ať pravdou přemáhám omyl a zmatky...
Učiň mě, Pane, nástrojem...

"smrtelnost a přijetí temných archetypů.."

Smrtelnost - nevím, zda dokážu posoudit - ještě jsem neumíral. Spíš mě v životě konfrontuje obecná dočasnost a pomíjivost. Čím víc na mne doléhá, tím víc mne nutí přimknout se k Nepomíjejícímu. Poslední dobou mám toto téma spojené hlavně s "nelpěním na ničem dočasném" - tato vlastnost dělá dobrou službu - postupně je třeba pustit ambice, plány, představy, rodinu, přátele, partnera, city k... a nakonec i svou identitu, protože to všechno pomine... Prach jsem a v prach se obrátím a se mnou vše, na čem mi kdy záleželo...

Přijetí stínů jde, řekl bych, ruku v ruce s tou rovnováhou. Mám-li být schopný držet rovnováhu, musím nějak znát extrémní polohy, tedy dobrý i špatný pól, jinak netuším, kde by asi tak mohl být ten střed. To, domnívám se, neznamená nutně vyzkoušet si třeba jaké to je někoho zabít, ale uznat právo temné strany na existenci - nebojovat proti ní, nesnažit se ji popřít a vymýtit, neboť to není možné (zničením jednoho pólu by zanikl i druhý), ale mít takříkajíc v repertoáru celou škálu a krom laskavosti a soucitu být schopen dát také na hrubý pytel hrubou záplatu (což v konečném důsledku může být akt milosrdenství).

Děkuji za Tvůj pohled!

Adam

[Eugen]

Adame,

naprostý souhlas. Plně zajedno. Osobní vlastní skušenosť u mně.

[Cor Leonis]

Mal by som takú "technickú otázku" ohľadom AC.
Pokiaľ počas AC dochádza k tomu, že fyzické telo je akoby mŕtve a zastaví sa pulz aj dych...ako je možné, že nezačne za pár minút odumierať mozog?
Teoreticky viem, že astrálne telo je stále s fyzickým prepojené.
No nerozumiem tomu z obyčajného "medicínskeho" hľadiska - srdce nebije, dych je zastavený, okysličená krv neprúdi do mozgu...
Ako je možné, že nedôjde k fyzickej smrti?