Neroztřízeno (zatím)

[kedrigern]

Ještě dodatek.
Hodně negativních vlastností souvisí s emocemi. Pokud chci projevy těchto vlastností minimalizovat, měl bych se nějak zbavit provázejících emocí. Jenže blokovat emoce v sobě mi připadá jako špatná cesta. Jak se tedy zbavit emocí, aniž by je člověk musel blokovat. Dá se pak nějak poznat, jestli emoce opravdu nevznikají nebo jestli vznikají jsou jenom pohřbené tak hluboko, že člověk o nich neví? Stalo se mi nedávno, když jsem se při marodění koukal na televizi, že jsem to přepnul někam, kde končil nějký romantický film. Byl to prostě happy end typický pro tento typ filmů. Nebyl jsem si vědom žádných emocí, ale přesto mi silně na několik minut začaly téct slzy z očí. Ani to nebylo brečení, prostě jen tekly slzy. Obecně pociťuji velmi málo emocí (kromě nervozity, to je výrazná vyjímka) a bojím se, že ty emoce přeci jen vznikají, ale jsou pohřbeny tak hluboko že o nich nevím, ale jestli se někdy uvolní, tak mě to pak převálcuje. Jinak si to s těmi slzami nedovedu vysvětlit.

[Anubis]

Proč je tedy málomluvnost řazena do negativních vlastností?

To jsem taky nepochopil. Buď je to špatný překlad, nebo je myšlena málomluvnost v situacích, kdy je mluvení křížové. Jinak to nedává smysl. Mág by měl být z psychologického hlediska spíše ve středu pomyslného kříže a proto je pro něj bezvýznamné sledovat intro-, nebo extraverzi.

Ještě dodatek...

Neber to tak, že se z tebe stane cynik. Duchovní cesta je zkrátka asketická (důvodů je pro to mnoho)... jde o askezi myšlenek, citů a těla. Právě askeze myšlenková v tobě zruší případný cynismus, protože cynik si zachovává myšlenky o tom, co právě udělal nebo řekl a vnitřně si na tom zakládá.

Co se týče těch emocí, tak rozumím tomu, co se snažíš říct. Setkal jsem se s lidmi, pro které byly emoce velmi důležité. Ti bohužel zatím nejsou pro tuto cestu vhodní, protože by vyhladověli. Bojí se ztráty identity a ten strach mají v očích, když je zrovna řeč o podobných věcech.

Pokud se těm emocím poddáš, tak dojde k zatmění vědomí, zkus to pozorovat. Jediný cit, který nekoliduje s duchovním postupem je neosobní láska. Chvíli to ale zabere, než je člověk schopen ji „projevovat“.

[patanjali]

Co se týče těch emocí, tak rozumím tomu, co se snažíš říct. Setkal jsem se s lidmi, pro které byly emoce velmi důležité. Ti bohužel zatím nejsou pro tuto cestu vhodní, protože by vyhladověli. Bojí se ztráty identity a ten strach mají v očích, když je zrovna řeč o podobných věcech.

Pokud se těm emocím poddáš, tak dojde k zatmění vědomí, zkus to pozorovat. Jediný cit, který nekoliduje s duchovním postupem je neosobní láska. Chvíli to ale zabere, než je člověk schopen ji „projevovat“.[/blok]

Trefné. Téměř všichni lidé chtějí prožívat emoce co nejintenzivněji - hysterická radost následovaná usedavým pláčem vystřídaná strachem atd. Čím intenzivnější tím lepší - a tak lidé chodí na matějské poutě, do kina na horory, fandí hokejistům a prožívají s nimi "dramata" ...

Z tohoto pohledu je jóga/mystika/magie vážně jen pro omezenou skupinu lidí, které světský resp. bych měl říct na materii založený život nenaplňuje.

Po čase jsem vypozoroval, že jakákoliv + emoce je v relativně krátké době vystřídána - emocí. Něco jako sinusovka, pořád nahoru a dolů. Klíčem v duchovní práci je pak podle mě změnšovat amplitudu té sinusovky a oscilovat kolem jakéhosi středu, který ale není stavem bezcitným (pomyslnou nulou), ale právě stavem neosobní lásky, klidné a mírumilovné. A milovat bezpodmínečně se člověk učí až se samádhi, když zjišťuje, že vše je jednota.. Přesto ale stojí za to vytvářet v sobě láskyplné pocity vůči všemu co je, jakkoliv uměle nebo pateticky to může někomu vyznít.. proč třeba při ranní cestě do práce nevysílat všem na ulici, v autobusu, vlaku, metru atd. světlo a lásku? Minimálně to může být dobré cvičení pozornosti, soustředění, imaginace, ... a navíc to funguje ...

[kedrigern]

Proti vysílání lásky bych sice nic neměl. problém je ale v tom, že nevím, co je to láska. Ať vzpomínám jak vzpomínám a pokouším si vybavit různé situace a pocity, láska prostě u mne nikde neni. Připadá mi, že slova jako typu "mám tě rád" a pod. nejsou u mne spojeny s žádnou emocí, jako by to byla prázdná fráze.

Jinak jsem většinou ve stavu jakési neutrální nálady, možná spíš trochu "pozitivně-neutrální". Dá se toto nějak odlišit od lhostejnosti? Hodně si zakládám na tom, že věci, kvůli kterým se mé okolí rozčiluje, mě nechává chladným. Když jsem ale přemýšlel při tvorbě astrálního zrcadla nad intenzitou výskytu různých mých vlastností, tak jsem došel k tomu, že absence většiny negativních ohnivých vlastností jsou projevy lhostejnosti a už to zas tak pozitivně nevidím, protože lhostejnost je negativní. Nenapadá mě ale jak vyřešit ten paradox, nebýt lhostejný a přitom si zachovat svůj klid. Navíc vzhledem k dříve uvedenému zážitku se slzami se začínám obávat, jestli ten klid není jen zdánlivý, protože pokud by se to opravdu někde hluboko akumulovalo, tak by mě to v případě, že by se to někdy dostalo všechno, co se naakumulovalo, na povrch, pěkně semlelo.

Určitě by člověk něměl mít extrémní emoce, ale nejsem si jistý, do jaké míry by mělo být cílem pozitivní emoce omezovat na neosobní lásku. Mě připadá, že na pozitivní ohnivé vlastnosti, které bych měl pěstovat, se mi nedostává energie, kterou vidím v různých pozitivnívh emocích. Jako pozitivní vlastnost je uváděno např. nadšení. Já si ale nedovedu představit nadšeného člověka, jehož jedinou emocí je neosobní láska. Určitě by u hodně pozitivních vlastností pomohlo, kdyby člověk v sobě mohl příslušnou pozitivní emoci nějak vyvolat nebo usměrňovat, ale nanapadá mě jak na to. Pokud bych si například v nějaké situaci řekl, že zde bych měl být nadšený a jako takový se chovat tak a tak a budu se pak takto chovat, tak to podle mne nebude projev nadšení, ale vůle a disciplíny, což jsou sice také pozitivní vlastnosti, které bych měl mít silnější, ale rozhodně to neni to, co by to mělo být, tj. nadšení.

[Anubis]

Hodně si zakládám na tom, že věci, kvůli kterým se mé okolí rozčiluje, mě nechává chladným.

To je jeden z důvodů, proč se ti nedostává energie. Mentální práce je náročná a zakládat si na čemkoliv je zbytečné, stejně se to časem zbourá.

Tam kde není mentální aktivita nutná, tak nemusíš „v hlavě“ mít vůbec nic. Hodně na tom uspoříš. Ty emoce se neberou odnikud nebo z kdovíjaké hloubky, to jen ty máš v tu chvíli zatemněno, tak se ti to tak zdá. Zkus se občas u některých scén, které tě opravdu dostávají soustředit na vnitřní procesy. Jakmile tomu nedáš prostor, tak to nevyleze.

Je to pořád stejná písnička, viz to astrální cestování. Pokud se neovládáš, tak to stojí za prd.

[kedrigern]

Je to pořád stejná písnička, viz to astrální cestování. Pokud se neovládáš, tak to stojí za prd.

S tím souhlasím a rád bych s tím konečně něco udělal, jenže stále nějak nemůžu přijít na to, co a jak udělat, abych začal postupovat správným směrem. Jako velkou překážku vidím v jiném vlákně zmíněnou svoji bolest hlavy. Dlouho jsem si myslel, že se nějak ztratí, ale jelikož se neztratila do teď sama, rád bych našel nějaký způsob, jak se jí zbavit. Je možné, že jsem nějak energeicky zapblokovaný, ale rád bych našel řešení v rámci bardonova systému, který ale se zablokovanou energií nepracuje, maximálně se živlovou nerovnováhou. Proto jsem začal s astrálním zrcadlem druhého stupně, jestli se mi nepovede se bolesti zbavit, pokud by se mi povedlo vylepšit živlovou rovnováhu a našel jsem velmi výrazný deficit ohně a vzduchu. Těžko ale říct, jestli to může přímo souviset s bolestí hlavy. Deficit ohně jsem očekával, ale překvapil mě i stejně výrazný deficivt vzduchu.

To je jeden z důvodů, proč se ti nedostává energie. Mentální práce je náročná a zakládat si na čemkoliv je zbytečné, stejně se to časem zbourá.

Z toho nejsem moc moudrý. Mám to chápat tak, že dobré se nerozčilovat, ale je špatné v tom vidět úspěch? Když se v mé přítomnosti někdo rozčiluje (bez ohledu na to jestli kvůli mě nebo ne), připadá mi, že z něj vyzařuje jakási negativní energie, která ve mě vyvolává velmi stísňující pocity a proto jsem v této věci velmi se sebou spokojen, že nejsem zdrojem takovéto energie pro své okolí. V čem konkrétně je můj postoj chybný? Nemám být spokojen se sebou, že alespoň něco dělám podle svých představ.

[Anubis]

V čem konkrétně je můj postoj chybný? Nemám být spokojen se sebou, že alespoň něco dělám podle svých představ.

Ta myšlenka na to, že jsou někteří v něčem horší nebo dělají něco špatně (oproti tobě) tě velmi zpomaluje. Tvůj hlavní problém bude ten, že jsi zvyklý moc často používat rozum. To není špatné, pokud se týká filosofie, analýzy tvého pokroku apod., ale ty ho nejspíš používáš i při meditaci - tam pro něj není místo. Vím o čem mluvím, protože mě bolela taky - myslel jsem, že mě třeba při meditaci napadnou nějaké revoluční myšlenky, ale byla to strašná hloupost. To, že dokážeš žít bez nich tě právě tou (zdánlivou) pasivitou vynáší někam, kde ty skvostné myšlenky přijdou samy, a to přesně ve chvíle, kdy je budeš potřebovat. Hodně lidí se na meditaci dívá moc utilitaristicky, pokud z ní okamžitě něco nedostanou, tak ztrácí zájem. Je třeba k tomu přistupovat spíše jako investor.

Na nějaké blokády se vykašli, dokud se o tom nemluvilo, tak nikdo žádnýma netrpěl...

[kedrigern]

Tvůj hlavní problém bude ten, že jsi zvyklý moc často používat rozum. To není špatné, pokud se týká filosofie, analýzy tvého pokroku apod., ale ty ho nejspíš používáš i při meditaci - tam pro něj není místo.

S meditací mám problém v tom, že někdo říká, že meditace je o nějaké myšlence a někdo jiný zase že meditace je stav bez myšlení. Takže nevím, co to vlastně je. Nestarám se proto, jestli moje cvičení vyhovují definici meditace nebo ne. Takže nevím, co si mám představit pod radou, že při meditaci nemám používat rozum. Já se při cvičeních nesnažím přicházet na nějaké nové myšlenky, ale jen cvičit pozorování myšlenek a koncentraci. Můj postup při cvičení pozorování myšlenek jsem popisoval v příspěvku z 13.2.2011 ve vláknu o sledování myšlenek (viewtopic.php?f=8&t=118). Kde je tam nadbytečné používání rozumu? Pokud je ten postup nějak špatně, tak konkrétní rady na jeho vylepšení jen uvítám.

Na nějaké blokády se vykašli, dokud se o tom nemluvilo, tak nikdo žádnýma netrpěl...

To je zajímavý názor a z určitého úhlu pohledu může mít své opodstatnění. Mě je v podstatě jedno, proč ty bolesti mám, jen pokud se mi nějak podaří se jich zbavit. Jenže jediné co funguje, je nedělat žádná cvičení, což není rozhodně můj cíl. Toto téma jsem zde na fóru už v minulosti otevřel a dostal jsem rady, za které děkuji, jenže na úrovni mých schopností a znalostí nejsem schopen tyto rady využít tak, abych se bolesti zbavil.

[patanjali]

Jenže jediné co funguje, je nedělat žádná cvičení, což není rozhodně můj cíl.

K tomu pozorování myšlenek přistupovat opravdu uvolněně, až to opravdu skoro vypadá, že nic neděláš. Nedělej z té meditace žádné cvičení, od kterého si něco slibuješ, něco od něj chceš, za každou cenu chceš myšlenky zastavit atd. Všechno tohle tě může akorát zpomalovat a klidně to může způsobovat i ty bolesti hlavy, podle toho jak moc něco od sezení chceš.

Zkrátka netlačit na pilu, jenom BÝT a vůbec neřešit, zda-li nějaké myšlenky přicházejí anebo ne, jaké jsou, cvičení nehodnotit, prostě se uvolnit ...
JE TO ÚPLNĚ JEDNO - s tímhle postojem se to postupně samo poddá, jinak to ani nejde. Ono to pak opravdu může vypadat, že nic neděláš, ale to je právě ono. To úsilí je tak jemné, jak jen to jde.. Ani bych tomu neřikal "úsilí", protože jaké úsilí musíš vynakládat na to, abys jenom byl? Prostě jenom jsi, s tím co je se neztotožňuješ. Ani s tělem a ani s myslí (resp. myšlenkama).

Jinak ty pojmy meditace, koncentrace atd. jsou dneska zatěžkaný mnoha významy, jsou to jen slova, to neřeš, Brána je komplexní a tak se drž toho, co tam je věcně posáno.
Samozřejmě techniky se budou lišit podle toho, kam míříš a jaký je tvůj záměr. Schopnost udržet jednu myšlenku případně imaginovat vede k nečemu jinému než nezaujaté pozorování a odstup. Brána tě učí tomu i onomu

[Anubis]

Takže nevím, co si mám představit pod radou, že při meditaci nemám používat rozum.

Nepřekládat myšlenky, neporovnávat je mezi sebou apod. A když má být jedna, tak ji okleštit o všechno zbytečné a jen ji pozorovat. Jestliže se ti do ní začnou plést další myšlenky, tak se vrátit k prostému pozorování. Jak už jsem tu jednou psal, prázdnota na začátku má do té pravé daleko, je tvořena tamasem a na něm žádnou ideu nevytvoříš. Abys mi rozuměl, ta falešná prázdnota se dá vyvolat např. tím, že napneš všechny obličejové svaly, silou zavřeš oči a budeš ten stav křečovitě držet. Vypadá to jako prázdnota, nic nemá šanci tím proniknout, ale je to proto, žes na sebe právě hodil černé sukno. Tohle napětí, fyzické, je obdoba sevření psychického... čím je větší to napětí, které si vytváříš, tím větší sílu potřebuješ na jeho překonání. Protože ze začátku na svou psychiku nevidíš, tak není jisté, co uvnitř děláš. Ale pokud bych to přenesl na fyziku, tak je to jako kdyby člověk sám se sebou hrál přetlačovanou. Výsledek je, že nevyhraje nikdo, je vyčerpaný a frustrovaný, ale protože má IQ 50, tak to jde zkusit znovu...

Tedy tvrdohlavost tu nemá místo, vyvolává jen tensi.

[kedrigern]

Jak jsem psal v tom vláknu o pozorování myšlenek, tak přicvičení pozorování myšlenek jednotlivé myšlenky nijak nehodnotím, nesnažím se je zastavovat ani nic takového. Beru to jako cvičení, kdy se má cvičit jakási bdělost, abych si uvědomil, že už se myšlenkou, která zrovna přišla zabývám, untnul tuto aktuální myšlenku a vrátil se k myšlence, že cvičím pozorování myšlenek. Moje myšlenky rozhodně nechodí jedna hned za druhou, chvíli musím čekat, než se nějaká objeví (při tom čekání se často zaposlouchám do televize, která je slyšet přes zavřené dveře z vedlejšího pokoje, někdy do svého dýchání nebo bušení srdce), ale stále je jich příliš na to, abych si byl schopen zapamatovat všechny myšlenky z jednoho cvičení, ale toto neřeším. Spíš mi trochu vadí, pokud se u nějaké myšlenky zdržím obzvláště dlouho, než si uvědomím, že ji musím utnout.

Jestli je něco, co mi možná brání v úplném uvolnění, tak by to možná mohla být snaha při tomto (nebo jakémkoliv jiném podobném) cvičení neusnout. Obzvláště, pokud cvičím ráno před odchodem do práce, ale pokud se opravdu uvolním a vyprázdním hlavu od věcí, kterýma se aktuálně zabývám, mám tendence usínat kdykoliv během dne, pokud zrovna nemám za sebou minimálně 10h nonstop spánku a to mám jedině v sobotu, bohužel ne každou sobotu .

[marvin]

může ti v tom bránit "snaha" .. hele zkus jednoduchou věc.. já jsem to taky dělal - prostě si sednout a třeba si dát ucpávky do uší..(mě také rušily zvuky z okolí) a potom se uvolnit.. jenom tak ..vnímat tělo.. a to nejduležítější ...

NEDĚLAT NIC

je to takova zajímavá věc.. zjistíš, že pořád nutíš mozek a vůbec sebe samotného do něčeho.. necvič pozorování myšlenek.. prostě nedělej nic.. a dej tomu čas

třeba 10minut .. a uvidíš, že při tomhle tě nebude vůbec bolet hlava...

a kontorla myšlenek - pozorovaní - je vlastně nicnedělání.. jenom musíš byt v pozornosti.. ale nijak myšlenky neovlivňuj..nijak do nich nezasahuj.. jenom sleduj jestli jsi unášen jejich proudem, nebo dokážeš zůstat pasivní...

někdo tady psal, že se mu tohle cvičení zdálo velice jednoduché...ale mě to tak nepřijde...

dousáhnout stavu pasivity, naprosté bdělosti a odpotanosti od myšlenek prostě není tak jednoduché...

musíš se dokázat zbavit usilování .. dokázat nic nedělat, nesoustředit se .. teda (ano soustředíš se.. ale neprovádíš koncentraci na nic kontkrétního) jsi pouze pozorný, bdělý..

mě to pomohlo..

nic nedělat.. fakt to zkus.. je to jakoby "nultý" stupeň ..pro ty, kteří mají občas problém

[Cagliostro]

někdo tady psal, že se mu tohle cvičení zdálo velice jednoduché...ale mě to tak nepřijde...

Sice nevím kdo to psal, nicméně to je pravděpodobné u jednotlivců. záleží na tom, na jakém je stupni (duchovního vývoje), jaký má aspekty v horoskopu atd.

Někdo to může mít všechno v pohodě, jiný zase to třebas neudělá i pokud by se "na hlavu stavěl".

Poslední bod ještě dodávám, že navíc může i každý najít svou cestičku (zlepšovák je špatné slovo, takže svůj vlastní směr), kterým se mu to povede dotáhnout do cíle.

[kedrigern]

Zkusím to "nedělání nic" a uvidím, ale připadá mi to jako příliš podobné cvičení prázdnoty mysli, tak si nejsem jistý, jestli toho budu schopen dosáhnout.

Vrátil bych se ještě k původnímu tématu vlákna.
Když se chci nějaké vlastnosti zbavit, tak první krok by měl být si uvědomit, že zrovna jednám pod vlivem té vlastnosti a pak teprve mohu zkoušet něco dělat pro nápravu. Jak to ale udělat obráceně, tj. když potřebuji nějakou pozitivní vlastnost přidat? Dovedu se těžko představit, že bych neustále najak analyzoval své chování a pak třeba došel k závěru, že zde bych měl projevovat například radost. I kdyby mi ale třeba v nějaké jasné situaci došlo i bez neustáleho analyzování, že zrovna teď mám mít radost, ale žádnou necítím, tak stále zbývá otázka, kde tu radost vzít. Nemáte s tím nekdo nějaké zkušenosti?

[patanjali]

... I kdyby mi ale třeba v nějaké jasné situaci došlo i bez neustáleho analyzování, že zrovna teď mám mít radost, ale žádnou necítím, tak stále zbývá otázka, kde tu radost vzít...

Na základě čeho poznáš, že bys měl mít v určité situaci radost? Protože ji mají ostatní, protože se to sluší a patří, protože ... ? Co jednoho rozradostňuje může druhého přivádět ke smutku, proto nerozumím moc tomu, jak na základě racionální úvahy můžeš dospět k přesvědčení, že bys měl v určité situaci prožívat radost..

Možná na to jít zprvu obráceně a úplně "normálně" - v jakých situacích zažíváš radost?
Třeba když jsi s určitýma lidma, když jsi v přírodě, když se díváš na hvězdnou oblohu, na dobrej film, když pro někoho něco uděláš, když jsi sám, když jsi s rodinou, máš-li vlastní rodinu, pak s vlastníma dětma, když se dobře najíš, když máš sex, když XYZ...???

Prostě klidně cokoliv světského - na něco určitě přijdeš a je to alespoň důkazem, že jsi schopen něco jako radost prožívat.

Svou povahou jsi asi racionální a analyticky založený člověk, proto se můžeš pak třeba pídit po tom, co je faktorem za tou konkrétní danou situací, který vede k oné radosti.
Třeba je to něco jako dotek s něčím, co tě jakoby přesahuje (třeba u té hvězdné oblohy) ... líp to popsat neumím ... ??? nekonečno, Život, ... ???
Nazvi si to pro sebe jak chceš (řekněme třeba ABC) a pak si to ABC můžeš kdykoliv připomínat, myslet na to, ladit se na to...

Když na žádný "ABC" nepřijdeš, nevadí, prostě dělej dál tu činnost, které ti přináší radost. Když nic jiného, tak tě bude život bavit o něco víc a přinese to zkušenosti svého druhu.

poznámka pod čarou (není směřována konkrétně na Tebe):
...kdyby si lidé šli za svými, byť světskými, sny, dělali třeba práci která je baví a naplňuje, nebáli se žít, riskovat a nelpěli, tak by možná rázem ubylo esoteriků (a mágů a mystiků...), ale přibylo by možná víc spokojenějších a třeba i radostnějších lidí...