FRABATO.CZ diskuzní fórum

Pokud čekáme na vhodnou dobu k exteriorizaci, tak tím dokazujeme, že vyhledáváme slabinu ve své bytosti, abychom ukojili své tužby. Tyhle formy exteriorizace jsou vždy nedokonalé a nevedou k pravdě, cíl této sestavy je jiný. Do začátku je dobrá zkušenost zharmonizovat duši a cvičit koncentraci. Pokud jsi myslel do začátku v 8. stupni, tak tě můžu ubezpečit, že lidé, kteří došli až sem mají různé výlety už za sebou a metoda v Bráně je pro ně většinou vhodnější. Weedova metoda mi připadá zbytečně zdlouhavá (násilná). Je třeba získat realistický pohled a nepřeceňovat se. To pak člověk hledá nejjednodušší metody (z hlediska celkové připravenosti) k navození nějakého stavu, který se mu líbí a zbytečně se rozhádá uvnitř. Takový jedinec se potom podobá tomu, kdo utratí celou svou výplatu za drogy.

Introspekce a sledování lidských tendencí je skvělá věc, přeji Ti v tom hodně štěstí. Všiml jsem si, že na svých stránkách píšeš o bdělosti ve spánku, pokud nebudeš vědět jak to vyplnit (to platí i při opouštění těla), tak můžeš cvičit stejná koncentrační cvičení jako ve dne. Určitě oceníš nerušený stav a zjistíš, jak se jednotlivé stavy vědomí dají prohloubit. Snažení při meditacích ve dne se totiž často odrazí ve snech a je zde možné spatřit mnoho nápověd pro další postup. Když ale o těch nápovědách víš, tak vyvstává otázka, jestli ještě nějakého průvodce potřebuješ...

Já jsem ze začátku někoho takového hledal kvůli tomu, aby na mě dával pozor. Nebyl jsem schopný dodržovat morálku ve cvičení a lenost vždy zvítězila nad potřebou meditovat. Byl jsem z toho smutný a začal jsem si na různá místa v bytě věšet oči, které by mne sledovaly. Jenže jsem je za určitou dobu samozřejmě ignoroval. Nějakou šťastnou náhodou jsem se párkrát ponořil do sebe a první (nucené) imaginace byly takové, že mě pozoruje někdo, kdo ví určitě víc než já a má více zkušeností. Jenže v pár vteřinách mi došlo, že to je „jen“ moje imaginace a můžu se dívat těma očima, které jsem vytvořil naproti sobě, a tak mě zajímalo, co ten sedící člověk („originál“) dělá. Když jsem si uvědomil, že pozoruje mě, tak mi přišel jako někdo vyšší než já... a tak jsem se zacyklil. Po pár vteřinách přišla samovolná představa bytosti sedící přede mnou, ale nic neříkala a jen hleděla. Ucítil jsem tak velkou autoritu (nejen kvůli vzhledu), že jsem se nedokázal na nic zeptat, dokonce jsem se bál i myslet, abych ji nevyrušil z jejího zření. Hned jsem pochopil, že pochází ze „mě“ a taky jsme se poté opět sjednotili. Od té doby vím, že se dívá... člověku to časem dá jakousi jistotu v celkovém projevu, když nalezne to, co v sobě má - od té doby jsem už nikoho nevyhledával. Ta jistota pochází z toho, že člověk už nezrazuje sám sebe, tím se zesiluje svědomí a potřeba cvičit.