Kontrola, kázeň myšlenek a prázdnota mysli

[Agalandis]

Zkouším od včerejšího večera novou (alespoň pro mě} metodu, kterou jsem nazval mentální kulomet. Místo časovače používám stopky. Pustím a při chybě stopky nevypnu a stisku tlačítko další kolo. Takže celkový čas jede dál, ale současně i nový čas dalšího pokusu.
Můžete se takto hrát třeba hodinu. Uvidíte, jak nejdelší čas jste při tom dali a jednak to slouží i místo růžence protože počet kol je i počet chyb. Jelikož se celkový čas bez ohledu počet kol také zobrazuje, můžete si dát i jen deseti minutovku, kde rovněž vidíte počet chyb.
Myslím, že v tom hodinovém nebo půl hodinovém pokusu se dají dosáhnout dobré časy jednotlivých kol.

Ještě k tomu co znamená pojem na nic nemyslet:
F. Bardon pise: Potlačit každou myšlenku na dobu 10 minut je úspěch. Znamená to že se o vás "myšlenka" pokouší a vy ji neuchopite, je to úspěch? Už delší dobu rozlišuji mezi myšlenkou a nápadem. Nápad je když vás něco napadne (od slova napadení - útok na vás) a koresponduje to se zachycením myšlenkové energie prostřednictvím mentální matrice. Čili není to vaše myšlenka, ale něco co přišlo z venku. To považuji za nápad - napadení. Teprve když to uchopíte a dáte tomu svou pozornost a tím formu, přeroste to ve VAŠÍ myšlenku. A chápu to tak, že když toto neuděláte, necháte nápad bez povšimnutí, tak jste myšlenku potlačili a nepočítá se to jako chyba při cvičení.

[zebyja]

Znamená to že se o vás "myšlenka" pokouší a vy ji neuchopite, je to úspěch? Už delší dobu rozlišuji mezi myšlenkou a nápadem...

Hlavně čistě z praktického hlediska, uspěšně potlačenou myšlenku beru tak, že nijak nenarušila mé soustředění. Toto se hůř posuzuje při snaze nemyslet, ale když se snažíte něco udělat, třeba uklidit nebo uvařit si jídlo, tak je vidět stejná hloubka myškenky (jako např. ten nápad) a člověk krásně vidí nakolik to narušilo jeho soustředění.

Představ si, že např. Někoho léčíš. V takovou chvilí by žádná myšlenka neměla narušit Tvé soustředění.

[Agalandis]

To máš jistě pravdu. V té poznámce o nápadu a myšlence jsem chtěl říci to, že Bardon píše že je úspěch když myšlenku potlačíš a ne že nesmí vůbec přijít.

[zebyja]

To máš jistě pravdu. V té poznámce o nápadu a myšlence jsem chtěl říci to, že Bardon píše že je úspěch když myšlenku potlačíš a ne že nesmí vůbec přijít.

A ono nejde potlačit myšlenku, aniž by to narušilo Tvé soustředění? ;)

[Agalandis]

Právě že si myslím že jde. A to jsem se snažil napsat. :}

[Sen]

Ahoj, to je dost zásadní postřeh, špatně jsem to "potlačení" pochopil, tudíž jsem cvičil tak, aby žádná myšlenka nepřicházela...

[Agalandis]

Ono se to až začneš mít kontrolu nad podvědomím začne se to měnit i k tomu, že ani ty nápady nebudou přicházet. Toto vědění mě dneska při cvičení stálo jednu chybu :).

[Conf]

Ono se to až začneš mít kontrolu nad podvědomím začne se to měnit i k tomu, že ani ty nápady nebudou přicházet. Toto vědění mě dneska při cvičení stálo jednu chybu :).

Jeden hooooodně pokročilý mystik si prý na ten stav bezmyšlenkovitosti tak zvykl, že žádnou myšlenku neměl asi 12 let :)

[Kuato]

Jeden hooooodně pokročilý mystik si prý na ten stav bezmyšlenkovitosti tak zvykl, že žádnou myšlenku neměl asi 12 let :)

Nepřijde mi to pravděpodobné. Zajímalo by mě, čím se pán živil.. ono i kdyby jen dával kravám do žlabu, občas by potřeboval něco vyhodnotit (nemá zanícené vemeno?) nebo sáhnout do paměti (kam jsem opřel vidle?) nebo vyjádřit emoci (ten býk má ale velké péro..).. všechny tyhle procesy IMHO zprostředkovávají myšlenky..

Ale jinak mám na stole zenové pravítko, to nemělo myšlenku už roky... ;o) Nevidím to jako velkou ctnost. Mám strýce, asi bych ho zařadil jako bláznivého mystika a ten už před lety dospěl k názoru, že myšlení a racio je fuj a jediné co je žádoucí je to co přijde přes intuici. Prakticky všichni z rodiny ho mají už za magora včetně mě. A to magora nebezpečného. Je dobré, že se nedávno zbavil zbraní (celoživotní myslivec), takže množství věcí, které může vymamlasit se zmenšilo. Teď maximálně zapomene vnoučka na dětském hřišti nebo tak něco. Nevím samozřejmě jestli subjektivně neprožívá rajské stavy a po smrti neskončí v nějakém nebi, ale pro praktické fungování mi jeho stav přijde podobný pokročilé skleróze.

[Conf]

Jeden hooooodně pokročilý mystik si prý na ten stav bezmyšlenkovitosti tak zvykl, že žádnou myšlenku neměl asi 12 let :)

Nepřijde mi to pravděpodobné. Zajímalo by mě, čím se pán živil.. ono i kdyby jen dával kravám do žlabu, občas by potřeboval něco vyhodnotit (nemá zanícené vemeno?) nebo sáhnout do paměti (kam jsem opřel vidle?) nebo vyjádřit emoci (ten býk má ale velké péro..).. všechny tyhle procesy IMHO zprostředkovávají myšlenky..

Ale jinak mám na stole zenové pravítko, to nemělo myšlenku už roky... ;o) Nevidím to jako velkou ctnost. Mám strýce, asi bych ho zařadil jako bláznivého mystika a ten už před lety dospěl k názoru, že myšlení a racio je fuj a jediné co je žádoucí je to co přijde přes intuici. Prakticky všichni z rodiny ho mají už za magora včetně mě. A to magora nebezpečného. Je dobré, že se nedávno zbavil zbraní (celoživotní myslivec), takže množství věcí, které může vymamlasit se zmenšilo. Teď maximálně zapomene vnoučka na dětském hřišti nebo tak něco. Nevím samozřejmě jestli subjektivně neprožívá rajské stavy a po smrti neskončí v nějakém nebi, ale pro praktické fungování mi jeho stav přijde podobný pokročilé skleróze.

Psal to Květoslav Minařík ve své autobiografii. Ale je možné, že si to pamatuju špatně nebo jsem to špatně pochopil. Chtělo by to přesnou citaci, ale nemám čas na to ji hledat.

[zebyja]

Někdy se plně vědomé použití mysli nepovažuje za myšlenku. Nicméně pochopit rozdíl mezi vědomím použitím mysli a spontální myšlenkou je mnohem obtížnější, než si kde kdo na první dobrou myslí.

V dzogchenu se nejdřív dosáhne schopnosti udržet se v přirozeném stavu a když začne adept chápat rozdíl mezi vědomím a myslí, tak teprve zkouší jemné pohyby, dále slova, věty a nakonec i myšlenky. Takto se pak nastolí budhovství.

[Howard]

Kolegyně a kolegové,

zde jsou mé zkušenosti a postřehy k mentálnímu výcviku 1. stupně, kterému se věnuji zhruba půl roku.

Sledování myšlenek:

Zpočátku je člověk zahlcen přemírou myšlenek (zejména pokud se dosud podobným cvičením nevěnoval).

Myšlenky pouze nestranně registrujeme - sledujeme, ale nenecháme se jimi strhnout a tudíž nevytváříme myšlenkové řetězce. Zpočátku může být obtížné rozpoznat ten správný stav sledování myšlenek. Kdy se jedná o potlačování a kdy o sklouzávání do makro myšlenek? Úspěšně rozpoznat onen rovnovážný zlatý střed je samozřejmě otázkou soustavné praxe a omylů, kterými se učíme. Tento stav můžeme přirovnat třeba k sledování okolí tj. myšlenek při cestě vlakem, jako by na tom nezáleželo.

Je potřeba dávat pozor, abychom se sledované myšlenky z obav aby nás nestrhly nesnažili hned v zárodku jakoby potlačit a nezbyly nám z nich v podstatě jen jakési záblesky, (což se zpočátku stávalo mně) to bychom sklouzávali k prázdnotě mysli, která je posledním a nejnáročnějším mentálním cvičením 1. stupně.

Jak postupujeme při cvičení, může se stát, že myšlenky najednou nepřichází, což je znamením, že cvičíme správně (nezaměňovat s prázdnotou). Důležitá je naprostá uvolněnost. Nepřicházející/neobtěžující myšlenky jsou rovněž znakem větší vyrovnanosti, která se úměrně zvyšuje s vědomým žitím, introspekcí, atd.

Kázeň myšlenek

Po zvládnutí desetiminutového sledování mysli následuje koncentrace na jedinou myšlenku nebo ideu.

1. stupeň sice vizualizaci nevyžaduje - vystačíme si s myšlenkou či myšlenkovým sledem, ideou jako takovou, ale raději jsem se vydal přímo cestou vizualizace. Dost si potrpím na symbolické věci.

Nejvíce se mi osvědčila obrovská pyramida, tyčící se v nekonečné poušti. Její vrchol odráží zlaté sluneční světlo. Kráčím k ní po cestě lemovanými nekonečným sloupořadím po obou stranách. Rád si představuji, jak na své cestě překonávám silné poryvy větru a vířící písek.

Druhou mu oblíbenou vizualizací je boží světlo. Představuji si, že mnou vertikálně prostupuje sloup bílého/zlatého světla, který synchronizuji s dýcháním. S každým nadechnutím mé tělo světélkuje více a více, dokud nezáří plnou silou - tehdy mne už obklopuje koule světla, která se s každým nadechnutím rozšiřuje až do neznámé dálky. Představuji si, jak se moje kůže třpytí ve světle, ba jej přímo odráží.

Z ne-vizualizovaných představ se mi nejvíce osvědčila myšlenka vše prostupujícího míru, klidu, apod.

Občasné mikro myšlenky jsou dle mého názoru přípustné, pokud se nezapomeneme a ihned je potlačíme. Postupem času se myšlenky naučíme rozpoznávat dříve než přijdou. Před napadením myšlenkou v zadní části hlavy pociťuji tlak. Toto je znamením, že začíná mírně kolísat koncentrace. Okamžitě vědomí pevně přimknu k vytyčené myšlence. Tento tlak můžeme následně využít jako varovný signál a potlačit myšlenku ještě dříve než přijde.

Prázdnota mysli

Pokud se nám podařilo minimálně 10 minut soustředit na jednu myšlenku, přejdeme k prázdnotě mysli. Důležité je (což platí pro všechna cvičení ) cvičit bez očekávání úspěchu a jako kdyby na tom nezáleželo. Dobrou pomůckou se soustředit se na dech, ale opět nestranně, aby se z prázdnoty nestala kázeň myšlenek. Těžko se to popisuje, protože slova nás omezují, ale praktikující na to po určitém čase přijde. Než se člověk dokáže přeladit na prázdnotu, může se stát, že věci naberou zdánlivě opačný směr. Začnou se projevovat dosud neprojevené jemnější myšlenky a záblesky. Všechny tyto napadající myšlenky ihned potlačíme a nastolíme opět prázdnotu. Časem se tu a tam může dostavit nějaký ten záblesk, ale to už podle mne nemusíme nutně považovat za chybu, protože prázdnotu bude potřeba zdokonalovat a vyhlazovat po celý život.

Na cvičení a úspěchy/neúspěchy má samozřejmě vliv naše aktuální rozpoložení. Pokud to někdy nejde, nevadí. Výsledky se tedy při upřímné snaze časem jistě dostaví. Také bych měl poznamenat, že jsem se k praktikování Brány dostal jako stoik, což mohlo má cvičení kapku zjednodušit. Před započetím cvičení je samozřejmě dobré přizvat Boha.

Cvičím zásadně vsedě, při koncentraci na jednu myšlenku rovněž používám odpovídající pozismus rukou - sepjaté dlaně, které pomáhají v koncentraci. Cvičení vleže nedoporučuji.

Pokud se při cvičení dostavují vizuální a sluchové halucinace, znamená to, že se nacházíme ve stavu mezi bdělostí a spánkem, tj. usínáme. Cvičení přerušíme. Hlavně netlačíme na pilu a cvičení následujícího dne opakujeme náležitě odpočatí.

***

Pokud to okolnosti dovolují, provádím denně menší zažehnávací pentagramový rituál, který pomáhá rozpustit shluky nežádoucího astrálního světla v kombinaci s cvičením středního sloupu, který posiluje auru, ale to už nebudu dál rozvádět, neboť bych příliš odbočoval od tématu.

Tolik tedy moje zkušenosti a postřehy k mentální úrovni 1. stupně Brány.
Pokud se někomu stanou inspirací, budu jen rád.

Přeji hezký den.