Rozhovor Waltera Ogrise s Emilem Stejnarem - Léto 2006

Vše o tomto autorovi, informace, překlady, poznámky a komentáře

Moderátoři: Cagliostro, Brno

Uživatelský avatar
marvin
Administrátor
Administrátor
Příspěvky: 2554
Registrován: 16 čer 2009, 10:52
pohlaví: Muž
Národnost: ČR
Bydliště: zlínský/olomoucký kraj
Poděkoval(a): 165×
Obdrženo poděkování: 164×
Kontaktovat uživatele:

Rozhovor Waltera Ogrise s Emilem Stejnarem - Léto 2006

Příspěvekod marvin » 15 srp 2012, 08:39

s laskavým svolením provozovatele webu http://www.pozitivne.cz sem uvádím další překlady rozohovoru mezi Walterem Orgisem a Emilem Stejnarem. Jsou neméně záživné a přínosné. Já jsem z nich poměrně nadšen.

originál: ARCHIV HERMETICKÝCH TEXTŮ - http://www.archivhermetischertexte.at

překlad Pozitivně.cz http://www.pozitivne.cz/content/rozhovor-waltera-ogrise-s-emilem-stejnarem-leto-2006

Z německého jazyka přeložila Mgr. Jana Krejčíková, kontakt: janiart( @ )email.cz.

Vložil Jaroslav Vyoral, 8 Září, 2011 - 14:41

Když jsem měl tu čest nahlédnout do díla Emila Stejnara a přečíst si rozhovory s jeho osobou, byl jsem mile překvapen. V jeho názorech se odráží punc letitých zkušeností, které se mohou stát inspirací pro efektivní osobní růst každého vážně hledajícího člověka. Tímto přináším první ze série rozhovorů, které zde hodlám postupně zveřejňovat.

Krátce o Emilu Stejnarovi

Narodil se 1939 ve Vídni. Magií a mystikou se zabýval od raného mládí. Proslavily ho četné publikace a vystoupení v médiích v Rakousku i zahraničí. Vedle svého klenotnictví vedl dvacet let Institut pro vědecké zkoumání osudu, je zakladatelem gnostické hermetiky, která převádí staré tradice do třetího tisíciletí. Obzvláště se zabývá svobodným zednářstvím a astrologií, protože zde našel styčné plochy spojující svět ducha se světem materie, tedy svět esoteriky se světem vědy. Stejnar je pokládán za následovníka slavného mága Františka Bardona a je uváděn v předmluvě k novému německému vydání zřejmě nejdůležitějšího díla o Gnosi „Fragmente eines verschollenen Glaubens“ („Fragmenty ztracené víry“) vedle duchovních veličin jako : C.G. Jung, Mozart, Hegel, Nietzsche, Rilke, Kafka, nebo zasvěcenců jako byli Jakob Böhme, Papus, Eliphas Levi a Aleister Crowley.



Walter Ogris vedl osobní rozhovor s Emilem Stejnarem
Následující text obsahuje výtah z rozhovoru s Emilem Stejnarem v létě 2006 pro ARCHIV HERMETICKÝCH TEXTŮ - http://www.archivhermetischertexte.at


© Walter Ogris


Ogris: Bardon nemá jen mnohé věrné stoupence, ale na internetu je také napadán a pomlouván. Jak si to vysvětluješ?

Stejnar: Nuže, osobně znám pouze Bardonovy čtenáře, kteří jeho díla velice oceňují. Ti, kteří ho kritizují – pokud se podíváš na to, co zveřejňují - nepochopili jeho knihy správně. Jedná se bez výjimky o teoretiky, kteří v hermetice a magii působí naprosto nezkušeně. Někteří z autorů kromě toho zřejmě nejsou velice vzdělaní, a užívají argumenty typické pro sektáře. Nezlob se na mě, že se myšlenkami těchto lidí nebudu zabývat. Každému bych poradil, aby si provedl Bardonova cvičení a u toho si zkusil svůj život úspěšně formovat zcela normálními prostředky. Neschopný člověk nedosáhne ničeho ani magií. To je podivuhodná skutečnost. Kdo přišel na to, jak to funguje, už to nepotřebuje. Kromě toho tu nejde přece o Bardona, ale o systém učení, který sestavil. Popisuje něco, co tady v této srozumitelné a praktikovatelné podobě ještě nebylo. Trvalo však několik let, než člověk poznal, na čem záleží. A to se bohužel naučit nedá. To musí každý zjistit sám.

Ogris: Ty jsi však taky Bardonův příznivec – nestavíš se však k jeho dílům nekriticky. Uvedl jsi na pravou míru některé z chyb v jeho knihách, např. že přednostové Nadzemské zóny a Abramelinovi duchové mají stejné jméno, nebo že měsíční a sluneční géniové nebyli správně interpretováni. Existuje pro to nějaké vysvětlení?

Stejnar: Ano. Dozvíš se ho v mé nové knize o Františku Bardonovi, která brzy vyjde a na kterou tímto dělám i reklamu (Kniha vyšla pod názvem FRANZ BARDON „Tatsachen und Anekdoten um einen Eingeweihten“ – více informací o ní, včetně ukázek v německém jazyce naleznete zde.)

Ogris: Neustále koluje pověra, že Quintscher byl Bardonovým učitelem. Když je však mezi sebou porovnáme, uvidíme docela závažné rozdíly.

Stejnar: To máš pravdu. Mezi učením Bardona a Quintschera leží celé světy. Hemberger jako první rozšířil tento nesmysl v jedné ze svých dokumentací. Pak to převzali jiní, tvrdíce na rozdíl ode mě, že Bardona nikdy nečetli, a legitimně to citovali pomocí akademických poznámek. Jak víš, byl jsem Hembergerovým dobrým přítelem. Dokonce jsem převzal autorské právo na jeho díla a magické prsteny, hodně jsem s ním rozprávěl a vedl společnou práci v Lóži. Vím, že nikdy nepraktikoval nebo nepracoval podle Bardona, ale podle jedné staré zaklínací magie. Hemberger vlastnil jeden exemplář Quintscherova učebního kurzu, který byl vepředu opatřen Bardonovým razítkem. To, že byl Bardon v mládí přítelem podstatně staršího Quintschera, věděl přirozeně také, a tím už byl pro něho vztah učitel-žák jasný. Jenže sám Ernst, jeden z Quintscherových synů, mi potvrdil, že Bardon, když ho jeho otec poznal, už magické schopnosti měl a mnohokrát je prokázal. Vyprávěl mi o tom několik veselých anekdot, ale to už jsem říkal v jiném rozhovoru.

Ogris: Proč jsi to Hembergerovi nevysvětlil?

Stejnar: Ale vysvětlil jsem mu to. Jenže když jsem se s ním seznámil, zrovna tento rukopis vydal. Bardon ostatně taky nebyl ani žákem Weinfurtera, jak tvrdí jinak celkem použitelný „Lexikon des Geheimwissens“ (Lexikon tajných věd) Horsta E. Mierse. Bardon byl v kontaktu se všemi tehdejšími okultisty a jistě se jeden druhého obávali. Ale Bardonovo učení je jedinečné.

Ogris: Přesto se na internetu neustále tvrdí, že magie Františka Bardona nefunguje.

Stejnar: Kdo to říká? Znáš ty lidi? Víš, jestli ovládají stupeň jedna a dvě z knihy „Weg zum Wahren Adepten“ (Brána k opravdovému zasvěcení)? Myslíš, že by s jiným magickým systémem byli úspěšnější? Znáš vůbec někoho, kdo pomocí magie dosáhl něčeho použitelného?

Ogris: Jak je to s tebou? Máš úspěch s Bardonovou magií? Dosáhl jsi svého blahobytu pomocí magie? Vděčíš magii za své úspěchy?

Stejnar: Magií už se dlouho nezabývám. K zajištění úspěšného života se magie vůbec nehodí. Stačí, když pracuješ podle Mulforda a správně přemýšlíš. Garantuji ti, že tvé představy oživené odpovídajícími pocity ti splní každé přání.

Ogris: Tak k čemu ta magie vlastně je?

Stejnar: Kvůli magickému duchu a školení duše. Bardonovy postřehy jsou velkou pomocí i pro běžný den. Ten, kdo takto své duchovní orgány procvičuje, žádná kouzla nepotřebuje. Jóga se stane součástí každého jeho dne a překážky v životě budou duchovním sportem. Díky přírodním vědám a technice dnes člověk zdánlivě vládne světu. Ale vládne také sám sobě? Je pánem svých myšlenek, citových pohnutek a tělesných pudů? Člověk se nerodí do světa, ale do svého těla. Inkarnace pochází ze slova carne, to znamená maso, člověk se stane masem závislým na svých genetických strukturách. Tyto genetické předpoklady vnucují každému zcela konkrétní vlohy, vlastnosti a chování, proti čemuž existuje jen jediná pomoc: síla představivosti a vůle. A právě tyto jsou rozvíjeny prostřednictvím hermetického vzdělávání.

Ogris: Ve svých knihách jsi rozvíjel magii bez magie a něco popisuješ jinak, než tomu učil František Bardon. U tebe nejsou elementálové a elementárové pomocní duchové, nýbrž osobní buňky bytostí, z nichž sestává duch a duše. Popisuješ jemnohmotný organismus orgány, které odpovídají planetárním mocnostem a které je třeba rozvíjet, pokud chceme užívat své jemnohmotné tělo. Podle tebe člověk po smrti neprocitne na onom světě, ale ve své osobní zahradě duše, kde mu kráčejí vstříc části jeho podstaty jako bytosti - teď jsou elementálové náhle zase duchy. Je možné to ujednotit s Bardonovou hermetikou?

Stejnar: Jistě. To, co popisuji, Bardonově hermetice ani v nejmenším neodporuje. Naopak je to prohloubení jeho učení. I hermetiku je třeba se učit postupně. Napřed se člověk musí naučit zacházet s elementály. Až pak lze uchopit mystérium vlastní buněčné podstaty a porozumět anatomii svého světelného těla.
Ve skutečnosti jsou každá letmá myšlenka, každá představa, každý nápad nebo melodie, které ti proběhnou hlavou, elementály, a ne tedy kompaktnější „magické“ útvary, které někomu posíláš, když od něho něco chceš. A chuť na další cigaretu je přípravou elementára. Copak z tebe zbyde, když odstraníš své myšlenky a pocity? I příčiny tvého charakteru a tvých zvyklostí jsou obsaženy ve vlastní buněčné podstatě. Jsou buňkami tvého duchovního masa a krve. Také jako vlastní buněčná podstata géniů a bohů. A tato skutečnost je jedním z největších mystérií, které se dají pochopit.

Ogris: Bardon popisuje génie, kteří budou inspirovat lidi do té míry, že vznikne moderní ráj na zemi. Některé vynálezy, které předpověděl, např. satelitní navigační systém a jeho mnohostranné využití, jsou již v provozu. Přesto se zdá, že zlo nespí. Ty jsi dlouho před pádem Berlínské zdi v jedné ze svých knih předpověděl konec komunismu a současně jsi hlásal, že tím svět mírumilovnější nebude. Podle tvé věštby se pak lidé budou vyhraňovat skrze náboženské fundamentalisty a nastane nová studená válka. Mezitím se ukázalo, že souhlasí i tvá druhá předpověď. Byl Bardon příliš optimistický? Nedá se nad zlem zvítězit?

Stejnar: To takzvané zlo má spoustu možností, jak se projevit. V tomto případě se jedná o hloupost, hamižnost a touhu po moci. Hloupost proto, že náboženští fanatici nevzývají dobro, nýbrž „boha“, a touhu po moci proto, že se pořád objevují vůdci, kteří využívají hloupé lidi ke svým účelům; hrdinové-mstitelé, boží bojovníci, nacionalističtí ideologové a labilní jedinci, které je možné takto svést. Na těchto nových studených a horkých malých válkách proti teroru a zlotřilým státům někteří lidé vydělali miliardy dolarů. Ti, kteří fanatické teroristy vyprovokují a financují, získají moc, a ti, kteří se jakoby postaví proti tomu, zástupci ropného a zbrojního průmyslu, vydělají peníze. Nejedná se o žádný boj kultur. A vážné problémy jako hlad a bída také nejsou nebezpečím. Nebezpečná je metoda podněcovat nenávist pod záminkou problémů nebo otázek víry. Démoni zla si vždycky najdou lidi, kteří se nabízejí jako přisluhovači pro jejich emoce.
Proto si o každé formě náboženství a víry myslím, že je nebezpečná. Dokonce i ezoterika se stává nebezpečím, když vystupuje jako forma víry a bere si ducha za svého a při tom neuznává nic jiného. Ne proto, že při tom vznikají sekty, ale proto, že každá víra stísňuje a zamlžuje zrak pro cokoli jiného.
Bardon často používal rčení: „Není nic špatného, co by s sebou neneslo také něco dobrého.“ Je to opravdu tak, je možné to pozorovat neustále. Zlo má své pevné místo na světě. To však neznamená, že je třeba tyto mocnosti podporovat svým myšlením, cítěním a jednáním. Nad zlem se nedá zvítězit, ale člověk nemusí být tím, skrze něhož zlo na svět přichází.

Ogris: Uvědomil jsem si, že - stejně jako Bardon - nikdy nepoužíváš slovo „bůh“. Oba opisujete to mystérium jako Božskou prozřetelnost. Ty v boha nevěříš?

Stejnar: Nevěřím, že věřím v boha, kterého popisují ta různá náboženství a kterého vzývají věřící rozdílného vyznání. To není můj bůh. To jsou fantomy vytvořené lidským myšlením a vůbec ne bohové. Ale věřím na neviditelnou celostní mnohovrstevnou moc, která existuje ve formě a v rámci pochopitelných duchovních zákonů. Důkaz o tom mi podává fantastické stvoření světa, zázrak života a vědomí a také geniální výtvory lidí v umění nebo ve vědě, především v astrologii především v astrologické vědě, díky níž lze duchovním procesům porozumět a vypočítat je. Nemůžu věřit tomu, že my všichni jsme jen pohyblivé figurky v kosmické počítačové hře bez boha, která se sama naprogramovala čistě náhodou.

Ogris: Zase říkáš „mocnost“ a ne „bůh“.

Stejnar: OK. Říkej tomu, jak chceš. Můžeš klidně personifikovat. Nemám s tím žádný problém, protože jsem přesvědčen, že tato mocnost si je svého bytí vědoma stejně jako lidé a všichní ostatní duchové. Nikdy ji však nepochopíme, proto ji taky neuvádím.

Ogris: Jak je to s těmi takzvanými bohy, génii a démony? Jsou to projekce lidí nebo existují skutečně tak, jak je popsal František Bardon?

Stejnar: Tedy já si myslím, že existují. Měli bychom však rozlišovat mezi těmi, kteří existovali už před tím, než byli lidé, a těmi, kteří vznikli až z myšlení a pocitů lidí.

Ogris: Kteří z nich jsou ti dobří? U Bardona toto černobílé myšlení není. Jak je to s dobrem a zlem? Proč zdánlivě vítězí vždy zlo? Jak to, že dobro ve světě nemá navrch? Když ve zvířecím světě přežije silnější, je to pochopitelné a pravděpodobně nutné k zachování rodu. Proč však vypěstované rostlinky ihned zarostou plevelem, pokud mu člověk v růstu nebrání, a v lidském světě to vypadá tak, jako by se bující kriminální živly už vůbec nedaly zkrotit.

Stejnar: No, rozlišuji mezi dobrem a zlem. O tom se dá filozofovat i bez velkých řečí. Je třeba to však znovu definovat případ od případu. A u toho si všimnete, že je to skutečně tak, jak si myslí Bardon; i princip rozkladu má své důležité místo na světě. Nedá se z něho vyjímat. Může být jen vykázán do určitých mezí, přičemž se změní. Zlo ukazuje svůj nejhorší vliv tehdy, když působí přes lidi. Pak si každý vždycky určí, co je pro něho dobré a co špatné. Každý jedinec to v sobě může kontrolovat. Nejlépe tak, pokud přemýšlí o svých myšlenkách a přáních, která určují jeho konání, a každou situaci nahlíží také z pozice ostatních lidí.
Co je dobro a co je zlo? Zlo je vždy to, čeho je příliš mnoho nebo příliš málo. Přehánění a odklon nějakým směrem. Příliš mnoho odvahy znamená bujnost, příliš málo vyvolává strach a ztuhlost. Ale i strach je dobrý, neboť pak je člověk opatrný a brzdí bujnost. Dobrý je střed. Tím je jasné, že existuje více možností pro zlo než pro dobro. Je to dvě ku jedné. To takzvané zlo se může odklonit na dvě strany, dobro má jen jednu možnost, a sice zachovat střed. Z toho důvodu je velmi důležité, abychom byli velice obezřetní a odhalili každý, i ten nejmenší pohyb, který se příliš silně tlačí k jedné straně, a zabrzdili ho.

Ogris: Věříš na Bafometa, Lucifera a všechny ty „zlé“ démony a duchy?

Stejnar: To, co platí pro hodné anděly a bohy, platí taky pro ty ostatní, ty takzvaně zlé duchy. Taky nemám žádný problém je personifikovat. „Model duchů“ se mi zdá lepší než to, co dělají mnozí moderní esoterikové, tedy že všechny bytosti redukují na pole a frekvence. Otázkou zůstává ne to, jestli na ně člověk věří nebo jestli existují, ale jak vznikli. Nejde o dobré nebo o zlé, ale o to, že většina duchů je závislá na lidech. I dobří duchové se mohou obrátit. Ne proto, že chtějí škodit lidem, ale proto, že – aniž by to věděli – brání tomu, aby se člověk stal mocnějším než oni sami. Pomáhají a podporují evoluci tím, že se do ní vloží, ale právě tím zabraňují tomu, aby se jedinec stejnoměrně rozvíjel a byl na nich nezávislý. Nemyslím tím teď přeludy a larvy, ty parazity, které popisuje Bardon, a ty „bohy“, kteří vznikli až myšlením a vzýváním lidí, mám podezření, že celá hierarchie géniů, jak je popisuje Bardon, profituje ze člověka. Tím, že jedince inspirují k tomu, aby myslel a jednal v jejich prospěch, se tento sice stává šikovnějším a může sbírat nové poznatky, ale zároveň se zařadí na jejich úroveň a pokud se zase neodpoutá, ztratí část své komplexní identity. Je tedy třeba být ostražitý a pořád kontrolovat, co si právě myslím a cítím. Je obtížné odlišit své osobní elementály, tedy všechny „vlastní“ myšlenky a jiné jemnohmotné „nosiče vědomí“, od těch elementálů, kteří se objevují ve vědomí jako vnuknutí. V zásadě platí, že každá jednostranná specializace a rozvíjení jedné geniální schopnosti je nebezpečné, jakmile je to na vrub ostatních zájmů.

Ogris: Co rozumíš pod pojmem černá magie? Právě jsem dočetl knihu od Paula Coelha. Znáš ho? Patřil by k tvému „esoterickému spolku“? Popisuje totiž setkání se zlem, a sice přesně tak, jako jsi to popisoval ve svých dvou knihách ty.

Stejnar: Jsi čtvrtý, kdo se mě na to ptá. Mezitím mi někdo obě Coelhovy knihy poslal a já tvé otázce rozumím. Ty myslíš jeho strašný zážitek, jak se v jeho bytě zjevila temnota a celé dny nezmizela.

Ogris: Přesně. Dostal takový strach, že vystoupil ze svého spolku černé magie, a namísto toho se stal aktivním členem jakési pobožné katolické sekty.

Stejnar: Mnohem nebezpečnější je, když se zlo v člověku skrývá, než když se zjeví v pokoji jako kouř a mour. To, co vzbuzuje strach, není zlo, nýbrž ta nezvyklá záhada. Přesto nerozumím tomu, že Coelho, který je prý drsný kluk, celou magii vzdal.
To zajímavé na tom je, že i ostatní členové jeho spolku údajně měli stejný zážitek. U mě to však bylo jiné. Setkání hlavního hrdiny s Bafometem, které popisuji v Knize mistrů a v dětské knížce Andy Mo, jsem si prostě vymyslel. Není to žádný zázrak, že jsem to i přesto popsal tak, jako Coelho zažil zjevení zla. Něco si vymyslíš a přirozeně si to taky v duchu prožiješ. Každá myšlenka je zážitek a událost na jemnohmotné úrovni. Když chceš něco popsat, nakreslíš si v duchu obrázek a takzvaně ho stvoříš, a je úplně jedno, jestli předtím existoval nezávisle na tvých myšlenkách, nebo ne. A on pak také ještě nějakou dobu existuje dál. Pokud si to ostatní přečtou, a tím si to nakreslí – existuje dokonce hodně dlouho. Bylo by zajímavé dozvědět se, kdy Coelho a jeho přátelé tento zážitek měli. Já jsem ty pasáže psal asi v roce 1993-94. Text v Andy Mo jsem napsal mnohem později, možná už byla jeho kniha přečtená a ten obrázek si uložila spousta čtenářů.

Ogris: V Knize mistrů líčíš úroveň Golema, inteligenci, která je i podle Bardona, zodpovědná také za autory. Fantazie a myšlenky veškerých spisovatelů jsou pro všechny přístupně uloženy jako v obrovské knihovně a každý čerpá ze stejné nabídky obrazů. Coelho napsal ještě jednu knihu, ve které přijímá tvé myšlenky. Myslím knihu „Alchymista“. Celá kniha vychází ze stejnojmenného židovského naučného příběhu o snu o ukrytém pokladu, kteroužto popisuješ ve své čtvrté Knize mistrů hledání svého pravého JÁ. U tebe jedna stránka, u něho celá kniha.

Stejnar: Kniha, která se stala bestsellerem. Moudrý rabín, který si tento příběh jednou vymyslel, by se radoval, kdyby věděl, že jeho myšlenkové sémě vzešlo a nese ovoce. Zpět ke tvé otázce ohledně zla. Nikdy jsem nezkusil zlo evokovat nebo vyvolávat. Ale přesto jsem měl některé podobné zážitky, které mi hodně nahnaly strach. Mnozí věří, že zažijí zjevení z jiné roviny, ale ve skutečnosti jsou to jejich vlastní duchovní bubliny, které se objeví. Napjaté očekávání a zpravidla děsivá atmosféra vytváří odpovídající elementály, kteří přítomným běhají po zádech, nebo vznikne přelud a dělá nějaké zvuky. Pokud společně pracují obzvláště nadané nebo citlivé osoby, nebo se koncentrují delší čas na stejnou představu, může se vytvořit skupinový duch, takzvaný egregor. Nezjevuje se však zpravidla před svými obětmi, ale v nich, a to tak, že si toho sotva všimnou.
Většinou se při vyvolávání nebo zaříkávání vůbec nic nestane. Naštěstí. Neboť většina si, jakmile skutečně cítí blízkost nějaké bytosti, nadělá do kalhot. Dokonce Crowley prý předčasně ukončil své abramelinovské pokusy, protože se objevily nepřjemné strašidelné fenomény. A syn velkého mistra Fraternitas Saturni skončil u Svědků Jehovových poté, kdy údajně zdařile zaříkával Lucifera. Znám ještě několik lidí, kteří se nazývali velkými mistry a kteří se, jakmile poprvé zažijí nadpřirozené zjevení, ihned stanou pobožnými.

Ogris: Jak to bylo u tebe? V jednom článku, který vyšel napřed v časopisech Die Andere Welt (Jiný svět) a pak v Anubisu, jsi popsal zážitek, při kterém se tvá postel o metr zvedla, nábytek se zbláznil a bylo slyšet strašidelné zvuky, takže partaje uprostřed noci bleskurychle opustily dům.

Stejnar: Ano, to bylo v roce 1958 ve Švédsku. Právě jsem měl na návštěvě svého přítele z Vídně. Bylo nám devatenáct a už několik let jsme provozovali Bardonova cvičení. Hrůzný byl ten obrovský strach, který jsem u toho měl, neboť jsem věřil, že démon se zeleným obličejem do mě pronikne a bude mě chtít vytáhnout z těla. Byl jsem jako ochrnutý, strašně jsem u toho sténal, a to samozřejmě mého přítele vyděsilo. Ten jen viděl, jak z mých očí svítilo zelené světlo, jak se postel i se mnou zvedla do výšky a jak věci létaly pokojem. Oba jsme pak měli celé dny strach.

Ogris: A přesto ses, jako ti druzí, magie nezřekl a neodešel do kláštera?

Stejnar: Nene. Už jako dítě jsem měl několik velice působivých zjevení, tenkrát to byly světelné bytosti, které, ačkoli jsem je měl za Ježíše a Marii, mi naháněly strach stejně jako strážce podsvětí. Byl jsem tedy připraven, takže jsem ten úlek brzy překonal. Pro mě byl tento zážitek dokonce výzvou, a teprve tehdy vlastně začala má magická cesta. Do kláštera jsem chodit nemusel, tak jako tak jsem žil jako poustevník. Švédská vesnice, ve které jsem žil, byla pro mě, který pocházím z velkoměsta, jako konec světa, a celý svůj volný čas jsem věnoval jen svému magickému vývoji. Byl jsem mladý a zvědavý a fascinovaný nevšedními možnostmi. Dělal jsem ty nejnemožnější pokusy.

Ogris: Můžeš o tom vyprávět víc.

Stejnar: Ne. Nechci propagovat takové nesmysly. Je to mrhání energií a zloděj času. Magie neslouží k tomu, aby člověk zaklínal duchy a kouzlil si štěstí, lásku a bohatství. Magické školení tu není proto, aby člověk ovládal svět a duchy, ale aby se naopak nenechal ovládat světem a duchy. Jsou mnohem jednodušší možnosti, jak si vytvořit štěstí a úspěch. Magie je k tomu naprosto nevhodná. Jednak nefunguje vždy tak, jak očekáváme, a druhak jsou k tomu, aby byl člověk úspěšný, mnohem jednodušší prostředky. Ale to jsem tehdy ještě nevěděl.

Ogris: Uvádíš to pořád dokola. Přesto jsi napsal knihu pro děti a mládež, ve které popisuješ magickou cestu podle Bardona a podle svých Knih mistrů.

Stejnar: Moje kniha „Andy Mo“ je jakoby odpovědí na Harryho Pottera. Počkej na druhý díl, kdy děti zase od magie odvedu a ukážu jim, jak mohou mnohem víc dokázat pouze svými myšlenkami a disciplínou, než líným kouzlením.

Ogris: Co si myslíš o Danu Brownovi a jeho bestsellerech Andělé a démoni a Šifra mistra Leonarda?

Stejnar: Úžasně napínavé, jak se o románech říká. Nečetl jsem je. Ale souhlasí to; nejen ilumináti a svobodní zednáři vlastní klíč k magii. I křesťanské řády střeží tajemství a mají přístup k magickým mystériím, které vy zavrhujete. Také oni pracují s klíčem hermetické trojky a čtyřky. Detailně to popisuji ve svých Knihách mistrů. Tam je to, co Dan Brown určitě nepsal. Ale on vydá příští rok román o svobodných zednářích. Možná že ukradl i něco z mých knih.

Více z tohoto rozhovoru s Emilem Stejnarem lze přečíst v jeho knize: FRANZ BARDON, WER WAR ER, WAS LEHRT ER, WOHIN FÜHRT SEIN WEG (FRANTIŠEK BARDON, KDO TO BYL, CO UČIL, KAM VEDE JEHO CESTA).(1)

Zdroj: http://www.archivhermetischertexte.at/emil_stejnar2.htm

Z německého jazyka přeložila Mgr. Jana Krejčíková, kontakt: janiart( @ )email.cz.

Editor: Jaroslav Vyoral

Poznámky Editora:

1) Kniha již vyšla pod názvem:
Franz Bardon
Tatsachen und Anekdoten um einen Eingeweihten
Magie und Mystik im 3. Jahrtausend
DAS BUCH DER MEISTER - BUCH VI
ISBN 978-3-85052-252-6
Franz Bardons Lehrwerk der Hermetik gehört zu den meist­­gelesenen Büchern der okkulten Wissenschaften. Seit vor fünfzig Jahren sein Buch „Der Weg zum wahren Adepten“ erschien, beschäftigen sich zigtausend Menschen mit den geistigen Mächten und Kräften. Die magische Praxis wirft jedoch Fragen auf.

Více na: http://www.archivhermetischertexte.at/emil_stejnar_werke_neu.htm
Pravá mysl pojme všechny lži a klamy, aniž by byla zmatená.
Pravé srdce pojme jed nenávisti, aniž by došlo k újmě.

Zpět na “Emil Stejnar”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host