Kontrola, kázeň myšlenek a prázdnota mysli

[Povino98]

Ahojte, chcel som sa len spýtať, či je pri prvom cvičení prvej úrovne (pozorovanie myšlienok) normálna určitá činnosť mozgu, napríklad som v pokoji a teraz si hovorím že “táto myšlienka zobrazuje jablko” že v podstate pomenúvam tie myšlienky, respektíve či je príliš veľká chyba, keď si hovorím vety typu “sústredím sa”. Na záver keďže som len nováčik alw mám fórum prečítané celkom hodne krát, tak by mi pomohol nejaký komentár ktorý zhrnie tipy a rady ktoré mám pri týchto cvičeniach robiť, a hlavne kedy sa posunúť z cvičenia čítania myšlienok na ďalší stupeň, teda koncentrácia na jednu myšlienku. Ďakujem veľmi pekne za každú odpoveď.

[zebyja]

Pokud zvládáš pozorovat zároveň i ty komentáře, tak je to podle mě v pořádku. Počítám to jako myšlenku a tedy pozoruji i to. Tedy například při negativním stavu (stavu bez myšlenek), takový komentář považuji za myšlenku a v zárodku jej hubím. V čistém negativní stavu, kdy myšlenky netřeba odrážet, neboť se neobjevují pak tyhle komentáře nemají co dělat.

Pokud tedy při pozorování vnímáš komentáře. Je to ok. Pokud je živíš, tak už ne. Tím myslím, pokud pozoruješ svou mysl, tak jen vnímáš co se objeví. Myšlenky nerozvíjíš ani úmyslně nevytváříš. Komentář je taky myšlenka a tak je taky úmyslně nevytváříš ani nerozvíjíš.

Tedy. Komentovat si své myšlenky podle mě z podstaty špatně není, jen to není pozorování myšlenek, ale jiný druh meditace. Můžeš jí nazvat třeba jako analýza obrazů. Ale ne pozorování myšlenek. Obraz je myšlenka, ale ne každá myšlenka je obraz.

Ať se daří!

[Bradrtony]

imho:
mě se osvědčilo rozlišovat
1. cvičení bez myšlenek (v Bráně označeno jako negativní stav), zkrátka tedy jakmile zjistím (když to zjistím...:) ), že žiju nějakou myšlenku (jakoukoliv) tak toho zanechám a pokračuji pokud možno ve stavu bez myšlenek
a
2. počítání vyrušení se zřetelem na snahu na závěr 5-ti minutovky si všechny vyrušení zrekapitulovat
- zde nejdříve začít počítat pouze myšlenky, které mě fakt rozhodí (zkrátka si frčím nějaký příběh, v extrému zapomenu, že cvičím a jen tak sedím, nebo dokonce vstanu a někam jdu :)) )
- v dalším levelu počítám všechny myšlenky, co se mi zjevily

[Povino98]

Ďakujem za rady a chcel by som sa spýtať aký máte vy rituál pred cvičením, pretože mne napríkld trvá nejakú chvíľku kým si ukľudním myseľ a dostanem sa do vnútorného pozorovateľa a ako to robíte aby ste ukľudnili myseľ čo najlepšie ? Ďakujem

[Flox]

Pomáhá mi vypnout si mobil a počítač a ujistit se že odpočet času jsem správně zapnul :-D Ale jinak jsi si asi odpověděl sám... když budeš cvičit koncentraci déle tak to vůbec nevadí. Naopak si myslím, že těch pár minut je moc málo. Občas to chvíli trvá než se mysl vykecá. Moje se zklidní třeba po půl hodině.

Taky pomáhá si od cvičení nic neslibovat a nečekat. A pomáhá zpracovat svoje povahové vlastnosti viz introspekce. Např. když člověk porozumí svojí žádostivosti po moci a výjímečnosti nebude vytvářet tolik myšlenek, kde neustále zhodnocuje svůj magický postup a vytváří nějaká očekekávání a nebude pak vytvářet případnou frustraci, pokud se to nebude dařit.

Pomáhá soustředit se na nejméně hlasitý zvuk, jaký dokážeš najít. Pokud ti ujede myšlenka, tak ho přestaneš vnímat. Pomáhá se taky soustředit na dech. Taky se mi zdá, že mi pomáhá omezit konzumaci masa, ale zatím si ještě nejsem jistý, jestli nebo jak velký vliv to na mě má.

[RaE]

...a ako to robíte aby ste ukľudnili myseľ čo najlepšie ?

Dle mého názoru je toto velice individuální a každý si na toto musí časem najít odpověď sám za sebe. Pomoci k tomu má mj. i svědomité vedení magického deníku, které umožní nalézt vztah mezi denními událostmi a úspěchem či neúspěchem ve cvičení.
Například pro mě osobně je tabu kofein, který i v malé dávce spolehlivě rozmělní jakoukoliv snahu o koncentraci. Naopak ale mám ve svém okolí řadu lidí, kterým pomáhá. Koneckonců káva nebyla původně hipsterské palivo open space robotů, ale nápojem dervišů. Podobně jsem nalezl zřetelnou korelaci (což ovšem ještě neznamená příčinnou souvislost) mezi zhoršenou koncentrací a prací na počítači, bez ohledu na náplň a charakter oné práce. Na druhou stranu kolega prosedí u počítače běžně i 12 hodin denně a jeho koncentraci mohu zatím pouze obdivovat...

[Inrise]

Hokushi byl známý japonský haiku básník Edo Periody (1603-1868).

" Píšu, vymažu, přepíšu
Vymažte znovu (a potom)
Mák rozkvétá "

Ahoj:)
Také na tom pracuju, tak těžko radit;)
Na neuměle poetické notě bych k tomu dodal:
Z kamene na kámen, nesklouznout do vody i když vlnky smáčí tlapky, po kamenech ticha až k prameni. Ó jak je tu krásně!

[Povino98]

Ďakujem Vám všetkým veľmi pekne za tipy. Takže ak tomu správne rozumiem účelom 1.stupňa a 1.cvičenia pozorovania myšlienok je spoľahlivo uvedomiť si svoje myšlienky, a teda keď už nejaká mylienka prejde tak kľúčovým je ju správne identifikovať a akoby si ju len uvedomiť áno ? A ešte jedna otázka, ako spoznáte, že je čas posunúť sa na 2. Cvičeni, teda koncentrácia na jednu myšlienku ? Ďakujem

[Inrise]

:-) vidím, že jsem vlastně odpověděl na něco jiného...
Kdybych zůstal u stejné vody, stoje na kluzkém kameni pozoruji hejna ryb a nehledím na pádící hladinu. Tamta, ó ta je krásná! Vybral jsem si jednu a pozoruji ji jak se statečně prodírá proudem a nespoustim ji z očí... A přitom kámen po kameni kráčím proti proudu s ní.

V mém vydání BKOZ stojí:" ... Za předpokladu, že uvedené cvičení bylo náležitě provedeno a žák je prakticky ovládá, může přikročit k dalšímu výcviku... ."
Tj při cvičení nemyslet na bílého králíka:)

Ale jistě se názory mohou lišit, nicméně je to opravdu základní předpoklad pro kvalitní základy:)

[Flox]

Nejsou to závody. Nenech svoji mysl rozptylovat touhou po rychlém postupu. Cvič tak dlouho dokud je tam stále prostor pro zlepšení. Cvič pro ta cvičení samotná, nikoliv pro to co bude po nich :-)

[Martuv]

Mě zas prázdnota připomíná plavbu na Cháronově lodi po řece zapomnění. Myšlenky jsou jako ruce mrtvých, co se po tobě natahují, a pokud jim podáš ruku, stáhnou tě k sobě do vod a ty zapomeneš na účel cvičení. Přitom stačí v klidu sedět a Cháron už tě sám doveze na druhý břeh...

[Anša]

V mém vydání BKOZ stojí:" ... Za předpokladu, že uvedené cvičení bylo náležitě provedeno a žák je prakticky ovládá, může přikročit k dalšímu výcviku... ."

Bardon je ale dost na slovo skoupý, co myslí tím "náležitě provedeno" a "prakticky ovládá".
Pro srovnání, Culadasa v knize The Mind Illuminated* popisuje jedinou meditační techniku (soustředěné sledování dechu) na 500 stranách, zatímco Bardonovi stačí asi tak 5 stran na 3 nebo 4 různá cvičení. Podle mě Bardon vlastně předpokládá, že žák, ač varován, že má dále postupovat až ve chvíli, kdy nějaké cvičení zvládnul, tak stejně postoupí k dalším cvičením v době, kdy má v těch předchozích ještě velké rezervy - a to prostě proto, že ještě nepokročil v kultivaci mysli dost daleko na to, aby si ty rezervy vůbec uvědomil. Nebo ještě z jiného úhlu pohledu, Bardon nabízí jakési náčrty cvičení, a každý žák si je nejen může, ale vlastně musí dotvořit podle toho, jak dobře již ovládl a poznal svou mysl. To ho donutí převzít víc zodpovědnosti a současně s konkrétním uchopením jednotlivých cvičení víc experimentovat. Proto také člověk má cvičení 1. úrovně cvičit i ve chvíli, kdy již postoupil na úrovně vyšší.

Podle mě by u sledování myšlenek na 1. úrovni mohlo stačit tohle:
- cvičení začínám s úmyslem všímat si objevujících se myšlenek a zapamatovat si je
- "myšlenka" je: samomluva nebo vizuální fantazie na určité téma, rozhodnutí, jasný úmysl
- "myšlenka" není: smyslový vjem, a to ani vjem vnitřní, např. bolest nebo fyzický aspekt emoce - ovšem myšlenkou už je hodnotící nebo "řešící" reakce na takový vjem
- pokud se nechám nějakou myšlenkou pohltit na více než pár vteřin a zapomenu na svůj úmysl myšlenky jen sledovat (takže místo obsahu mé mysli je moje pozornost po velkou část doby věnované cvičení zaměřena na obsah konkrétních myšlenek), tak cvičení zvládnuté nemám
- pokud se mi daří si každé myšlenky všimnout dříve, než se promění v jinou myšlenku (takže nenaskočím do řetězce asociací a na konci cvičení umím vyjmenovat, jaké myšlenky se objevily), tak cvičení zvládnuté mám

Předpokládám, že na 1. úrovni stačí za "myšlenku" považovat jen ty nejvýraznější a nejhrubší mentální jevy. Takhle popsané to ovšem zhruba odpovídá tomu, co ve výše odkazovaném Culadasově systému je 2. úroveň, s tím rozdílem, že v jeho cvičeních člověk vychází od úmyslu sledovat dech na špičce nosu, nikoli obsah mysli (k tomu se v jeho pojetí člověk dostane až na některé z vyšších úrovní).

p.s. K otázce, co všechno považovat za myšlenku, může být užitečné si vůbec nějak rozkategorizovat obsahy mysli. V jedný studii** třeba k mýmu překvapení zjistili, že nejčastějším obsahem mysli druhých lidí není vždy samomluva, ale u různých lidí to mohou být také vnitřní obrazy, nesymbolické myšlení, cítění (emoce), nebo soustředěné smyslové vnímání.

* https://www.amazon.com/Mind-Illuminated-Meditation-Integrating-Mindfulness-ebook/dp/B01INMZKAQ/ref=sr_1_1?keywords=The+Mind+Illuminated&qid=1582152112&s=digital-text&sr=1-1 Knihu vřele doporučuju, je skvělá! Lze si stáhnout docela dlouhý a samo o sobě nosný vzorek zdarma (přinejmenším pokud máte kindle).
** Heavey, Hurlburt: The phenomena of inner experience, http://hurlburt.faculty.unlv.edu/heavey-hurlburt-2008.pdf?fbclid=IwAR21g96SasCxoSSGtDnD7qozV-vMQTt3TNQvZhimRoxJqzPmk7iEjbpGpVE

[Inrise]

Nebo ještě z jiného úhlu pohledu, Bardon nabízí jakési náčrty cvičení, a každý žák si je nejen může, ale vlastně musí dotvořit podle toho, jak dobře již ovládl a poznal svou mysl. To ho donutí převzít víc zodpovědnosti a současně s konkrétním uchopením jednotlivých cvičení víc experimentovat. Proto také člověk má cvičení 1. úrovně cvičit i ve chvíli, kdy již postoupil na úrovně vyšší.

Za mne souhlas, teprve praxe dává smysl. Pokud 500 stran detailně pitvá mrtvou literu, jeden odstavec oživený praxí to vyváží a nejspíše převáží:-)
Lze namítnout něco o směřování a cíli, ale to tam přece také FB jasně uvádí a na prohlubující se praxi stojí hlubší pochopení... A další praxe:-)
Ať se daří!;)

[Povino98]

Zdravím všetkých zasvetencov, počas cvičenia mi napadla otázka, či je nutné, aby myšlienky ktoré si uvedomujem aby som si ich aj vizualizoval, respektíve či je veľká chyba keď sa mi myšlienky nezobrazujú v obrazovej podobe. Ďakujem

[Anša]

Pokud 500 stran detailně pitvá mrtvou literu, jeden odstavec oživený praxí to vyváží a nejspíše převáží:-)

Culadasa detailně popisuje jednotlivé stupně prohlubující se praxe, na jaké obtíže člověk v jednotlivých fázích obvykle narazí, jaké triky se osvědčily ostatním meditujícím, na co se zaměřit a čím si (zatím) nelámat hlavu, protože by to v dané fázi kultivace mysli byl ještě příliš ambiciózní cíl. Opravdu těch 500 stran ze srdce doporučuju, není tam ani řádek navíc.

Rozdíl mezi Bardonem a Culadasou bych přiblížila k rozdílu mezi člověkem, který Ti řekne "Jo tak ty chceš vylézt na Mont Everest? Tak tady je cvičební plán: 1. stupeň Mont Blanc, ten je na hranici mezi Francií a Itálií a kup si na to pohorky, 2. stupeň tři lehčí šestitisícovky na různých místech světa, tam už by se Ti mohly hodit mačky, na 3. stupni si natrénuj práci s cepínem, ... no a na 9. úrovni snadno vylezeš na Everest" a člověkem, který začne u takových zdánlivých trivialit, jako jak si zorganizovat výlet do Brd, a ke každému dalšímu tréninkovému stupni Ti dá podrobné mapy, seznamy doporučeného vybavení, rozpis posilovacích i aerobních cvičení, a videa popisující techniku lezení i zacházení s lezeckým vybavením. Oba učitelé požadují stejně tvrdou praxi, ale v prvním případě Ti ten celkový trénink bude trvat mnohem déle a vyzkoušíš mnohem víc slepých uliček, zažiješ mnohem víc frustrace z toho, že se snažíš přeskočit nutné fáze růstu a dáváš si příliš vysoké cíle, a je mnohem větší riziko, že se díky tomu třeba i svého snu o Everestu úplně vzdáš.