Anubis píše:Vizuální koncentrační cvičení
Předkládám svůj postup pro ovládnutí optické imaginace se zavřenýma očima. Je to sice jen moje subjektivní technologie, ale je možné, že někomu pomůže, snažil jsem se ji sestavit jako univerzální. Mistr ve druhém stupni píše, že si stačí zapamatovat tvar a barvu a jediným problémem je vytrácení předmětu. Pokusím se teď sepsat všechny problémy, které jsem s imaginací měl a klíč k jejich řešení. Poznámky (*) vedle problému budou vysvětleny postupně.
Vytrácení předmětu = nedostatek vůle
Předmět putuje chaoticky a může se dostat i z dohledu = nezvládnutí jednorozměrného vidění*
Předmět se vzdaluje a přibližuje = nezvládnutí dvourozměrného vidění*
Předmět se tvarově odchyluje od originálu = nezvládnutí trojrozměrného vidění*
Na předmět se váží další předměty, které zde nepatří = špatná kázeň myšlenek
K předmětu se dotváří pozadí = jedná se o chybu jen ze začátku, v pozdějších fázích je dobré tento stav umět vyvolat
Vysoká prodleva mezi imaginacemi a dlouhý start (rozhodnutí cvičit - imaginace) = nedokonalý negativní stav
Násobení předmětu = špatná kontrola myšlenek (vytváříme stále nové a nové předměty a nejsme si jich vědomi - zjeví se s určiým zpožděním nebo nárazově)
Rotace předmětu podle jeho těžiště = špatná orientace v soukromě vytvořeném prostoru
Rotace předmětu podle bodu mimo předmět = špatná orientace + nezvládnutí jedno a dvouzorměrného vidění*
Malý kontrast barev = nedostatek vůle
Vidět pouze tvar předmětu = nemusí souviset s nedostatkem vůle, některé vzory totiž vytvářejí optické klamy a je těžké je napodobit
Pokud nejsme v imaginaci moc zdatní, tak se snažíme rozluštit tvary jednotlivých pohledů v rámci jednoduchého předmětu. Letmo jej položíme na stůl a snažíme se v mysli odhalit jak vypadá zepředu, zboku, zespod atd. Tento tvar si představíme a poté jej porovnáme s reálným objektem.
Jednorozměrné vidění
Před samotným cvičením je třeba se naučit jednu důležitou věc a to nehýbat s očima. Proto zavřeme oči a díváme se jen před sebe přibližně do středu. Neměl by to být problém pro toho, kdo obstojně zvládl negativní stav. Pohyb očí je jen navyklá reakce, jenže teď se díváme dovnitř a k tomu fyzické oči nepotřebujeme, jejich pohyb dokonce ve vnitřním sledování dezorientuje. Pokud nám přijde na mysl nějaká idea, která je vizuálního typu, tak ji podržíme a bude nám dál sloužit jako opěrný bod. Nyní se začneme rozhlížet zprava doleva tak, aby obraz putoval jako kdyby byl v tom prostoru přibitý - opět upozorňuju, že fyzické oči se nesmí hnout. To stejné uděláme pro „rozhlížení“ nahoru a dolů. Jde jen o zvyk, pokud jsme toto „protažení“ zvládli, tak můžeme přejít k jednorozměrnému vidění.
Toto cvičení jsem takto nazval, protože si představujeme předmět, který má výrazný jeden rozměr. Jedná se o válec světla s nekonečnou délkou. Díváme se na něj z pohledu příčného řezu, takže vidíme jen světlé kolečko. Výhoda je ta, že ho budeme jen vystřeďovat a pokud se dostaneme dál nebo blíž v našem nově vytvořeném prostoru, tak se nám řez nezmění. Pokud kolečko dokážeme udržet nehnutě ve středu vidění, tak je toto cvičení splněno.
Dvourozměrné vidění
Zafixujeme pohled na střed, jak jsme se to naučili v předchozím cvičení a představíme si jednoduchý plošný obrazec. Díky předchozímu cvičení je ukotvený ke středu (nebo k bodu, který jsme si zvolili), ale je možné, že se bude přibližovat nebo oddalovat. Je tedy třeba ho udržet v námi požadované vzdálenosti od bodu, ze kterého se díváme. Pozvolna přecházíme ke složitějším předmětům až tam, kde nám stačí naše mentální kapacita. Jde zde jen o princip, takže není třeba se zatěžovat s tím, že si nedokážeme představit složitější obrazy. Jestliže jsme schopni udržet konstantní vzdálenost předmětu, tak je cvičení u konce.
Trojrozměrné vidění
Jestliže předešlé vidění zvládáme dobře, tak se můžeme vydat technickou nebo uměleckou cestou. Pokud nám jde o hlubší smysl tvarů geometrických obrazců, tak bych doporučil rýsovat v pravoúhlé axonometrii, která je relativně přívětivá. Pokud by to někoho zaujalo, tak může zkusit i Mongeovo promítání, které je zvlášť na imaginaci složité (už při jednoduchých obrazcích). Tyto dvě metody technického kreslení se hodí na konkrétní předměty, které stojí přímo před zrakem. Pokud si chceme představit rozlehlejší objekty - například pokoj, tak je dobré si zkusit kreslit pomocí perspektivy.
Ze začátku se naše trojrozměrné imaginace (vynucené) podobají naší kresbě, takže není špatné si občas něco nakreslit, popř. prohlédnout díla od různých malířů. Při praktickém úsilí ovšem zjistíme, že všechny tyto berličky (technická a umělecká) můžeme odhodit protože každou vteřinu, kdy jsme v životě použili oči můžeme vyvolat a tak se dostáváme k jakémusi pravdivému vidění, které F. Bardon bere jako základ - pro mě bohužel nebyl.
Po uvědomění si těchto skutečností jsem již s vizuální koncentrací neměl problém a položil jsem před sebe několik předmětů...
Přínosy
Profit, který je možno získat je nejspíš dosti individuální (hlavně pokud se týká fyzické úrovně), přesto se pokusím popsat některé vzniklé stavy. Změna vidění se může dít jak na fyzické, tak na astrální rovině.
Co se týče fyzické sféry mohou se začít objevovat vlastní nositelé myšlenek (Evžen Štekl, Síla Moudrosti - VI. kap. str. 43). Pomocí nich můžeme kontrolovat svůj stav bdělosti kdykoliv v denní dobu. Dále je možno spatřovat různé množství útvarů, které neumím zcela identifikovat, je to zčásti kvůli jejich labilní stavbě. Nicméně může se jednat o jakési astrální oblaky, které, když se na ně začnete soustředit, mění tvar. Vzdáleně mohou připomínat zvířata nebo nějaká surrealistická díla. Pokud má člověk dobrý zrak, tak je možné ve vzduchu vidět tenké svítivé červíky, kteří velmi rychle vznikají a zanikají - nejvíc mi to připomíná elektřinu. Kapitola sama pro sebe je nové pozorování zvířat a lidí, to uplatníte zejména v III. stupni. Ale už i zde můžete pozorovat vyzařování, které vypadá jako ekvidistantní obrys hmotného těla (zvířete/člověka). Poté je možno sledovat i narušení v těchto strukturách atd. Pokud vidíme jen záření kolem „prázdnoty“, tak je jisté, že máme co dočinění s bytostí bez fyzického těla.
Toto pozorování všeho možného „fyzickýma“ očima je sice pěkné, ale dle mého trochu zbytečné... Jako přínosnější vidím změnu vidění na astrální rovině. V tuto chvíli (když studujeme svůj temperament a snažíme se ho „obrátit“ na lepší stranu + vyvážit) nabývá vnitřní pozorování smysl. Když se totiž z plných sil na fyzice utišíme a snažíme se zahnat všechny špatné vlastnosti, tak na to podvědomí začne reagovat a vyvažuje karmu v místech, kam se normální člověk nevydá. Koncentrační cvičení, které jsme ovládli se postará o náš první styk s astrální sférou a děje se tak nejčastěji při usínání. Mezi bděním a sněním je tenké rozhraní, kdy je možno pozorovat práci podvědomí - tvorbu snů. Zpočátku to trvá jen chvilku, ale časem je možno tento stav prodloužit a následně vejít do snu vědomě. Pokud není zvládnuto optické cvičení, tak jsou nejčastěji vidět jen abstraktní obrazy, které nic neříkají a stejné je to i s často nesmyslnými sny. Pokud se ovšem cvičíme ve vizuální koncentraci, tak se nám před zrakem jednotlivé ideje konkretizují. Sny jsou čistější a snadno si zapamatujeme jejich průběh a naše počínání v nich. Ověříme si zde své skryté špatné vlastnosti, které by v běžném životě vyhřezly jen v kritických okamžicích. Pokud sny začneme ovládat, získáváme zde nadpřirozené schopnosti, popř. vidíme v nich stejně čistě jako v denním vědomí, tak je to signál, že jsme zušlechtili svou duši do uspokojivé míry (vzhledem ke cvičební soustavě).
. 
: 
Tak je třeba to brát.
.
