FRABATO.CZ diskuzní fórum

O introspekci jsem se začal zajímat už někdy na kolem osmé třídy základní školy. Což je docela dávno. Dostal jsem se k tomu po přečtení knih od Marcela Vaneka, které v oblasti Introspekce považuji za nejlepší co jsem četl. Jednak se u toho člověk zasměje a taky je tam spousta příkladů v praxi.

Každé jednání má svoji příčinu. Myšlenky a pocity. Bylo mi jasné, že pokud příčině porozumím, nebudu muset dělat některé zbytečné věci, protože ta příčina je zbytečná a nedává smysl. A bude jednodušší to změnit. Hledal jsem tedy univerzální příčinu, ze které pochází všechno, co považujeme jako negativní.

Začal jsem tím, že jsem hledal co člověka dělá šťastným. To je to co vyhledává a motivuje ho k činům.

Nejdříve jsem měl za to, že jde o uznání okolím a tím uznáním se nám dostane energie a člověk se pak cítí lépe. Ale na tom mi něco nesedělo. Pak jsem byl názoru, že to je o tom, jak moc člověk má rád sám sebe. To však taky nebylo úplně přesné. Nakonec to vypadá tak, že "Spokojený člověk je ten, který má splněné svoje potřeby a šťastný je ten, kdo si to uvědomuje. Nespokojený člověk je ten, kdo nemá splněné svoje potřeby a nešťastný je ten, kdo si to uvědomuje." A svoje potřeby si rozhodujeme sami. Otázky je, na základě jakého klíče. Hledal jsem tedy příčinu toho, proč si lidi volí, že chtějí dosáhnout nebo se vyhnout tomu a onomu. A závěr zní, jde o to, uvěřit vlastní důležitosti ve svých vlastních očích, udělat vše co k tomu povede a zabránit všemu, co to může narušit.

S tímhle klíčem lze dekódovat skoro všechno chování a myšlenky svoje a pak i ostatních. Nejspíše i všechny negativní vlastnosti vypsané v knize "Pomůcka k introspekci".

Další otázka tedy zněla, proč potřebuji vypadat ve svých vlastních očích důležitě a udělat vše proto, abych směřoval, k tomu, že "jsem někdo" a vyhnul se tomu, že budu "nikdo". Resp. k čemu potřebuji svoje "já"? Svojí představu o sobě.

Jednou, když jsem byl v polospánku žádal jsem absolutno o odpověď na otázku k čemu je "já" resp. ego, mentální konstrukt, který považuji za sebe samého... k čemu je to dobré. Proč bych měl potřebovat sám sebe, jaký to má přínos. Svoji odpověď jsem dostal. Ve snu jsem viděl kolegu z práce. Nějak s tím souvisel. Když jsem přišel do práce, měl na sobě tohle tričko Během toho půl roku si nepamatuji, že by ho měl někdy na sobě.

Odpověď sedí dokonale. Protože... Představa o sobě samém je mnou vymyšlená věc, kterou považuji za sebe samého :-D Resp. To co považuji za sebe není skutečné, je to něco, co jsem si vymyslel. Stejně, jako Loch Ness existuje pouze v mysli lidí. A tento výmysl, který považuji sám za sebe má jediný úkol. Je, aby byl. Existuje, aby existoval. Každý čin a myšlenka vede k tomu, aby moje já věřilo ve svojí existenci v přítomnosti i budoucnosti. Nic víc. Proto se snažím být lepší, chytřejší, úspěšnější, silnější, hezčí, obdivovanější, vlivnější, důležitější a movitější než ostatní. Je to potvrzení toho, že jsem někdo. Že to, o čem jsem přesvědčený, že to jsem já, skutečně existuje. Tohle jde všechno samozřejmě na úkor druhých. Všichni lidi, to tak mají více nebo méně. Je to přirozený pud. Je celkem jasné, že tohle má negativní vliv na lidské vztahy.

Úryvek z filmu Revolver (obraz není podstatný, jde o zvuk)

Znám jednoho mnicha, je to můj dobrý přítel. Tento člověk nic nevlastní, vážně, nemá žádný majetek, kromě pár kusů oblečení, knih a notebook. Nic nežádá, pouze dává. Dává své poznání, své srdce. Nemá žádnou potřebu být lepší než jiní, větší, úspěšnější.....nemá ani potřebu předávat své poznání, ale je to jeho poslání. A přes to, že žije v úplně jiné realitě (neuspokojuje své potřeby) než většina z nás, je to ten nejšťastnější člověk kterého znám. Jeho potřebou, touhou, přáním je realizace ve vědomí Boha. Žije ve vědomí Boha, to je pramen jeho štěstí.
Když by si to přál, mohl by mít dobré společenské postavení, je to vzdělaný člověk, mohl by mít majetek atd. Ale on nemá pocit nedostatku, jeho potřeby jsou naplněné. On přesně ví, kdo ve skutečnosti je a nemyslí si, že je někdo, ani že je nikdo. Ví, že je člověk, bytost nedokonalá a nesnaží se o dokonalost, on ví, že žijeme v iluzorním světě a že iluze je mocná energie, která slouží k tomu, aby nás zmátla, abychom uvěřili produktům našich mozků a aby nám v zápětí ukázala, jaká to byla mýlka. Osobně toto prožívám každý den.
Když za mnou přijede, vždy přiveze jídlo, které uvařil a dle svých zvyků obětoval Bohu a které spolu jíme.
Souhlasím s tebou, jsme tím, kým si myslíme, že jsme.