Vnímání přítomného okamžiku
Napsal: 27 kvě 2012, 14:13
Původně jsem to chtěl napsat do sledování myšlenek, ale asi bude lepší to založit jako nové téma.
Souhlas. Já se o toto pokouším a je vidět, že pokud se mi daří zaměstnat svoji pozornost sledováním vjemů, zbývá velmi málo pozornosti, kterou by si mohly uzurpovat myšlenky.
Přitom se mi včera stala jedna věc. V okamžiku, kdy se to stalo, jsem to jen zaznamenal a pokračoval dál a až později zpětně jsem se v tom začal vrtat. Na jednu stranu mám tendenci to považovat za něco, co znamená, že jsem to cvičení dělal dobře, na druhou stranu to může být bezvýznamná věc a moje tendence v tom něco hledat je pak jen odrazem mé touhy postoupit někam dál.
Tedy o co šlo. Pokud se snažím věchno dělat vědomě a vnímat okolí, dělám automaticky vše pomaleji, abych měl na toto vnímání čas, tím jsem více v jakémsi klidu. Včera jsem byl nakupovat v globusu, během nakupování jsem se snažil o vnímání přítomného okamžiku a po zaplacení u pokladny, když jsem šel k autu, jsem najednou zaznamenal rozdíl mezi mým klidem a spěchem davu kolem mě. Jako kdybych já byl v jiném světě, (kde neexistuje spěch) a ten spěchající dav byl také v jiném světě. Později mě napadl ještě příměr, jako bych se díval doma v klidu v křesle na spěchající dav v obrovské 3D televizi zabírající celé mé zorné pole. Pak ten pocit ustoupil.
Ankhur píše:Zkus cvičit, třeba i během dne, přenesení do přítomnosti - zkus vnímat všemi smysli vjemy z TEĎ - vůni vzduchu, teplotu, barvy kolem sebe, hluky a zvuky. Zkus jen být a vnímat - myšlenky tím vytěsníš
Souhlas. Já se o toto pokouším a je vidět, že pokud se mi daří zaměstnat svoji pozornost sledováním vjemů, zbývá velmi málo pozornosti, kterou by si mohly uzurpovat myšlenky.
Přitom se mi včera stala jedna věc. V okamžiku, kdy se to stalo, jsem to jen zaznamenal a pokračoval dál a až později zpětně jsem se v tom začal vrtat. Na jednu stranu mám tendenci to považovat za něco, co znamená, že jsem to cvičení dělal dobře, na druhou stranu to může být bezvýznamná věc a moje tendence v tom něco hledat je pak jen odrazem mé touhy postoupit někam dál.
Tedy o co šlo. Pokud se snažím věchno dělat vědomě a vnímat okolí, dělám automaticky vše pomaleji, abych měl na toto vnímání čas, tím jsem více v jakémsi klidu. Včera jsem byl nakupovat v globusu, během nakupování jsem se snažil o vnímání přítomného okamžiku a po zaplacení u pokladny, když jsem šel k autu, jsem najednou zaznamenal rozdíl mezi mým klidem a spěchem davu kolem mě. Jako kdybych já byl v jiném světě, (kde neexistuje spěch) a ten spěchající dav byl také v jiném světě. Později mě napadl ještě příměr, jako bych se díval doma v klidu v křesle na spěchající dav v obrovské 3D televizi zabírající celé mé zorné pole. Pak ten pocit ustoupil.