Kontrola, kázeň myšlenek a prázdnota mysli

[Yemeth]

Lol díky za rychlou odpověď, Admine. Je pravda, že u mě mocně vede vzduch - intelekt, rozum. Ok, budu se snažit posilovat zem. (huh, ty živly se dají aplikovat opravdu na všechno...)

[Kracimvkruhu]

Zdravím,
jsem trošku v kruhu.
1) Lze za myšlenku považovat projev vnitřního komentátora, který se snaží navodit vnitřní dialog? Nebo je myšlenkou má potencionální odpověď na jeho snahu o dialog?
2) Také bych se rád zeptal, když mám zavřené oči, tak za víčky se mi objeví náhodný obraz, který nejsem (asi zatím) schopen ovlivnit, z toho když mu věnuji pozornost, ale nijak na něj nereaguji, tak je to také myšlenka?
3) Když provádím cvičení je v pořádku, že mám přitom otevřený deník, kde si zapisuji myšlenky a částečně průběh cvičení? Či ten zápis provádět až po cvičení, ačkoliv po cvičení většinou provádím nějaký souhrn cvičení a co mohli, které myšlenky znamenat či co mohlo být jejich zdrojem.

[Tomáš]

Ahoj,

1. Ano. Tvoje reakce je tvoje reakce, to do kontroly nepatří. Kdo je vnitřní komentátor? :-)
2. To se děje při kontrole? Při kontrole neovlivňuješ, jen zcela plně pozoruješ. Pozorování není myšlenka. Pokud je to mimo kontrolu, tak proč bys ho chtěl ovlivňovat? Vidíš masakry, války, hladomor? Nebo co? :-)
3. Když si při tom zapisuješ myšlenky, kde je nereagování? Tím se vlastně stáváš jejich nástrojem, protože je vkládáš do hmoty a myšlenka má tendenci se projevit.

Zkus o tom tolik nepřemýšlet. Uleví se ti. Dřív jsem nad tím taky přemýšlel. Dnes pozoruji myšlenky, pocity, občas se nechám unést, občas je nechám projít. Je to vlastně strašně jednoduché. Příjmej a nezadržuj. :-)

Ať se daří :-)
Tom

[Kracimvkruhu]

1) Vnitřní komentátor, ta část mysli, která se snaží navodit nějaký dialog, který spustí v tok myšlenek.

2) Je to náhodné, od nějakého pokoje s nábytkem, domácnost s lidmi, přes přírodu - les, louky, potoky, zvířata; po nějakou dopravní komunikaci s provozem. Někdy jsou to přímo scény, někdy jen záblesk obrazu zvíířete.

3) Takže myšlenky nezapisovat a nepodrobovat, tak zkoumání, spíš se zaměřit jen na průběh cvičení?

[Tomáš]

1) Když se na něj zkusíš podívat, když ho chceš vidět. Kdo je to?
2) Tak to pozoruj. :-) Není nic jednoduššího. Někdy nic těžšího. :-)
3) Záleží co chceš. Pokud chceš kontrolovat mysl, tak nezapisovat, pokud chceš zkoumat myšlenky, tak zapisuj. :-)

[Kracimvkruhu]

1) když bych to vzal z východní nauky, tak je to ta část, která je mezi Já a opravdovým Já, jeden z trojice - "vnitřní komentátor", "vnitřní soudce", "vnitřní cenzor".
2) Ok, jen sledovat.
3) Dobře děkuji za radu.

[Havran]

1) Lze za myšlenku považovat projev vnitřního komentátora ...

Ano lze, nevěnuj pozornost komentáři, ale spíše sleduj odkud a proč to vzešlo

2) Také bych se rád zeptal, když mám zavřené oči, tak za víčky se mi objeví náhodný obraz, ...

Ano, všimni si obrazu a dál mu již nevěnuj pozornost nech ho odejít... sleduj odkud a proč obraz přišel ...

3) Když provádím cvičení je v pořádku, že mám přitom otevřený deník, kde si zapisuji myšlenky a částečně průběh cvičení?...

když píšeš, tak nesleduješ. Cílem je sledovat myšlenky, vjemy pocity jak to přichází a odchází bez tvé účasti na nich. Udržet u této činnosti 10minut soustředění bez zapomenutí se. Odkud a kam nezkoumej hloubkově (to by bylo jiné cvičení) jen si toho "všimni".

Ahoj Havran

[Terorista]

Zdravím,
jsem trošku v kruhu.
1) Lze za myšlenku považovat projev vnitřního komentátora, který se snaží navodit vnitřní dialog? Nebo je myšlenkou má potencionální odpověď na jeho snahu o dialog?
2) Také bych se rád zeptal, když mám zavřené oči, tak za víčky se mi objeví náhodný obraz, který nejsem (asi zatím) schopen ovlivnit, z toho když mu věnuji pozornost, ale nijak na něj nereaguji, tak je to také myšlenka?
3) Když provádím cvičení je v pořádku, že mám přitom otevřený deník, kde si zapisuji myšlenky a částečně průběh cvičení? Či ten zápis provádět až po cvičení, ačkoliv po cvičení většinou provádím nějaký souhrn cvičení a co mohli, které myšlenky znamenat či co mohlo být jejich zdrojem.

Ahoj, k otázke č.1: "Vnútorný komentátor" je jeden zo základných aspektov mysle, myseľ má tendenciu všetko komentovať, hodnotiť, analyzovať, ako sa píše v knihe akúkoľvek myšlienku treba okamžite zatlačiť, to sa najlepšie robí sústredením na prítomnosť, myseľ v celom tele, pocity, prázdne hľadenie do prázdneho alebo aj reálneho priestoru pred sebou.. Treba pátrať tiež po skutočnej podstate cvičenia, prečo sa vlastne cvičí bezmyšlienkový stav a pochopiť jeho význam pre magický vývin..
2. Áno je to myšlienka, tvojou úlohou je práve nevenovať mu pozornosť, nechať ho rozplynúť..
3. Pozorovanie myšlienok, stretol som sa tu aj s komentátormi podľa ktorých by si mal údajne človek po cvičení pamätať svoje myšlienky.. Ja s tým tak celkom nesúhlasím lebo si myslím že pozorovanie je o tom vnímať tie myšlienky, pozorovať ich ale v zásade byť stále v prítomnosti, snaha pamätať si všetky myšlienky vedie k snahe podržať danú myšlienku v mysli až kým sa nezapíše do pamäte a to už nieje pozorovanie ale skôr koncentrácia na myšlienku..

[Jade]

Co se týče vyprázdnění mysli a prožívání tady a teď, tak u mě se to stalo jaksi samo, pod tíhou jisté události asi došlo k nějakému přetížení mysli a ta se prostě vypnula. Tenhle stav trval asi týden a musím říct po téhle zkušenosti, že do dětství se lze vrátit. Lépe řečeno k dětskému vnímání světa.
Všechno je najednou tak plastické a bezprostřední, jak si pamatuji z raného dětství. Prostor je vnímán velmi komplexně, ještě teď si vybavuji spousty detailů, které bych jinak přehlédl.
Přijde mi to, jakoby mysl tvořila jakýsi filtr, který brání opravdovému bezprostřednímu vnímání.

Trošku problém je v tomto stavu komunikace s ostatními lidmi, protože například nějaké žertování či vůbec profánní komunikace nefunguje, zůstává pouze jakási věcná zdrženlivost, pokud se to tak dá říct.
V psychoalchymickém žargonu bych řekl, že prima materia, bláto či olovo, je srovnatelné s vědomím zaneřáděným myšlenkovými konstrukty a vědomí očištěné od myšlenek je ona merkuriální substance, na které se pak staví další transmutace.

[Beizr]

K tomu "pozorování myšlenek", co je bráno za myšlenku? Jestliže když slyším nějaké vyrušení a přesunu pozornost na to vyrušení, tak mám to brát jako myšlenku, ačkoliv není žádná idea nebo ta vnitřní otázka "Co to je?", "Co se děje?". Jen prostě takový zaměření, které bych přirovnal k sledování filmu na který se soustředíme, k tomu když nám do okna zasvítí papsek z okna od světel auta, taky nad tím nijak nepřemýšlíme jen to zaregistrujeme a vrátíme se zpátky k filmu.

[marvin]

Myšlenka je to co vznikne uvnitř tebe. Je to idea, kterou můžeš rozvíjet nebo nechat pozorovat. Vyrušení ze vnějšku jsou podněty ze smyslů - to co následuje - zaměření a asociace a tvorba myšlenek z toho - to jsou myšlenky.

Všebecně by jsi měl být uvolněný a uzavřít mysl dovnitř, lehce se izolovat od venkovních podnětů. Proto se doporučuje cvcičit v klidné místnosti bez hluku - půjde ti to mnohem snadněji.

Spíš zkus pozorovat to co vniká samo v tobě bez vnějších podnětů.

[Beizr]

Děkuju. Jsem tedy pozměnil. A začal jsem k tomu používat i malu pro počítání myšlenek za daný časový úsek (10. minut), poté retrospektivně se snažím vypisovat myšlenky. Při tom dnešním jsem kromě toho, že myšlenky spíš než nahodilé začali připomínat cvičení kázně, protože na sebe navazovali i přes nějaké mezery (šlo o myšlenky na kontrolu a kázeň myšlenek).
A nějak mne to přivedlo, že tou kontrolou pomalu přecházím do kázně.
A že myšlenky jsem začal vnímat, jako když sedím u táborového ohně, sleduju jeho plameny a jak z něj vylétávají jiskry. Táborový oheň mne připadá jako akáša, a jiskry jsou právě myšlenky z ní vzešlé.
Taky mne zarazilo, že po introspekci často narážím, že některé myšlenky odráží vlastnosti z černého zrcadla.

[marvin]

Rozhodně je to nejlepší metoda jak zjistit, co se v tobě děje. Nechat mysl uvolněnou a sledovat co vypluje na povrch. Techniky jsou různé, někdo používá plátno a myšlenky zobrazuje na něm, ale ty jsi ještě kreativnější a vidíš oheň a jiskry, velmi pěkné :)

[Kuato]

Myšlenka je to co vznikne uvnitř tebe. Je to idea, kterou můžeš rozvíjet nebo nechat pozorovat. Vyrušení ze vnějšku jsou podněty ze smyslů - to co následuje - zaměření a asociace a tvorba myšlenek z toho - to jsou myšlenky.

zdaleka ne vždy jsou myšlenky nutně "naše". spoustu myšlenek a "nálad" mají jako zdroj původu egregory různého typu a člověk podle toho k čemu má vytvořenou vazbu si je stahuje z astrálu. když není pozorný, tyto ho ovlivňujou, ba přímo řídí. proto se říká, že se u běžných lidí o svobodné vůli nedá mluvit. jako jo, můžou si vybrat, jestli si koupí koblihu s jahodovou nebo meruňkovou marmeládou nebo jestli si dají do auta červené nebo černé potahy, ale většina podstatnějších věcí, obzvláště co se týče ideové a morální příslušnosti k nějakým hodnotám (což jsou parametry, které nám do značné míry determinujou volby na jednotlivých životních křižovatkách (=osud), tak tam je dost málo prostoru pro svobodu a každá změna se musí vybojovat přes nějaký niterný odpor (a hádej, kdo za tím odporem stojí). takže ony ty cvičení pozornosti a introspekce mají velkou důležitost, protože rozvíjejí a kultivují nejen bdělost a sebepoznání (nikoliv v nějakém abstraktním smyslu, ale velmi konkrétním - znát dobře své povahové sklony), ale jsou to metody, které když se rozvinou, tak skrze praktickou aplikaci této bdělosti a sebepoznání na svůj vlastní život vedou k získání přehledu vlivů kvalit (=entit) v naši psyché a tím i našem životě a k možnosti je podle vlastní vůle změnit.

snad každý citlivější člověk si povšimne, že když dělá po nějakou dobu nějakou praxi, při které se vztahuje k vyšším kvalitám (různé božstva, aspekty Boha..), tak po nějaké době zdánlivě samovolně se změní struktura myšlenek, které v sobě nalézá a které ho inspirují. nejedná se o nic jiného než výše popsaný princip, jen řízeně aplikovaný na jinou třídu kvalit/entit. vliv takovýchto praxí je velmi dalekosáhlý a důležitý a doporučuju všem, obzvláště těm, kteří magii studují nebo jí zkouší praktikovat, pokud to jako součást své denní praxe nemají, aby to tam v nějaké podobě přidali. je jedno, ze kterého kulturního rámce to bude, jen je žádoucí, aby to člověk udělal "jaksepatří" (takže pokud vezmu něco z řeckého pantheonu, tak bych měl přidat do svého života studium příslušné mytologie i zkusit případné rituálny připodobnit starým..). v nejprimitivnější podobě stačí mít někde na polici obrázek nebo sošku nebo aspoň zástupný symbol (mušli, kámen z hory zasvěcené zvolenému božstvu..) a každý večer tomu zapálit svíčku a věnovat vzpomínku, pár manter, krátce se vztáhnout. v případě zájmu a možností se to může postupně rozšiřovat do košatějšího rituálu. rituální činnost se učit vnášet do života. vylezu na zahradu, tam krásně kvete třeba růže, tak ji natrhám a dám do vázy svému božstvu. uvadlé květiny nevyhodím do odpadu, ale buď mám někde místo, které zasvětím "temnějším" divokým duchům (temnějším ve smyslu rozkladným - jako u kompostu - který zahradník nemá doma svůj kompost?) a to místo třeba vyzdobím zvířecí lebkou nebo pár kostma a tam odkládám použité rituálie (obětiny, zvadlé květiny, vyhořelé samožhavící uhlíky se zbytky vykuřovadel, popel z vonných tyčinek, tedy spíš ne hlinikové kelímky od čajových svíček :o) nebo je shraňuji a jednou za čas vysypu do řeky. jde o to vnést do svého života víc a víc rituální činnosti, abych vůbec měl na čem trénovat všímavost vůči "jemným" vlivům. když budu dělat rituál, abych své božstvo uctil, tak z toho budu mít jiný pocit než když budu dělat rituál, abych podpořil nějakou změnu ve svém životě. musím vnímat rozdíl mezi těmi dvěmi rity. postupně se naučím rozlišovat desítky věcí tam, kde bych dříve nevnímal nic. budou mi chodit inspirace přímo od duchů, jak co udělat, aby to fungovalo a budu schopen magicky konat, aniž bych měl (vnějšího) učitele, ostatně kultivaci vnitřního citu nelze zvějšku nijak naučit, jen vlastní praxí, tím, že se budu zkoušet opakovaně to naciťování používat. není třeba se tohoto bát, když bude člověk moudrý, vybere vhodně svého patrona (může jich být i víc, mohou se měnit..) a budu opatrný ve svých požadavcích.

[Beizr]

Jsem znovu procházel 1. stupeň a všude se tu opakuje ohledně pravidelnosti každý den v tu samou hodinu. Skrz stav ve, kterém žiju si jsem denně ukousnout i několik půlhodin, které věnuji právě cvičení Brány, protože mne to neskonale baví, ale nelze u mne dodržovat tu jasnou pravidelnost, že každý den v tu určitou hodinu a minutu budu schopen cvičit.
Je z dlouhodobého hlediska tato nepravidelná praxe v cvičení překážkou nebo až škodlivým prvkem?