Pět Tibeťanů – 1. cvik
Stoupneme si na rovnou podlahu v místě, kde je dostatek volného prostoru. Protože se budeme točit, musíme počítat s tím, že nedokážeme stát přesně v jednom bodě. Proto potřebujeme kolem sebe určitou rezervu volného prostoru, abychom se při točení neuhodili rukama do stěn, skříní nebo jiných předmětů v bytě. Pokud bychom se chtěli točit v Přírodě, točení na nerovném povrchu nebo i na mírném svahu je velmi problematické a těžko přitom držíme rovnováhu. Proto je potřeba vyhledat místo srovnané, bez větších hrbolů a ne na svahu.
Cvik začínáme tak, že upažíme ruce do vodorovné polohy, levou dlaň vytočíme směrem nahoru a pravou dlaň směrem dolů k zemi. Pravidelně dýcháme a takto se začneme točit ve směru hodinových ručiček.
Pokud se nám při cviku točí hlava, začínáme raději pomalejší rychlostí. Při tomto cviku není vhodné zavírat oči. Naopak Peter Kelder pro lepší udržení stability při točení doporučuje: Než se začnu otáčet, soustředit se na jeden bod, předmět, místo přímo před sebou (např. okno, květina, apod.). A když se pak otáčíme, opakovaně při každé otáčce obnovovat očima s tímto bodem kontakt. Takto uděláme zvolený počet plných otoček o 360 stupňů. Přitom se snažíme neustále držet ruce ve stanovené poloze. Po skončení otáčení zůstaneme na okamžik stát, aby se nám srovnala stabilita. Případně můžeme sepnout dlaně k sobě a takto se vrátit zpět „do svého středu“, tedy k plnému obnovení své původní stability. Pro mne osobně je tento cvik nejpříjemnější a točím se i vícekrát – třeba dvacetkrát, třicetkrát při každém cvičení. Cvik podporuje příjem bioenergií shora z duchovních sfér a vyšších světů.
Pět Tibeťanů – 2. cvik
Ležíme na zádech na rovném podkladu. Doporučuje se koberec nebo měkká podložka, která nás izoluje od chladné země. Ruce položíme volně vedle těla dlaněmi dolů a vydechneme.
1. fáze cviku:
Zvedáme nohy do polohy kolmo k podložce, současně tlačíme bradu na hruď a volně se nadechujeme. Ramena by měla zůstat po celou dobu tohoto cviku na podložce. Když jsem začínal, počítal jsem si pomalu „v duchu“ do tří, zhruba takovou rychlostí, jak za sebou plynou vteřiny, aby tato fáze trvala přibližně 3 vteřiny. A takto jsem si zvykl na vhodné tempo cvičení.
2. fáze cviku:
Držíme nohy v konečné poloze, stále tlačíme bradu na hruď a přitom zadržíme dech. Také tato fáze by měla trvat zhruba 3 vteřiny (opět si mohu „v duchu“ počítat pomalu do tří).
3. fáze cviku:
Začneme pomalu vydechovat, nohy pokládáme dolů na podložku, hlavu vracíme na zem až do úplného obnovení uvolněné výchozí polohy. Opět trvání tři vteřiny. A poté následuje další opakování stejného cviku až do stanoveného počtu opakování. Pak teprve přejdeme k následujícímu cviku.
Pokud má někdo potíže se zády, s páteří, doporučuje se zjednodušit cvik tak, že nejprve vleže nohy pokrčím, pak teprve je začnu zvedat, a po zvednutí se pokusím je znovu narovnat. A obrácené pokládání nohou na zem provádět stejným způsobem. Další možností je podložit ruce pod pánev (lidově „pod zadek“), i to usnadní zvedání a pokládání nohou.
Pět Tibeťanů – 3. cvik
Klečíme na podlaze s napřímeným tělem, prsty u nohou se opíráme o podložku. Ruce volně spuštěné k zemi. Před zahájením cviku předkloníme hlavu, zatlačíme bradu na hruď a vydechneme.
1. fáze cviku:
Po celou dobu cviku pas zůstává pevný, neprohýbáme se tedy v bedrech, ani nezakláníme celý trup i s nohama dozadu. Začneme prohýbat dozadu pouze páteř a horní část trupu od pasu nahoru, současně zakláníme hlavu a nadechujeme se. Pomocí rukou, které tlačíme dozadu, ještě více zdůrazníme vypnutí hrudi. Optimální doba trvání je opět 3 vteřiny.
2. fáze cviku:
Zadržený dech, držíme konečnou polohu, maximálně vypínáme hruď, hlava zůstává plně zakloněna. Polohu držíme opět zhruba 3 vteřiny.
3. fáze cviku:
Začneme postupný výdech, narovnáváme se, uvolníme ruce a bradu opět zatlačíme zpět k hrudi. Opět trvání tři vteřiny. A poté následuje další opakování stejného cviku až do stanoveného počtu opakování. Pak teprve přejdeme k následujícímu cviku.
Pět Tibeťanů – 4. cvik
Sedíme na podložce, trup vzpřímený, dlaně opřeme vedle těla o zem, prsty dopředu nebo do strany. Před zahájením cviku předkloníme hlavu, zatlačíme bradu na hruď a vydechneme.
1. fáze cviku:
Začneme se pomalu nadechovat, zvedáme trup ze země tak, že ohýbáme nohy v kolenou a ruce zůstávají natažené. Přitom postupně zakláníme hlavu. Snažíme se dosáhnout konečné pozice, kdy trup je společně se stehny rovnoběžný s podložkou a hlava maximálně zakloněna. Optimální doba trvání je opět 3 vteřiny.
2. fáze cviku:
Zadržíme dech, držíme konečnou pozici, napneme všechny svaly a ještě více se snažíme pánev tlačit vzhůru. Polohu držíme opět zhruba 3 vteřiny.
3. fáze cviku:
Začneme pomalu vydechovat, spouštíme pánev na zem, hlavu začneme předklánět a vracíme se postupně zpět do výchozí pozice. Tou je volný sed na podložce s předkloněnou hlavou a dokončený výdech, pánev je zasunuta dozadu mezi ruce. Opět trvání tři vteřiny. A poté následuje další opakování stejného cviku až do stanoveného počtu opakování. Pak teprve přejdeme k následujícímu cviku. Pokud je zpočátku pro někoho cvik fyzicky náročný a má tendenci zadýchávat se, doporučujeme po každém jednotlivém cviku vložit v sedu jeden volný nádech a výdech navíc.
Pět Tibeťanů – 5. cvik
Zaujmeme pozici, jako kdybychom měli v úmyslu dělat kliky – dlaně opřené o zem, prsty dopředu, prsty nohou také opřené o zem, nohy mírně od sebe. Před zahájením cviku hlavu mírně zakloníme, tělo necháme volně prověsit dolů a vydechneme.
1. fáze cviku:
Pomalu se nadechujeme, současně zvedáme pánev vzhůru a bradu tlačíme na hruď. Snažíme se dosáhnout konečné pozice, kdy trup, nohy a ruce tvoří obrácené písmeno V a brada je maximálně přitisknuta na hruď. Optimální doba trvání je opět 3 vteřiny.
2. fáze cviku:
Zadržíme dech, držíme konečnou pozici, tlačíme pánev nahoru a bradu na hruď. Optimální výdrž v této fázi je opět 3 vteřiny.
3. fáze cviku:
Začneme pomalu vydechovat, spouštíme pánev směrem k zemi, hlavu začneme předklánět a vracíme se postupně zpět do výchozí pozice. Kdy zůstáváme opřeni o ruce, trup necháme volně prověšený dolů, hlava je zakloněna a dokončili jsme výdech. Opět trvání tři vteřiny. A poté následuje další opakování stejného cviku až do stanoveného počtu opakování. Pak teprve přejdeme k následujícímu cviku. Pokud je někdo při cviku příliš zadýchává, opět doporučujeme po každém jednotlivém cviku vložit ve výchozí poloze jeden volný nádech a výdech navíc.
Stoupneme si na rovnou podlahu v místě, kde je dostatek volného prostoru. Protože se budeme točit, musíme počítat s tím, že nedokážeme stát přesně v jednom bodě. Proto potřebujeme kolem sebe určitou rezervu volného prostoru, abychom se při točení neuhodili rukama do stěn, skříní nebo jiných předmětů v bytě. Pokud bychom se chtěli točit v Přírodě, točení na nerovném povrchu nebo i na mírném svahu je velmi problematické a těžko přitom držíme rovnováhu. Proto je potřeba vyhledat místo srovnané, bez větších hrbolů a ne na svahu.
Cvik začínáme tak, že upažíme ruce do vodorovné polohy, levou dlaň vytočíme směrem nahoru a pravou dlaň směrem dolů k zemi. Pravidelně dýcháme a takto se začneme točit ve směru hodinových ručiček.
Pokud se nám při cviku točí hlava, začínáme raději pomalejší rychlostí. Při tomto cviku není vhodné zavírat oči. Naopak Peter Kelder pro lepší udržení stability při točení doporučuje: Než se začnu otáčet, soustředit se na jeden bod, předmět, místo přímo před sebou (např. okno, květina, apod.). A když se pak otáčíme, opakovaně při každé otáčce obnovovat očima s tímto bodem kontakt. Takto uděláme zvolený počet plných otoček o 360 stupňů. Přitom se snažíme neustále držet ruce ve stanovené poloze. Po skončení otáčení zůstaneme na okamžik stát, aby se nám srovnala stabilita. Případně můžeme sepnout dlaně k sobě a takto se vrátit zpět „do svého středu“, tedy k plnému obnovení své původní stability. Pro mne osobně je tento cvik nejpříjemnější a točím se i vícekrát – třeba dvacetkrát, třicetkrát při každém cvičení. Cvik podporuje příjem bioenergií shora z duchovních sfér a vyšších světů.
Pět Tibeťanů – 2. cvik
Ležíme na zádech na rovném podkladu. Doporučuje se koberec nebo měkká podložka, která nás izoluje od chladné země. Ruce položíme volně vedle těla dlaněmi dolů a vydechneme.
1. fáze cviku:
Zvedáme nohy do polohy kolmo k podložce, současně tlačíme bradu na hruď a volně se nadechujeme. Ramena by měla zůstat po celou dobu tohoto cviku na podložce. Když jsem začínal, počítal jsem si pomalu „v duchu“ do tří, zhruba takovou rychlostí, jak za sebou plynou vteřiny, aby tato fáze trvala přibližně 3 vteřiny. A takto jsem si zvykl na vhodné tempo cvičení.
2. fáze cviku:
Držíme nohy v konečné poloze, stále tlačíme bradu na hruď a přitom zadržíme dech. Také tato fáze by měla trvat zhruba 3 vteřiny (opět si mohu „v duchu“ počítat pomalu do tří).
3. fáze cviku:
Začneme pomalu vydechovat, nohy pokládáme dolů na podložku, hlavu vracíme na zem až do úplného obnovení uvolněné výchozí polohy. Opět trvání tři vteřiny. A poté následuje další opakování stejného cviku až do stanoveného počtu opakování. Pak teprve přejdeme k následujícímu cviku.
Pokud má někdo potíže se zády, s páteří, doporučuje se zjednodušit cvik tak, že nejprve vleže nohy pokrčím, pak teprve je začnu zvedat, a po zvednutí se pokusím je znovu narovnat. A obrácené pokládání nohou na zem provádět stejným způsobem. Další možností je podložit ruce pod pánev (lidově „pod zadek“), i to usnadní zvedání a pokládání nohou.
Pět Tibeťanů – 3. cvik
Klečíme na podlaze s napřímeným tělem, prsty u nohou se opíráme o podložku. Ruce volně spuštěné k zemi. Před zahájením cviku předkloníme hlavu, zatlačíme bradu na hruď a vydechneme.
1. fáze cviku:
Po celou dobu cviku pas zůstává pevný, neprohýbáme se tedy v bedrech, ani nezakláníme celý trup i s nohama dozadu. Začneme prohýbat dozadu pouze páteř a horní část trupu od pasu nahoru, současně zakláníme hlavu a nadechujeme se. Pomocí rukou, které tlačíme dozadu, ještě více zdůrazníme vypnutí hrudi. Optimální doba trvání je opět 3 vteřiny.
2. fáze cviku:
Zadržený dech, držíme konečnou polohu, maximálně vypínáme hruď, hlava zůstává plně zakloněna. Polohu držíme opět zhruba 3 vteřiny.
3. fáze cviku:
Začneme postupný výdech, narovnáváme se, uvolníme ruce a bradu opět zatlačíme zpět k hrudi. Opět trvání tři vteřiny. A poté následuje další opakování stejného cviku až do stanoveného počtu opakování. Pak teprve přejdeme k následujícímu cviku.
Pět Tibeťanů – 4. cvik
Sedíme na podložce, trup vzpřímený, dlaně opřeme vedle těla o zem, prsty dopředu nebo do strany. Před zahájením cviku předkloníme hlavu, zatlačíme bradu na hruď a vydechneme.
1. fáze cviku:
Začneme se pomalu nadechovat, zvedáme trup ze země tak, že ohýbáme nohy v kolenou a ruce zůstávají natažené. Přitom postupně zakláníme hlavu. Snažíme se dosáhnout konečné pozice, kdy trup je společně se stehny rovnoběžný s podložkou a hlava maximálně zakloněna. Optimální doba trvání je opět 3 vteřiny.
2. fáze cviku:
Zadržíme dech, držíme konečnou pozici, napneme všechny svaly a ještě více se snažíme pánev tlačit vzhůru. Polohu držíme opět zhruba 3 vteřiny.
3. fáze cviku:
Začneme pomalu vydechovat, spouštíme pánev na zem, hlavu začneme předklánět a vracíme se postupně zpět do výchozí pozice. Tou je volný sed na podložce s předkloněnou hlavou a dokončený výdech, pánev je zasunuta dozadu mezi ruce. Opět trvání tři vteřiny. A poté následuje další opakování stejného cviku až do stanoveného počtu opakování. Pak teprve přejdeme k následujícímu cviku. Pokud je zpočátku pro někoho cvik fyzicky náročný a má tendenci zadýchávat se, doporučujeme po každém jednotlivém cviku vložit v sedu jeden volný nádech a výdech navíc.
Pět Tibeťanů – 5. cvik
Zaujmeme pozici, jako kdybychom měli v úmyslu dělat kliky – dlaně opřené o zem, prsty dopředu, prsty nohou také opřené o zem, nohy mírně od sebe. Před zahájením cviku hlavu mírně zakloníme, tělo necháme volně prověsit dolů a vydechneme.
1. fáze cviku:
Pomalu se nadechujeme, současně zvedáme pánev vzhůru a bradu tlačíme na hruď. Snažíme se dosáhnout konečné pozice, kdy trup, nohy a ruce tvoří obrácené písmeno V a brada je maximálně přitisknuta na hruď. Optimální doba trvání je opět 3 vteřiny.
2. fáze cviku:
Zadržíme dech, držíme konečnou pozici, tlačíme pánev nahoru a bradu na hruď. Optimální výdrž v této fázi je opět 3 vteřiny.
3. fáze cviku:
Začneme pomalu vydechovat, spouštíme pánev směrem k zemi, hlavu začneme předklánět a vracíme se postupně zpět do výchozí pozice. Kdy zůstáváme opřeni o ruce, trup necháme volně prověšený dolů, hlava je zakloněna a dokončili jsme výdech. Opět trvání tři vteřiny. A poté následuje další opakování stejného cviku až do stanoveného počtu opakování. Pak teprve přejdeme k následujícímu cviku. Pokud je někdo při cviku příliš zadýchává, opět doporučujeme po každém jednotlivém cviku vložit ve výchozí poloze jeden volný nádech a výdech navíc.
Pět Tibeťanů – 6. cvik
Jestliže chcete provádět Šestý ritus, dbejte následujícího. Měl by se praktikovat jen tehdy, když máte přebytek sexuální energie a přirozenou potřebu ji nějak realizovat. Naštěstí je ritus tak jednoduchý, že ho můžete provádět kdykoliv a kdekoliv, když pocítíte jeho potřebu.
Postavte se zpříma a zhluboka vydechněte. Přitom se předkloňte dopředu a opřete se rukama o kolena. Vytlačte z plic poslední zbytek vzduchu a vraťte se do předchozího vzpřímeného postoje. Dejte ruce v bok a zakloňte se. Tím se vám narovnají záda. Vtáhněte přitom břicho co možná nejvíc dovnitř a hrudník zvedejte vzhůru.
V takové pozici zůstaňte tak dlouho, jak to vydržíte. Když už se konečně budete muset nadechnout, nechtě proudit vzduch nosem. Když budete mít plíce plné, vydechněte ústy. Při výdechu uvolněte paže a svěšte je volně podél těla. Několikrát se zhluboka nadechněte. To je ritus, který zakončuje celý systém cviků - jakási jeho koruna. Pro většinu lidí je třeba ho jen třikrát opakovat, aby byla jejich sexuální energie převedena s celou svou působností směrem vzhůru.
Existuje jediný rozdíl mezi člověkem, který je zdravý a vitální, a člověkem těžícím z těchto tibetských cviků. První vyjadřuje svou životní sílu sexuální energií, zatímco druhý vede tuto sílu směrem vzhůru, aby tak dosáhl harmonie a rovnováhy všech sedmi center energie. To je také důvod, proč je takový člověk každým dnem, každým okamžikem mladším a mladším. Vyrábí si sám v sobě pravý "elixír mládí".
Pochopte také, prosím, že ten, kdo chce šestý ritus provádět s úspěchem, musí uvnitř sebe pociťovat alespoň nějakou sexuální energii. Pro člověka, který nic takového necítí, je tento ritus zhola zbytečný. On nebo ona by ho v takovém případě neměli praktikovat, protože by mohl vést ke skleslosti. Místo toho by měl takový člověk bez ohledu na své stáří cvičit v dostatečné míře všech pět tibetských cviků, až pocítí opět dostatek sexuální energie.
Tento šestý cvik by rovněž neměl provádět ten, kdo k němu nemá dostatečně silnou motivaci. Když někdo cítí nedostatečnost, co se týče vyjádření své sexuality a musí stále bojovat, aby překonal sílu její přitažlivosti, pak není ani schopen svou energii přeměnit a směrovat jinam. Jeho energie by mohla naopak podporovat neklid a vnitřní konflikt. Šestý ritus je určen především pro ty, kdo cítí, že v sexuální oblasti došli naplnění a mají skutečnou touhu se věnovat jiným cílům.
Jestliže chcete provádět Šestý ritus, dbejte následujícího. Měl by se praktikovat jen tehdy, když máte přebytek sexuální energie a přirozenou potřebu ji nějak realizovat. Naštěstí je ritus tak jednoduchý, že ho můžete provádět kdykoliv a kdekoliv, když pocítíte jeho potřebu.
Postavte se zpříma a zhluboka vydechněte. Přitom se předkloňte dopředu a opřete se rukama o kolena. Vytlačte z plic poslední zbytek vzduchu a vraťte se do předchozího vzpřímeného postoje. Dejte ruce v bok a zakloňte se. Tím se vám narovnají záda. Vtáhněte přitom břicho co možná nejvíc dovnitř a hrudník zvedejte vzhůru.
V takové pozici zůstaňte tak dlouho, jak to vydržíte. Když už se konečně budete muset nadechnout, nechtě proudit vzduch nosem. Když budete mít plíce plné, vydechněte ústy. Při výdechu uvolněte paže a svěšte je volně podél těla. Několikrát se zhluboka nadechněte. To je ritus, který zakončuje celý systém cviků - jakási jeho koruna. Pro většinu lidí je třeba ho jen třikrát opakovat, aby byla jejich sexuální energie převedena s celou svou působností směrem vzhůru.
Existuje jediný rozdíl mezi člověkem, který je zdravý a vitální, a člověkem těžícím z těchto tibetských cviků. První vyjadřuje svou životní sílu sexuální energií, zatímco druhý vede tuto sílu směrem vzhůru, aby tak dosáhl harmonie a rovnováhy všech sedmi center energie. To je také důvod, proč je takový člověk každým dnem, každým okamžikem mladším a mladším. Vyrábí si sám v sobě pravý "elixír mládí".
Pochopte také, prosím, že ten, kdo chce šestý ritus provádět s úspěchem, musí uvnitř sebe pociťovat alespoň nějakou sexuální energii. Pro člověka, který nic takového necítí, je tento ritus zhola zbytečný. On nebo ona by ho v takovém případě neměli praktikovat, protože by mohl vést ke skleslosti. Místo toho by měl takový člověk bez ohledu na své stáří cvičit v dostatečné míře všech pět tibetských cviků, až pocítí opět dostatek sexuální energie.
Tento šestý cvik by rovněž neměl provádět ten, kdo k němu nemá dostatečně silnou motivaci. Když někdo cítí nedostatečnost, co se týče vyjádření své sexuality a musí stále bojovat, aby překonal sílu její přitažlivosti, pak není ani schopen svou energii přeměnit a směrovat jinam. Jeho energie by mohla naopak podporovat neklid a vnitřní konflikt. Šestý ritus je určen především pro ty, kdo cítí, že v sexuální oblasti došli naplnění a mají skutečnou touhu se věnovat jiným cílům.