Může snaha o ovládnutí špatných vlastností blokovat čakry?

[kedrigern]

Již jsem zde psal o svém problému s bolestí hlavy při koncentraci. Někdo mi řekl, že mám asi zablokovanou šestou čakru. Nedávno se zde někdo pozitivně zmínil o knize "Základní kniha o čakrách", tak jsem se rozhodl si knihu opatřit, jestli mi to k něčemu pomůže.

Pokud jsem knihu správně pochopil, pak velká část blokád a diskarmonie čaker pochází z toho, že člověk některé části své osobnosti blokuje, popírá a podobně a pro odstranění blokád by měl své potlačené části akceptovat a mít je rád.

To mi ale přijde jako opak toho, co se dělá při introspekci, kdy se chci zbavit nežádoucích vlastností. Jak se mám zbavovat něčeho, co mám akceptovat a mít rád?

Na jednu stranu se chci držet jednoho systému (brány) a nepřebíhat mezi různými systémy, na druhé straně popisy příznaků jednotlivých zablokovaných čaker často výztižně popisují moji osobnost. Jenže návody typu "osvobodit potlačené části sebe sama svojí láskou" jsou pro mne nesrozumitelné a neupotřebitelné, mnohem lépe mi sedí prakticky zaměřená brána, ale zaráží mě právě to, kolik toho na mě sedí z popisu zablokovaných čaker.

Lze blokády čaker nějak uchopit z pohledu brány?

[patanjali]

Ta bolest hlavy při koncentraci může být leččíms, že by to musela být hned zrovna blokace 6. čakry..

Ono když se příliš koncentruješ takovým tím způsobem, jako by sis' "zíral do hlavy" (lépe ten pocit asi popsat neumím), pak samozřejmě míří pozornost/energie do těch míst a samozřejmě je hlava přeenergetizovaná. Stává se to především lidem, kteří jsou spíš vizuální typy (což jsme skoro všichni).. Jde o to jakoby "vypnout oči" (zas to líp neumím popsat) a neukotvovat pozornost v žádné specifické části těla, ale řekněme ji rovnoměrně rozprostřít všude po těle. Anebo ji stahovat jakoby dolů, viz např. Minařík a soustředění do nohou..

Skoro bych řekl, že není od věci si před první stupeň brány zařadit něco jako "nultý stupeň", kdy se člověk nesnaží pozorovat ani myšlenky či nějaké abstraktní idey, ale prostě a jednoduše hmotu-tělo. Ať už formou pozorování nádechů-výdechů na chřípí nosu, pohyb břišní stěny anebo jen fyzické pocity spojené se sezením. Vzhledem k hrubé povaze těla je jeho pozorování snažší a řekl bych, že je to ideální předpříprava..
Aniž bych chtěl někoho odrazovat od Brány, ono není špatné rozšířit si obzory a seznámit se třeba s tím, jak se k celé věci (=práce s pozorností, myslí a vědomím...) přistupují třeba buddhisté, kde se tím tělem vždy začíná. Absolvovat např. intenzivní vipassanový retreat třeba v tradici Goenky atd. může jedině prospět a vše ostatní z Brány pak půjde IMHO mnohem snadněji.. Tam strávíš deset dní pozorováním počitků těla, každý den deset hodin sezení, žádné rozptylování - mluvení, čtení, ... udělá se tam plno práce... prostě ideální dovolená ...

Taky bych doporučil určitě nezanedbávat tělesná cvičení, ať už je forma jakákoliv.. Slouží jako výborné uzemnění, případně formou jógy, taiji, 5 tibeťanů, čchikungu atd. i jako výborné zprůchodnění a energetizace. Ale o tom se už vlastně hovoří v Bráně...

[patanjali]

To mi ale přijde jako opak toho, co se dělá při introspekci, kdy se chci zbavit nežádoucích vlastností. Jak se mám zbavovat něčeho, co mám akceptovat a mít rád?

No, aniž bych znal tu konkrétní knihu, mám osobně někdy problém s těma new age zkompilovanejma radama, který jsou podle mě často zavádějící.. navíc pak ty překlady do češtiny posouvající význam někam jinam..
Samozřejmě jedna věc je umět si upřímně přiznat všechny své chyby, omyly atd., nepeskovat se za ně a rozhodnout se s tím něco postupně dělat... Ale to je něco jiného než chyby "akceptovat" a nebo dokonce "mít je rád", jak píšeš. Ano, mít možná rád v tom smyslu jakože být rád za to, že člověka někam posunuly, něco jej naučili atd., ale ne si je hýčkat a opakovat je...
Mít rád sám sebe je samozřejmě nezbytnej předpoklad nejen magie, ale i mystiky - můj názor, netlačím. (nejde o to individualitu zlikvidovat, ale překročit a jít dál. Někdy mám pocit, že třeba mystika mnohdy táhne masochistické jedince, kteří když slyší o "likvidaci ega", tak se téměř tetelí radostí..Mám pocit, že v mnohých z nás je pořádný kus takového masochisty a je dobré o tom vědět...)

Takže měj rád sebe, to určitě, ale nehýčkej si své chyby Koneckonců ty na úrovni podstaty nemáš s těma chybama až tak mnoho společného.
Aniž bych chtěl paušalizovat, tak další věc je, že mnoho new age knih je psáno pro něžné pohlaví, které má s "neláskou sebe sama" možná větší problémy než mnohý chlap, který se naopak v sebelásce někdy až topí. Každý se asi musíme naučit tu svou lekci, nevím..

+ připojuji jeden Kafkův aforismus, který se hodí k tématu:

„Na jistém stupni sebepoznání, provázeném jinými pro pozorování příznivými jevy, si člověk zpravidla bude připadat odporný. Jakékoliv měřítko dobra - ať už se názor na ně sebevíc liší - se bude zdát příliš veliké. Člověk pozná, že je pouhou krysí dírou bědných postranních myšlenek. Ani nejnepatrnější čin se neoprostí od těchto postranních myšlenek. Ty postranní myšlenky budou uţ tak nečisté, že ve stavu sebepozorování je člověk ani nebude chtít promyslet a spokojí se s tím, že si je prohlédne z dálky. U těch postranních myšlenek nepůjde ovšem jen o pouhou sobeckost, která ve
srovnání s nimi se bude jevit jako ideál dobra a krásy. Špína, kterou člověk objeví, se bude zhlížet sama v sobě, bude samoúčelná, člověk pozná, že přišel na svět poznamenán touto zatížeností, a proto nenápadně nebo právě naopak až příliš nápadně sejde opět ze světa. Na nejhlubším dně najde člověk špínu, nejspodnější dno nebude tedy lávovité, nýbrž špinavé. Špína bude na samém dně i na samém vrcholu, a dokonce i pochyby při sebepozorování brzy pak zeslábnou a samolibě zpyšní jako prase válející se v hnoji.

[Anubis]

...

To s tím nultým stupněm mě pobavilo. On může být brán jako celý život před zasvěcovacím procesem, takže ho lze spatřit v „očích“ každého klidně po tisíce let. Doufám, že se nedožiju toho, že budu muset vymýšlet předstupně k bráně. Pro mě ještě není těžké myslet takříkajíc starosvětsky, ale obávám se (a občas i vidím), že tato vlastnost s mým ročníkem rychle vymírá. Další generace prověří univerzálnost této soustavy...

[patanjali]

jasně, částečně i proto jsem dal ten "nultý stupeň" do uvozovek
Bych řekl, že už generace tu soustavu prověřily víc než spolehlivě, pakliže hovoříme o obsahu a nikoliv formě. Tím samozřejmě nechci snižovat zásluhu Bardona na bravurní formulaci myšlenek tak, aby byly přístupné pro člověka 20. či 21. století

[Anubis]

...

Mě to prostě rozesmálo, nic proti tobě, sám jsem o tom nultém stupni již přemýšlel, a to je bohužel problém. Ano, generace systém prověřily, uvědomil jsem si to na srazu, kdy jsem viděl mnoho spokojených lidí. Pan Lumír dokonce tuším řekl, že není co dodat, že je tam všechno. Mně opravdu nedělá problém se na to dívat stejnýma očima jako on, ale lidi se teď prudce mění a nejsem si jistý, že budou schopni podle knihy pracovat. Mám „obavu“, že se teď bude dlouholetý vzorec myšlení (1000 nebo 2000 letý) z gruntu měnit. To neznamená, že by měli lidé zamezenu cestu k Bohu, ale bude z podstaty jiná. To objevení FB ve 20. století mi připomíná jako když se učitel vrací ke svému žákovi (přeneseně např. střední Evropa), který si ovšem neví rady s otázkou. Je jisté, že se v tomto velmi krátkém období mnoho lidí probudí a budou moci učit ostatní, ale je také jasné, že těm směrnicím nebudou ti noví rozumět (resp. až za další epochu)... a pořád dokola.

[mek onder]

Přijetí (uvědomění)si svých špatných vlastností ti dává možnost s těmi vlastnostmi lépe pracovat ,transformovat,změnit,zrušit.. Je dobré nasbírat informace a zkušenosti nultý stupen´ rozšíření svého pohledu na věc,více možností,ale pokud vyhovuje víc Brána,tak je ji třeba dělat prakticky už od začátku,od teorie

Jednotlivé čakry odpovídají živlům,které odpovídají vlastnostem (orgánům..),využitím jog.technik,postupů např.viz.patanjali výše,nebo zmíněná Základní kniha o čakrách od Shalila Sharamon-Bodo J.Baginski apod..(ta by měla být dobrá) prodýchávání čaker světlem,barvou,vibrací.. atp..by mohlo slušně pomoci ve snaze..

At´se daří.
Mc

"Starosvětským" posílám pozdravení ahoj ,jsem rád,že i mezi mladšími jsou cvičící s takovým přehledem,poctivostí a pílí..

[Ibis]

To mi ale přijde jako opak toho, co se dělá při introspekci, kdy se chci zbavit nežádoucích vlastností. Jak se mám zbavovat něčeho, co mám akceptovat a mít rád?

Myslím, že nie je nutné, aby si sa tých vlastností zbavil úplne, ale aby si ich dostal pod kontrolu.
Účelom je dosiahnuť rovnováhu v duši. Môžeš mať rád svoje slabosti a zároveň ich ovládať.

[Ondra]

kedrigern : Jak zde bylo už zmíněno, tak člověk má svou určitou kapacitu, kterou když překročí, tak se to může projevit bolestmi hlavy, někdy i zvýšeným tlakem v tom určitém místě, kde se nacházi tvé vědomí. Proto je dobré přesunout vědomí do svého srdce a tam setrvat. Zde je ničím neomezené místo a uvidíš , že bolest hlavy přestane. Dost mi i pomohlo vynechat jeden den v týdnu , ale to jsem stejně nevydržel a cvičil jsem i s bolestmi Časem se tvá kapacita zvýší a tahle nepříjemnost sama od sebe pomine.
Ale tím nechi říci , že by to nemohlo být rozladěnou čakrou. Jen píši z mé zkušenosti.

[marvin]

...

Hele měl jsem ty bolesti dříve taky a nějak sem vypozoroval, nebo mi to někdo poradil (či jsem to kdesi četl), že je dobré při koncentraci - při tom, když se snažíš udržet pozornost na jednu myšlenku - tak ji nedržet vizuelně v hlavě (jakoby v oblasti čela), ale před ní. tedy mimo tělo. jak napsal patanjali - on tu energii rozmělní v těle - ale ještě lepší je vůbec ji v těle ( v hlavě ) nehromadit.

je to jednoduché a opravdu mi to zabralo a fungovalo. to slovo - nebo tu ideu si představ jakoby před hlavou..dejme tomu 10cm od čela - aby jsi jasně definoval, že se ta energie nehromadí v hlavě. držíš ji mimo tělo a koncentruješ se - posíláš tam svou energii ale nebolí to..

je možné že tohle nebude tvůj problém, ale jak jsem řekl, mě to pomohlo

[kedrigern]

Díky všem za odpovědi.

to patanjali: taiči cvičím 11let, tuto knihu jsem si vybral, protože ji zde v lednu doporučoval mek onder a na základě toho jsem předpokládal, že obsahuje minimum "balastu". To je sice v podstatě pravda, jsou tam různá cvičení pro pročišťování čaker, ale problém je, že v kapitole o uvolňování blokád je napsáno: "Ve skutečnosti se blokády našeho systému energie odstraní jen do té míry, jak dalece jsme vzhledem k stavu našeho celkového vývoje připraveni podívat se odvrhnutým a potlačeným částem sebe sama "do tváře" a osvobodit je naší láskou. Tím přicházíme k druhé cestě, o které jsme se zmínili na začátku kaopitoly. Měla by popsanou cestu přímé aktivizace a pročištění čaker neustále doprovázet, ale je zároveň samostatnou možností jak haromonizovat celý systém energií a zbavit ho blokád. Touto cestou je vnitřní postoj bezpodmínečného přijímání, který vede k úplnému uvolnění. Uvolnění představuje protiklad a protiprostředek k napětí, křečovitému stažení, blokádě. Dokud jakoukoliv část sebe sama vědomě nebo nevědomě odmítáme, dokud sami sebe posuzujeme a části sebesama tím odsuzujeme, vytváříme tak napětí, které brání celkovému uvolnění a odstranění blokád."

Z toho pro mne plyne, že pokud mám opravdu energetické blokády, budou mi techniky popsané v knížce k ničemu, dokud budu nějakou část sebe sama potlačovat. Jenže to je právě to, o co se člověk snaží při odstraňování nežádoucích vlastností zjištěných introspekcí. A kvůli tomuto rozporu jsem otevřel toto vlákno.

Přijetí (uvědomění)si svých špatných vlastností ti dává možnost s těmi vlastnostmi lépe pracovat ...

já jsem člověk vše posuzující rozumem a k tomu potřebuji přesně vymezenou definici pojmů. Je možné, že toto je můj problém. Pro mne je velký rozdíl mezi pojmem "uvědomit si" a "přijmout". Když si nějakou vlastnost uvědomím, tak to znamená, že vím, že jí mám a přitom nezáleží na tom, jaký mám k této vlastnosti vztah. Když nějakou vlastnost přijmu, znamená to, že jsem spokojen s tím, že tuto vlastnost mám, tj. mám k ní kladný vztah, pak se jí ale nemůžu chtít zbavovat, protože to jde proti tomu kladnému vztahu.

to marvin: Pokud cvičím poncentraci, tak buď tak, že si v duchu opakuji nějakou větu, nebo se snažím koncentrovat na dýchání, tj. při nádechu si opakuji, že se nadechuji a při výdechu že vydechuji. Myslím si, že až budu chtít cvičit prázdnotu myšlenek, že by mi mohlo momoct se nejprve takto soustředit na dýchání a pak zkusit přestat na to dýchání myslet. Pokusím se o nějaké visuální představy ležící mimo mé tělo. Problém je, že často (ne ale vždy), než mě hlava začne bolet, tak mi hlavou probleskne myšlenka, jestli pak mě zase bude bolet hlava (stačí jen velmi krátké problesknutí) a v tom okamžiku bolest přijde ihned.

[Anubis]

Pokud jsem knihu správně pochopil, pak velká část blokád a diskarmonie čaker pochází z toho, že člověk některé části své osobnosti blokuje, popírá a podobně a pro odstranění blokád by měl své potlačené části akceptovat a mít je rád.

To záleží na podstatě magika. Pro někoho je tenhle postup nevyhovující. Já jsem nepotřebné vlastnosti ničil ohněm. Je to má podstata a měl jsem ho přebytek (kvalitativně)... toho jsem následně využil k destrukci. Dneska už ten přebytek nemám a jsem v živlové harmonii. Vždycky je třeba se podívat na to, který tvůrčí element máš výraznější (a o kolik). Soucitem a láskou řeší disbalanc spíše vodní lidé... pokud by to dělali ryze ohniví, tak si neumím představit dopad. Není moc žádoucí přidávat další a další vlastnosti, je lepší se jich spíše zbavovat... s menším počtem se lépe pracuje.

Možná bych dodal, že mezi tvůrčími vlastnostmi je potřeba ještě udělat stejně velký prostor zastoupený vzdušným živlem a neméně důležité je sjednocení ve znaku země. Takže přidávání vody formou soucitu na úroveň ohně věstí i trojnásobnou práci!

[patanjali]

Pro mne je velký rozdíl mezi pojmem "uvědomit si" a "přijmout". Když si nějakou vlastnost uvědomím, tak to znamená, že vím, že jí mám a přitom nezáleží na tom, jaký mám k této vlastnosti vztah. Když nějakou vlastnost přijmu, znamená to, že jsem spokojen s tím, že tuto vlastnost mám, tj. mám k ní kladný vztah, pak se jí ale nemůžu chtít zbavovat, protože to jde proti tomu kladnému vztahu.

Příklad: dejme tomu, že jsem arogantní
1) mohu toto tvrzení o sobě úplně odmítat. Když mi to někdo naznačí, beru to jako útok na vlastní osobu, s dotyčným se pohádám a pošlu jej do oněch míst (protože jsem arogantní )

2) mohu si plně uvědomit konkrétní situaci, kdy se chovám arogantně. Mohu si tak postupně uvědomit, že mám v sobě latentně všechny vlastnosti , které se dají vůbec vymyslet, včetně těch nejhorších (proto jsem předtím připojil ten Kafkův aforismus). S tímto vědomím si mohu založit ruce do klína a svou povahu vůbec nepřetvářet. Říkat jak se mám rád a miluju se takový jaký jsem, ale hluboko uvnitř mít asi stále rozpor z toho, že má arogance ubližuje druhým.

3) Mohu si uvědomit ad 2 a k tomu se rozhodnout, že postupně svůj charakter přetvořím tak, abych druhým ani sobě nepřekážel. Když se přistihnu při arogantním chování, v klidu poodstoupím, nebudu se za svůj projev arogance hanět a zkusím postupně přeprogramovat svou automatickou arogantní reakci v něco jiného. Asi opravdu mnohdy stačí si tu konkrétní situaci uvědomit (pozorovatel) a situace se narovná.

Kvalitativně asi oba rozdíl mezi 1-3 vnímáme. Aby šlo fungovat podle 3, snažím se být stále v určitém bdělém módu sebepozorování (zase ale aby to nebyla křeč..) a zároveň vím, že má mnohdy nedokonalá osobnost je něco navrstveného nad základní podstatou, kterou se snažím ctít jako samé absolutno. Řekněme milovat svou podstatu jako projev božství, ale odstraňovat neharmonické projevy osobnosti.

Problém je, že často (ne ale vždy), než mě hlava začne bolet, tak mi hlavou probleskne myšlenka, jestli pak mě zase bude bolet hlava (stačí jen velmi krátké problesknutí) a v tom okamžiku bolest přijde ihned.

Tak tos' možná uhodil hřebíček na hlavičku. Při dlouhodobých meditačních sezeních mě postupně přestala kolena bolet až v okamžiku, kdy mi bylo úplně jedno zda-li bolet budou či nebudou. Dokud jsem to řešil a snažil se na bolest jakkoliv vyzrát, tak jsem ji vlastně pořád dotoval energií a to napětí tudíž nemohlo odejít.. jenom tu bolest pozorovat, nechtít aby byla, nechtít aby nebyla, jenom si ji jakoby prohlížet (klidně i "se zájmem"). Na druhou stranu bolest kolen či zad se dá možná snášet a pozorovat snadněji než bolest hlavy.
Mrkni sem:
http://zivotni-energie.cz/navstivil-me- ... na-me.html

[kedrigern]

Tak tos' možná uhodil hřebíček na hlavičku. Při dlouhodobých meditačních sezeních mě postupně přestala kolena bolet až v okamžiku, kdy mi bylo úplně jedno zda-li bolet budou či nebudou. Dokud jsem to řešil a snažil se na bolest jakkoliv vyzrát, tak jsem ji vlastně pořád dotoval energií a to napětí tudíž nemohlo odejít.. jenom tu bolest pozorovat, nechtít aby byla, nechtít aby nebyla, jenom si ji jakoby prohlížet (klidně i "se zájmem"). Na druhou stranu bolest kolen či zad se dá možná snášet a pozorovat snadněji než bolest hlavy.

Jsem si vědom toho, že myšlenka na bolest hlavy ji přivolává, bohužel i pokud se mi povede se ihned po uvědomění si této myšlenky soustředit na něco jiného, je už stejně pozdě. Problém mé bolesti hlavy není ani tak se snášením jako s tím, že jak neustále narůstá, tak se při určité intenzitě začnu bát, že mi v hlavě něco praskne a pak už nejsem schopen dál pokračovat a musím se věnovat něčemu úplně jinému, abych se bolesti zbavil.

[patanjali]

Jsem si vědom toho, že myšlenka na bolest hlavy ji přivolává, bohužel i pokud se mi povede se ihned po uvědomění si této myšlenky soustředit na něco jiného, je už stejně pozdě. Problém mé bolesti hlavy není ani tak se snášením jako s tím, že jak neustále narůstá, tak se při určité intenzitě začnu bát, že mi v hlavě něco praskne a pak už nejsem schopen dál pokračovat a musím se věnovat něčemu úplně jinému, abych se bolesti zbavil.

Zkusím ti popsat osobní zkušenost s bolestí a k čemu jsem dospěl, je to docela subtilní na pochopení.. a třeba se to vůbec netýká tvé situace.
Při sezení bolela kolena. Čím víc jsem s tím bojoval a bolest chtěl nějak oblafnout, tím to bylo horší. Snažit se "přesedět" tu bolest silou vůle je možná kousek hodný indických fakírů, ale těžko říct kam až to může vést a s jakými následky.
Nicméně,při jednom sezení se bolest jako vždy opět postupně zintenzivňovala. Po nějaké době jsem měl ale najednou pocit že slábne a uvědomil jsem si, že to bylo přesně v okamžiku, kdy jsem ji opravdu jen nezávisle pozoroval aniž bych chtěl aby byla menší/odešla/zůstala.. prostě jenom pozorovat, to bylo klíčem. Totiž, nemusí to být tak snadné, jak to může zpočátku vyznít, neb mysl dokáže hrát svoji hru dokonale. Totiž:
Před dalším sezením jsem si říkal, že tedy už konečně vím jak na to, jak na bolest vyzrát, jak ji pouhým pozorováním ostranit
Samozřejmě asi nemusím dodávat, že při následujícím sezení pak byla bolest opět přítomná jako vždy, protože jsem měl záměr se jí zbavit. A pozorovat něco se záměrem nemá nic společného s nezávislým pozorováním
Tudíž bych se zamyslel, zda-li tím jak od té myšlenky na bolest utíkáš a snažíš se myslet na něco jiného ten souboj v sobě akorát nepodporuješ. I snaha vyhnout se nějaké myšlence je zase jenom zvyšováním napětí.
Totiž ona to může být výborná lekce ne v pěstování vůle, ale v přijímání věcí takových, jaké jsou A jejich přijetím a odstraněním konfliktu se situace možná narovná. Děláš taiji, takže víš že "tlak vyvolává protitlak" a vrcholným cílem těchto umění je nebojovat.
Zase mě to vede k myšlence vyrovnávat schopnost pracovat s vůli (=napětím) schopností přijímat věci takové, jaké jsou.. a oni se třeba změní.. ale nesmíš to chtít ..

Přeju ti nechť tě ta bolest opustí.